—

omezování zavedených norem v oblasti pracovního práva a předpisů upravujících sociální věci, ochranu spotřebitelů a životního prostředí při provádění a uplatňování právních předpisů EU;

—

vnitrostátní opatření, která nemají žádnou (objektivní ani dočasnou) spojitost s prováděním práva EU do vnitrostátního práva;

—

konkretizování obecných ustanovení právního předpisu EU během jeho provádění do vnitrostátního práva (např. stanovení konkrétních právních sankcí v případě porušení);

—

uplatňování jednoho z několika výslovně stanovených způsobů provedení právního předpisu EU do vnitrostátního práva;

—

vyspělá vnitrostátní ustanovení přesahující rámec minimálních norem na základě „ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany“ v právních předpisech EU;

—

uplatňování obsahu směrnice na podobné případy s cílem zajistit soudržnost a konzistentnost vnitrostátních předpisů.

—

Komise by měla v průběhu tvorby evropských právních předpisů provádět integrovaná posouzení dopadu, v nichž se řádně zohlední zbytečná zátěž jakýchkoli podstatných právních předpisů a jakýkoliv jejich další dopad.

—

Právní předpisy EU musí být posuzovány z hlediska jejich vlastního přínosu, případ od případu, s cílem dosáhnout cílené harmonizace, která – v závislosti na okolnostech – umožní takovou formu harmonizace, která bude v některých oblastech pokročilejší než v jiných. Úlohou Evropské komise je navrhnout prostřednictvím posouzení dopadu tu nejvhodnější míru harmonizace, s přihlédnutím k potřebě vyšší úrovně ochrany.

—

Při provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva by členské státy měly na vnitrostátní nebo regionální úrovni vykazovat plnou transparentnost, pokud jde o jakékoli dodatečné požadavky, jež by mohly negativně ovlivnit jednotný trh, konkurenceschopnost a růst.

—

Skutečnost, že jeden členský stát uvalí méně přísná pravidla než jiný, automaticky neznamená, že pravidla členského státu, který stanovil přísnější pravidla, jsou neúměrná a nejsou v souladu s právem EU. Je na členských státech, aby posoudily každý případ individuálně a zohlednily při tom stanoviska všech zainteresovaných stran a celé regulační prostředí. Důležitým nástrojem by v této souvislosti mohlo být posouzení dopadů.

—

Jakékoliv dodatečné požadavky během provádění směrnic by měly doprovázet dokumenty, v nichž budou transparentně uvedeny jejich konkrétní důvody.

—

Při přípravě vnitrostátních rámcových stanovisek pro úvodní jednání v pracovních skupinách členských států je třeba věnovat pozornost lhůtě pro provedení.

—

Je třeba zkontrolovat, zda směrnice EU nestanoví dvě různé lhůty, jednu pro vypracování vnitrostátního prováděcího právního předpisu a druhou pro nabytí právních účinků právního předpisu.

—

Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva musí být dodržena a sledována během celého legislativního postupu.

—

Prováděcí plány Komise poskytují podporu a pomoc.

—

Na úrovni EU může být pomoc poskytovaná Komisí v průběhu procesu provádění – například doporučení a diskuse v odborných skupinách – užitečná a může přispívat k jednotnému chápání ze strany členských států.

—

Evropská komise by měla upravit stávající metodiku (pokyny) pro provádění do vnitrostátního práva s cílem zajistit nejen to, aby provádění směrnic do vnitrostátního práva nebylo v rozporu s evropským právem, ale také to, aby se zachovala účinnost provádění.

—

Evropská komise by měla i nadále pokračovat ve zřizování specializovaných on-line platforem (jako je stávající elektronické rozhraní pro oznamování) nebo elektronických databází věnovaných konkrétním právním předpisům EU s cílem sdílet osvědčené postupy. Měla by být posílena víceúrovňová správa, co níž je třeba zapojit všechny relevantní zainteresované strany.

—

Členské státy jsou vybízeny, aby kontrolovaly, zda se po celou dobu jednání v Radě používají přesné a dohodnuté výrazy.

—

Základní pojmy a definice musí být jasně definovány co možná nejdříve, již v časné fázi jednání.

—

Evropská komise musí brát v potaz odlišné významy pojmů a definic v jednotlivých členských státech.

—

Definice uvedené v konkrétním právním předpisu by měly být v souladu s definicemi v jiných právních předpisech EU.

—

Akty v přenesené pravomoci by měly splňovat požadavky stanovené v článku 290 SFEU, přičemž v základním legislativním aktu musí být uvedeny jasné a výslovné definice.

—

Využití aktů v přenesené pravomoci by se mělo zvážit pouze ve vztahu k nepodstatným prvkům legislativního aktu. Pouze tyto části lze doplňovat nebo měnit (10).

—

Rychlé opatření na úrovni EU a členských států s cílem identifikovat a pokud možno odstranit nadbytečné praktiky, procesy a postupy a navrhnout efektivnější řešení vycházející z osvědčených postupů.

—

„Sdílené řízení“ je jednou z hlavních příčin toho, že jsou ESI fondy složité. Pokud je správa a kontrola ESI fondů prováděna na základě vnitrostátních norem („decentralizované řízení“), měl by být uplatňován „integrovaný přístup“.

—

Členské státy by měly provést vlastní přezkum svých systémů auditu, řízení a kontroly s cílem odhalit a odstranit přehnaná a překrývající se pravidla a zároveň chránit řádné využívání fondů EU.

—

Evropská komise by měla při vypracování příslušných pravidel a postupů více dbát na intenzitu podpory a specifika různých modelů a mechanismů provádění (např. granty, finanční nástroje, zjednodušené náklady atd.).