17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/29

Žaloba podaná dne 28. dubna 2017 – Intermarché Casino Achats v. Komise

(Věc T-254/17)

(2017/C 231/37)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Intermarché Casino Achats (Paříz, Francie) (zástupci: Y. Utzschneider a J. Jourdan, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

rozhodl, že článek 20 nařízení č. 1/2003 se na základě článku 277 SFEU v projednávané věci nepoužije;

—

na základě článků 263 a 277 SFEU zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 1056 ze dne 9. února 2017;

—

uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z protiprávnosti rozhodnutí Evropské komise ze dne 9. února 2017, ve kterém žalobkyni nařizuje, aby se podrobila kontrole podle čl. 20 odst. 1 a 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003 L 1, s. 1) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí protiprávní v rozsahu, v němž je založeno na ustanoveních, která jsou v rozporu s Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“). Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že:

—

článek 20 nařízení č. 1/2003 porušuje právo na účinnou právní ochranu zaručené v článku 47 Listiny a článku 6 EÚLP, jelikož nestanoví účinné prostředky nápravy vůči průběhu kontrol prováděných Komisí;

—

článek 20 nařízení č. 1/2003 porušuje rovněž zásadu rovnosti zbraní zaručenou v článku 47 Listiny a článku 6 EÚLP v rozsahu, v němž neupravuje přístup k písemnostem, na nichž je založeno rozhodnutí Komise o kontrole, ani k jejich oznámení.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění, jímž je stiženo napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž je nedostatečně odůvodněno v rozporu s požadavky čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003. Žalobkyně má totiž za to, že v napadeném rozhodnutí není nikde vysvětleno, jak je dotčena případným porušením, a není v něm ani přesně uvedeno dotyčné období, během kterého mělo údajně dojít k porušení práva hospodářské soutěže. Toto porušení povinnosti uvést odůvodnění má tím závažnější důsledky, že napadené rozhodnutí nezahrnuje písemnosti, z nichž vychází.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z protiprávnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž jej Komise přijala, aniž měla k dispozici dostatečně závažné nepřímé důkazy umožňující nabýt podezření, že byla porušena pravidla hospodářské soutěže, a tedy odůvodnit kontrolu v prostorách žalobkyně.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z protiprávnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nerespektuje základní právo na nedotknutelnost obydlí, jež je stanoveno v článku 7 Listiny a článku 8 EÚLP, a to z důvodu nepřiměřené povahy kontroly, kterou nařizuje, a neexistence dostatečné záruky proti zneužití.