1)

Musí se čl. 77 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 [nařízení 2016/679] (1) vykládat v tom smyslu, že prostředek správní ochrany, který je stanoven v článku 77 nařízení, představuje nástroj pro výkon veřejných práv, zatímco zahájení soudního řízení, které je stanoveno v článku 79, představuje nástroj pro výkon soukromých práv? Pokud bude odpověď kladná, je namístě vyvodit z výše uvedeného závěr, že dozorový úřad, jemuž přísluší rozhodovat ve věci prostředků správní ochrany, má přednostní pravomoc k určení existence protiprávního jednání?

2)

Je v případě, že subjekt údajů – podle jehož názoru bylo při zpracování jeho osobních údajů porušeno nařízení 2016/679 – uplatňuje současně své právo podat stížnost podle čl. 77 odst. 1 zmíněného nařízení a své právo zahájit soudní řízení podle čl. 79 odst. 1 téhož nařízení, třeba mít za to, že výklad, který je v souladu s článkem 47 Listiny základních práv, předpokládá:

3)

Musí se nezávislost dozorového úřadu, kterou zaručují čl. 51 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 nařízení 2016/679, vykládat v tom smyslu, že při projednávání a rozhodování v řízení o stížnosti podle článku 77 je tento úřad nezávislý na konečném rozsudku vydaném příslušným soudem podle článku 79, takže se dokonce může stát, že v souvislosti s týmž předpokládaným protiprávním jednáním přijme odlišné rozhodnutí?