1.

Musí být články 24 a 32 nařízení (EU) 2016/679 (1) vykládány v tom smyslu, že postačuje, že došlo k neoprávněnému poskytnutí nebo zpřístupnění osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 12 nařízení (EU) 2016/679 ze strany osob, které nejsou zaměstnanci administrativy správce a nepodléhají jeho kontrole, aby bylo možno mít za to, že přijatá technická a organizační opatření nejsou vhodná?

2.

V případě záporné odpovědi na první otázku, jaký předmět a rozsah by měl mít soudní přezkum legality prováděný při posuzování otázky, zda jsou technická a organizační opatření podle článku 32 nařízení (EU) 2016/679, která přijal správce, vhodná?

3.

V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být zásada odpovědnosti podle čl. 5 odst. 2 a článek 24 ve spojení s bodem 74 odůvodnění nařízení (EU) 2016/679 vykládány v tom smyslu, že v řízení o žalobě podle čl. 82 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 nese správce důkazní břemeno ohledně toho, že přijatá technická a organizační opatření podle článku 32 nařízení jsou vhodná? Lze opatření znaleckého posudku považovat za nezbytný a dostatečný důkazní prostředek pro zjištění, zda byla technická a organizační opatření přijatá správcem v takovém případě, jako je tento, vhodná, pokud je neoprávněný přístup k osobním údajům nebo jejich neoprávněné zpřístupnění důsledkem „hackerského útoku“?

4.

Musí být čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2016/679 vykládán v tom smyslu, že neoprávněné poskytnutí nebo zpřístupnění osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 12 nařízení (EU) 2016/679, k němuž jako v projednávané věci došlo prostřednictvím „hackerského útoku“ osob, které nejsou zaměstnanci administrativy správce a nepodléhají jeho kontrole, představuje událost, za kterou správce žádným způsobem nenese odpovědnost a která opravňuje ke zproštění odpovědnosti?

5.

Musí být čl. 82 odst. 1 a 2 ve spojení s body 85 a 146 odůvodnění nařízení (EU) 2016/679 vykládány v tom smyslu, že v takovém případě porušení zabezpečení osobních údajů, o jaký se jedná v projednávané věci, který se projevuje neoprávněným zpřístupněním a šířením osobních údajů prostřednictvím „hackerského útoku“, pod pojem „nehmotné újmy“, který je třeba vykládat široce, spadají pouhé znepokojení, obavy a úzkost z možného budoucího zneužití osobních údajů, které zakusil subjekt údajů, a opravňují k náhradě újmy, pokud nebylo zjištěno, že k takovému zneužití došlo, nebo subjektu údajů nevznikla žádná další újma?