21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/16

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) soudí, že problematika zajištění dodávek potravin musí být jakožto východisko strategie celosvětové stability středem pozornosti politik Evropské unie.

1.2

EHSV sice souhlasí s Evropskou unií v nutnosti omezit závislost na dovozu fosilních paliv, nicméně v souvislosti s diskusí „potraviny versus palivo“ vyzývá Komisi, aby se přednostně zabývala zajištěním dodávek potravin, ochranou půdy, konkurenceschopností evropského zemědělství a využitím půdy (1) v úzkém vztahu mezi zajištěním dodávek potravin a výrobou bioenergie (2).

1.3

EHSV se domnívá, že budoucnost Evropské unie musí být založena na sociální, hospodářské a environmentální udržitelnosti a že výroba energie z obnovitelných zdrojů musí být úzce provázána se splněním těchto cílů.

1.4

EHSV souhlasí s rozhodnutím Komise zahrnout do směrnic 98/70/ES a 2009/28/ES závazná ustanovení pojednávající o změnách ve využití půdy, neboť biopaliva se v současnosti vyrábějí ze zemědělských plodin.

1.5

EHSV potvrzuje to, co již uvedl ve stanovisku TEN/502 (3), totiž že nesouhlasí s rozhodnutím Komise hodnotit „nepřímou změnu ve využívání půdy“ na základě fosilních a biogenních zdrojů energie a brát přitom v úvahu pouze emise skleníkových plynů a opomíjet otázky jako zabezpečení dodávek energie či vliv fosilních zdrojů energie.

1.6

EHSV souhlasí s návrhem Komise omezit výrobu biopaliv z potravinových plodin se zohledněním již učiněných investic a prostřednictvím pobídek podpořit „moderní“ paliva, nicméně se domnívá, že výroba paliv druhé generace, při níž se využívá dřevo a sláma, by mohla omezit ukládání uhlíku, a způsobit tak zvýšení CO2  (4).

1.7

Podle EHSV by hodnocení dopadlo jinak, kdyby se jako surovina k výrobě biopaliv využívaly i mikrořasy. Přestože se s nimi zatím na trhu neobchoduje, výhledově by na rozdíl od paliv první generace mohly rozprášit obavy ohledně konkurenčního boje o půdu a vodní zdroje.

1.8

V této souvislosti EHSV v plném rozsahu potvrzuje závěry konference EHSV o zajištění dodávek potravin z roku 2011: výroba biopaliv se musí řídit společnými zásadami a být předmětem hodnotících environmentálních studií, do jejichž přípravy budou úzce zapojena místní společenství, což bude zárukou důsledného zohlednění práva na potraviny.

1.9

Vzhledem k tomuto hodnocení EHSV doporučuje Komisi, aby na evropské úrovni zavedla nástroje jako Operator Level Indicators, které umožní posoudit potenciální dopad projektů v oblasti bioenergie na zajištění dodávek potravin v jednotlivých členských státech.

2.1.1

Energetický systém prochází na mezinárodní úrovni velmi obtížnou fází zapříčiněnou nejen celosvětovou hospodářskou krizí, ale především geopolitickou situací zemí v severní Africe a na Blízkém východě.

2.1.2

OECD uvedla, že v roce 2009 klesla spotřeba energie v celosvětovém měřítku o 4,4 %, v USA o 5 % a v EU o 5,5 %, zatímco v zemích, které nejsou členy OECD, se poptávka po energii zvýšila o 2 %. V souvislosti s tímto hodnocením je třeba vzít v potaz havárii v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě, která některé členské státy, mj. Německo, přiměla k tomu, že přestaly využívat jadernou energii.

2.1.3

Evropa v současnosti dováží 80 % ropy, 60 % zemního plynu a 40 % uhlí nezbytných k uspokojení své potřeby energie, jež se odhaduje na 1 583,3 milionů tun ropného ekvivalentu (Nomisma). Neobnovitelné zdroje energie se na spotřebě energie podílejí 91 % (ropa 36,6 %, zemní plyn 24,5 %, uhlí 15,7 %, jaderná energie 13,6 %) a obnovitelné zdroje energie 9 % (6,1 % biomasa, bioplyn, komunální odpad, 1,7 % vodní energie, 0,7 % větrná energie, 0,3 % geotermální energie, 0,1 % fotovoltaická a solární energie).

2.1.4

Evropa stále více závisí na dovozu energie. EU-28 bude v roce 2030 k uspokojení svých potřeb dovážet 84 % zemního plynu, 59 % uhlí a 94 % ropy (EREC). Pokud jde o rok 2009, odvětvím s nejvyšší spotřebou energie byla doprava – 33 %, bydlení představovalo 26,5 %, průmysl 24,2 %, služby 14 % a na posledním místě zemědělství s 2,3 %.

2.1.5

Cíle, jichž chce EU dosáhnout, lze shrnout následovně:

2.2.1

Energetický systém založený na využívání fosilních paliv v posledních letech projevil mnoho problematických aspektů, které zpochybňují jeho udržitelnost do budoucna i zabezpečení dodávek energie, takže je nutné se zaměřit na hledání bezpečných zdrojů energie v rámci kontrolovaného systému dovozu energie.

Vzhledem k neustálému růstu poptávky po energii(IEA) budoucí nezadržitelné vyčerpání zásob fosilních zdrojů ohrožuje schopnost uspokojit rostoucí potřebu energie. Příčinou tohoto vyčerpání je neobnovitelnost fosilních zdrojů energie. Proces jejich přeměny vyžaduje extrémně dlouhou dobu, která není slučitelná s energetickými nároky dnešní společnosti.

2.2.2

Hlavní obnovitelné zdroje energie jsou tyto:

Toto není vyčerpávající přehled všech možných zdrojů, zejména vezmeme-li v potaz výsledky vědeckého výzkumu.

2.2.3

Bioenergii lze definovat jako energii získanou z biomasy a na základě jejího skupenství ji rozdělovat na:

2.2.4

Obnovitelným zdrojem energie, který se již účinně uplatňuje, je biomasa. Ta obsahuje všechny látky organického původu, které v procesu chlorofylové fotosyntézy přímo či nepřímo nahromadily sluneční energii. Biomasa pochází z energetických plodin nebo z organického odpadu pocházejících z lesních produktů nebo z technologické transformace zemědělských produktů.

2.2.5

Na celosvětové úrovni pochází zhruba 50 % potenciálně dostupného odpadu z lesů, zbývajících 50 % pochází ze zemědělství, kde mají velký význam zařízení, jež využívají biomasu z rostlinné a živočišné výroby (IEA).

—

Kjótský protokol, který vstoupil v platnost 21. března 1994;

—

program ALTENER na podporu obnovitelných zdrojů energie (rozhodnutí Rady 1993/500/EHS);

—

zelená kniha o obnovitelných zdrojích energie (1996);

—

bílá kniha stanovující cíl využívat do roku 2010 12 % energie z obnovitelných zdrojů;

—

směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie;

—

směrnice 2003/30/ES o podpoře užívání biopaliv;

—

směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny;

—

COM(2005) 628 final – Akční plán pro biomasu;

—

COM(2006) 34 final – Strategie Evropské unie pro biopaliva;

—

zelená kniha Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii (2006);

—

balíček o energetice a klimatu (20-20-20), Evropská rada, 9. března 2007; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Text s významem pro EHP);

—

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti, COM (2006) 848 final;

—

sdělení Komise Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů energie SEC(2005) 1571 – COM (2005) 627 final.

3.1.1

Socioekonomické dopady bioenergie z velké části závisejí na nákladech – pobídkách, nákladech strukturálních nedostatků – a přínosech – souvisejících oblastech, vlivu snížení CO2 na HDP, dopadech na zaměstnanost, omezení rizika paliv, odstranění nákladů na nakládání s odpady, výrobě hnojiv a dalších vedlejších produktů (ALTHESYS). Navíc když je cena ropy vyšší než 70 USD za barel, začne být výroba bioenergie konkurenceschopná.

3.1.2

Současný systém výroby biomasy pro energetické účely má územní dopady, dopady na hospodářství, na ceny i na společnost jako celek. EHSV se domnívá, že tyto dopady je třeba zhodnotit, aby bylo možné napravit neúčinnost a narušení trhu.

3.1.3

EHSV se domnívá, že rozvoj bioenergie má vliv na zajišťování dodávek potravin, a to z důvodů úzce souvisejících s cenami a s územními faktory. Hlavní přímý vliv na ceny souvisí s poptávkou po biopalivech, neboť energetické trhy jsou z hlediska hodnoty větší než trhy zemědělské. Ceny energie určují zemědělské ceny energetických plodin, jelikož zvýšení poptávky po energii, k jejíž výrobě se využívají zemědělské produkty, určuje minimální ceny cukru, kukuřice a řepky a jejich maximální cenu, při jejímž překročení přestává být konkurenceschopné využívání zemědělských plodin na rozdíl od jiných zdrojů energie, jako je větrná energie, fotovoltaická energie či geotermální energie. Kromě toho je třeba upozornit na obecný problém, že vyšší ceny energie způsobují růst cen v zemědělské výrobě.

3.1.4

Jako potenciálně možné řešení se nabízí bioenergie, která by mohla být vzpruhou pro hospodářsky slabé oblasti s velmi nízkou zemědělskou produkcí, zejména při rozšiřování řetězců v jednotlivých fázích produkce, sklizně, přepravy a zpracování. Také z hlediska ekonomiky a zaměstnanosti lze rozeznat pozitivní cíle: podle sdělení Komise COM(2005) 628 final, Akční plán pro biomasu, byla přímá zaměstnanost v roce 2010 vyčíslena na 300 000 nových pracovních míst, především ve venkovských oblastech.

3.1.5

Využití zalesněných ploch pro energetické účely může umožnit obnovu zemědělsko-lesnických „územních společenství“, kde se bude více dbát na ochranu lesů a péči o ně. Kromě toho by se mohla zvýšit schopnost lesních ekosystémů zastávat své hlavní funkce, které spočívají v produkci dřevní biomasy a v ochraně přírodního bohatství a úrodnosti půdy.

3.2.1

EHSV lituje, že stejně jako v minulých letech v případě ropy nejbohatší země, které mají nedostatek orné půdy k zajištění dodávek potravin pro své obyvatelstvo, nadnárodní společnosti a státní investiční fondy mohutně investují do využívání půdy v třetích zemích. Hrozí tedy, že začne „zabírání půdy“, což by mohlo zničit původní venkovská společenství a poškodit zemědělství a lesní hospodářství místního obyvatelstva. EHSV se domnívá, že tato situace v žádném případě není ukázkou udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje.

3.2.2

Konflikt ve využívání půdy je výbušným tématem především v rozvojových zemích nebo v zemích, kde se nacházejí obrovská řídce osídlená území (Brazílie nebo stát Iowa v USA). Podstata konfliktu ve využívání půdy, třebaže ji lze vytušit, může dostat jasnější kontury, vezme-li se v úvahu, že k výrobě 25 galonů bioethanolu je zapotřebí takové množství kukuřice, která by uživila jednu osobu po celý rok (World Watch Institute).

3.2.3

Konflikt ve využívání půdy je problém, který souvisí s dovozem biopaliv ze strany Evropské unie a se zajištěním dodávek potravin v rozvojových zemích především v Africe a v jihovýchodní Asii a je zapříčiněn tlakem spojeným s vlastnictvím půdy vzhledem k neexistenci pozemkových knih a zvykového práva.

3.2.4

EHSV souhlasí se Strategií Evropské unie pro biopaliva obsaženou v dokumentu COM(2006) 34 final především v tom tvrzení, že je nezbytné, aby se na výrobu surovin pro biopaliva uplatňovaly přiměřené minimální environmentální normy, přičemž určité obavy vyvolává využívání půdy vyjmuté z produkce potravin z důvodu možného negativního vlivu na biologickou rozmanitost a na půdu.

3.3.1

V dnešním stále více se rozvíjejícím světě se neustále zvyšuje nekontrolované využívání vodních zdrojů. Jeho příčinou je růst světové populace a její rozmístění, změna stravovacích návyků a význam biopaliv. Stávající strategie pro rozvoj biopaliv zcela jistě prohloubí krizi vodních zdrojů a přístup k nim by se mohl stát omezujícím faktorem rozvoje produkce surovin, jako je kukuřice a cukrová třtina.

3.3.2

EHSV se domnívá, že co se týče plodin určených na biopaliva, měla by se pozornost zaměřit na nezavlažované plodiny, které se mohou rozšířit i ve vnitrozemí a ve znevýhodněných oblastech. K výrobě 1 litru bionafty je totiž zapotřebí 4 000 litrů vody nutných k zavlažování plodin a při chemickém procesu přeměny.

3.4.1

Existují potenciální rizika v souvislosti s nepatřičným využíváním půdy, především v zemědělských oblastech, a to jak pro výrobu potravin, tak u bionergií, jako např.:

3.4.2

EHSV se naopak domnívá, že racionální využívání půdy úzce spojené s uplatňováním osvědčených zemědělských postupů z EU, založených na pěstování plodin určených k produkci různých druhů bioenergie, naopak může zvýšit biologickou rozmanitost a snížit homogenizaci krajiny. Podle EHSV je to v Evropě cesta, z níž není návratu.

3.4.3

V této souvislosti je nezbytné upozornit na biopaliva druhé generace, přestože se nabízejí k tomu, aby byla využívána průmyslovým a intenzivním způsobem, a zemědělci tak budou odsouzeni k úloze pouhých poskytovatelů těchto surovin, aniž by měli jakoukoli záruku finanční odměny. EHSV považuje za nutné vyvážit tuto úlohu zemědělců ve vztahu k produkci energetických plodin a jejich uvádění na trh, aby byly organizace producentů podpořeny ve všech článcích řetězce. Ty mohou již nyní hrát rozhodující roli při jednáních o uzavření vyvážených dohod s navazujícími články řetězce.

3.5.1

Plošné využívání pěstovaných energetických plodin vyžaduje udržitelnou správu lesních a zemědělských ploch. Výroba biomasy k energetickým účelům může mít pozitivní dopad na životní prostředí pouze v případě, že je prováděna správným způsobem. Například v důsledku opouštění venkovských oblastí se začaly projevovat destabilizující přírodní faktory. Půdě, která není chráněna pozitivní lidskou činností, může hrozit vyšší riziko sesuvů, desertifikace a požárů.

3.5.2

EHSV se domnívá, že k podpoře integrovaného rozvoje bioenergie v praxi je zapotřebí vypracovat model decentralizované výroby a krátký energetický řetězec s malými zařízeními na přeměnu lokálně vyrobené biomasy, což přinese užitek z hlediska dopadů na životní prostředí a skutečné možnosti přímého zapojení zemědělců do řetězce (jednotlivě nebo skupinově).

3.5.3

EHSV podporuje pokyny pro uplatňování osvědčených postupů, které vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí pro různé bioenergetické plodiny, např.:

3.5.4

EHSV se domnívá, že rozvoj řádného energetického zemědělství může zvýšit neustálou přítomnost člověka v místě, a zajistit tak zhodnocení zdrojů a péči o ně, zejména co se týče lesních zdrojů.

3.5.5

V zemědělství lze navíc výrobu bioenergie částečně a kontrolovaně integrovat s produkcí potravin, a přispět tak k diverzifikaci tržních kanálů, usnadnit přechod ke stále konkurenčnějšímu zemědělství a nabídnout nekonfliktní řešení alokace zemědělských produktů v nových členských státech.

3.6.1

Existují velmi rozmanité postupy uplatňované při zkoumání dopadu bioenergie na životní prostředí, EHSV by zde chtěl vyzdvihnout dva:

3.6.2

Při posuzování environmentálních dopadů lze díky posuzování životního cyklu LCA (Life Cycle Assessment) určit a kvantifikovat konkrétní i potenciální energetickou a ekologickou zátěž v různých fázích cyklu výroby a spotřeby bioenergie. Tato technika umožňuje srovnat environmentální profil různých druhů bioenergie s profilem fosilních zdrojů, jež mají podobné funkce.

3.6.3

EHSV zastává názor, že postoj členských zemí organizace Global Bioenergy Partnership, mj. USA a Číny, které podepsaly mezinárodní dohodu o kontrole používání biopaliv a dopadech na životní prostředí a potravinovou rovnováhu, je v souladu s výše uvedenými zásadami. Každý členský stát bude moci měřit environmentální udržitelnost bioenergie na základě 24 dobrovolných kritérií a ukazatelů.

3.6.4

V této souvislosti má EHSV za to, že je při využívání přebývajících ploch určených k produkci surovin pro bioenergii třeba nejen zjistit environmentální, hospodářské a sociální požadavky, ale rovněž na základě faktoru ILUC (Indirect Land Use Change, nepřímé změny ve využívání půdy) ověřit, zda půda určená k pěstování energetických plodin může způsobit zvýšení CO2.

3.6.5

EHSV souhlasí s Komisí, že je třeba monitorovat rizika plynoucí z využívání biopaliv v dopravě (směrnice 2009/28/ES), omezit podíl biopaliv a biokapalin vyráběných z plodin určených k produkci potravin a upravovaných v závislosti na stupni dokonalosti různých technologií, a podpořit výrobu bioenergie z produktů, jež nevyžadují zabrání dalších ploch – např. ze spalování komunálního odpadu.

3.6.6

EHSV se domnívá, že využívání biopaliv první generace nesmí Evropskou unii odradit od investic do výzkumu nových, čistých zdrojů energie (5).