1.

Musí být vnitrostátní právní předpis přijatý podle čl. 88 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 (1) – jako například § 26 odst. 4 BDSG (spolkový zákon o ochraně osobních údajů, BDSG) – který stanoví, že zpracování osobních údajů – včetně zvláštních kategorií osobních údajů – zaměstnanců pro účely pracovního poměru na základě kolektivních smluv při dodržení čl. 88 odst. 2 nařízení 2016/679 vykládán v tom smyslu, že musí být vždy dodrženy i ostatní požadavky nařízení 2016/679 – jako je článek 5, čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení 2016/679?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Může být vnitrostátní právní předpis přijatý podle čl. 88 odst. 1 nařízení 2016/679 – jako je § 26 odst. 4 BDSG – vykládán v tom smyslu, že smluvní strany kolektivní smlouvy (v tomto případě smluvní strany podnikové kolektivní smlouvy) mají při posuzování nezbytnosti zpracování údajů ve smyslu článku 5, čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení 2016/679 prostor pro posouzení, který podléhá pouze omezenému soudnímu přezkumu?

3.

V případě kladné odpovědi na druhou otázku:

Na co může být v takovém případě soudní přezkum omezen?

4.

Musí být čl. 82 odst. 1 nařízení 2016/679 vykládán v tom smyslu, že osoby mají právo na náhradu nemajetkové újmy již v případě, že jejich osobní údaje byly zpracovány v rozporu s požadavky nařízení 2016/679, nebo právo na náhradu nemajetkové újmy krom toho vyžaduje, aby subjekt údajů prokázal, že mu vznikla nemajetkové újma – určitého rozsahu?

5.

Má čl. 82 odst. 1 nařízení 2016/679 zvláštní nebo obecně preventivní povahu a musí to být zohledněno při posouzení výše nemajetkové újmy, která má být na základě čl. 82 odst. 1 nařízení 2016/679 nahrazena správcem údajů resp. zpracovatelem?

6.

Záleží při stanovení výše nemajetkové újmy, která má být nahrazena na základě čl. 82 odst. 1 nařízení 2016/679 na stupni zavinění správce údajů resp. zpracovatele? Může být zejména neexistující zavinění nebo nízký stupeň zavinění ze strany správce údajů resp. zpracovatele zohledněn v jeho prospěch?