This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62010CN0552
Case C-552/10 P: Appeal brought on 24 November 2010 by Usha Martin Ltd against the judgment of the General Court (Fifth Chamber) delivered on 9 September 2010 in Case T-119/06: Usha Martin Ltd v Council of the European Union, European Commission
Věc C-552/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2010 Usha Martin Ltd proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 9. září 2010 ve věci T-119/06, Usha Martin Ltd v. Rada Evropské unie, Evropská komise
Věc C-552/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2010 Usha Martin Ltd proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 9. září 2010 ve věci T-119/06, Usha Martin Ltd v. Rada Evropské unie, Evropská komise
Úř. věst. C 55, 19.2.2011, p. 18–18
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
19.2.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 55/18 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2010 Usha Martin Ltd proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 9. září 2010 ve věci T-119/06, Usha Martin Ltd v. Rada Evropské unie, Evropská komise
(Věc C-552/10 P)
2011/C 55/31
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Usha Martin Ltd (zástupci: V. Akritidis, Δικηγόρος, Y. Melin, avocat, E. Petritsi, Δικηγόρος)
Další účastnice řízení: Rada Evropské unie, Evropská komise
Návrhová žádání navrhovatelky
Navrhovatelka požaduje, aby Tribunál:
— |
zrušil v celém rozsahu výše uvedený rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 9. září 2010 ve věci T-119/06; |
— |
vyhověl svým konečným rozsudkem návrhu:
|
— |
Uložil Radě a Komisi kromě vlastních nákladů řízení i náhradu nákladů řízení vzniklých navrhovatelce v tomto řízení, jakož i v řízení před Tribunálem. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka uvádí, že se Tribunál v bodech 44 až 56 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení především tím, že konstatoval, že legalita rozhodnutí Komise o zpětvzetí přijetí závazku nemůže být jako taková zpochybněna zásadou proporcionality, čímž nesprávně rozhodl, že i) zásada proporcionality se na rozhodnutí o zpětvzetí přijetí závazku nepoužije, protože takové rozhodnutí odpovídá uložení cel jako takovému, a ii) jakékoli porušení je samo o sobě dostatečným důvodem pro zpětvzetí, aniž by takové zpětvzetí bylo předmětem posouzení podle zásady proporcionality.
Navrhovatelka také tvrdí, že Tribunál chybně posoudil skutkový stav věci a silně jej zkreslil, když měl za to, že „mezi stranami je nesporné, že závazek nebyl splněn“, v rozsahu, v němž uvedené tvrzení nesprávně implikuje, že navrhovatelka připouští porušení závazku quod non ve smyslu článku 8 základního antidumpingového nařízení.
Navrhovatelka uvádí, že Tribunál dospěl k chybnému závěru, že legalita zpětvzetí závazku nemůže být zpochybněna zásadou proporcionality ani na základě toho, že jakékoli porušení je dostatečným důvodem pro zpětvzetí, ani asociací zpětvzetí s uložením cel. Tribunál má totiž nesprávně za to, že se zásada proporcionality nepoužije nikdy u zpětvzetí závazku a v rozporu s ustálenou judikaturou evropských soudů a úvodních bodů v napadeném rozsudku (především bodů 44 až 47) neaplikuje test „zjevné nepřiměřenosti“ opatření. Tribunál nesprávně rozhodl, že legalitu zpětvzetí závazku per se nelze zpochybnit podle obecné zásady proporcionality. Navíc tím, že chybně rozhodl, že je mezi stranami nesporné, že závazek nebyl splněn, což zahrnuje porušení závazku ve smyslu čl. 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení, Tribunál zjevně zkreslil skutkový stav věci a dopustil se tím nesprávného právního posouzení argumentů navrhovatelky.
(1) Úř. věst. L 22, s. 54.
(2) Úř. věst. L 22, s. 1.