C_2020097CS.01001801.xml

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vnější pomoc, investice a obchod jakožto nástroje pro omezení příčin ekonomické migrace se zvláštním zaměřením na Afriku

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 97/03)

Zpravodaj:

Arno METZLER

Spoluzpravodaj:

Thomas WAGNSONNER

Rozhodnutí plenárního shromáždění	23.–24. 1. 2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Vnější vztahy
Přijato v sekci	28. 11. 2019
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2019
Plenární zasedání č.	548
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	152/0/9

1. Obecné závěry a doporučení

1.1.

Evropská unie se prostřednictvím své rozvojové politiky snaží podporovat udržitelný rozvoj v rozvojových zemích, přičemž jejím hlavním cílem je vymýtit chudobu, podněcovat udržitelný růst a vytváření pracovních míst a podporovat mír, bezpečnost/stabilitu, řádnou správu věcí veřejných a lidská práva. Tato politika má stěžejní význam pro vztahy EU s okolním světem a – spolu se zahraniční, bezpečností a obchodní politikou (a mezinárodními aspekty dalších politik, například environmentální, zemědělské a rybářské politiky) – přispívá k naplňování cílů vnější činnosti EU. Při realizaci těchto cílů by se politikami měl v každém případě zajistit důstojný život a měly by se prosazovat zásady právního státu a vytvářet kvalitní pracovní podmínky. V této souvislosti EHSV výslovně zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení dívek a žen.

1.2.

Svět se neustále mění, jedna věc je ovšem jistá – Afrika a Evropa budou i nadále blízkými sousedy. 54 afrických zemí a 28 členských států EU k sobě má zeměpisně blízko a má společnou minulost a budoucnost. EHSV zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné vyvarovat se ve společné budoucnosti obou kontinentů dřívějších chyb.

1.3.

Před sedmdesáti lety byla Evropa světadílem s čistou emigrací – lidé prchali před takovými pohromami, jako je válka, hlad, chudoba, nezaměstnanost, zhoršování stavu životního prostředí, útlak a diskriminace. Příležitosti, které EU vytvořila pro své občany, z Evropy učinily kontinent s čistou imigrací. Měli bychom spolupracovat s africkými zeměmi, aby mohly učinit obdobný pokrok.

1.4.

Je obtížné identifikovat ucelenou hospodářskou strategii EU, která by se týkala celé Afriky. EHSV by rád zdůraznil, že je – jakožto orgán zastupující organizovanou občanskou společnost a aktivní partner ve všech příslušných dohodách EU – odhodlán se na tomto transparentním a soudržném přístupu podílet. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) prohlásila, že EU již s Afrikou navázala silné politické partnerství a že v další fázi je třeba, abychom se stali skutečnými hospodářskými partnery a prohloubili naše obchodní a investiční vztahy. EHSV sehrál významnou roli při definování vztahů občanské společnosti v rámci dohody z Cotonou. Nyní je důležité, aby se pokračující a ještě rozsáhlejší zapojení EHSV a jeho struktur stalo podstatnou součástí dohody, která na dohodu z Cotonou naváže. Občanská společnost EU tak bude mít možnost pomoci občanské společnosti afrických zemí, aby se tyto země staly spolehlivými a důvěryhodnými partnery pro investory. Toho lze docílit jedině tím, že bude rozvíjeno rovnocenné partnerství a budou skutečně zohledněny stávající rozdíly v hospodářské situaci.

1.5.

Pro dosažení společných cílů bude mít zásadní význam posílení hospodářské spolupráce. V uplynulých letech byly zaznamenány snahy zavést ve vztazích mezi EU a Afrikou nový model (například co se týče zemědělství), v jehož rámci je kladen stále větší důraz na spolupráci v oblasti politik a na podporu udržitelných investic a stabilního, odpovědného a inkluzivního podnikatelského prostředí. Je nutné tento model úspěšně dále rozvíjet, a to v zemědělství i v dalších odvětvích, a zapojit do něj ve větší míře místní obyvatelstvo.

1.6.

EHSV doporučuje zřídit na úrovni EU jednotné kontaktní místo a vhodný mechanismus konzultací, aby bylo možné poskytovat informace a kontaktní údaje těm, kdo hodlají v Africe investovat a navázat spolupráci. Tento mechanismus by jakožto jakýsi politický nástroj sloužil rovněž k monitorování. Zřízením jednotného kontaktního místa pro všechny iniciativy související s Afrikou by se zamezilo překrývání projektů a zajistila by se transparentnost a efektivita podpory ze strany EU.

1.7.

Mimoto EHSV doporučuje vytvořit vhodnou platformu, aby si evropské a africké malé a střední podniky mohly snáze vyměňovat informace o osvědčených postupech v oblasti investic a spolupráce.

1.8.

Je nezbytné navrhnout jasnou a transparentní institucionální strukturu pro rozvojovou spolupráci EU s Afrikou na základě nového konsensu o rozvoji (1), který umožňuje realističtěji posoudit a uskutečnit perspektivy rozvoje. EHSV doufá, že dohoda navazující na dohodu z Cotonou bude zahrnovat návrh na vytvoření pragmatické platformy pro reformovanou politiku rozvojové spolupráce, která bude zohledňovat složitost rozvojového procesu. Tato platforma by měla být založena na spolupráci mezi všemi členskými státy a orgány EU, jejímž cílem bude zaevidovat všechny programy, projekty a iniciativy na vnitrostátní a unijní úrovni. Zabránilo by se tak překrývání a zdvojování činností v některých oblastech, zatímco v jiných by nebyla poskytována žádná podpora.

1.9.

Zároveň se EHSV vyslovuje pro to, aby byl maximalizován dopad dalších politik EU z hlediska sociálního a hospodářského rozvoje (2). S cíli politiky rozvojové spolupráce musí být v souladu zejména politika v oblasti obchodu, investic, daní (3), vnější pomoci (4), boje proti mezinárodní organizované trestné činnosti a klimatu.

1.10.

EHSV se důrazně zasazuje o to, aby bylo financování rozvoje z evropských prostředků účinné a efektivní. S přihlédnutím k investičním fondům EU, které již v Africe působí, EHSV doporučuje vytvořit investiční fond po vzoru Evropského sociálního fondu, který bude coby spoluinvestor doplňovat soukromé a veřejné investice. Tento fond by měl být založen na kritériích a zásadách Agendy 2030 a na dodržování mezinárodně uznávaných základních standardů (5). Projekty, které z něj budou podporovány, by měly být monitorovány a zaznamenávány v centrálních registrech či platformách. EHSV naléhavě vyzývá k tomu, aby organizace občanské společnosti (zejména EHSV) vedly v souvislosti se všemi projekty ještě užší spolupráci ohledně uplatňovaných etických hodnot.

1.11.

EHSV vyzývá k tomu, aby byl uplatňován přístup „od pomoci k investicím“, což znamená přesunout pozornost z poskytování pomoci na podporu samostatných a nezávislých hospodářských subjektů a mezikontinentálních hospodářských projektů založených na spolupráci za rovných podmínek a také na součinnost s nimi.

1.12.

Je třeba posílit finanční struktury v samotné Africe, aby bylo možné podpořit dlouhodobé financování soukromých i veřejných investic. Jedná se o důležitý předpoklad trvalého a udržitelného rozvoje. V tomto směru by se daly případně využít evropské zkušenosti s družstevními bankami a národními rozvojovými bankami, které poskytují služby zejména obcím. Pro budoucnost afrického hospodářství by mohly mít zásadní význam mikroúvěry a investice. Udržitelného rozvoje bude možné dosáhnout pouze v případě, že budou podporovány regionální hodnotové řetězce a spotřebitelské trhy zaměřené na střední třídu (6).

1.13.

EHSV se domnívá, že by se rozvojová spolupráce EU měla soustředit na budování partnerství zaměřeného na občany, přičemž by měla zaručit zapojení občanské společnosti, odborových svazů a soukromého sektoru a nabídnout přímé výhody africkým a evropským občanům.

1.14.

EHSV zdůrazňuje, že organizovaná občanská společnost by mohla v partnerství s africkými strukturami pomoci vytvořit prostředí důvěry při strukturování africké občanské společnosti prostřednictvím takových nástrojů, jako je přístup k právu, zajišťování bezpečnosti a boj proti korupci. Tímto způsobem by měla evropská občanská společnost přispět k rozvoji Afriky na základě stejných společných hodnot, k nimž patří demokracie, právní stát a politická a občanská práva.

1.15.

Dohody o volném obchodu a dohody o hospodářském partnerství, které EU uzavřela s africkými zeměmi, nezahrnují žádný mechanismus pro vedení dialogu s organizovanou občanskou společností. EU by měla v rámci přezkumu těchto dohod usilovat o to, aby byly tyto mechanismy dialogu zavedeny pro nestátní subjekty.

1.16.

EU by měla využít přístup a prozatím nashromážděné zkušenosti platforem udržitelných podniků pro Afriku (SB4 A), které se zaměřují především na zapojení soukromého sektoru, aby vyčlenila více prostředků a napomohla vytvoření podobné iniciativy pro občanskou společnost obecně – buď v rámci SB4 A nebo jako jejich doplnění či souběžně s nimi. Mohly by tak vzniknout mnohostranné platformy podporující udržitelný obchod a investice pro Afriku.

1.17.

EHSV se domnívá, že by EU měla část svých prostředků určených na rozvoj obchodu vyčlenit na podporu účasti organizací občanské společnosti a budování jejich kapacit v souvislosti s úsilím o zaručení udržitelnosti obchodu a investic.

1.18.

Prostřednictvím mnohostranného přístupu, který zahrnuje také organizace občanské společnosti, EHSV podporuje iniciativy a uzpůsobení režimů obchodní politiky v rámci dohod o volném obchodu, dohod o hospodářském partnerství a systému všeobecných celních preferencí, které napomohou účinnému a udržitelnému uplatňování africké kontinentální dohody o volném obchodu (AfCFTA) a integraci afrického trhu. To by mělo především umožnit posílení vnitřního obchodu v rámci Afriky a regionální a kontinentální integrace a rozvoj nejdůležitějších hospodářských odvětví po celé Africe.

1.19.

Stěžejním prvkem úsilí o zlepšení životních podmínek v Evropě jsou investice do veřejné infrastruktury, zejména do systému vzdělávání. Jedním z hlavních cílů naší rozvojové politiky v Africe musí být zvýšení tamní úrovně vzdělání, a to především u ekonomicky slabších skupin obyvatelstva.

1.20.

EHSV je potěšen tím, že EU má v úmyslu navýšit v příštím rozpočtovém období finanční podporu určenou Africe na 40 miliard EUR (tj. 46,5 miliardy USD), a doufá, že se tyto prostředky výrazně navýší soukromými investicemi.

2. Souvislosti

2.1.

Evropa zaujímá v oblasti rozvoje v celosvětovém měřítku přední místo, jelikož je největším poskytovatelem oficiální rozvojové pomoci na světě. EU a její členské státy jsou dohromady největším světovým dárcem – poskytují přes 50 % veškeré globální rozvojové pomoci.

2.2.

Podle Světové banky (7) činila v roce 2016 částka, již do rozvojových zemí poslali jejich občané žijící v zahraničí, zhruba 426 miliard USD, což představuje přibližně trojnásobek oficiální rozvojové pomoci na celém světě. Pokud se africkým migrantům umožní v Evropě legálně pracovat a bezpečně převádět peníze, značně to přispěje k rozvoji v Africe.

2.3.

Afrika a Evropa spolu bezprostředně sousedí a mají společnou minulost. Vyznávají stejné hodnoty a mají stejné zájmy, jimiž se bude řídit jejich budoucí spolupráce. V současné době se společně snaží vypořádat s takovými společnými celosvětovými problémy, jako je změna klimatu a zajištění míru a bezpečnosti. Afrika bude zvlášť ohrožena dopadem změny klimatu, ačkoli produkuje méně než 4 % celosvětových emisí plynů. 27 z 33 zemí, které může změna klimatu nejvíce zasáhnout, leží v Africe.

2.4.

Spolupráce na kontinentální úrovni mezi Afrikou a Evropskou unií se řídí strategickým partnerstvím, které je založeno na sdílených hodnotách a společných zájmech. V roce 2007 přijaly EU a Africká unie společnou strategii EU-Afrika, jejímž účelem bylo vytvořit mezi oběma kontinenty pevnější vazby v nejdůležitějších oblastech spolupráce, prohloubit politický dialog a stanovit konkrétní plán pro budoucí společnou činnost.

2.5.

Nejdéle trvající spoluprací EU je spolupráce se skupinou afrických, karibských a tichomořských států (státy AKT), která byla v roce 1975 zakotvena v úmluvě z Lomé a v roce 2000 aktualizována v dohodě z Cotonou, kterou podepsalo 48 států subsaharské Afriky.

2.6.

EU momentálně se státy AKT jedná o dohodě, která má na dohodu z Cotonou pokrývající období 2000–2020 navázat. V uplynulých dvou desetiletích se výrazně změnila politická a hospodářská situace, přičemž obchodní vztahy mezi EU a státy AKT jsou nyní z velké části upraveny dvoustrannými a regionálními dohodami o hospodářském partnerství a vzrostl význam rámce Africké unie. Vyvstala tak otázka ohledně souladu, doplňkovosti a součinnosti mezi rámcem států AKT a rámcem Africké unie.

2.7.

Dohoda, která naváže na dohodu z Cotonou, skýtá příležitost modernizovat pravidla v takových oblastech, jako jsou investice, služby, spravedlivý obchod, lidská práva, důstojné pracovní podmínky a migrace. Je ovšem nezbytné, aby se spolupráce opírala o nový základ vycházející z Agendy 2030 a aby se africké státy rozhodly, zda budou chtít vyjednávat společně jako jeden kontinent.

2.8.

Z těchto důvodů EHSV důrazně žádá, aby byla vypracována ucelená sociálně-hospodářská strategie pro vztahy mezi EU a Afrikou a aby byl v jednáních o dohodě navazující na dohodu z Cotonou vymezen patřičný prostor pro zapojení občanské společnosti a sociálních partnerů.

2.9.

EHSV zjistil, že neexistuje centrální přehled nebo registr všech iniciativ, programů a partnerství na unijní či vnitrostátní úrovni. Mimoto není zcela známa výše finančních prostředků, které do Afriky putují.

3. Související problémy

3.1.

Je nezbytné poukázat na stále větší různorodost afrického kontinentu a EU by měla přizpůsobit svá politická opatření skutečné situaci. Při rozvíjení vztahů mezi EU a Afrikou musíme uplatňovat mnohem pragmatičtější a realističtější přístup.

3.2.

Od zveřejnění společné strategie EU-Afrika v roce 2007 nabyly bezprostřední vztahy mezi EU a Africkou unií na významu. EU prosadila i další iniciativy, k nimž patří například nouzový svěřenský fond, investiční nástroj pro Afriku, plán vnějších investic a řada dohod na subregionální úrovni. Rozmanitost způsobů realizace vztahů mezi EU a Afrikou dala vzniknout složité a někdy nejednotné struktuře, v jejímž rámci se s rozvojovou spoluprací mísí aspekty jiných politik. Situaci ještě více komplikují odlišné zájmy jednotlivých členských států.

3.3.

Je nezbytné zajistit mír, bezpečnost a stabilitu a příznivé investiční a podnikatelské prostředí, aby bylo možné podnítit investice soukromého sektoru. Z průzkumů uskutečněných mezi investory (8) jednoznačně vyplývá, že je nutné vyvinout v tomto ohledu mnohem větší úsilí, aby byla Afrika lépe schopna obstát ve světové konkurenci, pokud jde o přilákání investičního kapitálu. Právní stát, boj proti korupci, nezávislé soudnictví, předvídatelnost v oblasti zdanění a mír a stabilita – to vše jsou hlavní faktory, které ovlivňují rozhodnutí domácích i zahraničních investorů. Odhaduje se, že v nestabilních státech jsou náklady na založení podniku zhruba třikrát vyšší než v jiných zemích, což do značné míry odrazuje od soukromých investic (9).

3.4.

Ve svém stanovisku Klíčová úloha obchodu a investic při plnění a provádění cílů udržitelného rozvoje (10) EHSV uvedl, že „provádění cílů udržitelného rozvoje bude vyžadovat přímé zapojení občanské společnosti, zejména proto, že se tím podpoří právní stát a pomůže v boji s korupcí“. V tomtéž stanovisku také zdůraznil, že je nezbytné budovat infrastrukturu v Africe, což v současnosti provádí Čína. Intenzita vnitřního obchodu v rámci Afriky je nízká, zejména co se týče zemědělských produktů, a představuje 10–15 % veškerého afrického obchodu. Tento podíl se snad zvýší v souvislosti s prováděním dohody WTO o usnadnění obchodu z roku 2017.

3.5.

Podle prognóz musí být na provádění cílů udržitelného rozvoje v Africe každoročně vynaloženy finanční prostředky ve výši přibližně 600 miliard USD (11). I při zapojení zahraničních investic a oficiální rozvojové pomoci bude udržitelný rozvoj v Africe záviset na vygenerování a mobilizaci domácích zdrojů. Tyto zdroje jsou založeny na dlouhodobých investicích a dlouhodobém vytváření hodnot, aby bylo možné docílit kvalitní zaměstnanosti a místních a regionálních hodnotových řetězců. Důležitou hnací silou růstu v Africe je lepší vzdělávání a soukromá spotřeba, což znamená, že pro dosažení rozvoje bude mít zásadní význam vytvoření trhů (tj. nalezení spotřebitelů) pro vlastní produkty přímo v Africe. Podstatnou roli hraje veřejná infrastruktura, aby bylo možné podpořit také dlouhodobé soukromé investice.

3.6.

EHSV poukazuje na význam programu Erasmus+ pro to, aby byl většímu počtu mladých Afričanů poskytnut přístup k vyššímu vzdělávání.

3.7.

Neměla by být opomíjena spojitost mezi hospodářským rozvojem a migrací. Z uskutečněných studií (12) vyplývá, že důvod k odchodu do zahraničí slábne, jakmile příjmy na obyvatele dosáhnou určité výše (podle toho, o jakou studii jde, se tato výše pohybuje mezi 6 000 a 10 000 USD na obyvatele ročně). Pomineme-li skutečnost, že většina migračních přesunů v Africe probíhá v rámci tohoto kontinentu, je z těchto údajů patrné, že je nutné vést takovou rozvojovou politiku, jejímž cílem bude zaručit lidem důstojné životní podmínky, zaměstnání a perspektivy v jejich vlastní zemi. Realizace tohoto cíle bude nesmírně obtížná, jelikož podle demografických předpovědí budou v roce 2050 v Africe žít 2,5 miliardy lidí (13).

3.8.

V cílech udržitelného rozvoje se uvádí, že je třeba dosáhnout rovnosti žen a mužů a posílit postavení žen a dívek, aby byly soběstačné. Výzvy v oblasti rozvoje, kterým v současnosti čelíme, mají specifický genderový aspekt, který by měl být posuzován při tvorbě politik a zohledňován při jejich provádění.

3.9.

Obrovským problémem je korupce, a to nejen v Africe. Je nutné podpořit řádnou správu ekonomických a finančních záležitostí tím, že se posílí transparentní nakládání s veřejnými prostředky, bude vytvořen důvěryhodný systém pro potírání korupce, který se bude opírat o nezávislost soudnictví, a zlepší se podnikatelské prostředí a podmínky pro dosažení sociálního pokroku.

3.10.

Organizovaná občanská společnost by mohla sehrát významnou roli v oblasti dohledu. Posílení úlohy nevládních organizací, odborových svazů a podnikatelských sdružení a podpora takovýchto iniciativ v partnerských zemích umožňuje prosadit řádnou správu věcí veřejných, spravedlnost a demokratizaci.

3.11.

Evropa v Africe ztrácí své postavení ve srovnání s ostatními globálními aktéry, jako je například Čína, která na tomto kontinentu investovala miliardy. Členské státy EU se obávají, že budou hrát druhořadou roli. Pokud by se Evropa i Čína při své angažovanosti v Africe nesoustřeďovaly pouze na zisk, nýbrž také na zajištění udržitelného rozvoje a důstojné životní úrovně na tomto kontinentu, pak by to mohlo zmírnit důvod k odchodu do jiných částí světa.

3.12.

3.13.

V důsledku toho, že některé konzervativní organizace (například církve) zaujímají zdráhavý postoj k usměrňování populačního růstu, se komplikuje možnost vypracovat strategii udržitelného hospodářského a sociálního růstu.

4. Investice

4.1.

Politika, již EU uplatňuje ve vztahu k Africe, se po řadu let vyznačovala dobrými úmysly a nesplněnými sliby. V souvislosti s uprchlickou krizí se však prudce zvýšil zájem o zavedení nové strategie pro spolupráci s tímto kontinentem. EU hodlá v Africe více investovat a zintenzivnit vzájemné obchodní vztahy, poněvadž v další fázi je třeba navázat skutečné hospodářské partnerství. Toto partnerství by mělo být založeno na pojetí rovných příležitostí a v jeho rámci by měly být zohledňovány zjevné rozdíly mezi Afrikou a Evropou.

4.2.

Investice do Afriky neproudí rovnoměrným způsobem, což odráží celosvětovou nejistotu, přičemž příliv přímých zahraničních investic je kolísavý a nevykazuje výraznou vzestupnou tendenci, jak by bylo zapotřebí. V roce 2016 směřovalo celkem 58 % veškerých přímých zahraničních investic do Jižní Afriky, Nigérie, Keni, Egypta a Maroka, zatímco méně rozvinuté a méně stabilní země se potýkají se systémovými problémy, které jim brání přilákat soukromé investice.

4.3.

EU je v Africe největším investorem – její členské státy vynakládají zhruba 40 % přímých zahraničních investic (v roce 2016 dosáhly výše 291 miliard EUR) (14). Vzhledem ke značnému hospodářskému pokroku, který Afrika učinila v uplynulých dvou desetiletích, a k jejímu potenciálu do budoucna by se však jednoznačně dalo udělat mnohem více. Z demografických prognóz týkajících se Afriky jasně vyplývá, že je rovněž nezbytné vytvořit miliony nových, kvalitních pracovních míst, zejména pro mladé lidi vstupující na trh práce. Makroekonomické ukazatele samy o sobě nepřinesou lepší životní úroveň pro všechny. Prostřednictvím politických opatření je nutné zajistit, aby hospodářský rozvoj pomáhal zvyšovat životní úroveň veškerého obyvatelstva.

4.4.

Pro dosažení udržitelného rozvoje a vytvoření kvalitních pracovních míst pro obyvatele Afriky – jejichž počet se má do roku 2050 zdvojnásobit – je nezbytné zvýšit zejména veřejné a soukromé investice.

4.5.

Investice se staly stěžejním aspektem pro budoucí rozvoj Afriky a budou patřit k probíraným bodům v rámci jednání o dohodě, která naváže na dohodu z Cotonou. S ohledem na existenci velkého množství nástrojů mohou mít zvlášť velkou přidanou hodnotu jednání o investičním režimu, v jehož rámci budou náležitě chráněni investoři a současně bude věnována stejná pozornost plnění závazků v oblasti udržitelnosti, především co se týče lidských práv, ochrany životního prostředí a zajištění důstojné životní úrovně.

4.6.

EU má v úmyslu navýšit v příštím rozpočtovém období finanční podporu určenou Africe na 40 miliard EUR (tj. 46,5 miliard USD). Očekává se, že se tyto prostředky posléze znásobí soukromými investicemi. EU chce jakožto pobídku poskytnout záruky proti rizikům, jež mají soukromý sektor přimět k tomu, aby se angažoval a investoval v afrických zemích. Tyto investice, které zjevně sledují cíle v oblasti udržitelnosti vytyčené v Agendě 2030 a umožňují jejich dosažení, by měly být podporovány přednostně. Vedle systému záruk proti rizikům je nutné vytvořit také vhodný systém kontrol a monitorování, jehož účelem bude zajistit realizaci cílů udržitelného rozvoje. EHSV důrazně doporučuje, aby se organizovaná občanská společnost podílela na boji proti zneužívání evropských finančních prostředků.

4.7.

Potenciální investoři, zejména ti z řad malých a středních podniků, poukazují na to, že v investičním prostředí panuje nedostatečná důvěra, co se týče politické stability, spravedlnosti, práv duševního vlastnictví, přístupu na trhy a stavu provádění obchodních dohod.

4.8.

EHSV doporučuje vytvořit investiční fond po vzoru Evropského sociálního fondu, který bude coby spoluinvestor doplňovat soukromé a veřejné investice. Tento fond by měl být založen na kritériích a zásadách Agendy 2030 a na dodržování mezinárodně uznávaných základních standardů (15). Projekty, které z něj budou podporovány, by měly být monitorovány a zaznamenávány v centrálních registrech či platformách. EHSV zdůrazňuje, že v souvislosti se všemi projekty je nutné ještě těsněji spolupracovat s organizovanou občanskou společností (zejména EHSV) ohledně uplatňovaných etických hodnot.

4.9.

EHSV se vyslovuje pro to, aby bylo vytvořeno takové prostředí, v němž budou mít africké i evropské mikropodniky a malé a střední podniky snazší přístup k finančním prostředkům, bude existovat lepší právní rámec pro veřejné i soukromé investice, budou efektivněji fungovat systémy zadávání veřejných zakázek, investice budou přinášet prospěch lidem v místních ekonomikách a podporovat vytváření kvalitních pracovních míst v dané zemi a budou prosazovány nezbytné mezinárodní standardy.

4.10.

Je rovněž třeba posílit finanční struktury v Africe, aby bylo možné podpořit dlouhodobé financování. Jedná se o důležitý předpoklad trvalého a udržitelného rozvoje. Mimoto je třeba uvést, že v řadě evropských zemích přispěly k rozvoji podstatnou měrou například družstevní banky a investice v Evropě byly podporovány národními rozvojovými bankami, které rovněž zajišťují finanční prostředky obcím. Prostřednictvím těchto opatření financovaly evropské země především sociální a místní veřejnou infrastrukturu, která byla důležitým základem nejen pro soukromé investice a trvalý hospodářský růst, ale také pro rozvoj evropského modelu sociálního státu.

4.11.

EU a její členské státy by měly své finanční nástroje zaměřit na konkrétní cíle a instituce, aby se zamezilo destruktivní hospodářské soutěži. Soupeření mezi různými evropskými a mezinárodními institucemi vedlo k nedorozuměním a problémům při přístupu na africké trhy. Je nezbytné zajistit rozsáhlejší společnou a přímou angažovanost, kontrolu a transparentnost. V tomto ohledu by mohla občanská společnost sehrát institucionální úlohu nezávislého pozorovatele.

4.12.

Investiční politika na podporu evropských soukromých investic v Africe by měla být v prvé řadě zaměřena na vytvoření regionálních hodnotových řetězců vyrábějících produkty, které mohou být spotřebovávány především v Africe, čímž vzniknou domácí trhy. Mohl by tak být duplikován model růstu, který existoval v Evropě v desetiletích po druhé světové válce, kdy rozvoj evropského průmyslu do značné míry závisel na domácích trzích.

4.13.

Africké a evropské nevládní organizace, zejména ty s africkými kořeny, by mohly plnit úlohu prostředníka v oblasti hospodářského rozvoje a mohly by se podílet na podpoře udržitelného hospodářského rozvoje ve svých zemích původu.

5. Obchod

5.1.

EU je i nadále největším obchodním partnerem Afriky – připadá na ni 36 % veškerého vývozu, přičemž za ní následují Čína a USA. Evropská komise hodlá tuto spolupráci zintenzivnit a dát jí nový smluvní základ.

5.2.

Jakožto hlavní obchodní partner Afriky chce EU africkým zemím poskytnout nejvelkorysejší obchodní preference, a to buď prostřednictvím svého systému všeobecných celních preferencí (a iniciativy „Vše kromě zbraní“ u nejméně rozvinutých zemí, z nichž mnohé se nacházejí v Africe), nebo prostřednictvím dohod o volném obchodu a zejména dohod o hospodářském partnerství, které jsou v prvé řadě zaměřeny na rozvoj.

5.3.

Nicméně na rozdíl od ustanovení nové generace dohod EU o volném obchodu a dohod o hospodářském partnerství s karibskými státy nezahrnují tytéž dohody v případě afrických zemí mechanismy pro dialog s organizovanou občanskou společností. Dohody o volném obchodu se severoafrickými zeměmi dosud neobsahují ustanovení o domácích poradních skupinách ani kapitolu o obchodu a udržitelném rozvoji. Dohody o hospodářském partnerství, které se týkají rozvoje, pak zase neobsahují ustanovení o vytvoření poradního výboru na podporu dialogu s nestátními subjekty o udržitelném provádění a dopadu těchto dohod.

5.4.

Spolupráce a dialog s organizovanou občanskou společností může probíhat také mimo obchodní dohody (nebo souběžně s nimi). Vzhledem k tomu, že obchodní a investiční vztahy mezi EU a Afrikou mají podporovat udržitelný rozvoj, by měly být zapojeny všechny zainteresované strany, nikoli pouze státní subjekty.

5.5.

Ze stávající struktury obchodu mezi Afrikou a Evropou plynou určité problémy z hlediska rozvoje. Ne všechny dohody o hospodářském partnerství jsou skutečně uplatňovány partnerskými zeměmi, a to i když jsou ratifikovány. Neděje se tak zcela bez důvodu – byly totiž hlášeny četné případy, kdy dovoz z Evropy potlačuje rozvoj místních podniků a odvětví (16). Pro partnerské země, které byly v minulosti schopny regulovat svá hospodářská odvětví díky preferenčním systémům, představuje rozsáhlejší volný obchod jednoznačnou strukturální změnu. Mimoto jsou dohody o hospodářském partnerství sjednávány s hospodářskými bloky, přičemž jednotlivé země se nacházejí v rozdílné situaci, a mohlo by tedy být vhodné zaujmout k nim v rámci obchodní politiky odlišný přístup. V neposlední řadě by s komplexními obchodními dohodami jako takovými mohly být spojeny organizační potíže, a to co se týče jednání s rozvojovými a nově industrializovanými zeměmi.

5.6.

Rozsáhlejší zapojení občanské společnosti by mělo důsledky z hlediska budování kapacit a nákladů, jimiž je třeba se zabývat, aby bylo možné zavést účinné mechanismy spolupráce. EU by měla část svých prostředků určených na rozvoj obchodu (mohlo by být stanoveno určité procento) vyčlenit na podporu účasti občanské společnosti, sociálního dialogu a budování kapacit v souvislosti s úsilím o zaručení udržitelnosti obchodu a investic.

5.7.

Afrika se rovněž snaží uzavřít africkou kontinentální dohodu o volném obchodu (AfCFTA), a vytvořit tak jednotný africký trh. Tuto dohodu již podepsalo přes 40 zemí a řada státních a nestátních subjektů v celé Africe jí přikládá mimořádný význam. Měla by umožnit posílení vnitřního obchodu v rámci Afriky a regionální a kontinentální integraci a rozvoj nejdůležitějších hospodářských odvětví po celé Africe. EU může tyto snahy účinně podpořit a pomoci zajistit, aby její preferenční obchodní režimy s africkými zeměmi a regiony (dohody EU o volném obchodu se severní Afrikou, dohody o hospodářském partnerství a systém všeobecných celních preferencí) podporovaly kontinentální integraci v oblasti obchodu, aby mohla být nakonec uzavřena obchodní dohoda mezi oběma kontinenty.

6. Na cestě k nové alianci mezi Afrikou a Evropou

6.1.

Afrika nepotřebuje charitu, nýbrž skutečné a spravedlivé partnerství, jak se uvádí v návrhu na vytvoření aliance mezi Evropou a Afrikou pro udržitelné investice a zaměstnanost, který byl předložen v září 2018. Podle tohoto návrhu by to jen v příštích pěti letech v Africe přispělo k vytvoření až deseti milionů pracovních míst. Tato pracovní místa musí samozřejmě zaručit takové příjmy, které umožní důstojnou životní úroveň. Cílem aliance je uvolnit soukromé investice a prozkoumat obrovské příležitosti, které mohou stejnou měrou přinést užitek lidem a ekonomikám v Africe i v Evropě. EU by měla zvážit, zda by bylo možné postupně přetavit četné obchodní dohody mezi EU a Afrikou v mezikontinentální dohodu o volném obchodu, a to coby ekonomické partnerství mezi rovnocennými partnery. Aliance je tedy důležitým politickým signálem. Toto partnerství by mělo být založeno na rovnocenném postavení, přihlížet k rozdílům a brát v potaz příslušné schopnosti.

6.2.

Aby vznikla skutečná aliance, musí na obou stranách proběhnout diskuse a obě strany musejí prokázat větší porozumění a zajistit rozsáhlejší koordinaci a spolupráci. Dále je nezbytné, aby:

—	Afrika převzala odpovědnost,

—	se nejednalo pouze na úrovni vlád,

—	byly zapojeny všechny nestátní subjekty,

—	byl sledován cíl zajištění důstojných životních podmínek pro všechny obyvatele Afriky.

7. Dohoda navazující na dohodu z Cotonou a úloha občanské společnosti

7.1.

Evropská komise zahájila jednání o novém ambiciózním partnerství se 79 státy AKT. Státy AKT i EU oceňují „politický rozměr“, který byl v rámci dohody z Cotonou zaveden, a chtějí ho zachovat. Je zaměřen na politický dialog o vnitrostátních, regionálních a globálních záležitostech společného zájmu a angažovanosti ve prospěch lidských práv, řádné správy věcí veřejných a míru a stability.

7.2.

Tyto nové, spravedlivé obchodní vztahy, které budou navázány s africkými zeměmi, by měly podporovat důstojné pracovní podmínky a poskytování veřejných služeb. Obchodní politika musí zaručit plné respektování a plnou ochranu lidských práv, kvalitních pracovních míst a životního prostředí a musí rovněž zohledňovat potřeby méně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje. Obchod může skýtat vynikající příležitosti pouze v případě, že bude vytvářet kvalitní pracovní místa a podporovat udržitelný růst. V rámci každé obchodní dohody je nutné zajistit zapojení organizované občanské společnosti, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost.

7.3.

EHSV sehrál významnou roli při podpoře vztahů občanské společnosti v rámci dohody z Cotonou. Nyní je důležité, aby se pokračující a ještě rozsáhlejší zapojení EHSV a jeho struktur stalo podstatnou součástí dohody, která na dohodu z Cotonou naváže. Občanská společnost EU tak bude mít možnost pomoci občanské společnosti afrických zemí, aby se tyto země staly spolehlivými a důvěryhodnými partnery pro investory.

V Bruselu dne 12. prosince 2019.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 71.

(2) https://www.africa-eu-partnership.org//sites/default/files/documents/eas2007_joint_strategy_en.pdf.

(3) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 29.

(4) Chápaná jako pomoc při odstraňování následků katastrof a humanitární pomoc, předcházení konfliktům, demokratizace, rozvojová spolupráce, nikoli však jako podpora a spolupráce v oblasti vojska a pohraniční policie.

(5) Například Tripartitní deklarace o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky.

(6) Z příslušných studií vyplývá, že určitý minimální příjem pomáhá snížit migrační tlak, viz například Clemens M., Does Development Reduce Migration?, 2014 (http://ftp.iza.org/dp8592.pdf).

(7) http://pubdocs.worldbank.org/en/992371492706371662/MigrationandDevelopmentBrief27.pdf.

(8) Viz mj. zpráva Světové banky Doing Business 2017.

(9) Strategická zpráva The Makings of an African Century, Evropské centrum politické strategie, 2017.

(10) Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 27.

(11) Dokument Afrika und Europa – Neue Partnerschaft für Entwicklung, Frieden und Zukunft – Eckpunkte für einen Marshallplan mit Afrika, německé spolkové ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, a dokument Economic Development in Africa Report 2016, Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD).

(12) Viz například Clemens M., Does Development Reduce Migration?, 2014 (http://ftp.iza.org/dp8592.pdf).

(13) Africa's Development Dynamics 2018: Growth, Jobs and Inequalities, Komise Africké unie a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), 2018.

(14) Eurostat, 2018.

(15) Například Tripartitní deklarace o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky.

(16) Viz například https://www.deutschlandfunk.de/das-globale-huhn-ghanas-bauern-leiden-unter-gefluegel.766.de.html?dram:article_id=433177, https://www.wienerzeitung.at/nachrichten/wirtschaft/international/835163_Was-Altkleider-fuer-Afrikas-Wirtschaft-bedeuten.html či https://www.dialog-milch.de/im-fokus-eu-milchpulver-und-der-milchmarkt-in-afrika/.