Úřední věstník C 14/2020

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropský pilíř sociálních práv – hodnocení počátku provádění a doporučení do budoucna

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 14/01)

Zpravodaj: Bernd SCHLÜTER

Spoluzpravodajka: Cinzia DEL RIO

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24. 1. 2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	10. 9. 2019
Přijato na plenárním zasedání	25. 9. 2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	117/44/3

1. Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že realistická budoucnost EU může stát jedině na spojení pevné hospodářské základny a silného sociálního rozměru (1), a proto se důsledně zasazuje o vzestupnou konvergenci a účinnější sociální politiku na úrovni EU i členských států (2). Evropský sociální model by měl být rovněž posílen a aktualizován jakožto mezinárodní reference. Účinné provádění evropského pilíře sociálních práv z roku 2017 opětovně potvrzuje společný závazek vůči evropskému sociálnímu modelu v rámci nové strategie pro sociální začlenění.

1.2

Při přijímání opatření k provádění pilíře jak prostřednictvím politických programů, tak prostřednictvím legislativních iniciativ na unijní a vnitrostátní úrovni, se musí vyváženým způsobem dodržovat cíle a zásady Smlouvy, v nich uvedené rozdělení pravomocí mezi orgány EU a členskými státy, a případně ustanovení o nesnižování úrovně ochrany zaměstnanců.

1.3

Evropská legislativa by v náležitých oblastech měla stanovit rámec s obecnými společnými standardy, ale musí se přitom respektovat konkrétní situace a sociální systémy v jednotlivých státech a uznat skutečná a vymahatelná sociální práva pro občany na unijní a vnitrostátní úrovni. Cíle pilíře by měly být zohledněny ve všech oblastech politiky EU prostřednictvím horizontálního ustanovení (3).

1.4

Provádění evropského pilíře sociálních práv v současnosti probíhá prostřednictvím legislativních i nelegislativních opatření, specifického financování a změn v evropském semestru, což by mělo být zaměřeno na spuštění vzestupné konvergence a stanovení minimálních norem za účelem vytvoření rovných podmínek.

1.5

Je důležité stanovit a schválit základní normy pro spolehlivé a účinné systémy sociální ochrany (4) a základní služby obecného zájmu, které by měli pravidelně posuzovat nezávislí hodnotitelé.

1.6

Evropská komise a Evropský parlament by měly navrhnout mechanismy, které umožní do provádění evropského pilíře sociálních práv řádně zapojit všechny reprezentativní sociální subjekty ze všech příslušných úrovní, včetně sociálních partnerů a organizací občanské společnosti (5). Zvláštní pozornost by měla být věnována různým úlohám a posílení kolektivního vyjednávání na úrovni členských států, které může předjímat právní předpisy pro konkrétní oblasti trhu práce nebo k nim poskytovat alternativu.

1.7

1.8

Evropský semestr a národní programy reforem – do nichž jsou zapojeny i země mimo eurozónu – a srovnávací přehled sociálních ukazatelů jsou klíčovými nástroji provádění pilíře a jeho monitorování (7).

1.9

V rámci nového evropského semestru by měly být dosaženy sociální cíle v rámci monitorování sociální nerovnováhy a měly by být zavedeny nové, měřitelné ukazatele spolu s cílenými doporučeními pro jednotlivé země týkající se sociální oblasti.

1.10

Mělo by být podporováno pravidelné sledování provádění evropského pilíře sociálních práv se závaznou konzultací se sociálními partnery. EHSV navrhuje zřízení fóra pro sociální politiku EU propojeného s procesem evropského semestru.

1.11

EHSV již vyzval k vypracování jasného a koordinovaného plánu, který stanoví priority pro provádění pilíře a prosazování stávajících sociálních práv a norem. Prioritně by měly být řešeny základní potřeby a práva zejména zranitelných skupin, rozdíly mezi příležitostmi, příjmy a bohatstvím v rámci členských států a mezi nimi, politiky začleňování a vhodné podmínky pro veřejné a neziskové služby a sociální podniky.

1.12

Toto stanovisko vytyčuje obecné pokyny, celkově hodnotí první kroky a předkládá doporučení k hlavním nástrojům. Přináší aktualizované informace o pokroku dosaženém na úrovni EU, pokud jde o přijatá opatření a dostupné nástroje, které jsou rozděleny do tří hlavních oblastí evropského pilíře sociálních práv – rovných příležitostí a přístupu na trh práce, spravedlivých pracovních podmínek a sociální ochrany a začlenění –, a překládá návrhy na další kroky.

2. Souvislosti a pokyny pro provádění

2.1

Evropský pilíř sociálních práv byl oficiálně vyhlášen na sociálním summitu na téma spravedlivých pracovních míst a růstu, konaném v listopadu 2017 v Göteborgu. Vychází z všeobecných zásad zakotvených v evropských Smlouvách, které definují základní práva občanů. Prosazování těchto zásad je odpovědností všech příslušných aktérů. Články 9 a 151 Smlouvy o fungování Evropské Unie (SFEU) vytyčují cíle evropského sociálního modelu, které je potřeba přizpůsobit změnám probíhajícím ve světě práce a v našich společnostech v rámci nové strategie pro sociální začlenění.

2.2

EU a členské státy prostřednictvím evropského sociálního modelu postupně zavedly a zlepšily politiky zaměřené na dosažení lepších pracovních a životních podmínek svých občanů. Tento model je nástrojem konkurenceschopnosti hospodářství EU a EU zároveň uznává, že jeho provádění a aktualizace zůstává v EU cílem. Mezi jednotlivými členskými státy EU a v jejich rámci existují velké rozdíly mezi sociálními skupinami a systémy sociálního zabezpečení. Mnoho zemí čelí výzvám, některé země EU mají inkluzivnější sociální systémy, jiné však nenaplňují ani základní potřeby. Evropský pilíř sociálních práv by na úrovni členských států a EU měl nabídnout moderní řešení současných problémů, s nimiž se potýkají evropští občané, a zaručit rovné podmínky pro udržitelné podniky v celosvětové hospodářské soutěži. Evropský pilíř sociálních práv je politický závazek, a orgány EU, členské státy, sociální partneři, organizace občanské společnosti a jiné příslušné zúčastněné strany by se tedy měli zavázat, že se do něj v rámci svých souvisejících pravomocí zapojí, a to v duchu vzájemného respektu a v zájmu přímého prospěchu všech občanů.

2.3

Nedávné prohlášení MOP o budoucnosti práce přijaté na Mezinárodní konferenci práce uvádí některé důležité směry činnosti, v nichž jsou vytyčena opatření, která by mohla modernizovat pracovní právo a zabránit vyloučení, a rovněž předpokládá řadu investic do schopností lidí, institucí práce a důstojných a udržitelných pracovních míst, které by za respektování vnitrostátních kontextů a specifické úlohy sociálních partnerů vytvořily optimální prostředí, v němž mohou podniky prosperovat a lidé dosáhnout pokroku na cestě ke spravedlivějším pracovním a životním podmínkám.

2.4

V Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030 je stanoveno 17 cílů udržitelného rozvoje, které se EU zavázala splnit do roku 2030, a provádění evropského pilíře sociálních práv k tomu přispěje.

2.4.1

EHSV se domnívá, že realisticky může budoucnost Evropy stát jedině na spojení pevné hospodářské základny a silného sociálního rozměru. Je přesvědčen, že Evropská unie potřebuje obnovit konsenzus ohledně udržitelné hospodářské a sociální strategie, aby mohla splnit svůj slib, že bude usilovat o vyvážený hospodářský růst a sociální rozvoj vedoucí ke zlepšení životních podmínek jejích občanů (8).

2.4.2

V prohlášení ze Sibiu z 9. května 2019 (9) se členské státy EU zavázaly, že se zaměří na oblasti, kde má jejich činnost největší význam, že si v rozhodujících záležitostech zachovají rozhodující vliv a budou za všech okolností prosazovat zásadu fair-play.

2.5

Na úrovni EU zatím provádění evropského pilíře sociálních práv probíhá prostřednictvím:

a)	legislativních a nelegislativních opatření, s důrazem na prosazování stávajícího sociálního acquis, které je třeba v případě potřeby aktualizovat;

b)	specifického financování;

c)	některých počátečních změn v evropském semestru.

2.6 Legislativní a nelegislativní opatření na úrovni EU a jednotlivých členských států

2.6.1

Pro podporu nových a rozmanitějších možností profesní dráhy a hladkého přechodu mezi pracovními místy, odvětvími a zaměstnaneckými statusy jsou potřebné otevřené, dynamické a mobilní trhy práce. Je třeba přijmout opatření, aby byl vyřešen nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Systémy vzdělávání a odborné přípravy musí být lépe přizpůsobeny potřebám trhu práce. Reformy by se měly zaměřit na pozitivní opatření na podporu aktivního stárnutí pracovníků, zajištění udržitelnosti a přiměřenosti důchodových systémů a zapojení migrantů do trhu práce.

2.6.2

Při přijímání opatření k provádění pilíře využijí EU a její členské státy všech politických nástrojů, které považují za nezbytné k dosažení svých společných cílů, včetně politických programů a legislativních opatření. Zásady subsidiarity a proporcionality a závazné hodnoty, cíle a zásady vyplývající ze Smlouvy budou definovat, na jaké úrovni by taková opatření měla být prováděna, přičemž prioritou je úroveň, která dotčeným zúčastněným stranám nabízí nejlepší přidanou hodnotu a přispívá k účinnému provádění evropského pilíře sociálních práv. Mělo by být respektováno rozdělení pravomocí a tam, kde je to vhodné, ustanovení o nesnižování úrovně ochrany zaměstnanců.

2.6.3

V zájmu participativní demokracie a zlepšování právní úpravy budou EU a členské státy v souladu s články 153 až 155 předem konzultovat sociální partnery. Pokud během této konzultace sociální partneři prokáží úmysl jednat v rámci systému sociálního dialogu samostatně, zdrží se EU a členské státy zásahu v dotčené oblasti politiky, pokud jsou sociální partneři schopni jednat a dosáhnout cílů dané akce.

2.6.4

Při provádění evropského pilíře sociálních práv je třeba vzít v úvahu jednak oblast působnosti a účast dalších relevantních subjektů, jako jsou například veřejné sociální služby, sdružení poskytovatelů neziskových sociálních služeb a bydlení, veřejné pojišťovny, podniky sociální ekonomiky, poskytovatelé sociální péče a organizace mládeže, a také příjemci sociálních služeb a zástupci zranitelných skupin.

2.6.5

Členské státy, orgány EU, sociální partneři a organizace občanské společnosti by měli sledovat provádění evropského pilíře sociálních práv a účinnost stávajících opatření. Orgány EU by při provádění evropského pilíře sociálních práv měly podporovat členské státy a sociální subjekty na vnitrostátní úrovni.

2.6.6

Evropská legislativa by v náležitých oblastech měla stanovit rámec s obecnými a jasnými společnými standardy, jenž bude respektovat konkrétní vnitrostátní situace, bude schopen se přizpůsobit rozmanitosti sociálních systémů a úloze zúčastněných stran, bude uznávat skutečná a vymahatelná sociální práva občanů na unijní a vnitrostátní úrovni a bude zahrnovat evropskou přidanou hodnotu (10). Cíle pilíře by měly být zohledněny ve všech oblastech politiky EU, a to i prostřednictvím horizontálního ustanovení (článek 9 SFEU).

2.6.7

Provádění evropského pilíře sociálních práv je zaměřeno na spuštění vzestupné konvergence, zlepšení sociálních podmínek a podmínek na trhu práce pro evropské pracovníky a občany, zlepšení a vytvoření účinných a spolehlivých systémů sociálního zabezpečení (11)a moderních sociálních a zdravotních služeb, zejména veřejných a neziskových služeb, založených na vědeckých informacích a umožňujících posouzení kvality, na stanovení minimálních norem boje proti sociálnímu dumpingu a zároveň na vytvoření rovných podmínek pro výkonné ekonomiky, zaměstnanost a udržitelné podniky a posílení důvěry občanů v EU. Strategie sociální politiky by měly zahrnovat zájmy malých a středních podniků a spravedlivé tržní podmínky pro ně. Je důležité stanovit a schválit základní normy pro služby obecného zájmu, jako jsou bydlení, dodávky vody a sociální služby, jež by měly být pravidelně posuzovány, mj. i nezávislými hodnotiteli (výzkumnými ústavy, akademiemi atd.), které lze finančně podpořit a jejichž zprávy lze zveřejnit. Prioritně se musí řešit základní potřeby občanů a zranitelných skupin a nebezpečné rozdíly v příležitostech, příjmech a bohatství v rámci jednotlivých členských států a mezi nimi.

2.6.8

Zvláštní pozornost by měla být věnována rozdílné roli kolektivního vyjednávání na úrovni jednotlivých členských států a roli kolektivních smluv, které mohou předjímat odpovídající právní předpisy nebo k nim poskytovat alternativu, a to prostřednictvím regulace konkrétní oblasti trhu práce a pracovněprávních vztahů. Sociální partneři tak mohou hrát roli v procesu provádění a prokázat, že mohou dosáhnout stejného právního účinku. V některých členských státech nejsou postupy kolektivního vyjednávání strukturované a působnost kolektivního vyjednávání je velmi malá, a proto přetrvávají rozdíly v přiznávání sociálních práv zakotvených v evropském pilíři sociálních práv. V takových případech by měly zasáhnout právní předpisy.

2.6.9

Čtyřstranné prohlášení „Nový start pro sociální dialog“ podporuje rozvoj efektivního kolektivního vyjednávání. Společný závazek sociálních partnerů týkající se provádění evropského pilíře sociálních práv se odráží ve společném pracovním programu evropských sociálních partnerů na období 2019–2021, který bude prováděn také na vnitrostátní úrovni, a přispěje k procesu vnitrostátních reforem. Pracovní program na období 2019–2021 přinese konkrétní návrhy ohledně témat, která se vztahují k provádění evropského pilíře sociálních práv. Patří mezi ně například vyjednávání ohledně samostatné rámcové dohody o digitalizaci, včetně možností a způsobů propojování, stejně jako zlepšení výkonnosti trhů práce a sociálních systémů a rozvoj dovedností (12).

2.6.10

Musí být doceněna a posílena úloha občanské společnosti. Je třeba posílit občanský dialog, tak aby bylo zajištěno, že lidé, včetně mladých lidí (13) a osob nacházejících se ve zranitelných situacích nebo vystavených diskriminaci, věděli, že mají možnost podílet se na koncepci, provádění i přezkumu procesů vytváření politik (14). EHSV právě zahajuje vnitrostátní debaty ve vybraných členských státech EU o tom, jak dosáhnout lepšího zapojení občanské společnosti do procesu evropského semestru (15).

2.6.11

Evropská komise přijala praktická opatření k zavedení pilíře do praxe na evropské úrovni a nedávno zveřejnila aktualizovaný informativní přehled dosud přijatých legislativních a nelegislativních iniciativ (16). EHSV již vyzval k vypracování jasného a koordinovaného plánu (17), který stanoví priority pro provádění pilíře.

2.6.12

Opatření pro provádění evropského pilíře sociálních práv by měla být založena na vědecké analýze současné právní a praktické situace sociálních a zdravotních politik v členských státech a na úrovni EU a měla by zahrnovat sociální subjekty. EHSV navrhuje zřízení fóra EU pro sociální politiku: EU potřebuje stálé fórum pro komunikaci, osvědčené postupy, hodnocení, odborné semináře, sociální programy, soulad s pravidly EU a členských států a projekty reforem pro politiky členských států a EU. Problémem zůstává, jak zlepšit vymáhání stávajících sociálních práv, a proto musí Komise a členské státy zlepšit dodržování pravidel EU. Nové fórum by mělo být úzce propojeno s EHSV a s procesem evropského semestru.

2.6.13

Mezi nelegislativní opatření, která mohou být doplňujícími nástroji pro účinné provádění evropského pilíře sociálních práv, patří nástroje tzv. měkkého práva, jako je vzájemné uznávání dobře fungujících systémů, společné pobídky, otevřená metoda koordinace, vzájemné učení, vzájemná hodnocení, zapojení členských států v oblasti médií či programy zabývající se demotivačními faktory (18). EHSV vítá iniciativy zaměřené na mobilizaci občanské společnosti a zúčastněných stran, jako je například aliance „Stand up for the Social Pillar“ (Podpoř sociální pilíř) (19). Tyto iniciativy by mohly být finančně podporovány.

2.7 Finanční politiky a soudržné a cílené využívání fondů EU

2.7.1

Evropský pilíř sociálních práv musí mít dostatečný prostor v rozpočtu a disponovat investicemi na evropské a vnitrostátní úrovni, aby mohl být řádně prováděn. Měl by být pomocí holistického a soudržného přístupu zakotven v hospodářských, finančních a rozpočtových politikách a budoucí strategii EU. Klíčovou roli zde hraje cíl vyšší produktivity a nižších rozdílů v příjmech, jehož lze dosáhnout prostřednictvím vzdělávání, posílení postavení a sociálního začleňování (20). Provádění evropského pilíře sociálních práv by mělo být jednou z hlavních vůdčích zásad při definování příštího víceletého finančního rámce EU. K tomu je zapotřebí soudržné použití finančních prostředků a také to, aby pilíř fungoval jako kompas pro operační programy a nástroj pro zjištění dopadu strukturálních a investičních fondů, stejně jako fondů ESF+ a InvestEU i všech ostatních příslušných rozpočtových okruhů. Kritéria pro přístup k fondům EU by se měla konstruktivním a náležitým způsobem vztahovat k právům a zásadám uvedeným v pilíři a zároveň zohledňovat situaci v jednotlivých členských státech a příspěvky všech sociálních subjektů. Prostředky EU by neměly nahrazovat veřejné financování moderních, kvalitních a dostupných systémů sociálního zabezpečení ze strany členských států a v jejich rámci.

2.7.2

2.8 Evropský semestr

2.8.1

Evropský pilíř sociálních práv má vliv na evropskou správu ekonomických záležitostí. Je již začleněn do významných dokumentů evropského semestru a v roce 2018 byl předmětem konkrétních doporučení pro jednotlivé země. Významnou roli v rámci semestru EU získala společná zpráva o zaměstnanosti pro rok 2019 (25) společně s roční analýzou růstu.

2.8.2

EHSV se domnívá, že Evropský semestr a národní programy reforem – do nichž jsou zapojeny i země mimo eurozónu – jsou klíčovými nástroji provádění pilíře a jeho monitorování (26). Pro dosažení pokroku může být nezbytný referenční rámec, referenční hodnoty a koordinované politické výměny na podporu členských států, orgánů EU a sociálních partnerů s cílem zlepšit provádění politik v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti.

Srovnávací přehled sociálních ukazatelů by měl pravidelně sledovat pokrok v provádění pilíře jak ve společné zprávě o zaměstnanosti, tak ve zprávách o jednotlivých zemích. Měl by fungovat integrovaným způsobem spolu s již existujícím monitorem výsledků v oblasti zaměstnanosti a monitorem výsledků v oblasti sociální ochrany, které vypracovaly členské státy. Přehled lze vylepšit, protože jeho srovnávací technika (založená na vzdálenosti od průměrů pro EU) může zachycovat výkonnost členských států v sociální oblasti přehnaně optimisticky. U 14 ukazatelů a dílčích ukazatelů srovnávacího přehledu (z celkových 35) by měla probíhat průběžná revize, na níž by se měli podílet sociální partneři a organizace občanské společnosti, aby bylo možné přehled přizpůsobit politickým cílům a měnící se socioekonomické situaci v Evropě.

2.8.3

V rámci monitorování sociální nerovnováhy by měl nový evropský semestr dosáhnout sociálních cílů, aby se vyrovnala převaha fiskálních a makroekonomických požadavků. Srovnávací přehled sociálních ukazatelů by se měl zaměřovat na všechny práva a zásady zakotvené v pilíři a monitorovat je, a jeho součástí by měly být nové, měřitelné ukazatele. Mezi tyto ukazatele by kromě statistiky mohly patřit skutečný přístup ke kvalitním sociálním službám, vymahatelná sociální práva, integrace migrantů do společnosti a do trhu práce, působnost kolektivního vyjednávání, zapojení sociálních subjektů do procesu evropského semestru a přístup k učňovské přípravě a kvalitnímu vysokoškolskému vzdělávání. Komise by měla v úzké spolupráci se sociálními partnery a příslušnými organizacemi občanské společnosti monitorovat provádění národních plánů reforem a tím prosazovat doporučení pro jednotlivé země v sociální oblasti. Počet a struktura doporučení by měly být vhodné a měly by sledovat pokrok v oblasti priorit uvedených v plánu.

2.8.4

Zapojení sociálních partnerů by se mělo posílit v souladu s ustanoveními SFEU, tak aby mohli být konzultováni ohledně návrhu a provádění hospodářských a sociálních politik a politik zaměstnanosti podle vnitrostátní praxe. Pro zlepšení politické angažovanosti sociálních partnerů je nezbytné jejich včasné a smysluplné zapojení, což usnadní úspěšné provádění reforem způsobem, který vyváží zájmy pracovníků a zaměstnavatelů. Spolupráce mezi sociálními partnery může být hybnou silou úspěšných, udržitelných a inkluzivních politik v oblasti zaměstnanosti a sociálního začleňování (27). Konzultace se sociálními partnery by měla být povinná (28).

2.8.5

Při přípravě politik provádějících evropský pilíř sociálních práv prostřednictvím evropského semestru se jako efektivní ukázala rovněž účast organizací občanské společnosti, sdružení poskytovatelů služeb a veřejných pojišťoven.

2.8.6

Vzhledem ke stále významnější úloze, kterou evropský semestr hraje při regulaci výdajů z rozpočtu EU, by se tak nemělo dít na úkor stávajících či budoucích doložek zajišťujících transparentnost, otevřenost a zodpovědnost při plánování a vynakládání rozpočtu EU.

2.8.7

Dobře koncipované referenční hodnoty mohou sloužit jako kompas pro nezbytné vnitrostátní reformy zaměřené na zvýšení výkonnosti trhů práce a sociálních systémů. Mělo by dojít k jasnému stanovení priorit v projednávaných otázkách se zaměřením na ty, které budou mít pozitivní dopad na konkurenceschopnost a zaměstnanost, a na udržitelnost, účelnost, inkluzivnost a účinnost sociálních systémů. Tato činnost by měla být společným úsilím Rady, Komise, členských států a sociálních partnerů. Vlády jednotlivých států by měly při provádění zásad a práv pilíře plně zapojit také vnitrostátní sociální partnery.

3. Stav provádění a návrhy dalšího postupu

3.1

Na základě kontextu a pokynů pro provádění a s odkazem na odstavce 2.6.1, 2.6.2 a 2.6.3 týkající se rozdělení pravomocí mezi orgány EU a členské státy a zapojení všech zúčastněných stran stanoví tato kapitola některé priority, které by měly být řešeny v nadcházejících měsících. Nejedná se však o vyčerpávající soubor opatření potřebných pro provádění pilíře.

3.2 Rovné příležitosti a přístup na trh práce

3.2.1

V roce 2019 byla přijata směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, která by měla přinášet hmatatelné výhody pro rodiny, zejména pro ženy a děti, neboť zavádí minimální normy pro rodiče a pečující osoby. Podle článku 153 SFEU hrají sociální partneři v jednotlivých státech prostřednictvím kolektivních smluv klíčovou roli při zajišťování rychlého provedení této směrnice, které uzpůsobí právní předpisy EU potřebám konkrétní země, přičemž budou respektovány dohody či právní předpisy, které již splňují normy stanovené směrnicí.

3.2.2

Při uplatňování směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem by zvláštní pozornost měla být věnována schůdným a spravedlivým řešením otázky přiměřené náhrady pro zaměstnance, kteří využívají rodičovskou dovolenou, mj. s ohledem na pružné pracovní podmínky a včetně možného přezkumu barcelonských cílů. Za účelem podpory rodin by rovněž měly být zváženy dostupné služby péče o děti a další pečovatelské služby.

3.2.3

EHSV požaduje integrovanou strategii pro rovnost žen a mužů (29). Ve světle společného prohlášení evropských ministrů o rovnosti žen a mužů (30) vyzývá EHSV k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů (31). Zejména je třeba řešit potřeby malých a středních podniků, aby se zabránilo nadměrné administrativní zátěži.

3.2.4

Klíčovým úkolem zůstává uznání potřeby zvážit důsledky rozdílu v platech pro budoucí důchody žen, rozdíly ve výši důchodů a jejich vyšší riziko chudoby a zabývat se jimi.

3.2.5

EHSV znovu zdůrazňuje, že účast na trhu práce a kvalita pracovních míst se může zlepšit díky vyšším investicím do aktivních politik trhu práce a pomocí společných standardů pro účinné fungování veřejných služeb zaměstnanosti (VSZ) (32). To platí i pro neziskové služby zaměstnanosti s cílem zkrátit časový rámec při přechodech, zajistit využití získaných dovedností, podpořit větší počet a rozmanitější profesní dráhy a směřovat ke stabilnímu zaměstnání (33). Další klíčovou oblast politiky představuje boj s dlouhodobou nezaměstnaností, integrace migrantů do trhu práce a opětovné začleňování lidí, kteří jsou od práce odrazováni. Tato oblast vyžaduje urgentní cílená opatření, mezi něž může patřit právo pracovníků na podporu při hledání zaměstnání, při školení, odborné přípravě a rekvalifikaci.

3.2.6

Zajištění práva na celoživotní vzdělávání pro všechny občany by mělo být součástí agendy EU (34). Je třeba dále rozvíjet vnitrostátní systémy vzdělávání, odborné přípravy a učňovského vzdělávání se zaměřením na oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) a rozvoj duálních systémů, což povede k lepšímu sladění potřeb trhu práce.

3.3 Spravedlivé pracovní podmínky

3.3.1

V krátkodobém horizontu by středem pozornosti mělo být monitorování zaměřené na uplatňování revidované směrnice o vysílání pracovníků, která upevňuje zásadu rovného zacházení, a směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách, která stanovuje minimální práva pro všechny pracovněprávní vztahy, a rovněž ustavení Evropského orgánu pro pracovní záležitosti, jehož cílem je zlepšit prosazování acquis EU a účinnost inspekcí práce.

3.3.2

EHSV doporučuje posílení účasti zaměstnanců na chodu společností, zejména s cílem zvýšit produktivitu a řídit zavádění nových technologií a plně využít dopadu na organizaci práce a dovednosti pracovníků. V tomto kontextu se EHSV těší na výsledek jednání mezi evropskými sociálními partnery ohledně rámcové dohody o digitalizaci.

3.3.3

EHSV podporuje v rámci sociálního dialogu na příslušné vnitrostátní a evropské úrovni vytvoření přiměřených opatření pro „spravedlivou transformaci“, která zavedou opatření a činnosti pro řízení, změnu a zajištění minimální ochrany v případech reorganizace pracovišť nebo hromadného propouštění v důsledku transformace (technologické, demografické, dané globalizací, změnou klimatu, oběhovým hospodářstvím), včetně práva na zapojení se do kolektivního vyjednávání za účelem předjímání změny a poskytování podpory dotčeným pracovníkům (vývoj směrnice o hromadném propouštění (35)). EHSV se také těší na přijetí Evropského fondu po přizpůsobení se globalizaci spolunormotvůrci.

3.3.4

Zapojení zaměstnanců do řízení podniků, které tvoří součást jejich práv na informace a konzultace, by mělo být přizpůsobeno novému právnímu rámci pro nefinanční informace (36), a to s cílem řešit nezbytnou náležitou péči v požadavcích na zodpovědnost podniků.

3.3.5

EHSV pokládá za užitečné stanovit referenční měřítka, která pomohou posoudit přiměřenost nízkých mezd za účelem prevence chudoby mezi pracujícími, a sice mj. podporou analýz a výměnou osvědčených postupů prostřednictvím dostupných procesů vzájemného učení a zavedením společných norem za účelem nastavení transparentních a předvídatelných minimálních mezd tam, kde existují, a v případě, že o ně mají zájem sociální partneři.

3.3.6

Rovněž s přihlédnutím k významu, který zdraví a bezpečnosti přiznává prohlášení u příležitosti 100. výročí MOP, doporučuje EHSV podniknout opatření, díky nimž by pracovníci mohli využívat nejlepších technologií pro lepší ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti a prevenci nehod, a to při náležitém zohlednění možného dopadu na soukromí a kontrolu výkonnosti.

3.3.7

Všechny členské státy by měly mít stejnou možnost spoléhat se na efektivní systémy kolektivního vyjednávání. V případě nutnosti by měly být vytvořeny či vylepšeny právní a operační rámce, které by umožňovaly svobodné, nezávislé a efektivní kolektivní vyjednávání. Právní a operační rámce by měly být podporovány pomocí vhodných zdrojů určených k budování kapacit pro sociální partnery v ESF+ a k podpoře sociálního dialogu a zapojení sociálních partnerů, zejména v rámci semestru EU.

3.4 Sociální ochrana a začleňování

3.4.1

Evropský pilíř sociálních práv stanovuje opatření zaručující sociální ochranu pro všechny obyvatele EU. Sociální politiky na úrovni EU a členských států přispěly ke zlepšení evropského sociálního modelu, který je třeba aktualizovat na základě cílů evropského pilíře sociálních práv. Je třeba zajistit rovnováhu mezi individuální odpovědností – pracovníků a podniků se sociálními příspěvky – a solidaritou s cílem reagovat na nové výzvy vyplývající z dopadu globalizace, digitalizace, změny klimatu a mobility pracovních sil.

3.4.2

Mimořádně důležité jsou zásady a práva spojená se základními potřebami a rovnými příležitostmi zranitelných skupin, kterým se věnuje v rámci pilíře kapitola 3, například znevýhodněných dětí a mladých lidí bez dostatečných zdrojů. Základním cílem EHSV je účinná agenda pro osoby se zdravotním postižením (37). K provádění základních práv a zásad nedochází ve všech členských státech. Přiměřený minimální příjem (14) v kombinaci s aktivní podporou zaměstnanosti (4), přiměřený příjem ve stáří (15), přístup ke vzdělávání a odborné přípravě (1), bydlení a pomoc pro osoby bez domova (19) – ne vše z toho je zaručeno po celé EU. Rovněž tak nejsou zaručeny spolehlivé a účinné dávky a služby.

3.4.3

Potenciál inovací spočívající v nových technologiích a digitalizaci by měl být využíván pro veřejné služby a sociální ekonomiku při současném respektování práv občanů (38). Zároveň je třeba řešit společenské a kulturní problémy, jež mohou být způsobeny komerčními digitálními platformami (39), a nerovnováhu v hospodářské soutěži, aby se znovu získala spravedlivá základna pro malé a střední podniky a bylo dosaženo místního blahobytu a sociálního začlenění ve znevýhodněných regionech.

3.4.4

V některých členských státech nejsou solidární sociální dávky a služby zaručeny pro všechny občany a nejsou předmětem právního opatření. Vedle osvědčených postupů a pokroku ukazují zprávy o jednotlivých zemích také málo koordinované a integrované sociální politiky, nevhodné systémy, vysoké riziko chudoby, nulové aktivní začleňování, výrazné rozdíly mezi regiony a nedostatek investic do zdravotní péče a dalších služeb obecného zájmu a špatný přístup k nim. K řešení tohoto problému by měly být veřejným orgánům a uznaným neziskovým službám poskytnuty vhodné podmínky, které zaručí poskytování kvalitních veřejných služeb.

3.4.5

EHSV vítá doporučení Rady o přístupu k sociální ochraně pro pracovníky a samostatně výdělečně činné osoby, které se zabývá nerovnostmi v přístupu k sociální ochraně, jimž čelí lidé zaměstnaní formou nestandardních smluv a vykonávající různé formy samostatné výdělečné činnosti. To by mělo být spojeno s dalšími opatřeními pro provádění doporučení, jako je posouzení podle rámce pro sledování, který byl dohodnut v doporučení, a na základě akčních plánů předložených členskými státy a příspěvků sociálních partnerů a organizací občanské společnosti.

3.4.6

Naléhavě potřebné je také posílení kapacity členských států pro aktivaci sociálních transferů za účelem splnění základních potřeb lidí od narození až do stáří. To zahrnuje:

—	přijetí rámcové evropské směrnice o minimálním příjmu pro zastavení chudoby a podporu trhu práce podporujícího začleňování (40),

—	prozkoumání možnosti stanovení společných minimálních norem v oblasti pojištění pro případ nezaměstnanosti v členských státech EU (41),

—	zajištění dostupnosti sociálních a politických funkcí pro osoby se zdravotním postižením,

—	přezkoumání vzorce „nákladů na stárnutí“ a jeho změnu v koncepci „důstojného stárnutí“, která za hlavní otázku správy ekonomických záležitostí pokládá přiměřenost důchodů, zdravotních služeb a dlouhodobé péče, aniž by bylo opomíjeno zaměření na udržitelnost důchodových systémů,

—	vytvoření konkrétních programů pro veřejné bydlení a dostupnost bydlení ve prospěch nízkopříjmových domácností,

—	investice do zařízení pro péči o děti v přímém zájmu dětí a znevýhodněných mladých lidí; EHSV vítá návrh Komise a EP na zavedení záruky pro děti, a

—	zajištění přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny a rozšíření záruky pro mladé lidi.

3.4.7

EHSV žádá spolunormotvůrce EU, aby obnovili jednání o revizi nařízení č. 883 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a žádá členské státy o urychlené provedení Evropského aktu přístupnosti.

3.4.8

Úlohu sociálních služeb, podniků sociální ekonomiky a neziskových organizací je třeba podpořit pomocí cílených opatření a zvláštních finančních prostředků.

3.5 Průřezová opatření

3.5.1

Evropský pilíř sociálních práv by měl změnit prvky a požadavky lepší regulace na úrovni EU a jednotlivých členských států, aby všechna kritéria, včetně analýzy nákladů a přínosů, plně odrážela ekonomický a sociální dopad, jakož i dopad na životní prostředí ve všech regulovaných oblastech, a rovněž řešila dopad na malé a střední podniky.

3.5.2

Místním úřadům, sociálním partnerům a jiným organizacím občanské společnosti by měly být dány k dispozici konkrétní zdroje, včetně konkrétních rozpočtových položek, a to za účelem stimulace a podpory opatření, která musejí přijmout v souvislosti s prováděním evropského pilíře sociálních práv (konference, studie, školení, informace, výměna odborníků apod.).

V Bruselu dne 25. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, odstavce 1.2 a 2.2.

(2) Např. ve svých stanoviscích Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 40, Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 135.

(3) Článek 9 SFEU.

(4) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 40.

(5) Uvedeny v odstavci 2.6.3.

(6) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavce 1.5 a 1.6.

(7) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10, odstavec 6.3.1.

(8) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, odstavec 2.2.

(9) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2019/05/09/the-sibiu-declaration/pdf/.

(10) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 28, odstavec 3.3.

(11) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 40.

(12) Evropský sociální dialog, pracovní program na období 2019–2021.

(13) V několika vnitrostátních debatách, například ve Slovinsku, byla zdůrazněna důležitost zapojení mladých lidí do dialogu.

(14) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(15) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(16) https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/european_pillar_one_year_on.pdf.

(17) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, odstavec 1.3.

(18) Toto se týká sady nástrojů s doplňkovými nebo alternativními opatřeními k „tvrdému“ právu.

(19) https://www.etuc.org/en/pressrelease/stand-social-pillar-alliance-social-economy-enterprises-trade-unions-and-civil-society.

(20) Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 91, odstavec 2.3.

(21) Úř. věst. C 177, 10.2.2016, s. 35.

(22) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 1, odstavce 1.8 a 3.6, Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 11, Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 95, odstavec 1.4, Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21, Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 3.14, a Úř. věst. 190, 5.6.2019, s. 24, odstavec 1.8.

(23) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 1.5.

(24) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 1.6.

(25) https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-6167-2019-INIT/cs/pdf.

(26) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10, odstavec 6.3.1.

(27) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 3.3.2.

(28) Úř. věst. C 282, 2.8.2019, s. 32, odstavec 3.3.5.

(29) Úř. věst. C 240, 16.7.2019, s. 3, odstavec 1.3.

(30) Společné prohlášení nazvané „Rovnost žen a mužů jako priorita Evropské unie dnes a v budoucnu“, podepsané u příležitosti neformálního zasedání ministrů pro otázky rovného postavení žen a mužů dne 12. října 2018 ve Vídni.

(31) Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 26, odstavce 3.1.1. a 3.1.3.

(32) EHSV přijal o VSZ samostatné stanovisko, Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 46.

(33) Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 46.

(34) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8, odstavec 4.10.

(35) Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16).

(36) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1)..

(37) SOC/616 – Utváření agendy EU v oblasti práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030 (vypracovává se).

(38) Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 1.

(39) Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 17.

(40) Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1.

(41) EHSV připravuje stanovisko SOC/583 – Společné minimální standardy v oblasti pojištění v nezaměstnanosti (vypracovává se).

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrhy byly v průběhu rozpravy zamítnuty, obdržely však alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů (čl. 59 odst. 3 jednacího řádu):

Odstavec 2.3

Změnit:

„2.3

Nedávné prohlášení MOP o budoucnosti práce přijaté na m Mezinárodní konferenci práce (MKP) uvádí některé důležité směry činnosti MOP,. MKP v prohlášení rovněž vyzývá všechny členy, aby se zohledněním vnitrostátní situace individuálně i kolektivně a na základě tripartity a sociálního dialogu a s podporou Mezinárodní organizace práce usilovali o další rozvoj jejího přístupu k budoucnosti práce, který se zaměřuje na člověka. v nichž jsou vytyčena opatření, která by mohla modernizovat pracovní právo a zabránit vyloučení, a rovněž předpokládá řadu investic do Prohlášení se týká témat, jako je posílení schopností lidí, a institucí práce a podpora trvalého, inkluzivního a udržitelného hospodářského růstu, plné a produktivní zaměstnanosti a důstojné práce pro všechny, jež budou respektovat důstojných a udržitelných pracovních míst, které by za respektování vnitrostátních kontexty ů a specifickou é úlohu y sociálních partnerů vytvořily optimální prostředí, v němž mohou podniky prosperovat a lidé dosáhnout pokroku na cestě ke spravedlivějším pracovním a životním podmínkám.“

Odůvodnění

Cílem navržených změn je zajistit, aby znění odstavce odpovídalo obsahu prohlášení MOP. Kromě toho pro účely tohoto stanoviska viz obecné vyjádření o tom, jak by měli členové MOP pracovat (individuálně a kolektivně), aby podpořili svůj přístup k budoucnosti práce.

Výsledek hlasování

pro	56
proti	121
zdrželi se	3

Odstavec 2.5

Změnit:

„2.5

Na úrovni EU zatím provádění evropského pilíře sociálních práv probíhá prostřednictvím:

a)	legislativních a nelegislativních opatření, s důrazem na prosazování stávajícího sociálního acquis, které je třeba v případě potřeby aktualizovat,

b)	specifického financování,

c)	některých počátečních změn v evropském semestru.“

Odůvodnění

Tento odstavec hovoří o tom, jaká opatření byla při provádění evropského pilíře sociálních práv doposud na úrovni EU přijata. Není proto logické odkazovat na aktualizaci stávajícího acquis.

Výsledek hlasování

pro	56
proti	124
zdrželi se	2

Odstavec 2.6

Změnit:

„2.6

Obecné připomínky týkající se Legislativní a nelegislativní opatření na úrovni EU a jednotlivých členských států“

Odůvodnění

Navrhuje se změnit hlavní a dílčí nadpis této části tak, aby odrážel text, který má být doplněn v rámci nových odstavců navrhovaných níže.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	126
zdrželi se	8

První nový odstavec před stávajícím odstavcem 2.6.1

Vložit první nový odstavec před stávající odstavec 2.6.1:

„Základní předpoklad provádění – obecný přístup“

Odůvodnění

Navrhuje se změnit hlavní a dílčí nadpis této části tak, aby odrážel text, který má být doplněn v rámci nových odstavců navrhovaných níže.

Výsledek hlasování

pro	55
proti	119
zdrželi se	5

Vložit odstavec za odstavec 2.6.1:

Vložit nový odstavec za odstavec 2.6.1:

„Základní premisou musí být to, že otázky, které nemají v oblasti pracovního práva jasný nadnárodní rozměr, je vhodnější řešit na vnitrostátní úrovni. Je nutné vyhnout se právním předpisům EU, které vycházejí z univerzálního modelu a neberou v úvahu rozdíly v povaze a velikosti podniků, mezi odvětvími nebo mezi tradicemi a systémy v jednotlivých členských státech. Oslabují rovněž možnost odborových svazů a organizací zaměstnavatelů sjednat dohody, které budou šité na míru jednotlivým odvětvím, což je zvláště důležité v zemích, kde mají sociální partneři vysokou míru volnosti v regulaci pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, a to jak nezávisle, tak jako doplněk k vnitrostátním právním předpisům.“

Odůvodnění

Bude podáno ústně.

Výsledek hlasování

pro	51
proti	116
zdrželi se	6

Odstavec 2.6.4

Změnit:

„2.6.4

Členské státy, a orgány EU, sociální partneři a organizace občanské společnosti by měly i sledovat provádění evropského pilíře sociálních práv a účinnost stávajících opatření v rámci evropského semestru a zároveň zajistit zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti. Orgány EU by při provádění evropského pilíře sociálních práv měly podporovat členské státy a sociální subjekty na vnitrostátní úrovni.“

Odůvodnění

Tato změna má odrážet skutečnost, že úlohy EU a členských států na jedné straně a sociálních partnerů a organizací občanské společnosti na druhé straně se při sledování provádění evropského pilíře sociálních práv liší.

Výsledek hlasování

pro	54
proti	120
zdrželi se	1

Odstavec 2.6.5

Vyškrtnout:

„2.6.5

Evropská legislativa by v náležitých oblastech měla stanovit rámec s obecnými a jasnými společnými standardy, jenž bude respektovat konkrétní vnitrostátní situace, bude schopen se přizpůsobit rozmanitosti sociálních systémů a úloze zúčastněných stran, bude uznávat skutečná a vymahatelná sociální práva občanů na unijní a vnitrostátní úrovni a bude zahrnovat evropskou přidanou hodnotu (1). Cíle pilíře by měly být zohledněny ve všech oblastech politiky EU, a to i prostřednictvím horizontálního ustanovení (článek 9 SFEU).

Odůvodnění

Bude podáno ústně.

Výsledek hlasování

pro	48
proti	123
zdrželi se	5

Odstavec 2.6.5

Změnit:

„2.6.5

Evropská legislativa by v náležitých oblastech měla stanovit rámec s obecnými a jasnými společnými zaměřený na dosažitelné standardy, jenž bude respektovat konkrétní vnitrostátní situace, bude schopen se přizpůsobit rozmanitosti sociálních systémů a úloze zúčastněných stran, bude uznávat skutečná a vymahatelná sociální práva občanů na unijní a vnitrostátní úrovni a bude zahrnovat evropskou přidanou hodnotu (2). Cíle pilíře by měly být zohledněny ve všech oblastech politiky EU, a to i prostřednictvím horizontálního ustanovení (článek 9 SFEU).

Odůvodnění

Pokud je cílem respektovat rozmanitost členských států v oblasti sociálního systému, nelze vyžadovat obecné nebo společné standardy.

Výsledek hlasování

pro	48
proti	120
zdrželi se	4

Odstavec 2.6.6

Změnit:

„2.6.6

Provádění evropského pilíře sociálních práv je zaměřeno na spuštění vzestupné konvergence z hlediska výsledků v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, zlepšení a přizpůsobení sociálních podmínek a podmínek na trhu práce pro evropské pracovníky a občany, zlepšení a vytvoření účinných, udržitelných a spolehlivých systémů sociálního zabezpečení (3) a moderních sociálních a zdravotních služeb, zejména veřejných a neziskových služeb, založených na vědeckých informacích a umožňujících posouzení kvality, se zaměřením na spravedlivé pracovní podmínky na stanovení minimálních norem boje proti sociálnímu dumpingu a zároveň na vytvoření rovných podmínek pro výkonné ekonomiky, zaměstnanost a udržitelné podniky a posílení důvěry občanů v EU. Strategie sociální politiky by měly zahrnovat zájmy malých a středních podniků a spravedlivé tržní podmínky pro ně. Je důležité stanovit a schválit základní normy pro služby obecného zájmu, jako jsou bydlení, dodávky vody a sociální služby, jež by měly být pravidelně posuzovány, mj. i nezávislými hodnotiteli (výzkumnými ústavy, akademiemi atd.), které lze finančně podpořit a jejichž zprávy lze zveřejnit. Prioritně se musí řešit základní potřeby občanů a zranitelných skupin a nebezpečné rozdíly v příležitostech, příjmech a bohatství v rámci jednotlivých členských států a mezi nimi. Všechny členské státy by měly podporovat sociální začleňování na základě rovných příležitostí a spravedlivé životní podmínky.

Odůvodnění

Provádění evropského pilíře sociálních práv by mělo vést k vzestupné konvergenci výsledků v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, protože tyto výsledky určují, jestli byla politická rozhodnutí úspěšná. V 12. bodě odůvodnění evropského pilíře sociálních práv se uvádí: „Evropský pilíř sociálních práv by měl sloužit jako vodítko na cestě k efektivním výsledkům v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti při řešení současných a budoucích výzev…“. V textu by mělo být rovněž uvedeno přizpůsobení sociálních podmínek a podmínek na trhu práce (nejen jejich zlepšení), protože toto přizpůsobení může být v důsledku změn v našich společnostech a pracovním životě nezbytné. Systémy sociálního zabezpečení musí být spolehlivé a účinné, ale také udržitelné.

Účelem evropského pilíře sociálních práv není stanovení minimálních norem boje proti sociálnímu dumpingu, proto by tato část měla být vyškrtnuta.

Mezi otázkami, jež by měly být prioritně řešeny, by neměly figurovat otázky, které nejsou zahrnuty v zásadách evropského pilíře sociálních práv (např. rozdíly v bohatství a příjmech v rámci jednotlivých členských států a mezi nimi).

Výsledek hlasování

pro	53
proti	115
zdrželi se	3

Odstavec 2.6.7

Změnit:

„2.6.7

Odůvodnění

Navrhujeme vypustit konec druhé věty, neboť není vůbec jasné, co se rozumí spojením „dosáhnout stejného právního účinku“. Vnitrostátní systémy se liší v tom, jakou má úlohu kolektivní vyjednávání a právní předpisy upravující trh práce, v úrovních, na nichž se vyjednávání provádí (mezi odvětvími, v rámci odvětví, v podniku a na pracovišti, na regionální úrovni, v rámci profese), a ve způsobu, jakým se mohou jednání na různých úrovních vzájemně propojit (sladit) [zdroj: Eurofound].

Výsledek hlasování

pro	59
proti	114
zdrželi se	2

Odstavec 2.6.8

Změnit:

„2.6.8

Čtyřstranné prohlášení „Nový start pro sociální dialog“ podporuje rozvoj efektivního kolektivního vyjednávání. Společný závazek sociálních partnerů týkající se provádění evropského pilíře sociálních partnerů se odráží ve společném pracovním programu evropských sociálních partnerů na období 2019–2021, který bude prováděn také na vnitrostátní úrovni, a přispěje k procesu vnitrostátních reforem. Pracovní program na období 2019–2021 je zaměřen na těchto šest priorit: digitalizaci, zlepšení výkonnosti trhů práce a sociálních systémů, dovednosti, řešení psychosociálních aspektů a rizik při práci, budování kapacit pro silnější sociální dialog a oběhové hospodářství přinese konkrétní návrhy ohledně témat, která se vztahují k provádění evropského pilíře sociálních práv. Patří mezi ně například vyjednávání ohledně samostatné rámcové dohody o digitalizaci, včetně možností a způsobů propojování, stejně jako zlepšení výkonnosti trhů práce a sociálních systémů a rozvoj dovedností (4).

Odůvodnění

Je důležité zajistit, aby se znění stanoviska řídilo formulacemi, které se používají v pracovním programu evropských sociálních partnerů (například propojování je v pracovním programu uvedeno v souvislosti s prohlášením o uspořádání společného semináře ke zjištění potřebných údajů, na němž budou zkoumány různé zkušenosti).

Výsledek hlasování

pro	53
proti	115
zdrželi se	6

Odstavec 2.6.10

Změnit:

„2.6.10

Evropská komise přijala praktická opatření k zavedení pilíře do praxe na evropské úrovni a nedávno zveřejnila aktualizovaný informativní přehled dosud přijatých legislativních a nelegislativních iniciativ (5). EHSV již EHSV již uvedl, že má za to, že jasný plán provádění EPSP by pomohl podpořit konvergenci a dosažení cílů pilíře. vyzval k vypracování jasného a koordinovaného plánu (6) , který stanoví priority pro provádění pilíře.

Odůvodnění

Navrhujeme použít přesnou citaci ze stanoviska SOC/564.

Výsledek hlasování

pro	50
proti	113
zdrželi se	4

Odstavec 2.6.11

Změnit:

„2.6.11

Opatření pro provádění evropského pilíře sociálních práv by měla být založena na vědecké analýze současné právní a praktické situace sociálních a zdravotních politik v členských státech a na úrovni EU a měla by zahrnovat sociální subjekty. EHSV by mohl hrát roli zprostředkovatele. EHSV navrhuje zřízení fóra EU pro sociální politiku: EU potřebuje stálé fórum pro podpořit určité způsoby komunikace i, výměnu osvědčených é postupů y, hodnocení, odborné semináře, sociální programy, soulad s pravidly EU a členských států a projekty reforem pro politiky členských států a EU. Problémem zůstává, jak zlepšit vymáhání stávajících sociálních práv, a proto musí Komise a členské státy zlepšit dodržování pravidel EU. Nové fórum by mělo být úzce propojeno s EHSV a s procesem evropského semestru.“

Odůvodnění

Není vůbec jasné, co je míněno odkazem na zřízení „fóra EU pro sociální politiku“. Není třeba vytvářet nové nástroje/platformy a odkaz na fórum by měl být vypuštěn. Důležitá je konzultace příslušných zainteresovaných stran a jejich zapojení do provádění evropského pilíře sociálních práv.

Výsledek hlasování

pro	52
proti	114
zdrželi se	3

Odstavec 2.7.2

Změnit:

„2.7.2

Cílem vyjednávání o příštím víceletém finančním rámci by mělo být zajištění náležitého financování politiky zaměstnanosti a sociální politiky. Měla by být revidována pravidla EU týkající se rozpočtu a dluhu (7), tak aby byla respektována základní práva, jakož i cíle Smlouvy a evropského pilíře sociálních práv. Výkonné hospodářství, kontrola dluhu a sociální cíle by měly být v přiměřené rovnováze. Jak EHSV opakovaně uvedl již v minulosti (8), bude financování provádění evropského pilíře sociálních práv do značné míry záviset na prostředcích dostupných na úrovni členských států. To bude v následujících několika letech vyžadovat financování investic a také provozních nákladů na činnosti ze státních rozpočtů. To může být omezeno rozpočtem EU a pravidly ohledně zadlužení (9). Jak EHSV již několikrát zdůrazni (10), mělo by se zvážit, jakým způsobem by se dala zlepšit pružnost, která je v rámci těchto prostředků přípustná. Jednou z možností je stanovení tzv. „zlatého pravidla“, jež by umožnilo činit veřejné investice se sociálním cílem za účelem dosažení cílů evropského pilíře sociálních práv, zejména prostřednictvím vyšší úrovně příjmů, silnější sociální soudržnosti a tím, že zabrání vyloučení jiným způsobem znevýhodněných skupin, které by se jinak nemohly plně zapojit do společnosti, a to při současném generování udržitelného hospodářského růstu. k většímu množství veřejných investic v rámci členských států může pomoci zlaté pravidlo veřejných investic se sociálním cílem, které by umožnilo větší pružnost rozpočtových pravidel. Zvýšení úrovně příjmů, udržitelný růst, silnější sociální soudržnost a předcházení vyloučení jsou společné cíle, které je třeba zvážit. Ke zvýšení veřejných investic může pomoci zejména využívání evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů), které se mohou jasněji zaměřit na cíle zdůrazněné v rámci evropského pilíře sociálních práv (11). Odpovídající daňové politiky, zaměřené mimo jiné na účinný boj proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování, by měly umožnit získání dodatečných prostředků na podporu financování evropského pilíře sociálních práv. Zajištění účinného využívání dodatečných finančních prostředků vyžaduje realizaci akčních programů a plánů týkajících se provádění evropského pilíře sociálních práv coby nedílné součásti evropského semestru, a to zejména při vytváření národních programů reforem a konvergenčních programů (12).

Odůvodnění

Je důležité použít přesné znění odkazovaného stanoviska, aby byla zajištěna lepší rovnováha textu, a rovněž odkázat na prohlášení učiněná v dřívějších stanoviscích k provádění pilíře jako součásti evropského semestru.

Výsledek hlasování

pro	55
proti	112
zdrželi se	4

Odstavec 2.8.4

Změnit:

„2.8.4

V rámci komplexního monitorování sociální nerovnováhy by měl nový cyklus evropského ý semestru dosáhnout sociálních cílů, aby se vyrovnala převaha fiskálních a makroekonomických požadavků. Srovnávací přehled sociálních ukazatelů by se měl zaměřovat na monitorovat všechny práva a zásady zakotvené v pilíři a monitorovat je, a jeho součástí by měly být nové, měřitelné ukazatele. Mezi tyto ukazatele by kromě statistiky mohly patřit skutečný přístup ke kvalitním sociálním službám, vymahatelná sociální práva, integrace migrantů do společnosti a do trhu práce, působnost kolektivního vyjednávání, zapojení sociálních subjektů do procesu evropského semestru a přístup k učňovské přípravě a kvalitnímu vysokoškolskému vzdělávání. Komise by měla v úzké spolupráci se sociálními partnery a příslušnými organizacemi občanské společnosti monitorovat provádění národních plánů reforem a tím prosazovat doporučení pro jednotlivé země v sociální oblasti. Počet a struktura doporučení by měly být vhodné a měly by sledovat pokrok v oblasti priorit uvedených v plánu.“

Odůvodnění

Není nutné mluvit o „novém“ evropském semestru, neboť evropský semestr byl zaveden již v roce 2010. Kromě toho není třeba usilovat o „nový“ evropský semestr, ale veškeré úsilí by se mělo soustředit na zajištění účinného a na výsledky zaměřeného fungování stávajícího evropského semestru. Měli bychom proto mluvit spíše o novém cyklu evropského semestru. Evropský pilíř sociálních práv je doplněn o „srovnávací přehled“, který sleduje trendy a výkonnost všech zemí EU ve třech oblastech souvisejících se zásadami pilíře. Tento srovnávací přehled přispívá k evropskému semestru pro koordinaci hospodářských politik a slouží k hodnocení pokroku při směřování k „sociálnímu ratingu AAA“ EU jako celku. To znamená, že probíhá komplexní monitorování.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	117
zdrželi se	4

Nový odstavec před stávajícím odstavcem 3.1

Vložit nový odstavec před stávající odstavec 3.1:

„EHSV již ve svém souvisejícím stanovisku zdůraznil (13), že se pilíř může stát dobrou příležitostí k prokázání toho, že v případě, kdy je to vhodné, existuje na úrovni EU stále schopnost náležitým způsobem reagovat na problémy, s nimiž se potýkají obyčejní lidé, a to při plném respektování rozdělení pravomocí a zásady subsidiarity.

Odůvodnění

Tato věta říká, co je třeba mít na paměti při provádění EPSP a dalších kroků: EPSP se může stát dobrou příležitostí k prokázání toho, že tam, kde je vhodné jednat, je EU schopna náležitým způsobem reagovat. Zároveň zdůrazňuje význam plného respektování rozdělení pravomocí a zásady subsidiarity.

Výsledek hlasování

pro	50
proti	114
zdrželi se	4

Nový odstavec po stávajícím odstavci 3.1

Vložit nový odstavec za stávající odstavec 3.1:

„Synergie mezi sociální politikou a činnostmi na úrovni EU a členských států je zásadní. Vzhledem k tomu, že sociální model EU je založen na různých vnitrostátních modelech, které je třeba zachovat, musí EU respektovat vnitrostátní pravomoci a rozmanitost sociálních systémů členských států, které jsou založeny na hluboce zakořeněných politických volbách a společenských modelech. Hlavním úkolem EU by proto mělo být poskytnout členským státům a sociálním partnerům co nejlepší podmínky a podpořit je v jejich úsilí při provádění stanovených reforem.“

Odůvodnění

Je nezbytné zdůraznit význam synergie mezi sociální politikou a opatřeními na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, a to i v textu závěrů a doporučení. V preambuli evropského pilíře sociálních práv se jasně uvádí: „Naplnění evropského pilíře sociálních práv představuje (…) společný politický závazek a předmět společné odpovědnosti.“ Preambule rovněž výslovně odkazuje na respektování příslušných pravomocí a na řádné přihlížení k odlišnému socio-ekonomickému prostředí a k rozdílným vnitrostátním systémům, včetně úlohy sociálních partnerů, a na zásady subsidiarity a proporcionality.

Výsledek hlasování

pro	45
proti	116
zdrželi se	4

Odstavec 3.2.2

Změnit:

„3.2.2

Při uplatňování směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem by zvláštní pozornost měla být věnována schůdným, dostupným a spravedlivým řešením otázky přiměřené náhrady pro zaměstnance, kteří využívají rodičovskou dovolenou, mj. s ohledem na pružné pracovní podmínky, které jsou přizpůsobeny potřebám pracoviště a včetně možného přezkumu barcelonských cílů. Za účelem podpory rodin by rovněž měly být zváženy dostupné služby péče o děti a další pečovatelské služby.“

Odůvodnění

Řešení přijatá v členských státech při provádění směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, pokud jde o přiměřené náhrady pro zaměstnance, kteří využívají rodičovskou dovolenou, musí být rovněž cenově dostupná. Veškerá řešení týkající se pružných pracovních podmínek musí zohledňovat také potřeby pracoviště.

Vzhledem k tomu, že barcelonské cíle stanovila Evropská rada (v roce 2002), jejich případný přezkum není spojen s prováděním směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, a proto by měla být tato část zrušena.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	109
zdrželi se	5

Odstavec 3.2.3

Změnit:

„3.2.3

EHSV požaduje integrovanou strategii pro rovnost žen a mužů (14). Ve světle společného prohlášení evropských ministrů o rovnosti žen a mužů (15) vyzývá EHSV k odstranění neoprávněných rozdílů v odměňování žen a mužů (16). Zejména je třeba řešit potřeby malých a středních podniků, aby se zabránilo nadměrné administrativní zátěži.

Odůvodnění

Toto doplnění text upřesňuje. Opatření zaměřená proti rozdílům v odměňování se musí soustředit na boj proti neoprávněným rozdílům v odměňování.

Výsledek hlasování

pro	45
proti	114
zdrželi se	5

Odstavec 3.2.5

Změnit:

„3.2.5

EHSV znovu zdůrazňuje, že účast na trhu práce a kvalita pracovních míst se může zlepšit díky vyšším investicím do aktivních politik trhu práce a pomocí společných standardů pro účinné fungování veřejných služeb zaměstnanosti (VSZ) (17). To platí i pro neziskové služby zaměstnanosti s cílem zkrátit časový rámec při přechodech, zajistit využití získaných dovedností, podpořit větší počet a rozmanitější profesní dráhy a směřovat k udržitelným pracovním místům ke stabilnímu zaměstnání (18). Další klíčovou oblast politiky představuje boj s dlouhodobou nezaměstnaností, integrace migrantů do trhu práce a opětovné začleňování lidí, kteří jsou od práce odrazováni. Tato oblast vyžaduje urgentní cílená opatření, mezi něž může patřit právo pracovníků na podporu a pracovníků při hledání zaměstnání, při školení, odborné přípravě a rekvalifikaci.

Odůvodnění

První změna je v souladu se zněním citovaného stanoviska. Pokud jde o urgentní cílená opatření, byla by lepší „aktivní“ formulace. Jedná se o poskytování podpory pracovníkům při hledání zaměstnání, odborné přípravě a rekvalifikaci, nikoli o příslušnou formulaci „práva“.

Výsledek hlasování

pro	47
proti	110
zdrželi se	2

Odstavec 3.2.6

Změnit:

„3.2.6

Zajištění přístupu k práva na celoživotnímu vzdělávání pro všechny občany by mělo být součástí agendy EU (19). Je třeba dále rozvíjet vnitrostátní systémy vzdělávání, odborné přípravy a učňovského vzdělávání se zaměřením na oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) a rozvoj duálních systémů, což povede k lepšímu sladění potřeb trhu práce.

Odůvodnění

Měli bychom se zaměřit na prosazování těch politik, které zajistí, aby měli všichni přístup k celoživotnímu vzdělávání. Ačkoli citované stanovisko pojednává o významu celoživotního vzdělávání a podpoře účasti na něm, očividně se nezmiňuje o tom, že by právo na celoživotní vzdělávání mělo být součástí agendy EU.

Výsledek hlasování

pro	48
proti	116
zdrželi se	2

Odstavec 3.3.1

Změnit:

„3.3.1

V krátkodobém horizontu by středem pozornosti mělo být monitorování zaměřené na uplatňování revidované směrnice o vysílání pracovníků, která zajišťuje ochranu vyslaných pracovníků po dobu jejich vyslání v souvislosti s volným pohybem služeb upevňuje zásadu rovného zacházení, a směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách, která stanovuje minimální práva pro všechny pracovněprávní vztahy, a rovněž ustavení Evropského orgánu pro pracovní záležitosti, jehož cílem je zlepšit prosazování acquis EU a účinnost inspekcí práce.“

Odůvodnění

Upravené znění popisuje účel směrnice o vysílání pracovníků.

Výsledek hlasování

pro	43
proti	118
zdrželi se	2

Odstavec 3.3.2

Změnit:

„3.3.2

EHSV vybízí k doporučuje posílení účasti zaměstnanců na chodu společností, zejména s obecným cílem zvýšit produktivitu a podpořit řídit zavádění nových technologií a plně využít dopadu na organizaci práce a dovednosti pracovníků. V tomto kontextu se EHSV těší na výsledek jednání mezi evropskými sociálními partnery ohledně rámcové dohody o digitalizaci.“

Odůvodnění

Účelem navrhované změny je vyzdvihnout význam účasti zaměstnanců ve vztahu k podpoře zavádění nových technologií.

Výsledek hlasování

pro	46
proti	118
zdrželi se	4

Odstavec 3.3.3

Změnit:

„3.3.3

EHSV podporuje v rámci sociálního dialogu na příslušné vnitrostátní a evropské úrovni vytvoření přiměřených opatření pro „spravedlivou transformaci“, která jednak zavedou opatření a činnosti pro snazší zvládání těchto změn řízení, změnu a jednak zajistí přiměřenou zajištění minimální ochranu y v případech reorganizace pracovišť nebo hromadného propouštění v důsledku transformace (technologické, demografické, dané globalizací, změnou klimatu, oběhovým hospodářstvím), včetně podpory práva na zapojení se do kolektivního vyjednávání, za účelem předjímání změny a poskytování podpory dotčeným pracovníkům (vývoj směrnice o hromadném propouštění (20)). EHSV se také těší na přijetí Evropského fondu po přizpůsobení se globalizaci spolunormotvůrci.

Odůvodnění

Je třeba vyškrtnout zmínku o „právu na zapojení se do kolektivního vyjednávání“ a „vývoji směrnice o hromadném propouštění“, poněvadž ve veškerých dokumentech, v nichž EHSV vyjadřuje své postoje k provádění evropského pilíře sociálních práv, by měly být zdůrazněny otázky, které by členské státy měly zohlednit ve svém úsilí o rozvíjení svých trhů práce a/nebo systémů sociální ochrany.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	109
zdrželi se	1

Odstavec 3.3.4

Změnit:

„3.3.4

Zapojení zaměstnanců do řízení podniků, které tvoří součást jejich práv na informace a konzultace, by mělo být posouzeno na základě nového právního rámce přizpůsobeno novému právnímu rámci pro nefinanční informace (21) , a to s cílem řešit nezbytnou náležitou péči v požadavcích na zodpovědnost podniků.

Odůvodnění

Účelem této navrhované změny je udržet formulaci v obecnější rovině. Je příliš brzy na to, abychom hovořili o přizpůsobení novému právnímu rámci pro nefinanční informace.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	114
zdrželi se	1

Odstavec 3.3.5

Změnit:

„3.3.5

Odůvodnění

Zavedení společných norem za účelem nastavení minimálních mezd není žádoucí ani přijatelné, jelikož otázkou mezd je nutné se zabývat na vnitrostátní úrovni.

Výsledek hlasování

pro	51
proti	114
zdrželi se	2

Odstavec 3.4.6

Změnit:

„3.4.6

Naléhavě potřebné je také posílení kapacity členských států pro aktivaci sociálních transferů a dalších opatření za účelem splnění základních potřeb lidí od narození až do stáří. To zahrnuje:

—	podporu a posílení úsilí členských států o rozvoj a aktualizaci systémů přijetí rámcové evropské směrnice o minimálním ho příjmu pro zastavení chudoby a podporu trhu práce podporujícího začleňování (22) ;

—	prozkoumání možnosti stanovení vytvoření společných minimálních norem zásad v oblasti pojištění pro případ nezaměstnanosti v členských státech EU (23) ;

—	zajištění dostupnosti sociálních a politických funkcí pro osoby se zdravotním postižením;

—	přezkoumání vzorce „nákladů na stárnutí“ a jeho změnu v koncepci „důstojného stárnutí“, která za hlavní otázku správy ekonomických záležitostí pokládá přiměřenost důchodů, zdravotních služeb a dlouhodobé péče, aniž by bylo opomíjeno zaměření na udržitelnost důchodových systémů;

—	vytvoření konkrétních programů pro veřejné bydlení a dostupnost bydlení ve prospěch nízkopříjmových domácností;

—	investice do zařízení pro péči o děti v přímém zájmu dětí a znevýhodněných mladých lidí; EHSV vítá návrh Komise a EP na zavedení záruky pro děti; a

—	vytvoření skutečného evropského prostoru učení, který usnadní zajištění přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny a rozšíření záruky pro mladé lidi.

Odůvodnění

Smyslem evropského pilíře sociálních práv je směrovat členské státy při rozvoji jejich sociálních systémů, a na to by se měla zaměřit odrážka týkající se minimálního příjmu. Kromě toho je k tomuto stanovisku v příloze připojeno protistanovisko, v němž je vyjádřen jiný názor.

Jelikož neexistuje žádný konkrétní návrh Komise týkající se záruky pro děti, je předčasné vyjadřovat jí podporu.

Je rovněž potřeba zmínit se o potřebě vytvořit skutečný evropský prostor učení.

Výsledek hlasování

pro	51
proti	112
zdrželi se	2

Odstavec 1.1

Změnit:

„1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že realistická budoucnost EU může stát jedině na spojení pevné hospodářské základny a silného sociálního rozměru (24), a proto se důsledně zasazuje o vzestupnou konvergenci výsledků v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti a účinnější sociální politiku na úrovni EU i členských států (25). Evropský sociální model by měl být rovněž posílen a aktualizován jakožto mezinárodní reference. Účinné provádění evropského pilíře sociálních práv z roku 2017 opětovně potvrzuje společný závazek vůči evropskému sociálnímu modelu v rámci nové strategie pro sociální začlenění.

Odůvodnění

Pro silný sociální rozměr je důležitá vzestupná konvergence výsledků v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti, neboť právě výsledky určují, zda byla politická rozhodnutí úspěšná. Toto bylo rovněž uvedeno v preambuli evropského pilíře sociálních práv, kde se v bodě 12 uvádí, že „Evropský pilíř sociálních práv by měl sloužit jako vodítko na cestě k efektivním výsledkům v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti při řešení současných a budoucích výzev (…)“.

Výsledek hlasování

pro	47
proti	116
zdrželi se	1

Odstavec 1.3

Vyškrtnout:

„1.3

Odůvodnění

Bude podáno ústně.

Výsledek hlasování

pro	48
proti	123
zdrželi se	5

Odstavec 1.3

Změnit:

„1.3

Evropská legislativa by v náležitých oblastech měla stanovit rámec s obecnými společnými zaměřený na schůdné standardy, ale musí se přitom respektovat konkrétní situace a sociální systémy v jednotlivých státech a uznat skutečná a vymahatelná sociální práva pro občany na unijní a vnitrostátní úrovni. Cíle pilíře by měly být zohledněny ve všech oblastech politiky EU prostřednictvím horizontálního ustanovení (27).

Odůvodnění

Pokud je cílem respektování rozmanitosti členských států v oblasti sociálních systémů, nelze požadovat obecné nebo společné standardy.

Výsledek hlasování

pro	48
proti	120
zdrželi se	4

Odstavec 1.4

Změnit:

„1.4

Provádění evropského pilíře sociálních práv v současnosti probíhá prostřednictvím legislativních i nelegislativních opatření, specifického financování a změn v evropském semestru, což by mělo být zaměřeno na spuštění vzestupné konvergence výsledků v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti a zároveň na rozumné a stanovení minimálních noremy, čímž by se vytvořily za účelem vytvoření rovné ých podmínky ek.“

Odůvodnění

Výsledek hlasování

pro	47
proti	116
zdrželi se	1

Vložit odstavec za odstavec 1.4

Vložit nový odstavec za odstavec 1.4:

„Základní premisou musí být to, že otázky, které nemají jasný nadnárodní rozměr, je nutné řešit na vnitrostátní úrovni. Prvořadou úlohou EU by mělo být poskytování pobídek, informací a know-how členským státům a sociálním partnerům, aby mohli navrhovat, provádět a hodnotit politiky zabývající se strukturálními výzvami na trhu práce, které před nimi stojí.“

Odůvodnění

Bude podáno ústně.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	113
zdrželi se	3

Nový odstavec po stávajícím odstavci 1.4

Vložit nový odstavec za stávající odstavec 1.4:

Odůvodnění

Je nezbytné zdůraznit význam synergie mezi sociální politikou a opatřeními na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, a to i v textu závěrů a doporučení. V preambuli evropského pilíře sociálních práv se jasně uvádí: „Naplnění evropského pilíře sociálních práv představuje (…) společný politický závazek a předmět společné odpovědnosti.“ . Preambule rovněž výslovně odkazuje na respektování příslušných pravomocí a na řádné přihlížení k odlišnému socio-ekonomickému prostředí a k rozdílným vnitrostátním systémům, včetně úlohy sociálních partnerů, a na zásady subsidiarity a proporcionality.

Výsledek hlasování

pro	45
proti	116
zdrželi se	4

Odstavec 1.7

Změnit:

„1.7

Provádění evropského pilíře sociálních práv vyžaduje solidní rozpočtovou základnu a investice na úrovni EU a členských států prostřednictvím řádného financování ve víceletém finančním rámci na základě „zlatého pravidla“ pro veřejné investice se sociálním cílem a evropských strukturálních a investičních fondů, které se mohou jasněji zaměřit na evropský pilíř sociálních práv a příslušné daňové politiky (28). Jak již EHSV uvedl dříve, financování provádění sociálního pilíře bude do značné míry záviset také na zdrojích dostupných na úrovni členských států. V několika příštích letech bude vyžadovat financování investic a také provozních nákladů na činnosti ze státních rozpočtů. To může být omezeno rozpočtem EU a pravidly ohledně zadlužení. Jak EHSV již několikrát zdůraznil, mělo by se uvažovat o způsobech zlepšení pružnosti přípustné v rámci těchto prostředků, například prostřednictvím „zlatého pravidla“, jež by umožnilo veřejné investice se sociálním cílem za účelem dosažení cílů evropského pilíře sociálních práv (29).

Odůvodnění

Je důležité použít přesné znění uvedeného stanoviska, aby byla zajištěna lepší rovnováha znění.

Výsledek hlasování

pro	55
proti	112
zdrželi se	4

Odstavec 1.9

Změnit:

„1.9

V rámci nového cyklu evropského semestru by měly být dosaženy sociální cíle v rámci komplexního monitorování prováděného v rámci tohoto procesu sociální nerovnováhy a měly by být zavedeny nové, měřitelné ukazatele spolu s cílenými doporučeními pro jednotlivé země týkající se sociální oblasti.“

Odůvodnění

Není nutné hovořit o „novém“ evropském semestru, neboť evropský semestr byl zaveden již v roce 2010. Spíše by se mělo hovořit o novém cyklu evropského semestru. Kromě toho není třeba usilovat o „nový“ evropský semestr, ale veškeré úsilí by mělo být zaměřeno na zajištění účinného a na výsledky zaměřeného fungování stávajícího evropského semestru. K evropskému pilíři sociálních práv je připojen „srovnávací přehled sociálních ukazatelů“, který sleduje trendy a výkonnost ve všech zemích EU ve třech oblastech souvisejících se zásadami pilíře. Srovnávací přehled přispívá ke koordinaci hospodářských politik v rámci evropského semestru a slouží k hodnocení pokroku, pokud jde o „sociální rating AAA“ pro EU jako celek. To znamená, že probíhá komplexní monitorování.

Výsledek hlasování

pro	49
proti	117
zdrželi se	4

Odstavec 1.10

Změnit:

„1.10

Mělo by být prosazováno podporováno pravidelné sledování provádění evropského pilíře sociálních práv se pravidelnou závaznou konzultací se sociálními partnery, kterou by EHSV mohl podporovat. EHSV navrhuje zřízení fóra pro sociální politiku EU propojeného s procesem evropského semestru.“

Odůvodnění

Není jasné, co se v této souvislosti míní výrazem „závazná“. Proto by měl být nahrazen výrazem „pravidelná“. Jasné není ani to, co se míní zmínkou o „zřízení fóra pro sociální politiku EU“. Není třeba vytvářet žádné nové nástroje ani platformy, proto by zmínka o fóru měla být vyškrtnuta. Důležitá je naopak konzultace a účast příslušných zainteresovaných stran na provádění evropského pilíře sociálních práv.

Výsledek hlasování

pro	52
proti	114
zdrželi se	3

Odstavec 1.11

Změnit:

„1.11

EHSV již naznačil, že jasný plán provádění EPSP by pomohl podpořit konvergenci a dosažení cílů pilíře (30). EHSV také vyzval k vypracování jasného a koordinovaného plánu, který stanoví priority pro provádění pilíře a prosazování stávajících sociálních práv a zásad norem. Prioritně by měly být řešeny základní potřeby a práva zejména zranitelných skupin, rozdíly mezi příležitostmi, příjmy a bohatstvím v rámci členských států a mezi nimi, politiky začleňování a vhodné podmínky pro veřejné a neziskové služby a sociální podniky.

Odůvodnění

Navrhujeme převzít přesné znění ze stanoviska SOC/564. Seznam otázek, které by se měly prioritně řešit, by neměl zahrnovat témata, která nejsou součástí zásad evropského pilíře sociálních práv (např. rozdíly v bohatství a příjmech v rámci členských států nebo mezi nimi).

Výsledek hlasování

pro	50
proti	113
zdrželi se	4

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 28 , odstavec 3.3.“

(2) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 28, odstavec 3.3.“

(3) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 40.“

(4) Evropský sociální dialog, pracovní program na období 2019-2021.“

(5) https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/european_pillar_one_year_on.pdf

(6) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, odstavce 8.3 a 1.3.“

(7) Úř. věst. C 177, 18.5.2016, s. 35.

(8) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 1 odstavce 1.8 a 3.6; Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 11; Roční analýza růstu na rok 2018, odstavec 1.4, dosud nezveřejněno; Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21; a Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 3.14 a Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 24, odstavec 1.8.

(9) Úř. věst. C 177, 18.5.2016, s. 35 .

(10) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 1, odstavec 1.6; Hospodářská politika eurozóny 2018, odstavce 1.8 a 3.6; Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 11, odstavec 1.4, Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21 .

(11) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 1.5.

(12) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 1.6.“

(13) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10–26 .“

(14) Úř. věst. C 240, 16.7.2019, s. 3, odstavec 1.3.

(15) Společné prohlášení nazvané „Rovnost žen a mužů jako priorita Evropské unie dnes a v budoucnu“, podepsané u příležitosti neformálního zasedání ministrů pro otázky rovného postavení žen a mužů dne 12. října 2018 ve Vídni.

(16) Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 26, odstavce 3.1.1. a 3.1.3.“

(17) EHSV přijal o VSZ samostatné stanovisko, Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 46 .

(18) Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 46 .“

(19) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8, odstavec 4.10.“

(20) Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění .“

(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami.“

(22) Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1 .

(23) EHSV připravuje stanovisko SOC/583 Společné minimální standardy v oblasti pojištění v nezaměstnanosti v členských státech EU“.“

(24) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, odstavce 1.2 a 2.2.

(25) Např. ve svých stanoviscích Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 40, Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145, Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 135.“

(26) Článek 9 SFEU.“

(27) Článek 9 SFEU.“

(28) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavce 1.5 a 1.6.

(29) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 3.1.4 (a v nich uvedené odkazy). “

(30) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 28 , odstavec 3.3.“

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Provádění globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci v souladu s hodnotami EU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 14/02)

Zpravodaj: José Antonio MORENO DÍAZ

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24.1.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	8.7.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	138/3/8

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV konstatuje, že EU nečiní pokrok v provádění společné migrační politiky, což oslabuje solidaritu mezi členskými státy a negativně ovlivňuje řádné plnění odpovědností vyplývajících z mezinárodního práva.

1.2.

OSN se domnívá, že migraci je nutné řídit multilaterálně: globální pakt OSN (1) o bezpečné, řízené a legální migraci je dohoda, která obsahuje některé prioritní směry pro dialog v oblasti migrace a její globální řízení.

1.3.

Obsah paktu plně odpovídá článku 2 Smlouvy o Evropské unii, který jako základní hodnoty uvádí úctu k lidské důstojnosti, svobodu, demokracii, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin.

1.4.

EHSV konstatuje, že pakt zasazuje otázku migrace a azylu do mezinárodního kontextu mnohostranné povahy s cílem podpořit větší spolupráci a dialog mezi zeměmi původu, cílovými zeměmi a tranzitními zeměmi migračních proudů a tím i řízenou, bezpečnou a legální migraci.

1.5.

EHSV připomíná, že globální pakt je nezávazným nástrojem, který pro členské státy EU nevytváří žádné nové povinnosti a jehož obsah plně rozvíjí zásady a hodnoty Evropské unie.

1.6.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že tento pakt neschválily všechny členské státy, a domnívá se, že by šlo o výbornou příležitost, jak pokročit v jednotném vystupování EU v otázkách migrace na globální scéně. Proto se EHSV domnívá, že by pakt měly ratifikovat všechny členské státy EU, a doporučuje, aby EU prostřednictvím vhodných mechanismů jasně formulovala a rozpracovala jeho cíle. EHSV se domnívá, že by bylo vhodné prozkoumat možnosti zapojení do procesu konzultací a mezivládních jednání, které povedou k vytvoření Mezinárodního fóra o přezkumu migrace (IMRF), a také do samotného fóra, jenž se stane nástrojem OSN pro naplnění globálního paktu.

1.7.

EHSV uznává úsilí občanů, sociálních partnerů a organizací občanské společnosti v EU, jež svým odhodláním a svou činností prokázaly účinné naplňování hodnot EU a tím i cílů paktu.

1.8.

EHSV znovu opakuje své znepokojení ohledně toho, že se krajně pravicové politické síly snaží činit z migrace problém, jež vede k podráždění a nenávistným projevům, čímž dochází k prohlubování rozdělení EU a ke konfrontacím v jejím rámci EU, vlivem čehož nebude EU schopna předkládat vhodné návrhy.

2. Souvislosti

2.1.

V prosinci 2018 byl v marockém Marrákeši přijat globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci (dále jen „globální pakt“).

2.2.

Globální pakt je nezávaznou dohodou, která má sloužit k určení klíčových otázek při řízení migrace, a to jak v zemích původu, tak v tranzitních a cílových zemích, a snaží se vytvořit platformu pro konstruktivní a realistickou globální debatu o mnohostranném řízení migrace.

2.3.

Globální pakt vznikl na základě dvou dřívějších iniciativ: prvním je Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, kterou přijaly členské státy a jež zahrnuje společný strategický přístup (2), druhým pak Newyorská deklarace pro uprchlíky a migranty, která vyjadřuje politickou vůli světových vedoucích představitelů zachraňovat životy, chránit lidská práva a sdílet odpovědnost za řízení migrace na světové úrovni a kterou schválily všechny členské státy.

2.4.

Globální pakt přijalo dne 10. prosince 2018 v Marrákeši 164 zemí a dne 19. prosince téhož roku jej schválilo Valné shromáždění OSN, přičemž 152 hlasů bylo pro, 12 přítomných se hlasování zdrželo a 5 hlasů bylo proti (Česká republika, Maďarsko, Izrael, Polsko a Spojené státy americké).

2.5.

Pracovníci OSN, kteří připravovali pakt, pokračují ve své činnosti vytvářením celosvětové sítě pro migraci a organizováním Mezinárodního fóra o přezkumu migrace (IMRF), které se bude konat každé čtyři roky, poprvé v roce 2022.

3. Právní rámec EU a práce EHSV na téma migrace

3.1.

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“

3.2.

Evropská komise předložila Radě v březnu 2018 návrh rozhodnutí o schválení globálního paktu (3) s tím, že je tento pakt v souladu s vývojem Evropské unie v oblasti přistěhovalectví a azylu.

3.3.

V návrhu rozhodnutí Komise připomíná, že pakt stanoví seznam společných cílů pro bezpečnou, řízenou a legální migraci a že sám o sobě nevytváří žádné právní povinnosti ve smyslu vnitrostátního nebo mezinárodního práva, ani není jeho záměrem tak učinit.

3.4.

EHSV vždy vyjadřoval hlavní myšlenku spočívající v tom, že migrace má být považována za normální jev, k němuž docházelo v celé historii a v rámci vývoje lidstva, a že migrační proudy, jejichž cílem je EU, mají být řízeny legálně, účinně, organizovaně a bezpečně, ať už z hospodářských důvodů nebo z důvodů mezinárodní ochrany.

3.5.

V tomto smyslu, tj. ve smyslu podpory otevřené, konstruktivní a multidisciplinární debaty, pracuje EHSV od roku 2015 na rozvoji Evropského fóra pro migraci, kde o migraci diskutují organizace občanské společnosti i orgány EU a politické subjekty členských států EU na různých úrovních (4).

3.6.

Stejně tak EHSV zaujímá přední místo při vypracovávání stanovisek k otázkám migrace, obzvláště v posledních letech (5).

3.7.

Evropská komise se na základě evropského programu pro migraci z roku 2015 pokusila zlepšit normativní rámec jak v oblasti ekonomické migrace, tak v oblasti mezinárodní ochrany, přičemž se setkala s výrazným nesouhlasem Rady, která zabránila vytvoření nových nástrojů, a zejména s překážkami ze strany některých členských států v tomto směru.

3.8.

V každém případě je bilance toho, čeho bylo dosaženo od roku 2015, frustrující a vyžaduje konstruktivní zamyšlení, neboť se podařilo dosáhnout pokroku pouze v obvyklém směru represe nedovoleného přistěhovalectví, stíhání sítí převaděčů a utěsnění hranic.

4. Názor EHSV na obsah globálního paktu

4.1.

V preambuli paktu se uvádí, že „Uprchlíci a migranti mají právo na stejná univerzální lidská práva a základní svobody, které musí být vždy respektovány, chráněny a dodržovány.“

4.2.

Pakt uznává, že „dodržování právního státu, procesní záruky a přístup ke spravedlnosti jsou zásadní pro všechny aspekty řízení migrace. To znamená, že stát a veřejné a soukromé instituce a subjekty, jakož i samotné osoby podléhají zákonům, které se veřejně vyhlašují, jsou prosazovány stejnou měrou, uplatňují se nezávisle a jsou v souladu s mezinárodním právem.“

4.3.

Globální pakt obsahuje 23 cílů pro řízenou, bezpečnou a legální migraci a na několika místech upozorňuje, že všech těchto cílů musí být dosaženo na základě pravomocí států a z jejich vůle.

4.4.

Cílem číslo 1 je „shromáždit a využívat přesné a rozčleněné údaje za účelem formulace politik s empirickým základem“. EHSV konstatuje, že cílem úřadu Eurostat je právě shromažďovat údaje a napomáhat tak pochopení situace v Evropě a srovnání jednotlivých členských států za účelem zlepšení kvality veřejných opatření (6).

4.5.

Cílem číslo 2 je „minimalizovat nepříznivé a strukturální faktory, které lidi nutí, aby opustili svou zemi původu“. Tento cíl navazuje na cíle stanovené v různých dokumentech od Haagského programu z roku 2004 až po svěřenský fond EU pro Afriku z roku 2015, v nichž Evropská unie zdůraznila, že je potřeba formulovat ucelenou politiku v oblasti přistěhovalectví, která obsáhne všechny jeho etapy a která se kromě jiných otázek „bude zabývat prvotními příčinami migrace“ (7).

4.6.

Cílem číslo 3 je „poskytovat přesné a vhodné informace ve všech fázích migrace“. EHSV připomíná činnost Evropské komise týkající se vytváření legálních cest pro migraci prostřednictvím pilotních projektů (8) a informování a zvyšování povědomí o rizicích spojených s nelegálními cestami (9), zejména v případě nejzranitelnějších migrantů.

4.7.

Cílem číslo 4 je „zajistit, aby všichni migranti měli doklady o svojí právní identitě a náležité dokumenty“. EHSV upozorňuje, že čl. 79 odst. 2 písm. a) SFEU předpokládá přijetí nástrojů za účelem stanovení pravidel, „podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu“, a že ke vstupu do schengenského prostoru je nezbytné mít požadované dokumenty.

4.8.

Cílem číslo 5 je „zvýšit dostupnost a flexibilitu cest legální migrace“. V tomto smyslu vybízí EHSV Komisi, aby nadále a intenzivněji budovala legální cesty, z nichž některé byly nastíněny během poslední debaty o stavu Evropské unie (10).

4.9.

Cílem číslo 6 je „usnadnit spravedlivý a etický nábor zaměstnanců a chránit podmínky, které zaručují důstojnou práci“. EHSV v souladu se základními úmluvami Mezinárodní organizace práce a s cíli udržitelného rozvoje při mnoha příležitostech zdůrazňoval význam důstojné práce a přístupu zahraničních pracovníků k ní (11).

4.10.

Cílem číslo 7 je „zabývat se zranitelností v oblasti migrace a omezit ji“. EHSV opět upozorňuje na řídící zásady uvedené v článku 2 SEU a na cíl společné politiky v oblasti přistěhovalectví a azylu, kterým je omezit zranitelnost migrantů, nezletilých osob nebo osob žádajících o mezinárodní ochranu (12).

4.11.

Cílem číslo 8 je „zachraňovat životy a realizovat mezinárodní koordinované iniciativy týkající se pohřešovaných migrantů“. EHSV vyjadřuje politování nad postojem některých členských států k záchraně trosečníků a připomíná závazek v oblasti záchrany na moři, péče o trosečníky a pozornost k operacím, které EU za tím účelem uskutečňuje, který mají členské stát podle mezinárodního mořského práva. EHSV rovněž vyzdvihuje práci jednotlivců a organizací, jež pomáhají a zachraňují životy, mj. v situacích, kdy to vlády některých států EU považují za trestné nebo vyhrožují (13).

4.12.

Cílem číslo 9 je „posílit nadnárodní reakci na pašování migrantů“. EHSV připomíná, že to je cílem „směrnice o napomáhání“ (14) (ačkoli lituje skutečnosti, že nebyla dostatečně provedena výjimka pro humanitární pomoc, kterou tato směrnice zohledňuje) a akčního plánu EU proti pašování migrantů.

4.13.

Cílem číslo 10 je „předcházet obchodování s lidmi v kontextu mezinárodní migrace, bojovat proti němu a vymýtit jej“. EHSV konstatuje, že se jedná o prioritu (15), na níž se podílí také EUROPOL a v souvislosti s níž byly připraveny operace jako například operace EU NAVFOR MED Sophia (které by bylo možné vylepšit).

4.14.

Cílem číslo 11 je „spravovat hranice integrovaným, bezpečným a koordinovaným způsobem“. EHSV upozorňuje, že toto je jeden z hlavních cílů Evropské unie, jak stanoví článek 67 SFEU.

4.15.

Cílem číslo 12 je „zvýšit jistotu a předvídatelnost migračních řízení za účelem náležitého ověřování předchozích událostí, vyhodnocování a přezkoumání“. EHSV připomíná, že to je jeden z úkolů agentury Frontex, nicméně upozorňuje, že prognózy vždy neznamenají lepší schopnost politické reakce.

4.16.

Cílem číslo 13 je „využívat zadržování migrantů až jako poslední možnost a hledat jiné alternativy“. EHSV upozorňuje, že směrnice o navracení (16) již nyní stanoví, že zadržení musí být spojeno s procesem navrácení, musí být omezeno na určité okolnosti a musí brát v potaz záruky, jako je soudní přezkum, přičemž doba zadržení nesmí překročit maximální délku šesti měsíců (17).

4.17.

Cílem číslo 14 je „zlepšit konzulární ochranu, pomoc a spolupráci během celého migračního cyklu“. EHSV se domnívá, že je potřeba prozkoumat možnosti, jež vytvořil legislativní podnět Evropského parlamentu týkající se humanitárních víz (18), který by osobám žádajícím o mezinárodní ochranu poskytl možnost zažádat o vízum na velvyslanectvích nebo konzulátech EU v zahraničí.

4.18.

Cílem číslo 15 je „poskytnout migrantům přístup k základním službám“. EHSV připomíná, že Evropská unie se od roku 1999 snaží zajistit spravedlivé zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území jejích členských států. Dále připomíná, že zpráva Světové zdravotnické organizace pro Evropu (19) upozorňuje, že veřejné zdraví není možné bez zdravotní péče pro uprchlíky a migranty.

4.19.

Cílem číslo 16 je „posílit postavení migrantů a společnosti s cílem dosáhnout plného začlenění a sociální soudržnosti“. EHSV trvá na tom, že důležité je sociální začleňování migrantů do evropské společnosti, které je prioritou Evropské unie od zasedání v Tampere, k níž bylo vypracováno mnoho klíčových iniciativ, z nichž vyzdvihuje akční plán pro integraci státních příslušníků třetích zemí z roku 2016 (20).

4.20.

Cílem číslo 17 je „odstranit všechny formy diskriminace a podpořit veřejnou debatu s empirickým základem za účelem změny vnímání migrace“. EHSV při mnoha příležitostech připomínal, že je důležité bojovat proti diskriminaci ve všech oblastech a podporovat opatření proti xenofobii a rasismu. V tomto smyslu je klíčová činnost Agentury Evropské unie pro základní práva. V tomto ohledu trvá EHSV (21) na tom, že je nezbytné vypracovat novou interpretaci migrace, která evropské společnosti umožní ji řádně pochopit. K tomu je potřeba využít pedagogického a didaktického výkladu, jenž odstraní nepravdivá tvrzení a nenávistné projevy týkající se migrantů a napomůže změně vnímání.

4.21.

Cílem číslo 18 je „investovat do rozvoje dovedností a usnadnit vzájemné uznávání dovedností, kvalifikací a kompetencí“. Již při přijímání společných základních zásad integrace migrantů z roku 2004 byl nastíněn význam zaměstnání a vzdělávání pro podporu integrace cizinců v Evropské unii. V tomto smyslu je hlavní uznávání zkušeností, titulů a dovedností a EHSV se domnívá, že je nezbytné pokročit se začleňováním cizinců do postupů Evropské unie týkajících se uznávání a homologace, a to v souladu s návrhy, které uvádí Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE) ve své zprávě z roku 2007 (22).

4.22.

Cílem číslo 19 je „vytvořit podmínky nezbytné pro to, aby mohli migranti a diaspory plně přispívat k udržitelnému rozvoji ve všech zemích“. V posledních letech Evropská komise postupně uznala úlohu diaspor coby propojení mezi Evropou a jejich zeměmi původu. Totéž bylo uvedeno v poslední výzvě Azylového, migračního a integračního fondu, pro nějž jsou diaspory důvěryhodným účastníkem debat o migračních trasách v zemích původu. EHSV se domnívá, že by bylo možné ještě více prozkoumat možnosti diaspor a využít při tom prostor pro společné příležitosti, který vytvářejí (23).

4.23.

Cílem číslo 20 je „podpořit rychlejší, bezpečnější a levnější remitence migrantů a posílit jejich finanční začleňování“. EU usiluje o finanční začlenění jak v podobě finanční integrace cizinců pobývajících v zemích EU, tak v podobě posilování postavení sousedních zemí (24). EHSV považuje za nezbytné, aby byla nadále zaručena rovnost v této oblasti pro rezidenty z řad cizinců a aby se remitence usnadnily s cílem zajistit jejich pozitivní dopad jak v cílové zemi, tak v zemi původu, jak uvádí i Evropská investiční banka (25).

4.24.

Cílem číslo 21 je „spolupracovat za účelem usnadnění navracení a zpětného přebírání za bezpečných a důstojných podmínek a udržitelného opětovného začleňování“. Politiky v oblasti navracení a zpětného přebírání jsou při tvorbě společné přistěhovalecké politiky klíčové. EHSV by rád připomněl, že je nezbytné vždy zaručit, aby byly tyto nástroje vytvářeny za naprosto důsledného dodržování individuálních a procesních záruk, jak stanoví evropské právní předpisy. V souvislosti s tím EHSV připomíná, že je nezbytné usnadnit opětovné začleňování bezpečným a důstojným způsobem, jak uvádí společná iniciativa EU a IOM týkající se ochrany a opětovného začleňování migrantů (26).

4.25.

Cílem číslo 22 je „vytvořit mechanismy pro přenositelnost sociálního zabezpečení a nabytých sociálních dávek“, což je oblast, na níž se intenzivně pracuje v rámci Společenství. EHSV považuje za nezbytné nadále dosahovat pokroku v této oblasti přenositelnosti práv, která zaručují bezpečnější mobilitu, a prozkoumat iniciativy, jako je Mnohostranná iberoamerická dohoda o sociálním zabezpečení (27), jíž se účastní členské státy jako Španělsko nebo Portugalsko.

4.26.

Cílem číslo 23 je „posílit mezinárodní spolupráci a světová spojenectví za účelem bezpečné, řízené a legální migrace“, což je základní pilíř evropské přistěhovalecké a azylové politiky od jejího počátku.

V Bruselu dne 25. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Rezoluce OSN 73/195.

(2) COM(2016) 739 final.

(3) COM(2018) 167 final.

(4) V roce 2015 řešilo Evropské fórum pro migraci řízení smíšených toků směřujících do Středomoří, v roce 2016 se zabývalo pracovní migrací a integrací, v roce 2017 přístupem migrantů v EU k právům a službám a v roce 2018 integrací migrantů do trhu práce. V dubnu 2019 se zabývalo otázkou, jak zajistit legální a bezpečné migrační cesty do EU.

(5) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 184, Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 40, Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 97, Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 144, Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 75, Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 19, Úř. věst. C 71, 24.2.2016, s. 46.

(6) Eurostat – Statistika migrace a migrující populace.

(7) Úř. věst C 53, 3.3.2005, s. 1.

(8) COM(2017) 558 final.

(9) COM(2017) 558 final.

(10) EK – Stav Unie 2018: Prosazování bezpečných a legálních cest do Evropy.

(11) Např. stanovisko EHSV Cíle na období po roce 2015 v evropsko-středomořském regionu, Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 44.

(12) COM(2015) 240 final.

(13) Viz http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2016/536490/IPOL_STU(2016)536490_EN.pdf a http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/608838/IPOL_STU(2018)608838_EN.pdf.

(14) Směrnice Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002.

(15) The EU's global engagement to counter human smuggling and trafficking networks, březen 2019.

(16) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.

(17) Úř. věst. C 159, 10.5.2019, s. 53.

(18) 2018/2271 (INL) Humanitární víza.

(19) Světová zdravotnická organizace, Report on the health of refugees and migrants.

(20) COM(2016) 377 final.

(21) Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 1.

(22) Viz https://www.ecre.org/wp-content/uploads/2016/07/ECRE-Submission-in-response-to-the-European-Commission-s-Green-Paper-on-the-Future-of-the-CEAS_September-2007.pdf, COM(2007) 301 final. Toto téma již bylo zdůrazněno v dokumentu COM(2016) 377 final.

(23) Publikace EU s názvem How West African migrants engage with migration information en-route to Europe.

(24) Iniciativa EU týkající se finančního začleňování.

(25) Studie týkající se zlepšení účinnosti remitencí pracovníků v zemích Středomoří.

(26) Společná iniciativa EU a IOM týkající se ochrany a opětovného začleňování migrantů.

(27) OISS – Mnohostranná iberoamerická dohoda o sociálním zabezpečení (pouze ve španělštině a portugalštině).

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/34

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu 10 let existence Východního partnerství – zamyšlení se nad výsledky a formulování budoucí politiky v rámci tohoto partnerství

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 14/04)

Zpravodajka: Indrė VAREIKYTĖ

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20.2.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Vnější vztahy
Přijato v sekci	5.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	26.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	155/3/6

1. Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je přesvědčen, že Východní partnerství je velmi potřebnou a potenciálně úspěšnou iniciativou EU, a vyzývá nově zvolený Evropský parlament a Evropskou komisi, aby ji plně podporovaly. EHSV se rovněž zavazuje, že bude i nadále intenzivně zapojen do budování silnější a demokratičtější společnosti v sousedních zemích (1).

1.2.

Ačkoliv hlavními úspěchy Východního partnerství jsou dohody o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, a dohody o bezvízovém styku s Gruzií, Moldavskou republikou a Ukrajinou (přidružená trojice), v průběhu příštího desetiletí se od partnerství očekává větší a cílenější pokrok.

1.3.

Výbor zdůrazňuje, že zatímco přidružená trojice prokázala větší pokrok a ochotu zavádět reformy a společně s Arménií se drží osvědčených postupů, Bělorusko a Ázerbájdžán v zásadě stagnovaly, a v některých případech se dokonce vzdálily od definice demokracie.

1.4.

EHSV je přesvědčen, že EU je především unií hodnot, a proto by její vztahy se sousedními zeměmi měly být založeny na identických hodnotách a měly by být podmíněny.

1.5.

Za hlavní budoucí výzvy v rámci Východního partnerství Výbor považuje: účinné provádění dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu a dalších souvisejících závazků, posilování právního státu, provádění reforem soudnictví a boj proti korupci, prohloubenou ochranu životního prostředí a aktivní boj proti změně klimatu, posílení odolnosti společnosti díky boji proti hybridním hrozbám a dezinformacím, posílení příznivého prostředí pro občanskou společnost a svobodná a nezávislá média, a zintenzivnění angažovanosti EU v zájmu pomoci zlepšení života občanů postižených konflikty v regionu.

1.6.

EHSV doporučuje, aby Komise pro příští období Východního partnerství stanovila individuálně uzpůsobené cíle a výsledky pro každou partnerskou zemi. Zapojení občanské společnosti do tohoto procesu bude mít zásadní význam pro získání dalšího nástroje k aktivnímu monitorování pokroku.

1.7.

EHSV navrhuje stanovit harmonogram pro povinná následná hodnocení pokroku s cílem povzbudit vlády zemí Východního partnerství, aby vedle bilaterálních plánů vytvářely své vlastní plány a aby uskutečňovaly a monitorovaly provádění výsledků a cílů.

1.8.

EHSV rovněž doporučuje zvážit postupné zvyšování množství ukazatelů a údajů, které musí země Východního partnerství předávat Eurostatu.

1.9.

S ohledem na dezinformace podporované ruskou vládou, na agresivní kampaně čínských a ruských investičních projektů a na další hrozby v této oblasti musí orgány EU přepracovat komunikační strategii pro region Východního partnerství tak, aby oslovovala občany.

1.10.

EHSV se domnívá, že je zapotřebí větší zaměření a větší množství nástrojů ke zlepšování dovedností organizací občanské společnosti, zaměstnanců veřejné správy a vedoucích představitelů zemí Východního partnerství, jakož i k budování kapacit odborových organizací a podnikatelských sdružení.

1.11.

Výbor se domnívá, že je třeba věnovat větší pozornost nápravě nedostatků v oblasti dovedností a nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi v zemích Východního partnerství, zlepšení celkové účinnosti vzdělávání, zlepšení vazeb mezi vzděláváním, výzkumem a inovacemi, a posílit tak spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem.

1.12.

Ačkoli obchod mezi zeměmi Východního partnerství a EU roste, měl by být posílen obchod v rámci regionu, aby byla zajištěna diverzifikace obchodních příjmů a udržitelnost.

1.13.

EHSV je pevně přesvědčen, že musí existovat povinný právní rámec, jenž by občanské společnosti v každé ze zemí Východního partnerství umožňoval přístup k informacím, pohánět vládu k odpovědnosti a podílet se na procesu tvorby politik.

1.14.

Výbor důrazně podporuje návrh na zavedení posíleného dialogu o reformách týkajících se dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu mezi EU a přidruženou trojicí, na začlenění srovnávacích prvků do doporučení pro signatářské země dohod o přidružení, jakož i na synchronizaci jejich zahájení v zájmu podpory pozitivní hospodářské soutěže.

2. Obecné připomínky

2.1.

Východní partnerství, které bylo zahájeno v roce 2009 jako společná politická iniciativa, usiluje o prohlubování a posilování vztahů mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a jejími šesti východními sousedy: Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskou republikou a Ukrajinou.

2.2.

V tomto rámci se všichni partneři dohodli na přinášení hmatatelných výhod pro každodenní život svých občanů, a to posilováním institucí a řádné správy věcí veřejných, zajištěním právního státu, prováděním klíčových reforem soudnictví, bojem proti korupci, zvýšením zapojení občanské společnosti, posilováním postavení žen a zajištěním vyváženého zastoupení žen a mužů, posilováním strategické komunikace a podporou plurality a nezávislosti sdělovacích prostředků, podporou růstu malých a středních podniků, přilákáním investic, vytvářením kvalitních pracovních míst v nových odvětvích, rozšiřováním obchodních příležitostí prostřednictvím podpory přístupu na nové trhy, zlepšováním dopravních spojení a infrastruktury, posilováním energetické odolnosti a účinnosti, jakož i využívání energie z obnovitelných zdrojů, investicemi zaměřenými na dovednosti mladých lidí, jejich podnikání a zaměstnatelnost.

2.3.

Ačkoli tři dohody o přidružení/prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu a dohody o bezvízovém styku se signatářskými státy představují velmi chvályhodné úspěchy, bylo ve většině výše uvedených oblastí bohužel dosaženo jen mírného pokroku, přičemž plně dosaženo dosud nebylo žádného původně stanoveného cíle.

2.4.

EHSV je přesvědčen, že EU je především unií hodnot (2), a proto by její vztahy se sousedními zeměmi měly být založeny na identických hodnotách. V rámci Východního partnerství by měla existovat větší podmíněnost a jasné, se zeměmi Východního partnerství vzájemně dohodnuté cesty k zajištění lidských práv, občanských svobod a svobody sdělovacích prostředků a tisku, právního státu, transparentní správy věcí veřejných, rovnosti žen a mužů, sociálního dialogu, ochrany životního prostředí a dalších základních hodnot, bez nichž by byla dnešní Evropa nepředstavitelná. Budou-li demokracie v sousedství EU na stejné úrovni jako EU, bude z toho mít největší prospěch celý region. Partnerské země by také měly předložit harmonogram ratifikace všech 18 mezinárodních smluv v oblasti lidských práv (3) a získat (nebo si udržet) akreditační „status A“ Globální aliance národních institucí pro lidská práva (4).

2.5.

Výbor uznává potřebu jasných a měřitelných cílů a pro příští období Východního partnerství doporučuje Komisi, aby stanovila individuálně uzpůsobené cíle a výsledky pro každou partnerskou zemi. Je zásadní zajistit, aby se budoucí cíle a výsledky zaměřovaly nejen na ekonomické ukazatele, ale také na sociální prosperitu a blahobyt. Ukázalo se, že zaměření pouze na hospodářský rozvoj nepřináší očekávané výsledky. Například celková výše grantů EU pro Ukrajinu dosáhne do roku 2020 4,8 mld. EUR (5), Ukrajina však i nadále zůstává nejchudší zemí v regionu.

2.6.

Zapojení občanské společnosti do tohoto procesu bude mít zásadní význam pro to, aby plánované reformy méně podléhaly volebním cyklům a politickým změnám. Proces transformace a provádění nezbytných reforem lze uskutečnit pouze zapojením sociálních partnerů a organizací občanské společnosti do legislativního procesu, reforem a jejich provádění. Do procesů navrhování a provádění strategií pro hospodářský rozvoj a regionální spolupráci by proto měla být zapojena podnikatelská sdružení a podpůrné organizace.

2.7.

Aby mohly být cíle provedeny v plném rozsahu a aby byly udržitelné, musí být spojeny se silnou místní odpovědností. Pokud nebudou stanoveny, projednány, podpořeny a prováděny ve spolupráci s místní občanskou společností, mohou být dosažené výsledky snadno zvráceny. Kromě toho dosud hlavními subjekty odpovědnými za provádění byly Evropská komise a příslušná ministerstva zemí Východního partnerství, zatímco orgány, které musí zajišťovat nepřetržitou politickou vůli k reformám, dosud mezi hlavními subjekty odpovědnými za dosahování cílů nejsou (6).

2.8.

Při plánování dalšího souboru dlouhodobých cílů by měla být věnována větší pozornost sledování pokroku při jejich provádění. Hodnocení dosud prováděly zejména Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a občanská společnost v zemích Východního partnerství. EHSV navrhuje stanovit harmonogram pro povinná následná hodnocení pokroku s cílem povzbudit vlády zemí Východního partnerství, aby vedle bilaterálních plánů vytvářely své vlastní plány a aby uskutečňovaly a monitorovaly provádění výsledků a cílů.

2.9.

EHSV doporučuje zvážit postupné zvyšování množství ukazatelů a údajů, které musí země Východního partnerství předávat Eurostatu, aby tak bylo zajištěno důkladnější sledování pokroku klíčových reforem a transparentnější a objektivnější hodnocení. Země, které jsou stranami dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu, by měly mít jasný harmonogram, aby nakonec dosáhly stejné úrovně poskytování údajů Eurostatu jako členské státy EU.

2.10.

Aby bylo možné měřit dopad zapojení občanské společnosti do reforem Východního partnerství, navrhuje Výbor vypracovat srovnávací analýzu, která by měřila rozdíly mezi výsledky a dopady občanské společnosti v zemích s domácími poradními skupinami a v ostatních zemích Východního partnerství.

2.11.

Výbor je pevně přesvědčen, že současnou prioritou nově zvoleného Evropského parlamentu a Evropské komise je dospět k dohodě ohledně přidružení a případně o vyhlídkách na členství států Východního partnerství, které jsou ochotny a schopny vstoupit do EU v dohledné budoucnosti. Pokroku i plánování směrujícím k této dohodě však výrazně brání, že chybí jasná vize toho, co je konečným cílem a jaká je cena za veškeré úsilí pro každou partnerskou zemi, pokud plně dosáhne stanovených cílů a očekávaných výsledků.

2.12.

Z dlouhodobého hlediska by strategie Východního partnerství po roce 2020 mohla vést k liberalizaci některých služeb (včetně finančních), k přistoupení přidružených zemí k jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) a prostřednictvím dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu k přistoupení k Evropskému hospodářskému prostoru (EHP), což by prohloubilo integraci v oblasti digitálního trhu, např. v oblasti datového přenosu, a rozšířilo volný pohyb pracovníků díky uzavření dohod s EU o vzájemném uznávání odborných kvalifikací.

2.13.

Nejdůležitější myšlenkou politiky Východního partnerství bylo a stále je šíření hodnot EU. Podpora užších vztahů a nakonec i členství v EU zůstává mezi občany Východního partnerství stále vysoká, nicméně změna způsobu smýšlení lidí vyžaduje dlouhodobé úsilí. Zatímco většina občanů EU uznává, že je důležité ctít právní stát, platit daně a vyhýbat se šedé ekonomice, v zemích Východního partnerství lidé kvůli ekonomické situaci každý den zápasí o přežití, a proto pro ně nemá akceptování některých hodnot EU prioritní význam.

2.14.

V zájmu zlepšení řízení a zvýšení účinnosti režimů podpory a nástrojů zaměřených na zajištění inkluzivní účasti občanské společnosti v zastřešujících procesech v rámci Východního partnerství by se mělo zvážit soustředění těchto nástrojů pod EHSV z důvodu jeho jedinečných schopností, zkušeností v této oblasti, institucionální historie a přítomnosti ve společnosti.

2.15.

S ohledem na skutečnost, že dezinformace podporované ruskou vládou, agresivní kampaně čínských a ruských investičních projektů a další hrozby v této oblasti mají obrovský dopad na společnost, musí orgány EU přepracovat komunikační strategii pro region Východního partnerství. Jedním z osvědčených způsobů šíření informací o hodnotách, cílech, dopadech a dobrých příkladech spolupráce s EU je posílit místní organizace občanské společnosti tím, že jim pomůžeme dosahovat lepšího dopadu při jejich každodenní práci.

2.16.

EU by měla i nadále přispívat k mírovému řešení konfliktů v regionu Východního partnerství. Je třeba znásobit přístupy, jako je Evropské partnerství pro mírové řešení sporu o Náhorní Karabach (EPNK), v němž organizace občanské společnosti z členských států EU a zemí Východního partnerství společně usilují o vybudování vzájemného porozumění procesu urovnání sporu a důvěry v něj.

3. Společnost

3.1.

Nejnovější systémy financování organizované občanské společnosti ze zemí Východního partnerství obsahují podmínku: aby mohla občanská společnost pracovat na provádění dohod o přidružení a reformách, musí se organizace občanské společnosti stát zástupci EU a někdy pracovat na tématech, která pro ně nejsou obvyklá. Vzhledem k této podmínce organizace občanské společnosti prostě žádají o financování, které je k dispozici, namísto toho, aby se soustředily na své cíle a na potřeby společnosti, a stávají se tak jen dalším poskytovatelem služeb.

3.2.

Zpráva organizací občanské společnosti v EU a srovnávací údaje potvrzují (7), že většině jejich protějšků v zemích Východního partnerství chybí dokonce i základní dovednosti v oblasti řízení projektů, včetně toho, jak připravit návrhy a rozpočet projektu. Úloha organizací EU při plnění úkolů týkajících se monitorování reforem, přípravy stínových zpráv, analýz různých témat a doporučení proto zůstává i nadále velmi důležitá. EHSV se domnívá, že méně kvalifikované organizace občanské společnosti v zemích Východního partnerství by neměly být přehlíženy nebo podceňovány, jen by měla být očekávání s nimi spojená realistická. Jsou totiž důležitými subjekty ve svých komunitách, ale nemělo by se od nich očekávat, že budou dělat to, co jsou schopné zvládat zkušené evropské organizace.

3.3.

EHSV proto doporučuje, aby Komise – v partnerství s členskými státy EU – vytvořila přístupný vzdělávací program zaměřený na zlepšování dovedností zástupců organizací občanské společnosti, zaměstnanců veřejné správy a vedoucích představitelů zemí Východního partnerství. Tento program by mohl být zaměřen rovněž na nedostatek kompetencí, jemuž čelí zástupci organizací občanské společnosti při vstupu do veřejné správy, jak tomu bylo po revoluci důstojnosti na Ukrajině a po sametové revoluci v Arménii.

3.4.

Výbor dále zastává názor, že jasnou prioritou by měly být režimy podpory a začlenění partnerství mládežnických organizací v zemích Východního partnerství a další podpora jejich účasti v programech mezinárodní spolupráce a mobility (např. Mládež v akci a Erasmus+). Zřizování evropských škol, jako je např. evropská škola v gruzínském Tbilisi, ve zbývajících státech Východního partnerství by mohlo být dobrým začátkem podpory zvyšování úrovně vzdělání na základě nejlepších příkladů z členských států EU.

3.5.

EHSV se domnívá, že program sociální soudržnosti musí napravit nedostatky v oblasti dovedností a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi v zemích Východního partnerství s cílem zlepšit celkovou účinnost vzdělávání prostřednictvím přizpůsobení nejlepších příkladů a systémů jejich protějšků z EU. Kvalita vzdělávání, které umožňuje inovace, je v regionu stále nízká, proto je třeba vzdělávací systémy reformovat a zapojit do přípravy vzdělávacích programů příslušné organizace občanské společnosti a odborníky. Je nezbytné zlepšit vazby mezi vzděláváním, výzkumem a inovacemi, a posílit tak spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem (8).

3.6.

Výbor vítá zapojení Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC) a její Panevropské regionální rady (PERV) a Evropské konfederace odborových svazů (EKOS) do budování kapacit nezávislých odborů v zemích Východního partnerství. Takové projekty a iniciativy jsou důležité pro podporu evropského sociálního modelu, včetně sociálního dialogu a sociálního zabezpečení, jakož i kolektivního vyjednávání. Existence silných nezávislých odborových organizací je zásadní pro úspěšný udržitelný růst a sociální pokrok vyplývající z transformačních procesů spojených s prováděním dohod o přidružení nebo partnerství. Silné odborové svazy jsou rovněž předpokladem pro úspěšnou a dynamickou občanskou společnost.

4. Ekonomika

4.1.

Jádrem spolupráce EU se zeměmi Východního partnerství je budování ekonomické odolnosti a zlepšování konkurenceschopnosti, se zaměřením na spolupráci při vytváření pracovních míst a budování silnějších, diverzifikovanějších, dynamičtějších a udržitelnějších ekonomik. V této oblasti bylo dosaženo významného pokroku, mj. došlo k nárůstu obchodu mezi všemi šesti partnerskými zeměmi a EU.

4.2.

EHSV se domnívá, že závazky týkající se harmonizace digitálních trhů v regionu Východního partnerství nejsou dosud účinně prováděny, což brání pokroku a rozvoji digitálních služeb. EHSV zároveň vítá, že bylo dosaženo konsensu ohledně plánů na dohodu o roamingu v regionu do roku 2020, která by nejen zlepšila přístup občanů ke komunikaci, ale mohla by rovněž podpořit cestovní ruch a přinést další hospodářské výhody.

4.3.

Ačkoli obchod mezi zeměmi Východního partnerství a EU roste, mělo by se věnovat větší úsilí posílení obchodu v rámci regionu, aby byla zajištěna diverzifikace obchodních příjmů a udržitelnost.

4.4.

EHSV se domnívá, že regionální obchodní integrace, která vede ke společnému hospodářskému prostoru, bezplatnému roamingu, společnému migračnímu prostoru, synchronizaci elektrických sítí, rozvoji nezávislých, ekologicky čistých zdrojů energie a k přeměně zemědělských norem na normy EU, by měla být chápána a rozvíjena jako nejdůležitější společný hospodářský projekt jak pro partnerské země Východního partnerství, tak pro EU jako celek.

4.5.

Výbor zdůrazňuje potřebu rozvíjet v regionu nezávislá podnikatelská sdružení a organizace na podporu podnikání. Tyto organizace musí být více a lépe zapojeny do rozvoje podnikatelské činnosti a do provádění prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu. Zároveň musí malé a střední podniky v zemích Východního partnerství zakládat sdružení a/nebo zastřešující organizace, které by zastupovaly jejich zájmy a posílily je v souvislosti s prosazováním jejich zájmů v legislativním procesu a se zajištěním podílu na místních trzích a na trzích EU.

5. Správa a řízení

5.1.

Zvyšování úsilí v oblasti posilování institucí a řádné správy věcí veřejných je pro EU hlavní prioritou v zemích Východního partnerství, kde přetrvávají problémy. Větší úsilí je třeba vyvinout zejména v oblasti právního státu, v provádění klíčových reforem soudnictví a v boji proti korupci. To jsou předpoklady důvěry občanů ve stát, dlouhodobé stability a prostředí bezpečného pro investice.

5.2.

Výbor upozorňuje na skutečnost, že právní předpisy o povinných vládních konzultacích s veřejností existují pouze v Moldavské republice a na Ukrajině. Musí existovat povinný právní rámec, jenž by občanské společnosti umožňoval přístup k informacím, pohánět vládu k odpovědnosti a podílet se na procesu tvorby politik. V zájmu posílení organizací občanské společnosti by se kromě toho vlády zemí Východního partnerství měly zavázat k důslednější a přímé podpoře těchto organizací.

5.3.

Pokud jde o budování kapacit, mnohem důležitější než kdykoli předtím jsou instituce v zemích Východního partnerství, které dobře fungují a jsou schopné provádět nezbytné reformy, a proto by měly být partnerské dohody mezi nimi (např. síť úřadů pro bezpečnost potravin, orgánů pro normalizaci, protikorupčních orgánů atd.) formalizovány a případně podporovány EU.

5.4.

Společné budování kapacit, dohody o partnerství a mechanismy vytváření sítí, sdílení postupů a vytváření společných přístupů a nástrojů by mohly být podporovány prostřednictvím společného nástroje přidružení. Mohlo by se též zvážit financování reformních týmů jako v případě Ukrajiny.

5.5.

EHSV rovněž zdůrazňuje, že je třeba orgánům a občanské společnosti v zemích Východního partnerství pomoci při vytváření nástrojů nezbytných k posuzování a řešení genderových nerovností. Zásadní je zajistit, aby podpora poskytovaná státním statistickým úřadům zahrnovala vytváření genderově rozčleněných obchodních statistik, a to i prostřednictvím konkrétních otázek v průzkumech domácností a podniků, a zvláštních ukazatelů pro sledování dopadů souvisejících s obchodem v průběhu času.

6. Propojení

6.1.

Spolupráce EU s partnerskými zeměmi na zlepšování dopravních spojení a infrastruktury, zvyšování energetické odolnosti a účinnosti, jakož i využívání energie z obnovitelných zdrojů v zájmu snížení emisí skleníkových plynů, doznala značného pokroku. Pokračující investice do těchto oblastí přinesou větší udržitelný hospodářský rozvoj a konkrétní výhody pro život občanů díky vytváření alternativních zdrojů energie, snížení energetické závislosti na převážně jediném dodavateli a spotřeby energie.

6.2.

Výbor proto zdůrazňuje význam další diverzifikace energie, dalšího snižování emisí CO2 a vytvoření účinných vnitrostátních mechanismů pro monitorování emisí, jakož i zintenzivnění činnosti v oblasti ochrany biologické rozmanitosti a udržitelného obhospodařování lesů.

7. Dohody o přidružení/prohloubená a komplexní zóna volného obchodu

7.1.

Výbor důrazně podporuje návrh na zavedení posíleného dialogu o reformách týkajících se dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu mezi EU a přidruženou trojicí, začlenění srovnávacích prvků do doporučení pro signatářské země dohod o přidružení, jakož i synchronizaci jejich zahájení v zájmu podpory pozitivní hospodářské soutěže, neboť to již prokázalo svou účinnost při urychlování pokroku ve střední a východní Evropě.

7.2.

Doporučuje se další institucionalizace spolupráce mezi přidruženou trojicí a EU, a to zejména na výkonné úrovni. Dobrým začátkem by mohlo být vytvoření společné výkonné pracovní skupiny a několika podskupin odrážejících proces institucionalizace na úrovni parlamentů. Poté by mohla následovat podobná seskupení organizované občanské společnosti v rámci platforem občanské společnosti Východního partnerství, podnikatelských sdružení a podpůrných organizací, odborů a dalších. Příkladem by mohly být zkušenosti a sítě kontaktů vytvořené prostřednictvím spolupráce Organizace pro demokracii a hospodářský rozvoj Gruzie, Ukrajiny, Ázerbájdžánu a Moldávie (GUAM). Podpora ze strany EU a jejích jednotlivých členských států by takové institucionalizaci poskytla významnou podporu.

7.3.

Provádění dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu je vzhledem k jejich složitosti obtížné, protože vyžaduje značné politické, finanční a lidské zdroje a přináší s sebou řadu výzev, zejména proto, že dohody směřují k reformám trhu, přestože hlavní skutečná očekávání reforem EU se týkají oblasti právního státu a řádné správy věcí veřejných. Výbor je přesvědčen, že je klíčové tato očekávání zohlednit a provádění dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu podpořit souběžně probíhajícími iniciativami k posílení přidružených demokracií. Mohly by být zváženy další podpůrné mechanismy, které by byly poskytovány pouze po plném provedení vzájemně dohodnutých cílů v rámci těchto paralelních iniciativ a které by rovněž sloužily k dalšímu zvýšení motivace.

7.4.

EHSV rovněž důrazně doporučuje pravidelně řešit otázky pracovních práv a mezd žen, zejména v odvětvích průmyslu a služeb, kde se objevují největší – a nejproměnlivější – rozdíly. Agenda sbližování v rámci dohod o přidružení/prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu nabízí komplexní přístup z hlediska legislativních opatření a provádění mezinárodních úmluv, a to i v oblasti rovnosti žen a mužů a nediskriminace. Je stěžejní tento proces monitorovat, zlepšovat shromažďování statistických údajů ohledně zaměstnanosti a mezd rozčleněných podle pohlaví a podporovat ženské skupiny při prosazování jejich zájmů.

V Bruselu dne 26. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) EHSV přijal v posledním desetiletí více než desítku stanovisek k různým aspektům Východního partnerství. Zřídil rovněž stálý Monitorovací výbor Východoevropští sousedé, vytvořil dvoustranné platformy občanské společnosti EU a zemí Východního partnerství, jakož i domácí poradní skupiny, a u příležitosti summitů Východního partnerství organizoval podnikatelská fóra Východního partnerství.

(2) Listina základních práv Evropské unie (2016/C 202/02).

(3) https://indicators.ohchr.org.

(4) https://nhri.ohchr.org/.

(5) Rebuilding Ukraine: An assessment of EU assistance (Obnova Ukrajiny – zhodnocení pomoci EU), Chatham House, the Royal Institute of International Affairs (Královský institut pro mezinárodní vztahy), 2018.

(6) Informativní zpráva Fóra občanské společnosti Východního partnerství – společný pracovní dokument útvarů „EaP – Focusing on key priorities and deliverables – Assessment and recommendations by the civil society“ (Východní partnerství – Zaměření na klíčové priority a cíle – Posouzení a doporučení ze strany občanské společnosti), 2017.

(7) Ukrajinské analytické periodikum „Ukraine Analytica“, vydání 3 (13), 2018.

(8) http://eu4business.eu/files/medias/regional-position-paper_final_kyiv-21-june-2017-2_0.pdf.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/40

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Mezinárodní obchod a cestovní ruch – globální agenda pro udržitelný rozvoj

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 14/05)

Zpravodaj: Alfred GAJDOSIK

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24.1.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Vnější vztahy
Přijato v sekci	5.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	26.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	134/0/4

1. Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) důrazně upozorňuje na mnohovrstvé vazby mezi odvětvím cestovního ruchu a mezinárodním obchodem obecně. Cestovní ruch je možné bez váhání označit za významnou hnací sílu zaměstnanosti a hospodářského růstu, protože míra růstu cestovního ruchu překonává míru růstu hospodářství obecně. Cestovní ruch a mezinárodní obchod jsou proto zásadními faktory pro dosažení cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 (1). Výbor proto navrhuje, aby se odpovědní aktéři v dotčených hospodářských odvětvích výslovně zavázali, že se budou na plnění cílů udržitelného rozvoje podílet, např. vytvářením důstojných a trvalých pracovních míst ve smyslu cíle udržitelného rozvoje č. 8.

1.2.

EHSV upozorňuje na význam finančního plánování pro provádění politických priorit a zdůrazňuje význam rozpočtů jako zřejmě nejúčinnějšího prostředku provádění politických cílů. EHSV proto požaduje, aby cestovnímu ruchu byla věnována pozornost v neposlední řadě i tím, že nejnovější návrh víceletého finančního rámce (VFR) pro období let 2021–2027 bude upraven tak, že pro cestovní ruch bude vyčleněna samostatná rozpočtová položka.

1.3.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že cestovní ruch nebyl dosud začleněn jako samostatný cíl do nařízení o evropských strukturálních a investičních fondech, ale byl pouze zmíněn jako prostředek nebo odvětví. To, že nařízení stanoví možnosti investic do inteligentního cestovního ruchu, lze sice uvítat, podle názoru EHSV to ale nestačí k tomu, aby byl zohledněn hospodářský, společenský a kulturní význam cestovního ruchu, i vzhledem k jeho vnějšímu působení. EHSV proto požaduje, aby se cestovní ruch stal tematickým cílem v rámci evropských strukturálních a investičních fondů.

1.4.

To, že v cestovním ruchu existují relativně malé překážky pro vstup na trh, nesmí zaměstnancům v tomto odvětví přinášet žádné nevýhody z hospodářského ani sociálního hlediska.

1.5.

EHSV vybízí k úsilí o zavedení opatření zaměřených na harmonizaci či uznávání vzdělání, profesních standardů a odborné kvalifikace v cestovním ruchu, k posílení snah o zavedení evropského dokladu o odborné kvalifikaci a k podpoře celoživotního učení v oblasti cestovního ruchu.

1.6.

Protože je nepopiratelné, že mezinárodní cestovní ruch má kromě hospodářského významu také podstatný přínos pro porozumění mezi národy a pro boření předsudků, čímž výrazně pomáhá Unii při jejím vnějším působení, bylo by vhodné pomocí zvláštních opatření podpořit speciální formy cestovního ruchu, například kulturní cestovní ruch a sociální cestovní ruch. Kromě toho Výbor poukazuje i na nutnost podpory zdravotního a sportovního cestovního ruchu či agro- a ekoturistiky a dalších.

1.7.

Je nanejvýš důležité a klíčové zaručit v tomto odvětví – prostřednictvím kolektivních smluv a v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 8 – důstojná a udržitelná pracovní místa. EHSV žádá, aby se v odvětví cestovního ruchu vymýtily všechny formy nelegální a nejisté práce.

1.8.

Udržitelnost cestovního ruchu také do značné míry závisí na volbě co nejekologičtějších druhů dopravy. Proto je nutné věnovat zvláštní pozornost uvážlivému a odpovědnému využívání dopravních prostředků.

2. Úvod

2.1.

Výbor chce v tomto stanovisku zdůraznit úzkou vazbu mezi cestovním ruchem a mezinárodním obchodem a zdůraznit jejich společný význam při dosahování cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030.

2.2.

Mezinárodní obchod má dlouhou tradici, jeho zvláštní sociální a politický význam se však v průběhu minulosti značně zvýšil. Zatímco mezinárodní obchod se tradičně řídil dvoustrannými smlouvami, ovlivňovaly od 2. světové války dění v rostoucí míře mnohostranné smlouvy. Od zřízení Světové obchodní organizace (WTO) existuje obchodní struktura řídící mezinárodní obchod, v jejímž rámci Evropská komise podporuje od roku 2011 vnější obchod Unie prostřednictvím nové generace obchodních dohod, jejichž cílem je posílit hospodářské a obchodní vztahy s některými obchodními partnery.

2.3.

Protikladnost volného obchodu a protekcionismu rovněž ukazuje, že mezinárodní obchod lze využít i jako prvek politického vměšování.

2.4.

Cestovní ruch představuje v rámci mezinárodní obchodní bilance třetí největší odvětví, jeho podíl na globálním HDP činí 10,4 % (v rámci EU 10,3 %) a zajišťuje 313 milionů pracovních míst po celém světě. Celosvětově je s cestovním ruchem spojeno každé jedenácté pracovní místo. Pro třetinu rozvojových zemí je cestovní ruch hlavním faktorem vývozu, a má proto významný vliv na jejich hospodářskou situaci.

2.5.

Cestovní ruch má vzhledem k výše uvedenému významný podíl na plnění cílů udržitelného rozvoje, přičemž je ovšem třeba zohlednit, že na globální cestovní ruch připadá 8 % emisí skleníkových plynů.

2.6.

Cestovní ruch celosvětově přispívá k hospodářské a sociální integraci ve venkovských oblastech a v nejvzdálenějších regionech. Přitom je ovšem třeba mít na zřeteli nežádoucí doprovodné důsledky, jako je úbytek využívané zemědělské půdy, ohrožení ochrany přírody, znečištění ovzduší atd., a v maximální možné míře jim zamezit.

2.7.

Během roku 2017 bylo v rámci mezinárodního cestovního ruchu celosvětově zaznamenáno 1,32 miliardy příjezdů (+ 7 %), z čehož si Evropa s 671 miliony příjezdů může připsat tržní podíl ve výši 51 % (+ 8 %). Z dlouhodobé výhledové studie Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) ovšem vyplývá, že cestovní ruch v Evropě bude do roku 2030 růst méně výrazně – odhady hovoří o 744 milionech turistů (+ 1,8 %) a celkovém tržním podílu 41,1 %.

2.8.

Lisabonská smlouva (z 1. prosince 2009) poskytla Unii pro cestovní ruch samostatný právní základ (2). Komise v souladu s tím v roce 2010 zveřejnila sdělení „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (3). Přesto není v současném víceletém finančním rámci (VFR) pro období let 2014–2020 ani v nejnovějším návrhu pro roky 2021–2027 pro cestovní ruch vyhrazena samostatná rozpočtová položka.

2.9.

Zohledníme-li však skutečnost, že byl růst cestovního ruchu v rámci Unie z hlediska zaměstnanosti, a tím i hospodářství, v posledních letech setrvale výraznější než v jiných hospodářských odvětvích, je na základě předložených údajů nejen odůvodněné, ale i nezbytně nutné další prohloubení vnější politiky v oblasti cestovního ruchu, ale i zavedení odpovídajících opatření v rámci rozpočtové politiky na úrovni Společenství.

2.10.

Výbor velmi vítá závěry Rady ze dne 27. května 2019 (4), v nichž Rada předkládá konkrétní návrhy týkající se Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 s ohledem na výzvy, jimž odvětví cestovního ruchu čelí (digitalizace, udržitelnost a odborné znalosti a dovednosti), a vyzývá k přijetí vhodných opatření na podporu cestovního ruchu s cílem zachovat vedoucí postavení EU ve světě v oblasti cestovního ruchu.

2.11.

Potenciál cestovního ruchu pro vytváření pracovních míst je vysoký. Pro plnění cílů udržitelného rozvoje, zejména cílů č. 5 a č. 10, je důležitá i skutečnost, že globálně je v cestovním ruchu průměrně zaměstnáno více žen a mladých lidí než v jiných odvětvích.

2.12.

Mzdy a platy v odvětví cestovního ruchu a pohostinství jsou ve většině zemí pod úrovní mediánové mzdy, a proto je třeba u všech zaměstnaneckých kategorií v rámci tohoto odvětví přistoupit k přiměřeným opatřením pro odpovídající odměňování. Tento krok má o to větší význam, že pracovní podmínky v odvětví cestovního ruchu jsou často extrémně náročné a dohody sociálních partnerů o minimální mzdě a maximální pracovní době ani ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se v praxi často nedodržují. Proto je nezbytně nutné zajistit v tomto odvětví v duchu cíle udržitelného rozvoje č. 8 důstojné pracovní podmínky a udržitelnou zaměstnanost. K tomuto účelu je podle mínění Výboru třeba posílit rámcové podmínky, sjednat jasné kolektivní smlouvy a poskytnout tomuto odvětví podporu v oblasti digitalizace.

3. Cestovní ruch a hospodářství

3.1.

Význam cestovního ruchu jakožto důležité hnací síly hospodářského růstu tudíž daleko přesahuje samotné odvětví cestovního ruchu a zasahuje rovněž do mezinárodního obchodu a distribuce, ale i do všech odvětví veřejné a soukromé sféry a do zemědělství a dopravy.

3.2.

Pro řadu regionů, jako jsou malé ostrovy nebo izolované horské oblasti, je navíc cestovní ruch jednou z velmi mála dostupných hospodářských činností v rámci dnešní mezinárodní dělby práce, v řadě případů pak činností jedinou.

3.3.

Kromě toho cestovní ruch mnohým regionům pomohl znovu oživit zpustlé oblasti.

4. Cestovní ruch a udržitelnost

4.1.

Konkurenceschopnost cestovního ruchu je úzce spojena s jeho udržitelností, neboť atraktivita a kvalita turistických destinací výrazně závisí na přírodním a kulturním prostředí i na začlenění těchto destinací do místní infrastruktury.

4.2.

Udržitelnost cestovního ruchu vychází z různých prvků, mezi něž patří například:

—	zodpovědné zacházení s přírodními zdroji (zejména s vodou),

—	využívání čistých zdrojů energie,

—	zohlednění dopadů činností spojených s cestovním ruchem na životní prostředí (např. nakládání s odpadem, zvýšená zátěž pro půdu a vodu),

—	zachování biologické rozmanitosti,

—	ochrana kulturního dědictví,

—	zachování kvality a trvalé udržitelnosti pracovních míst zajišťovaných prostřednictvím cestovního ruchu,

—	zohlednění dopadů na místní obyvatelstvo,

—	rozvoj lidských zdrojů,

—

doprava.

4.3.

Udržitelný cestovní ruch byl určen jako klíčové odvětví desetiletého rámcového programu pro udržitelnou spotřebu a výrobu. Na základě toho má udržitelný cestovní ruch potenciál se jako odvětví budoucnosti stát nejen standardem celé oblasti cestovního ruchu, ale zasáhnout i do hospodářství různých států po celém světě (5).

Tento potenciál by měl být podle názoru Výboru využíván osobami odpovědnými za mezinárodní obchod a cestovní ruch s cílem nalézt způsoby, jak účinně přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje (v této souvislosti zejména cílů č. 3, 6, 7, 12, 14 a 15, a rovněž usilovat o odpovídající partnerství ve smyslu cíle č. 17).

4.4.

Hospodářský význam cestovního ruchu má vzhledem k podílu na celosvětové zaměstnanosti ve výši 17 % (z čehož 44 % zaměstnanců tvoří ženy) výrazný vliv na řadu oblastí politiky udržitelnosti.

4.5.

Cestovní ruch má jakožto hospodářská činnost s velkým přesahem kromě hospodářského rozměru i rozměr ekologický, sociální a kulturní, a je proto určujícím faktorem pro plnění cílů udržitelného rozvoje. V této souvislosti mohou hrát příjmy z tohoto odvětví klíčovou roli při podpoře udržitelného řízení turistických oblastí.

4.6.

Přístup, který bude třeba zaujmout, spočívá nejen v analýze negativních účinků cestovního ruchu, nýbrž i v posouzení jeho pozitivního vlivu na různé faktory (životní prostředí, sociální oblast apod.). Tato ve Slovinsku vyvinutá forma tzv. impact tourism, která vychází z 10 + 1 „ukazatelů dopadu“, zohledňuje i pozitivní vliv cestovního ruchu na všechny podstatné oblasti života (6).

4.7.

Ke strukturálním změnám v hospodářství, které byly citelné zejména pro menší struktury, vedly také nové technologie. V rámci cestovního ruchu se to netýká jen nabídky služeb, ale i způsobu prodeje a provádění rezervací.

4.8.

Specifický problém pro celé odvětví cestovního ruchu představuje celosvětový nárůst rezervací prostřednictvím různých soukromých platforem. Je nepopiratelné, že tato nová forma prodeje přináší výhody neprofesionálním poskytovatelům služeb a turisticky nerozvinutým či málo rozvinutým oblastem. Z obecného hospodářského hlediska je ale nepřijatelné, aby soukromí poskytovatelé na základě toho, že odvádějí jen minimální nebo možná nulové poplatky a nejsou vázáni přísnými, v cestovním ruchu běžnými požadavky z hlediska hygieny a bezpečnosti, získali konkurenční výhody. To by například vyžadovalo, aby se povinnosti týkající se registrace a kritérií pro hodnocení vztahující se na komerční poskytovatele ubytování vztahovaly i na tyto poskytovatele.

5. Cestovní ruch a životní prostředí

5.1.

Z hlediska udržitelnosti úspěšná politika v oblasti cestovního ruchu a účinná ochrana životního prostředí v zásadě nestojí v protikladu – je třeba je chápat a využívat jako vzájemně se doplňující a podporující opatření.

5.2.

V souvislosti s rostoucím mezinárodním cestovním ruchem bezpochyby představuje problém využití aktuálních dopravních prostředků (lodě, letadla, autobusy a auta) a jejich dopadů na životní prostředí.

5.3.

Velké cestovní kanceláře by si měly připomenout svou úlohu v rámci odpovědné politiky udržitelnosti a uplatňovat ji a měly by zaměstnat pracovníky pro otázky spojené s životním prostředím, kteří budou v rámci poradenství a plánování zohledňovat cíle udržitelného rozvoje.

5.4.

Nadměrný cestovní ruch se v mnoha regionech již vyvinul v problém ohrožující kvalitu života místního obyvatelstva i životní prostředí. Protože pro „nadměrný cestovní ruch“neexistuje jednotná definice, zůstává tento pojem nekonkrétní a nelze jej snadno zavést do praxe. Nejde však o nový problém. Již mezi lety 1980 a 1990 se pod názvem „efekt Mallorca“pracovalo na koncepcích, jak by bylo možné umístit na jednu pláž co největší množství turistů bez příliš velkých vedlejších účinků. Mezinárodní organizace cestovního ruchu pracují primárně na příkladech osvědčených postupů, které by měly postiženým regionům poskytnout opěrné body a vodítka.

5.5.

Výbor dále vybízí k tomu, aby se velké mezinárodní svazy cestovního ruchu kromě toho shodly na kodexu chování v souvislosti s marketingovou propagací turistických destinací, který zohlední otázky životního prostředí a udržitelnosti, ale bude rovněž bojovat proti nadměrnému cestovnímu ruchu, který má mimo jiných důsledků také dopady na životní prostředí a udržitelnost.

6. Cestovní ruch a etika

6.1.

Cestovní ruch označuje pohyb osob a služeb na nejen vnitrostátní, ale i nadnárodní a mezinárodní úrovni a vyznačuje se kromě hospodářského významu i tím, že zasahuje do sociálního a kulturního životního prostředí jak v zemích, odkud turisté pocházejí, tak v cílových zemích, a to nejen co se týče osob působících v odvětví cestovního ruchu.

6.2.

Tuto skutečnost zohlednila Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO), která představuje mezinárodní fórum pro politiku v oblasti cestovního ruchu a rozhraní pro mezinárodní komunikaci odpovědných veřejných orgánů, a v roce 1999 vydala „Globální etický kodex cestovního ruchu“ (7), který v 10 zásadách a 49 odstavcích podrobně upravuje velmi rozmanité aspekty globálního cestovního ruchu (8). Proto je také označován jako „Pravidla hry pro etické jednání v cestovním ruchu“.

6.3.

Uvedený etický kodex svými předpisy vyhovuje složitosti tohoto hospodářského odvětví, protože se věnuje nejen hospodářským, sociálním a kulturním aspektům, ale i dodržování základních a lidských práv (viz opatření proti zneužívání dětí, dětské práci a sexuálnímu vykořisťování dětí v oblasti cestovního ruchu).

6.4.

Protože tento etický kodex představuje pouze doporučení a jeho dodržování není závazné ani pro jeho signatáře, předložila organizace UNWTO v září 2017 rámcovou dohodu o etice v cestovním ruchu („International Framework Convention on Tourism Ethics“) (9), kterou podepsala více než polovina jejích členů. Tato dohoda se z hlediska obsahu řídí zmíněným etickým kodexem a neobsahuje žádné podstatné změny, má ale tu výhodu, že signatáři jsou povinni ji dodržovat.

7. Cestovní ruch a kultura

7.1.

Mezi nejdůležitější hnací síly cestovního ruchu patří kulturní statky cílové země.

7.2.

Kulturní cestovní ruch zvyšuje zájem o cizí kultury, podporuje porozumění mezi národy a zásadně přispívá k boření předsudků.

8. Cestovní ruch a demografie

8.1.

Demografický vývoj vykazuje dopady i na cestovní ruch: věková pyramida s podstatným podílem rostoucího množství dosud mobilních seniorů, kteří z větší části žijí v zajištěných příjmových poměrech, vedla k rozmachu zájezdů pro seniory. Tyto zájezdy pro seniory již tvoří nezanedbatelný podíl zejména v oblasti skupinové turistiky, a vedly také v řadě oblastí ke strukturální změně nabídky cestovních kanceláří, což lze připsat i tomu, že senioři si častěji rezervují delší dovolenou a pouze v omezené míře se orientují na hlavní turistickou sezónu. Tuto okolnost vzal v potaz i summit Světové organizace cestovního ruchu UNWTO a otázce seniorské turistiky věnoval zvláštní pozornost.

8.2.

Evropská komise svou iniciativou „Calypso – cestovní ruch pro všechny“trvale přispěla k růstu sociálního cestovního ruchu, protože podpořila opatření vedoucí k posílení cestovního ruchu pro seniory, ale i pro znevýhodněné skupiny. To vedlo ke vzniku nových turistických nabídek, ale i k výraznějšímu využívání „mimosezónních“období. V této souvislosti by bylo smysluplné sdílet takto nabyté zkušenosti s partnery mimo Evropskou unii a podpořit tím vzájemný cestovní ruch.

8.3.

Mimo běžné demografické parametry se dále rozvinuly také jiné speciální formy cestovního ruchu, například poutní zájezdy.

9. Cestovní ruch a vzdělávání

9.1.

V oblasti cestovního ruchu vyznačující se rozmanitostí existují s ohledem na vývoj trhu a rostoucí očekávání spotřebitelů zvláštní požadavky na odbornou přípravu, které sahají od odpovídajících jazykových a počítačových dovedností až po ekonomické dovednosti a znalosti v oblasti gastronomie.

9.2.

V mnoha zemích Unie existují různé formy a směry vzdělávání s různou délkou trvání, což ztěžuje vzájemné uznávání. Stanovení určitého vzdělávacího standardu by mohlo zvýšit pracovní příležitosti pro pracovníky z různých profesí spojených s tímto odvětvím, a to jak v rámci Společenství, tak mimo něj. Pouze pomocí obecně závazných požadavků na vzdělání (v souvislosti s již zmíněným posílením rámcových podmínek v tomto oboru) se trvale podaří vyřešit nedostatek odborných pracovníků, jímž toto odvětví trpí.

9.3.

Bylo by rovněž užitečné zvýšit hodnotu povolání spojených s odvětvím cestovního ruchu z hlediska dlouhodobé kariéry, protože pracovní podmínky v cestovním ruchu jsou často náročnější než v jiných oborech.

10. Cestovní ruch a digitalizace

10.1.

Digitalizace má v oblasti cestovního ruchu dalekosáhlé dopady, a to nejen z hlediska chování turistů, ale i na straně poskytovatelů turistických služeb.

10.2.

Na oblibě získávají jak internetové turistické služby, tak hodnocení zájezdů a poskytovatelů na internetu; jen v Německu bylo během roku 2017 přes internet objednáno 40 % všech zájezdů. To otevírá nové trhy pro malé a střední podniky, kterým je však na tuto inovaci nutno poskytnout finanční podporu.

10.3.

Elektronické propojení a digitalizace měly zároveň významný dopad na vnitřní procesy podniků v oblasti cestovního ruchu, a proto nyní musí i malé podniky často nabízet svým návštěvníkům alespoň přístup k internetu.

10.4.

Digitalizace hraje důležitou roli i v rámci inovativních forem spolupráce v oblasti cestovního ruchu, což může mít opět významné dopady na rozvoj turistických destinací. Mnoho moderních technologií (např. umělá inteligence, virtuální realita, rozšířená realita, technologie blockchain atd.) může většině odlehlých míst pomoci stát se zajímavými cíli. Aby bylo možné využít nových příležitostí, je třeba, aby se odvětví cestovního ruchu více zaměřilo na výzkum a vývoj.

10.5.

Z digitalizace by mohl těžit rovněž kulturní cestovní ruch, neboť virtuální realita by mohla rovněž podnítit k cestování.

V Bruselu dne 26. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Cíle udržitelného rozvoje:

Cíl č. 1: konec chudoby

Cíl č. 2: konec hladu

Cíl č. 3: zdraví a kvalitní život

Cíl č. 4: kvalitní vzdělání

Cíl č. 5: rovnost mužů a žen

Cíl č. 6: pitná voda, kanalizace

Cíl č. 7: dostupné a čisté energie

Cíl č. 8: důstojná práce a ekonomický růst

Cíl č. 9: průmysl, inovace a infrastruktura

Cíl č. 10: méně nerovností

Cíl č. 11: udržitelná města a obce

Cíl č. 12: odpovědná výroba a spotřeba

Cíl č. 13: klimatická opatření

Cíl č. 14: život ve vodě

Cíl č. 15: život na souši

Cíl č. 16: mír, spravedlnost a silné instituce

Cíl č. 17: partnerství k plnění cílů.

(2) Článek 195 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(3) COM(2010) 352 final.

(4) Dokument Rady č. 9707/19 ze dne 27. května 2019 „Konkurenceschopnost odvětví cestovního ruchu jakožto hnací síla udržitelného růstu, pracovních míst a sociální soudržnosti v EU pro následující desetiletí.

(5) Viz zpráva konference OSN o obchodu a rozvoji UNCTAD 2017: „Tourism for Transformative and Inclusive Growth (Cestovní ruch jako zdroj transformačního a inkluzivního růstu)“.

(6) https://www.impact-tourism.net/.

(7) https://www.tourism-watch.de/en/node/4597.

(8) Zásady Globálního etického kodexu:

Článek 1: Podíl cestovního ruchu na vzájemném porozumění a respektování národů a společností

Článek 2: Cestovní ruch jako nástroj individuálního a kolektivního uspokojení

Článek 3: Cestovní ruch jako faktor udržitelného rozvoje

Článek 4: Cestovní ruch jako aktivita využívající kulturního dědictví lidstva a přispívající k jeho zdokonalení

Článek 5: Cestovní ruch, prospěšná aktivita pro hostitelské země a komunity

Článek 6: Závazky účastníků rozvoje cestovního ruchu

Článek 7: Právo na turistiku

Článek 8: Svoboda pohybu turistů

Článek 9: Práva pracovníků a podnikatelů v oblasti průmyslu cestovního ruchu

Článek 10: Aplikace principů Globálního etického kodexu cestovního ruchu.

(9) UNWTO Framework Convention on Tourism Ethics.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/46

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Digitalizace, umělá inteligence a rovnost – jak posílit postavení EU v celosvětovém soupeření v oblasti budoucích dovedností a vzdělávání a současně zajistit sociální začleňování

(průzkumné stanovisko na žádost finského předsednictví)

(2020/C 14/06)

Zpravodajka: Tellervo KYLÄ-HARAKKA-RUONALA

Spoluzpravodajka: Giulia BARBUCCI

Žádost finského předsednictví Rady	Dopis, 7.2.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	10.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	118/0/0

1. Závěry a doporučení

1.1.

Dovednosti a schopnosti jsou klíčovými faktory úspěchu EU v globální soutěži na poli digitalizace a umělé inteligence. Aby byl plně využit celkový potenciál a byli zapojeni všichni občané, je kromě zajištění špičkových talentů rovněž třeba, aby nezbytným pochopením, znalostmi a dovednostmi pro „věk umělé inteligence“ disponovala celá společnost.

1.2.

EHSV vyzývá EU, aby k politice v oblasti vzdělávání a odborné přípravy zaujala komplexní přístup, který zohlední její vzájemné provázání s jinými oblastmi, jako jsou data, výzkum, inovace, průmyslová politika a politika hospodářská a sociální. To mj. vyžaduje nezbytné veřejné a soukromé investice, a proto EHSV opakuje své doporučení provést reformy určené k vytvoření příznivého prostředí pro investice soukromého sektoru a uplatňovat „zlaté pravidlo“, které umožňuje financování sociálně a hospodářsky produktivních investic, které neohrožují udržitelnost budoucího rozpočtu, a to z rozpočtů členských států (1).

1.3.

EHSV má za to, že pro úspěch v celosvětové soutěži má zásadní význam intenzivní spolupráce mezi členskými státy. V zájmu zlepšení kompetencí souvisejících s umělou inteligencí zasluhuje podporu propojování evropských vysokých škol. Posílit je třeba i spolupráci v oblasti odborné přípravy. EHSV požaduje navýšení prostředků vyčleněných z fondů EU na podporu nezbytných reforem a přeshraniční výměny a spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, včetně prostředků na rekvalifikaci pracovníků, jež jim umožní zvládnout přechod k digitalizaci.

1.4.

V souladu s tím, co je stanoveno v rámci evropského pilíře sociální práv, EHSV zdůrazňuje, že přístup k soustavnému a celoživotnímu učení musí být individuálním právem všech, aby mohli držet krok s vývojem v oblasti digitálních technologií a umělé inteligence a ovlivňovat pokrok, přičemž je nutné zajistit, aby měl člověk i nadále nad věcmi kontrolu (human in command) (2).

1.5.

EHSV navrhuje vypracovat strategii EU k prosazování takového způsobu soustavného učení, kde je důležitý především student, přičemž jádrem této strategie by měla být digitalizace a zavádění důvěryhodné umělé inteligence. V této strategii by měla být navržena opatření nezbytná ke splnění cílů uvedených v odstavci 1.4, přičemž by měla zohledňovat rozdíly mezi jednotlivými vnitrostátními systémy.

1.6.

EHSV se domnívá, že věk umělé inteligence vyžaduje pevné základy v průřezových dovednostech, jako jsou logická argumentace, kritické myšlení, kreativita a dovednosti v oblasti spolupráce mezi lidmi. Nutné jsou také náležité kompetence v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM), ale i v oblasti umění a společenských věd. Ústřední součástí dovedností a schopností spjatých s věkem umělé inteligence je také etické myšlení a podnikatelský přístup.

1.7.

V zájmu inkluzivnosti by všichni občané bez ohledu na pohlaví, věk nebo sociálně-ekonomické zázemí měli mít přístup k technologiím spojeným s digitální sférou a umělou inteligencí a také k nezbytným dovednostem. Zásadní je v této souvislosti úloha veřejného vzdělávání. Významnou roli při zvyšování začlenění a posilování aktivního občanství hraje rovněž neformální vzdělávání. Zvláštní pozornost by se měla věnovat tomu, aby potřebné dovednosti měli i ženy a dívky a starší lidé.

1.8.

Konkurenceschopnost vyžaduje jak špičkové talenty, tak širokou základnu vzdělaných a schopných lidí. Odbornou kvalifikaci je třeba stále vylepšovat, aby odpovídala novému vývoji a potřebným kompetencím. EHSV se domnívá, že nové špičkové talenty světové úrovně lze nejlépe podporovat pomocí výzkumných projektů. Jedním ze způsobů, jak udržet talenty v EU a přilákat talenty ze zahraničí, jsou projekty spolupráce s průmyslovými odvětvími.

1.9.

EHSV zdůrazňuje, že pokud jde o digitalizaci a umělou inteligenci a s nimi související vzdělávání a rozvoj dovedností, je nezbytná úzká spolupráce mezi tvůrci politik, poskytovateli vzdělávání, sociálními partnery a dalšími organizacemi občanské společnosti. Sociální partneři plní v souladu se Smlouvou zvláštní funkci při řešení otázek spojených s prací, a proto by měli být v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy zapojeni do rozhodování o investicích, technologiích a organizaci práce.

2. Úvod

2.1.

Rychlý pokrok v oblasti digitalizace a výzvy spojené s umělou inteligencí nutí EU k tomu, aby se za účelem dosažení úspěchu v celosvětové konkurenci dobře připravila. Klíčovou úlohu zde hraje zlepšování dovedností a schopností, které vyžaduje aktivní rozvoj vzdělávání a odborné přípravy, jež by měly rovněž pomoci lidem přizpůsobit se měnící se poptávce a ovlivňovat pokrok s přihlédnutím k jeho různým formám a dopadům.

2.2.

Toto průzkumné stanovisko je reakcí na žádost finského předsednictví EU týkající se otázky, „jak posílit postavení EU v celosvětovém soupeření v oblasti budoucích dovedností a vzdělávání a současně zajistit sociální začleňování“ v kontextu digitalizace a umělé inteligence. Jako doklad uplatnění přístupu zaměřeného na budoucnost je zde použit pojem „věk umělé inteligence“.

2.3.

EHSV již dříve vypracoval několik stanovisek, která se zabývají důsledky digitalizace a umělé inteligence pro budoucí práci, poptávku po dovednostech a potřebu investic, stejně jako etickými aspekty umělé inteligence (3). Toto stanovisko se soustředí na propojení digitálních dovedností a dovedností souvisejících s umělou inteligencí, konkurenceschopnosti a inkluzivnosti (nezabývá se jinými budoucími dovednostmi, jež budou nutné např. k řešení změny klimatu).

2.4.

Digitalizace a umělá inteligence jsou s oblastí vzdělávání a rozvoje dovedností propojeny několika způsoby. Vytvářejí novou poptávku po dovednostech a schopnostech a umožňují také nové metody učení a výuky. Prostřednictvím digitálních technik a technik souvisejících s umělou inteligencí lze rovněž předvídat změny v pracovním i běžném životě, a tudíž i v potřebách týkajících se vzdělávání a odborné přípravy. Díky vzdělávání a odborné přípravě mají navíc lidé možnost ovlivňovat vývoj v digitální oblasti.

2.5.

Digitalizace a umělá inteligence jsou mnoha způsoby propojeny také s inkluzivností. Pomáhají například lidem se zdravotním postižením pracovat a lépe zvládat vlastní život. Mohou také pomoci snížit izolovanost lidí. Na druhou stranu inkluzivnost vyžaduje, aby k těmto technologiím a k nezbytným dovednostem měli přístup všichni občané bez ohledu na pohlaví, věk či sociálně-ekonomické zázemí.

2.6.

Vzdělávání obecně spadá do pravomoci členských států. Existují však různé druhy spolupráce, například výměna osvědčených postupů. Pracuje se také na realizaci Evropského prostoru vzdělávání, který vychází z programu Erasmus+ a dalších finančních nástrojů EU. Další významnou formou spolupráce je uznávání odborných kvalifikací.

2.7.

Aby EHSV odpověděl na otázku o dovednostech a vzdělávání spojených s digitálními technologiemi a umělou inteligencí z hlediska úspěchu v celosvětové konkurenci i sociální inkluzivnosti, uvažuje o těchto třech otázkách:

—	Jaký typ dovedností a schopností je v oblasti umělé inteligence nejvhodnější?

—	Jak lze tyto dovednosti a schopnosti co nejlépe získat a zdokonalovat?

—	Jaké politiky jsou zapotřebí na úrovni členských států a EU za účelem podpory tohoto pokroku?

3. Jaký typ dovedností a schopností je v oblasti umělé inteligence nejvhodnější?

3.1.

Vzhledem k tomu, že digitalizace a zejména umělá inteligence mají rozsáhlé důsledky pro každodenní život lidí i pro rozvoj podniků, pracovní místa a budoucí práci, je zapotřebí rozvoj a pokrok na několika kognitivních úrovních. Na jedné straně jde o povědomí, znalosti a porozumění, na druhé straně o schopnosti a dovednosti. Nezbytnými předpoklady úspěchu v celosvětové konkurenci jsou špičkové kompetence a talenty, úspěch však vyžaduje i rozsáhlou základnu vzdělaných a schopných lidí.

3.2.

Je zřejmé, že lidé si do značné míry neuvědomují, jakým způsobem jim digitalizace, umělá inteligence a robotika může pomoci, zatímco obavy spojené s pracovními místy, bezpečností a soukromím jsou jasně patrné. Proto je třeba zvýšit povědomí o příležitostech, které digitalizace a umělá inteligence společnosti jako celku nabízí.

3.3.

Více znalostí o povaze a fungování umělé inteligence je důležité i pro to, aby lidé chápali a sami kriticky posoudili, kde a jak lze umělou inteligenci využít. Potřeba lepšího pochopení se týká zaměstnavatelů a podniků, zaměstnanců, spotřebitelů i tvůrců politik.

3.4.

Kromě toho je ve věku umělé inteligence nutná schopnost etického myšlení, aby bylo možné směrovat vývoj a využívat digitální řešení a umělou inteligenci v souladu s lidskými právy. Vedle lidských hledisek by člověk měl porozumět také aspektům týkajícím se životního prostředí a klimatu, které s digitalizací a umělou inteligencí souvisejí, a to jak příležitostem, jež tyto technologie nabízejí, tak i souvisejícím rizikům. Tato etická a další hlediska musí být zohledněna na základě participativní správy, tj. prostřednictvím zapojení občanské společnosti a sociálních partnerů do různých oblastí a procesů.

3.5.

Naléhavá krátkodobá potřeba rozvoje schopností a dovedností souvisí s odstraňováním nedostatku dovedností a nápravou nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trhu práce.

3.6.

Protože dlouhodobá příprava na určitá povolání je stále složitější, stává se nutností odborné kvalifikace neustále vylepšovat, aby odpovídaly novému vývoji a vycházely ze souboru dovedností a schopností, které jsou potřebné bez ohledu na konkrétní vývoj.

3.7.

Je třeba si položit otázku, které schopnosti mají větší přidanou hodnotu než stroje a roboti a které si chceme v každém případě uchovat. Z toho jasně vyplývá potřeba pevného základu v průřezových dovednostech, jako jsou logická argumentace, kritické myšlení, kreativita a dovednosti v oblasti vztahů a spolupráce mezi lidmi.

3.8.

V krátkodobém i dlouhodobém horizontu je také nezbytné, aby celá společnost disponovala alespoň základními digitálními dovednostmi. Kromě gramotnosti v oblasti digitalizace a umělé inteligence by obecné dovednosti měly zahrnovat schopnost uplatňovat umělou inteligenci při vytváření a realizaci inovativních řešení v každodenním životě a při práci. Vzhledem k možnostem, které umělá inteligence nabízí, to platí pro všechny občany bez ohledu na věk a zázemí, stejně jako pro osoby se zdravotním postižením.

3.9.

Věk umělé inteligence zvýrazňuje úlohu přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM), ale i umění a společenských věd. Klade rovněž důraz na potřebu víceoborových a mezioborových kompetencí umožňujících pochopit systémové jevy a vícerozměrné problémy, k jejichž řešení je možné digitalizaci a umělou inteligenci využít.

3.10.

Změna týkající se práce také zvýrazňuje důležitost podnikatelských dovedností. Nepotřebují je jen samotní podnikatelé, ale všichni občané, aby byli schopni řídit svou práci i život. Tyto rychlé změny rovněž vyžadují přizpůsobivost a odolnost na pracovišti i ve společnosti obecně. Podniky musí hledat způsob, jak zajistit odbornou přípravu pracovníků, aby jim usnadnily zvládat změny ve světě práce.

3.11.

Ve věku umělé inteligence jsou rovněž potřebné různé dovednosti týkající se spolupráce, komunikace a výuky: spolupráce a komunikace mezi lidmi a inteligentními systémy, např. umělou inteligencí a robotickými zařízeními, je nyní běžnější jak v práci, tak v každodenním životě. U umělé inteligence a robotiky navíc stále častěji nejde o pouhé programování, nýbrž i o učení.

3.12.

Kromě zlepšení znalostí, schopností a dovedností v celé společnosti jsou k tomu, aby EU mohla uspět v globální soutěži a získat přední pozici v oblasti inovací a investic do digitalizace a umělé inteligence, potřebné i špičkové talenty. Kromě vývojářů umělé inteligence jsou pro aplikaci umělé inteligence v konkrétních odvětvích od výroby až po služby zapotřebí talentovanější jednotlivci a profesionálové. Toto všechno vyžaduje pokročilé kompetence v oblasti přírodních věd, matematiky a techniky.

3.13.

Nutností jsou také solidní podnikatelské dovednosti umožňující využít obchodní příležitosti poskytované digitalizací a umělou inteligencí, např. při rozšiřování firem. Vzhledem k tomu, že důvěryhodná umělá inteligence by pro EU mohla být konkurenční výhodou, by etika měla být nepostradatelnou součástí kompetencí všech vývojářů a uživatelů umělé inteligence.

3.14.

Aby bylo možné v rámci dovednostního soupeření uspět, je důležité plně využít celý potenciál společnosti. Zvláštní pozornost je třeba věnovat digitálním dovednostem žen a dívek a jejich zájmu o obory STEM, aby je bylo možné do pokroku v oblasti digitalizace a umělé inteligence více zapojit. Zlepšilo by to podmínky v řadě odvětví a v hospodářství a společnosti jako celku a také by to pomohlo překonat genderové stereotypy související s daty a technologiemi.

4. Jaký je nejlepší způsob, jak dovednosti a schopnosti spjaté s věkem umělé inteligence získat a zdokonalovat?

4.1.

Je zjevné, že zdokonalování dovedností a schopností spojených s věkem umělé inteligence vyžaduje reformy ve stávajících systémech vzdělávání a odborné přípravy a také nezbytné finanční prostředky, které tento proces podpoří. Na druhou stranu vede digitalizace a umělá inteligence k tak rozsáhlým změnám, že je na celou myšlenku vzdělávání a výuky třeba nahlížet novým způsobem. Proto je nesmírně důležité připravit učitele a všechny pedagogické pracovníky na nový způsob myšlení a novou kulturu.

4.2.

Soustavné učení musí být právem každého, má-li udržet krok se současným i budoucím vývojem hospodářství a společnosti a být schopen ovlivňovat pokrok. Při tom musí být dodržována zásada rovných příležitostí i zásada, že nikdo nesmí být opomenut. Soustavné učení se týká vzdělávání pro pracovní účely, ale přispívá také k osobnímu a profesnímu naplnění, sociálnímu začleňování a aktivnímu občanství.

4.3.

Základní vzdělávání by mělo žáky vybavit základními digitálními dovednostmi, především ale musí položit základ pro soustavné učení. Mělo by proto všem zprostředkovat určité schopnosti a dovednosti, mj. schopnost učit se a prohlubovat znalosti, jež si žádá věk umělé inteligence, včetně porozumění sociálním a etickým aspektům a tomu, jak zajistit, aby měl člověk i nadále nad věcmi kontrolu (human in command).

4.4.

Místo toho, aby na vzdělávání bylo nahlíženo jako na sled různých vzdělávacích opatření, by se mělo směřovat ke „koncepci vzdělávání“ pro jednotlivce. Koncepce vzdělávání pro věk umělé inteligence vyžaduje vhodné metody posuzování individuálních vzdělávacích potřeb a uzpůsobenou nabídku vzdělávacích příležitostí. Zároveň musí být zachována specifická úloha veřejného vzdělávání. Kromě toho vyžaduje nové druhy činností – lidé by si měli sami nastavit své cíle.

4.5.

Umělá inteligence sama o sobě nabízí příležitosti k takovému způsobu učení, kde je důležitý především student. Koncepce učení se za pomoci umělé inteligence umožňuje analyzovat poptávku po dovednostech a schopnostech, provádět sebehodnocení, pomáhat vytvářet individuální plány výuky a kombinovat formální, neformální a informální způsoby učení. Umělou inteligenci lze také využít k poskytování obsahové náplně pro vzdělávání a odbornou přípravu se zaměřením na studenty.

4.6.

V zájmu umožnění personalizovanějších plánů výuky a zvýšení příležitostí k mezioborovému a meziinstitucionálnímu studiu by vzdělávací zařízení měla nabízet učební moduly, které by bylo možné flexibilně kombinovat.

4.7.

Je zjevné, že kromě základního vzdělávání a odborné přípravy je zapotřebí zvyšování kvalifikace a rekvalifikace. Tento druh učení probíhá stále častěji v rámci zaměstnání. Pro posílení odborné přípravy, která je na pracovištích nutná, má zásadní význam spolupráce mezi vzdělávacími zařízeními a sociálními partnery, založená na vytváření sítí složených z velkých podniků i malých a středních podniků.

4.8.

Vzhledem k tomu, že počet lidí, kteří se neustále vzdělávají, stále roste, jsou zapotřebí snadno škálovatelné metody. V tomto ohledu představují slibnou příležitost hromadné otevřené on-line kurzy (MOOC). Lze je využít například ke zvýšení obecného povědomí o umělé inteligenci (například kurz „Základy umělé inteligence“ vytvořený ve Finsku) nebo ke zlepšení dovedností a schopností potřebných při uplatňování umělé inteligence a při využívání např. virtuální či rozšířené reality.

4.9.

Neformální vzdělávání je klíčem k prosazování inkluzivních vzdělávacích systémů a nejdůležitější cestou k celoživotnímu učení zasazujícímu do všech oblastí života. Proto by – jak již EHSV navrhoval v jednom ze svých dřívějších stanovisek (4) – měl být kladen větší důraz na to, aby posuzování a validace výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení probíhaly způsobem, který umožní co největší porovnatelnost, a aby byly v tomto ohledu podporovány všechny zainteresované subjekty.

4.10.

Důležitou roli při podpoře mladých lidí v tom, aby byli plnohodnotnými pracovníky a občany, hrají mládežnické organizace. Poskytují vzdělávání uzpůsobené individuálním potřebám, a mohou tedy oslovit mladé lidi, které institucionální poskytovatelé vzdělávání oslovit nemohou, a doplňovat formální vzdělávání tím, že zprostředkovávají jiný soubor dovedností a schopností.

4.11.

Sociální dovednosti, které zaměstnavatelé vyžadují, a dovednosti získané díky mládežnickým organizacím se vzájemně pozitivně doplňují. Významnou roli při rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace, ale také při rozvoji digitálních dovedností u starších lidí, hraje rovněž neformální vzdělávání.

4.12.

Úspěch v celosvětové soutěži o talenty bude vyžadovat spolupráci v oblasti výzkumu i vzdělávání. Výzkumné projekty jsou jednou z účinných forem vyššího vzdělávání a dobrým prostředkem k podporování nových talentů světové úrovně. Sítě navzájem propojených výzkumných středisek excelence a inovačních center jsou důležitými prostředníky pro sdílení kompetencí. V případech, kdy výzkumné projekty staví na spolupráci vysokých škol s průmyslovými odvětvími, odcházejí talenty často pracovat do podniků. Výzkumné projekty vysoké úrovně tak mohou rovněž přispět k tomu, že talenty zůstanou EU, a přilákat talenty ze zahraničí.

5. Jaké politiky jsou zapotřebí ke zlepšení dovedností a schopností spojených s věkem umělé inteligence?

5.1.

EHSV se domnívá, že investice do vzdělávání a odborné přípravy musí být klíčovou součástí strategií v oblasti digitalizace a umělé inteligence a že by digitalizace a umělá inteligence zároveň měly být zásadním rozměrem vzdělávacích politik a systémů zaměřených na budoucnost. EU by se měla snažit hrát v tomto ohledu v celosvětovém měřítku vedoucí úlohu.

5.2.

Digitalizace a umělá inteligence pozvedly význam soustavného učení na novou úroveň, což je jedním z hlavních způsobů posilování pozice EU v celosvětové soutěži v oblasti dovedností a vzdělávání, a to způsobem podporujícím začleňování. EHSV navrhuje vypracovat strategii EU, v níž by byla navržena opatření nezbytná k prosazování takového způsobu soustavného učení, kde je důležitý především student, a jejímž jádrem by byla digitalizace a zavádění důvěryhodné umělé inteligence, přičemž by měla zohledňovat rozdíly mezi jednotlivými vnitrostátními systémy. Ambice Evropského prostoru vzdělávání by se měly odpovídajícím způsobem zvýšit. Nestačí, aby do soustavného učení byla zapojena čtvrtina lidí – musí to být právo všech.

5.3.

EHSV požaduje úzkou spolupráci členských států v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Je nutné plně využít společných programů vzdělávání a odborné přípravy, včetně magisterských a doktorských programů zaměřených na umělou inteligenci. Za vhodnou cestu ke zvyšování špičkové kvalifikace v oblasti umělé inteligence pokládá EHSV iniciativu evropské sítě vysokých škol. Nezbytná je také mezinárodní spolupráce s předními výzkumnými a vzdělávacími organizacemi v oblasti důvěryhodné umělé inteligence a je třeba podporovat spolupráci na poli odborné přípravy. Navíc by mělo být dále podporováno uznávání kvalifikací, které umožní flexibilní mobilitu pracovních sil mezi členskými státy.

5.4.

EHSV požaduje navýšení prostředků vyčleněných z fondů EU na podporu iniciativ v oblasti vzdělávání a odborné přípravy souvisejících s umělou inteligencí. Je třeba podrobněji prozkoumat možnosti, které přináší program Erasmus+ a další finanční nástroje z hlediska posílení přeshraniční výměny a spolupráce. Pro vzdělávání a přilákání špičkových talentů je rovněž nezbytné navýšit financování výzkumných programů – např. iniciativa celoevropské sítě špičkových výzkumných středisek umělé inteligence financovaná z prostředků programu Horizont 2020.

5.5.

K podporování inkluzivního rozvoje dovedností v oblasti digitálních technologií a umělé inteligence by měly být využity také prostředky Evropského sociálního fondu a Fondu pro přizpůsobení se globalizaci, včetně programu na podporu pracovníků při získávání nových dovedností, jež jim umožní zvládnout přechod k digitalizaci. O tomto programu se musí náležitě informovat.

5.6.

Při využívání digitálních nástrojů a umělé inteligence ve vzdělávání a odborné přípravě hrají klíčovou roli data a digitální infrastruktura. Pro vzdělávání a učení ve věku umělé inteligence zásadní proto má zásadní význam dostupnost, kvalita a spolehlivost dat, přístup k datům a jejich interoperabilita a volný tok. Tyto potřeby, jakož i aspekty ochrany osobních údajů a soukromí je třeba zohlednit v rámci politiky týkající se údajů. Pro posílení digitálních příležitostí ke vzdělávání a učení a pro prevenci digitální propasti jsou také zásadně důležité investice do digitální infastruktury.

5.7.

Další oblastí úzce spojenou se vzděláváním jsou investice do inovací souvisejících s umělou inteligencí. Je třeba přidělit více prostředků na inovace ze strany veřejného i soukromého sektoru. EU také musí věnovat náležitou pozornost průmyslové strategii, zajistit příznivé prostředí pro evropská průmyslová odvětví a prosazovat inovace a investice orientované na konkrétní úkoly, aby bylo možné čelit hlavním hospodářským, sociálním a environmentálním výzvám.

5.8.

Obecně potřebuje EU komplexní přístup k politikám v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, který zohlední jejich strategickou úlohu a vzájemné provázání s jinými politikami, včetně politiky hospodářské a sociální. To je třeba podpořit nezbytnými veřejnými a soukromými investicemi a usnadnit příslušnými reformami určenými k vytvoření příznivého prostředí pro investice soukromého sektoru, odpovídajícím rozpočtem EU a povinností uplatňovat „zlaté pravidlo“, jež umožňuje financování sociálně a hospodářsky produktivních investic, které neohrožují udržitelnost budoucího rozpočtu, a to z rozpočtů členských států (5). Vzdělávání a dovednosti by tedy měly hrát významnou úlohu v rámci evropského semestru. Správným impulsem pro tyto snahy by mělo být vůbec první společné jednání ministrů školství a financí členských států EU během finského předsednictví EU.

5.9.

EHSV závěrem vyzdvihuje význam úzkého zapojení občanské společnosti do vypracování politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a souvisejících politik a do koncipování a provádění nových programů vzdělávání a odborné přípravy, včetně etických aspektů. Je zapotřebí spolupráce mezi vládami, vzdělávacími zařízeními, sociálními partnery, spotřebitelskými organizacemi a jinými dotčenými organizacemi občanské společnosti.

5.10.

Sociální partneři plní v souladu se Smlouvou zvláštní funkci. Hrají totiž specifickou úlohu při řešení otázek spojených s prací, a proto by měli být v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy zapojeni do rozhodování o investicích, technologiích a organizaci práce. EHSV podotýká, že digitalizace je jednou z šesti priorit pracovního programu evropského sociálního dialogu na období 2019–2021.

V Bruselu dne 25. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 24.

(2) Evropský pilíř sociálních práv, zásada 1. Všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení: Každý má právo na kvalitní a inkluzivní všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení, aby si udržel a nabyl dovednosti, které mu umožní účastnit se plně na životě společnosti a úspěšně zvládat změny na trhu práce.

(3) Úř. věst. C 240, 16.7.2019, s. 51, Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 16, Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 292, Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s.1, Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 41, Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 15, Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 36, Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 43.

(4) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 49.

(5) Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 24.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/52

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Přehled nákladů a přínosů investic v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP)

(průzkumné stanovisko na žádost finského předsednictví)

(2020/C 14/07)

Zpravodaj: Adam ROGALEWSKI

Spoluzpravodajka: Ana BONTEA

Konzultace	finské předsednictví Rady EU, 7.2.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	10.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	26.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	149/14/3

1. Závěry a doporučení

1.1.

V tomto stanovisku jsou popsány nové výzvy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), např. kvalita pracovních míst, rovnost, digitalizace a změna klimatu, které by měly hrát důležitou úlohu nejen při diskusích o přínosech investic do BOZP, ale obecněji v budoucí politice EU v oblasti BOZP.

1.2.

EHSV upozorňuje na významnou úlohu sociálních partnerů a organizací občanské společnosti při přípravě a provádění udržitelných opatření v oblasti BOZP. Investice do BOZP budou přínosem pouze tehdy, bude-li existovat řádný sociální dialog a probíhat rozsáhlé kolektivní vyjednávání. Je důležité podporovat úlohu výborů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zástupců pracovníků.

1.3.

Četné studie a také zkušenosti sociálních partnerů a organizací občanské společnosti ukázaly, že investice do BOZP přispívají nejen k většímu blahobytu pracovníků a podnikatelů, ale také k vysokým výnosům, zejména pokud jde o nižší náklady, větší produktivitu a udržitelnost systémů sociálního zabezpečení.

1.4.

Investice společnosti do BOZP jsou jasně ekonomicky opodstatněné, jelikož se na řešení pracovních úrazů a onemocnění každý rok vynaloží 3,3 % evropského HDP. Významný podíl nákladů vzniklých v důsledku pracovních úrazů a onemocnění dále nesou nejen systémy veřejné zdravotní péče, ale také pracovníci a jejich rodiny (1).

1.5.

EHSV požaduje více veřejných a soukromých investic do BOZP a více finančních pobídek pro společnosti, které do BOZP investují. Veřejné investice by měly být uzpůsobeny na míru potřebám konkrétních typů subjektů na trhu práce a měly by se zaměřovat zejména na malé a střední podniky. Větší podniky s větší finanční kapacitou by měly zlepšení BOZP a investování do BOZP prosazovat mj. v rámci svých dodavatelských sítí.

1.6.

EHSV požaduje zaujmout k investicím do BOZP celostní přístup. Zvláštní pozornost by měla být věnována tématům, jako jsou psychosociální rizika, muskuloskeletální poruchy, onemocnění oběhového systému a rakovina, a to vzhledem k jejich provázanosti s pracovním prostředím, společností a životním prostředím.

1.7.

EU musí investovat do duševního zdraví evropské populace. Pracovní místa jsou stále častěji emocionálně náročná, zejména v rostoucím odvětví služeb, a všechny subjekty na trhu práce (včetně podnikatelů v malých a středních podnicích) čelí stresu.

1.8.

EHSV požaduje vypracování rozsáhlejších studií, které umožní lépe chápat přínosy investic do BOZP. Za tímto účelem musí členské státy prokázat větší transparentnost, pokud jde o sdílení statistických údajů o onemocněních a infekcích souvisejících s výkonem povolání a o sladění uznávání a registrace nemocí z povolání.

1.9.

EHSV vyzývá EU, členské státy a všechny ostatní příslušné aktéry, aby podporovaly výměnu osvědčených postupů v oblasti BOZP, zejména finanční pobídky pro společnosti, které do BOZP investují.

1.10.

EHSV podtrhuje skutečnost, že pracovní podmínky, včetně rovnosti žen a mužů, mají vliv na zdravotní stav a duševní pohodu pracovníků. K investicím do BOZP je třeba přistupovat z hlediska kvality pracovních míst. Standardní pracovní podmínky a rovnost žen a mužů jsou tou nejlepší prevencí psychosociálních rizik, což zvyšuje blahobyt a vede k vyšší produktivitě.

1.11.

EHSV je znepokojen skutečností, že přístup k BOZP – a tudíž i přínos investic do BOZP – je v rámci členských států EU rozložen nerovnoměrně. Iniciativy by měly brát v potaz aspekty, jako je pohlaví, etnická příslušnost, věk či zdravotní postižení, a měly by strategii v oblasti BOZP provázat s debatou o rovnosti.

1.12.

V oblasti BOZP by mohl přinést pozitivní vývoj proces digitalizace. EHSV je nicméně velmi znepokojen skutečností, že některé nové druhy práce, které přinesla digitalizace, by mohly vypadnout z oblasti působnosti pravidel týkajících se BOZP. Právními předpisy v oblasti BOZP by měli být chráněni všichni pracující v EU.

1.13.

EHSV zdůrazňuje, že BOZP není pouze zdrojem přínosů pro hospodářství EU, nýbrž také základním pracovním právem. Prosazování norem BOZP by nemělo být omezeno pouze na členské státy, nýbrž by se mělo týkat všech zemí po celém světě, především pak těch, s nimiž EU ratifikovala obchodní dohody nebo s nimiž navázala jiné formy spolupráce, jako například se zeměmi Východního partnerství nebo jižního sousedství. Evropské investice by měly upřednostňovat společnosti, které přijaly rozumná opatření v oblasti BOZP a dbají na BOZP ve svých dodavatelských řetězcích.

2. Souvislosti

2.1.

Každoročně dojde v Evropské unii k více než 3,2 milionům úrazů bez smrtelných následků a téměř 4 000 osob na následky úrazů zemře. Podle konzervativních odhadů zemře 100 000 osob v důsledku rakoviny související s výkonem povolání. Mnohé úrazy však zůstanou nenahlášeny a skutečná čísla jsou pravděpodobně mnohem vyšší. V tomto čísle například nejsou zahrnuty údaje o pracovnících, kteří zemřeli cestou do práce, ani počty sebevražd souvisejících s výkonem povolání. Někteří pracovníci úrazy, které nemají smrtelné následky, neoznámí (2).

2.2.

24,2 % pracovníků se domnívá, že je prací ohroženo jejich zdraví a bezpečnost, a 25 % prohlásilo, že práce má na jejich zdraví převážně nepříznivý vliv (3). 7,9 % pracovníků trpí problémy souvisejícími s nemocemi z povolání, z toho 36 % mělo za následek absenci na pracovišti v délce nejméně čtyř dní v roce (4).

2.3.

EU má již 30 let systém právních předpisů majících za cíl chránit pracovníky před úrazy a jinými druhy onemocnění souvisejících s výkonem povolání. Základem acquis EU v oblasti BOZP je článek 153 SFEU a evropská rámcová směrnice (89/391/EHS). Tato směrnice stanoví obecné zásady řízení zdraví a bezpečnosti při práci a vztahuje se na všechny zaměstnance ve všech odvětvích činnosti po celé EU. Kromě toho přijala EU 23 jednotlivých směrnic týkajících se BOZP. Nedávno pak na BOZP ve své desáté zásadě odkázal také evropský pilíř sociálních práv.

2.4.

Nejrůznější evropské průzkumy ukazují, že v oblasti BOZP dochází ke zlepšení, celkové náklady však v důsledku pracovních úrazů a onemocnění souvisejících s výkonem povolání zůstávají vysoké. Podle odhadů Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) se na řešení pracovních úrazů a onemocnění vynaloží 3,9 % celosvětového HDP a 3,3 % evropského HDP. Toto procento se v jednotlivých zemích liší v závislosti na jejich hospodářství, legislativním rámci a pobídkách v oblasti prevence. Největší podíl nákladů představuje rakovina související s výkonem povolání, po níž následují muskuloskeletální poruchy (5).

2.5.

Studie ukazují, že dobré řízení BOZP v malých a středních podnicích a v rodinných zemědělských podnicích zůstává značnou výzvou. Například rámec EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020 označuje posílení schopnosti malých a středních podniků zavádět účinná a účelná opatření k prevenci rizik za jeden z klíčových strategických cílů v oblasti BOZP.

2.6.

Výzkum souvislostí a opatření týkajících se BOZP v malých a středních podnicích v EU ukazuje na „všeobecný a mnohostranný nedostatek zdrojů“ (6), v jehož důsledku je významný podíl malých a středních podniků nucen volit „druhořadé“podnikatelské strategie. Tyto společnosti se vyznačují především slabou ekonomickou pozicí, obavami ohledně ekonomického přežití na trhu, nedostatečnými investicemi do BOZP, omezenými znalostmi a nedostatečným povědomím či způsobilostí v oblasti BOZP.

3. Obecné připomínky

3.1.

Četné studie a také zkušenosti sociálních partnerů a organizací občanské společnosti naznačují, že investice do BOZP přispívají nejen k většímu blahobytu pracovníků, ale zajišťují také vysoké výnosy, zejména pokud jde o nižší náklady, větší produktivitu a udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení (7). Finské studie odhalily, že příznivé účinky na ziskovost mohou vznikat dokonce i bez okamžitých měřitelných účinků na produktivitu, což naznačuje, že pozitivní vliv BOZP na ekonomiku je méně patrný, než se často předpokládá (8).

3.2.

Vzhledem k tomu, že pracovníci a jejich rodiny nesou větší podíl nákladů spojených s nemocemi z povolání a pracovními úrazy, jsou investice společnosti do BOZP jednoznačně ekonomicky opodstatněné (9).

3.3.

EHSV vítá, že v některých členských státech jsou zaváděny systémy, jejichž cílem je finančně odměňovat organizace za to, že jejich pracoviště jsou bezpečná a zdravá, a vybízí i další členské státy k zavedení podobných systémů. Tyto pobídky zahrnují nižší odvody na pojištění, daňové úlevy nebo státní podporu, a systémy jsou díky nim finančně výhodné i pro pojistitele, neboť klesá počet, závažnost i náklady pojistných plnění.

3.4.

EHSV je přesvědčen, že systémy pobídek by neměly odměňovat pouze dřívější výsledky dobrého řízení BOZP (např. nízký počet úrazů), nýbrž i konkrétní úsilí v oblasti prevence, které má za cíl omezit počet úrazů a onemocnění v budoucnu. Kromě finančních systémů by se měla věnovat zvláštní pozornost stávajícím dobrovolným iniciativám jednotlivých odvětví zaměřeným na řízení průmyslových produktů a špičkové výkony (10).

3.5.

Vzhledem k celkově klesajícímu trendu z hlediska počtu nehod způsobujících zranění a úmrtí při výkonu povolání EHSV doporučuje zaměřit větší pozornost na onemocnění související s výkonem povolání, mezi něž patří např. rakovina, onemocnění oběhového systému, muskuloskeletální poruchy a onemocnění spojená s psychosociálními riziky, která jsou nejčastější příčinou úmrtí a nejběžnějším důvodem nemocenské v EU.

3.6.

EHSV požaduje zaujmout k investicím do BOZP důslednější celostní přístup, jenž by měl spočívat v zabránění nepřiměřenému zevšeobecňování a – vzhledem k omezeným zdrojům – v zaměření nejprve na nejúčinnější způsoby, jak zlepšit politiky v oblasti BOZP.

3.7.

Investice do BOZP je třeba analyzovat v kontextu debaty o kvalitě pracovních míst. Údaje nadace Eurofound ukazují, že nejhorší přístup k informacím o rizicích v oblasti BOZP mají běžní zaměstnanci (11). Nejisté druhy zaměstnání a nezaměstnanost jsou navíc jednou z příčin špatného duševního zdraví. Standardní pracovní podmínky a rovnost žen a mužů jsou tou nejlepší prevencí psychosociálních rizik, což zvyšuje blahobyt a vede k vyšší produktivitě. EHSV proto souhlasí s nedávnou studií nadace Eurofound, v níž se uvádí: „když se zvažují faktory na vnitrostátní úrovni, které mohou mít význam pro vazbu mezi pracovními podmínkami a zdravím a blahobytem pracovníků, z analýzy vyplývá, že vyšší míra členství v odborech, větší ochrana pracovních míst a vyšší rovnost žen a mužů jsou spojeny s vyššími odměnami, s většími pracovními zdroji a s kratší pracovní dobou. Členské státy by proto měly být povzbuzovány v tom, aby investovaly do iniciativ podporujících vyšší míru členství v odborech, ochranu pracovních míst a rovnost žen a mužů, a přispěly tak ke zdravější pracovní síle ve střednědobém a dlouhodobém horizontu (12).

3.8.

Aby byly přínosy investic do BOZP viditelnější, jsou zapotřebí komplexnější studie. Výbor vítá nedávné studie a požaduje vypracování podrobnějších studií, které přispějí ke zvýšení povědomí o významu investic do BOZP a k účinnějšímu přidělování zdrojů tím, že se zaměří na oblasti, v nichž mohou mít investice největší a nejrychlejší návratnost.

3.9.

V EU je nutné sladit uznávání a registraci nemocí z povolání a shromažďovat příslušné údaje, aby bylo možné sledovat trendy na úrovni EU. Podle EHSV může nedostatečně sladěné uznávání nemocí z povolání vést k diskriminaci některých společností a pracovníků v EU, v jejichž zemi je uznávání nemocí z povolání na vyšší nebo naopak nižší úrovni.

3.10.

Kromě toho je v členských státech nutná větší transparentnost při vzájemném sdílení statistických údajů o onemocněních a infekcích souvisejících s výkonem povolání.

3.11.

EHSV navrhuje, aby příslušné orgány EU navázaly na pilotní projekt evropských statistik nemocí z povolání a spolupracovaly s Eurostatem a s členskými státy na vytvoření spolehlivého systému shromažďování informací a údajů.

3.12.

Vzhledem k tomu, že klíčovou součástí investování do BOZP je vzdělávání a prevence, poukazuje EHSV v této souvislosti zejména na zástupce odborů pro problematiku BOZP či jiné dobrovolníky. Je důležité podporovat úlohu výborů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zástupců pracovníků a v případě potřeby zlepšit právní ochranu zástupců pracovníků.

3.13.

EHSV již dříve doporučoval, aby orgány příslušné pro BOZP, prevenci, prosazování a výzkum měly dostatečné finanční i lidské zdroje k plnění svých povinností (13).

3.14.

EHSV je znepokojen skutečností, že přístup k BOZP je v rámci členských států EU nerovnoměrný, v důsledku čehož je nerovnoměrně rozložen i přínos investic do BOZP. Různé iniciativy by měly brát v potaz aspekty, jako je pohlaví, etnická příslušnost, věk či zdravotní postižení, a měly by strategii v oblasti BOZP provázat s debatou o rovnosti.

3.15.

4. Význam investic do BOZP pro malé a střední podniky

4.1.

Malé a střední podniky nesou celou řadu nákladů na opatření v oblasti BOZP. Jedná se o počáteční investice (nákup nového vybavení, instalace, úpravy, odborná příprava), opakující se náklady (údržba, opakovaně pořizovaná zařízení, finanční a časové náklady na odbornou přípravu) a náklady na služby spojené s BOZP. Většina malých a středních podniků má omezené finanční a manažerské zdroje, a proto je nezbytné provádět v oblasti BOZP nízkonákladové či bezplatné programy a poskytovat nástroje s cílem oslovit větší podíl těchto podniků.

4.2.

Politiky musí být uzpůsobeny potřebám, podnikatelskému prostředí a kontextu malých a středních podniků (včetně rodinných zemědělských podniků) na odvětvové i nižší úrovni i na úrovni pracovních postupů. Na jejich uzpůsobení potřebám a požadavkům malých a středních podniků se mohou podílet příslušné obchodní organizace a sociální partneři.

4.3.

Malé a střední podniky potřebují větší podporu při zajišťování řádné BOZP. Ta zahrnuje:

4.3.1.

finanční podporu (finanční pobídky) a individuální poradenství a pomoc;

4.3.2.

podporu od inspektorů práce, kteří by měli hrát významnější úlohu při informování o právních předpisech v oblasti BOZP a při poskytování podpory a poradenství;

4.3.3.

individualizované, praktické a nákladově efektivní nástroje;

4.3.4.

informování zaměstnavatelů a zaměstnanců, výměnu osvědčených postupů;

4.3.5.

důsledné uplatňování zásady „zelenou malým a středním podnikům“, podmínek iniciativy „Small Business Act“a funkce zmocněnců pro malé a střední podniky, při současném předcházení vzniku zbytečné či nepřiměřené zátěže s cílem zlepšit dodržování předpisů;

4.3.6.

lepší spolupráci a partnerství s cílem podpořit malé a střední podniky, a to zejména na regionální a místní úrovni za přispění všech zainteresovaných stran – např. sociálních partnerů, pojišťoven a veřejných orgánů.

4.4.

Malé a střední podniky často upřednostňují zprostředkovatele různého druhu. Osobní schůzky jsou však rovněž nákladné, a proto je zásadní nalézt úsporná řešení.

4.5.

Agentura EU-OSHA a síť Enterprise Europe Network mohou nabídnout praktickou podporu, například bezplatné a uživatelsky přívětivé nástroje, informace a poradenství, a měly by pokračovat v rozšiřování zvláštních programů v této oblasti.

5. Konkrétní připomínky

5.1.

K největším problémům a stále častějším obavám z hlediska BOZP patří psychosociální rizika, vysoké míře stresu čelí dokonce i podnikatelé v malých a středních podnicích (14). Ačkoli je řešení stresu a psychosociálních rizik nákladné, výzkumy ukazují, že jejich ignorování je pro podniky a hospodářství nákladnější.

5.2.

EHSV zdůrazňuje, že je nutné vést další diskuse o syndromu vyhoření a zkoumat ho, aby bylo možné zavést příslušné strategie pro jeho prevenci.

5.3.

Stejně tak se EU musí zaměřit na snižování tzv. presenteeismu (přítomnosti během nemoci), který může nejen zvyšovat pravděpodobnost poškození zdraví, ale také snižovat produktivitu pracovníků (15).

5.4.

Ačkoli muži i ženy pracují na stejných pracovištích, mohou čelit různým rizikům v důsledku odlišných biologických znaků, požadavků či expozic. EHSV proto požaduje, aby byl přístup k investicím do BOZP „citlivější k pohlaví“. Značná pozornost by měla být věnována zejména prevenci muskuloskeletálních poruch a rakoviny u žen.

5.5.

EHSV vyzývá v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a v souladu s předchozími stanovisky k tomu, aby byla věnována větší pozornost osobám se zdravotním postižením ve všech jeho podobách. EHSV zdůrazňuje, že souvislost mezi zdravotním postižením a trhem práce se netýká pouze opatření, která mají zajistit právo na přístup, jako jsou kvóty, pobídky nebo daňové úlevy, ale také většího závazku v oblasti prevence zdravotních rizik pro osoby se zdravotním postižením ve všech druzích pracovního prostředí. Investice do BOZP by měly být uzpůsobeny potřebám lidí se zdravotním postižením.

5.6.

Je třeba se zaměřit obzvlášť na mobilní, migrující a sezónní pracovníky, protože pracovní úraz je u nich vzhledem k jazykovým a jiným překážkám pravděpodobnější. Mnozí z nich, zejména nelegální migranti, nejsou náležitě evidováni v sociálních systémech ani v rámci služeb hlášení údajů.

5.7.

EHSV podotýká, že s ohledem na specifický kontext rychlého stárnutí evropského obyvatelstva je BOZP klíčovou otázkou, v níž EU hraje důležitou úlohu. U starších pracovníků například existuje mnohem vyšší riziko pracovního úrazu se smrtelnými následky než u mladších pracovníků, ačkoli k pracovním úrazům bez smrtelných následků u nich dochází méně často. Kromě toho je u nich podstatně vyšší riziko nemocí s dlouhou latentní fází, jako je rakovina související s výkonem povolání nebo onemocnění oběhového systému.

5.8.

Společnosti se sítí dodavatelů mohou do BOZP investovat více (16) a nesou odpovědnost za prosazování BOZP a investic do ní, aby ve svých dodavatelských řetězcích zajistily bezpečné a zdravé prostředí pro všechny pracovníky.

5.9.

Veřejné orgány musí podnikům poskytnout bezplatné a vysoce kvalitní IT nástroje, které jim pomohou posuzovat rizika na pracovišti. Tyto nástroje musí být rovněž jednoduché a praktické a musí přesně odpovídat očekáváním podniků. Měly by být začleněny do širších iniciativ majících za cíl mobilizovat dotčená odvětví a měly by být doprovázeny kampaněmi propagujícími úsilí v oblasti prevence rizik. Naprosto nezbytné je zapojení sociálních partnerů i pracovníků. Podniky by měly mít možnost využívat zainteresované subjekty coby odborníky na BOZP.

5.10.

EHSV konstatuje, že inovace v oblasti boje proti rakovině by mohly být velkým přínosem pro pacienty, představují však také výzvy pro stávající normy BOZP. Zcela zásadní je kontrolovat dodržování vysoké úrovně BOZP v oblasti nukleární medicíny a cytotoxických léčiv ve všech nemocnicích, aby byl plně rozvinut potenciál léčby rakoviny, aniž by přitom byli ohroženi zdravotničtí pracovníci.

5.11.

Rozšiřují se znalosti o některých genetických předpokladech, které činí člověka náchylným ke zhoubným nádorům, zatímco to, jaký druh rakoviny se skutečně může rozvinout nebo rozvine a kdy se projeví, známo není. Na druhou stranu je o stále větším počtu environmentálních faktorů souvisejících s výkonem povolání známo, že jsou karcinogenní. Kombinace těchto dvou faktorů s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Pro pracovníky je užitečné vědět, který typ maligní struktury DNA by se u nich mohl vyskytnout. Zodpovědní zaměstnavatelé by měli pracovníky informovat o možných rizikových faktorech na jejich pracovišti.

5.12.

Je třeba prosazovat rozumné politiky a postupy opětovného začlenění do světa práce, aby pracoviště byla i nadále udržitelná. Pro pracovníky, kteří se chtějí vrátit do zaměstnání, by měly být zavedeny vhodné rehabilitační postupy, včetně například uzpůsobení jejich pracoviště.

5.13.

EHSV je pevně přesvědčen, že si změna klimatu vyžádá změnu strategií v oblasti BOZP. Rostoucí teploty nebo neobvyklé přírodní katastrofy budou pro pracovní podmínky obyvatel EU skutečnou hrozbou.

6. Digitalizace a BOZP

6.1.

Proces digitalizace by v oblasti BOZP mohl přinést pozitivní vývoj. Například lze na vysoce rizikové práce v hornictví či stavebnictví využívat roboty a informační technologie zlepší způsob organizace dohledu v oblasti BOZP. Digitalizace může rovněž snížit psychosociální rizika způsobená monotónní prací a starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením by mohly využívat digitální asistenční systémy.

6.2.

EHSV je na druhou stranu znepokojen nepříznivým vlivem digitalizace na BOZP a pracovníky. Na digitalizovaných pracovištích již byla prokázána značná rizika, například vysoká intenzita práce, stres a psychosociální násilí (17). V budoucnu navíc můžeme očekávat výskyt nehod způsobených umělou inteligencí, čemuž je třeba předcházet.

6.3.

Digitalizace rovněž přinesla větší možnosti neustálého připojení k práci prostřednictvím e-mailů a dalších forem komunikace, čímž se mohou setřít hranice mezi soukromým a pracovním životem, a lidé tak mohou být na IT závislejší. Zejména u mladých osob je závislost na IT a sociálních médiích ještě pravděpodobnější, což může negativně ovlivnit jejich zdraví a bezpečí. EHSV vyzývá sociální partnery, aby přijali odpovídající opatření, která budou chránit zdraví pracovníků před těmito riziky, a zároveň zohlednili potřebu zajistit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Důležitou úlohu hraje v tomto ohledu i sociální dialog. Jedním z příkladů těchto opatření, je tzv. „právo odpojit se“, které bylo nedávno zavedeno ve Francii a použito v některých dohodách na úrovni odvětví a podniků v některých zemích EU.

6.4.

EHSV je velmi znepokojen skutečností, že některé nové formy práce, které přinesla digitalizace (například práce prostřednictvím platforem nebo tzv. gig economy), by mohly vypadnout z oblasti působnosti pravidel týkajících se BOZP, jež byla navržena za účelem ochrany pracovníků ve standardních formách zaměstnání. Tento vývoj by mohl vést ke vzniku nepřijatelné situace, kdy by některé nové druhy pracovníků, například pracovníci platforem, nebyly v Evropě dostatečně chránění. Ochrana poskytovaná právními předpisy v oblasti BOZP by se měla vztahovat na všechny pracovníky v EU. V tomto ohledu EHSV souhlasí se závěry Rady (18), v nichž se uvádí, že „nové formy práce by neměly omezovat nebo snižovat odpovědnost zaměstnavatele za zajištění bezpečnosti pracovníků a ochrany jejich zdraví při práci s ohledem na všechna hlediska týkající se dané práce“.

V Bruselu dne 26. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) https://osha.europa.eu/cs/tools-and-publications/publications/value-occupational-safety-and-health-and-societal-costs-work/view.

(2) Sdělení o strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020, COM(2014) 332 final.

(3) Eurostat (2015), statistika pracovních úrazů: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hsw_mi07&lang=en.

(4) Šetření pracovních sil EU, 2013.

(5) https://osha.europa.eu/en/tools-and-publications/publications/international-comparison-cost-work-related-accidents-and.

(6) https://osha.europa.eu/en/tools-and-publications/publications/contexts-and-arrangements-occupational-safety-and-health-micro.

(7) Zpráva EU-OSHA z července 2019: https://osha.europa.eu/en/tools-and-publications/publications/reports/the-business-case-for-safety-and-health-cost-benefit-analyses-of-interventions-in-small-and-medium-sized-enterprises.

(8) Murphy, R. and Cooper, C. (2000), Healthy and productive work.

(9) https://osha.europa.eu/cs/tools-and-publications/publications/value-occupational-safety-and-health-and-societal-costs-work/view.

(10) Příkladem takové iniciativy je Responsible Care®, což je etický rámec evropského a celosvětového chemického průmyslu pro zlepšení bezpečné výroby chemických látek, jejich používání a zacházení s nimi v dodavatelských řetězcích.

(11) Viz příloha.

(12) Eurofound (2019), Working conditions and workers“health, Úřad pro publikace Evropské unie, s. 51.

(13) Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 56.

(14) Průzkum pracovních podmínek v Evropě, 2015.

(15) Eurofound (2019) Working conditions and workers‘ health, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

(16) https://osha.europa.eu/cs/tools-and-publications/publications/value-occupational-safety-and-health-and-societal-costs-work/view

(17) ILO (2019) The Threat of Physical and Psychosocial Violence and Harassment in Digitalized Work.

(18) EPSCO 9686/19, 13. června 2019.

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrhy byly v průběhu rozpravy zamítnuty, obdržely však alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů (čl. 59 odst. 3 jednacího řádu):

Odstavec 3.12

Změnit:

„Vzhledem k tomu, že klíčovou součástí investování do BOZP je vzdělávání a prevence, poukazuje EHSV v této souvislosti zejména na zástupce odborů pro problematiku BOZP či jiné dobrovolníky. Je důležité podporovat úlohu výborů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zástupců pracovníků a v případě potřeby zlepšit na vnitrostátní úrovni právní ochranu zástupců pracovníků a poskytnout jim přiměřenou právní ochranu.“

Odůvodnění

Bude podáno ústně.

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	50
hlasů proti	:	86
zdrželo se hlasování	:	10

Odstavec 5.12

Změnit:

„ Je proto důležité optimalizovat rehabilitaci pracovníků, kteří onemocněli rakovinou, a jejich návrat do práce, a to jak za účelem zlepšení blaha této zranitelné skupiny, tak za účelem omezení společenských a finančních dopadů rakoviny na evropské podniky a společnost celkově. Je třeba prosazovat rozumné politiky, nástroje, zásahy a postupy opětovného začlenění do světa práce, aby pracoviště byla i nadále udržitelná. Pro pracovníky, kteří se chtějí vrátit do zaměstnání, by měly být zavedeny vhodné rehabilitační postupy, včetně například uzpůsobení jejich pracoviště. Usnadňující prvky pro provádění úspěšných programů představují legální možnosti nabídnutí práce na částečný úvazek a pobídky pro zaměstnavatele na podporu (1) rehabilitace pracovníků, kterým byla diagnostikována rakovina, a jejich návratu do práce. Malým a středním podnikům by měla být poskytnuta pomoc při zvyšování flexibility u pracovních požadavků a podpora a informace v této oblasti. “

Odůvodnění

Dopad rakoviny na každodenní život jedince je bezprostřední a výrazný. Diagnóza obvykle vede k dlouhým obdobím nepřítomnosti z důvodu nemoci, která vznikají vlivem léčby a funkčních omezení. Ačkoliv se v posledních třech desetiletích obecně zlepšilo zvládání rakoviny a celkový počet lidí, kteří tuto nemoc přežijí, se zvyšuje, mnoho z nich i po ukončení léčby stále bojuje s dlouhodobými symptomy a poškozeními, jako je např. únava. Tyto symptomy a poškození mohou ovlivňovat práceschopnost těchto osob, pro něž je pak složitější zůstat na trhu práce nebo na něj znovu vstoupit. Z výzkumu vyplývá, že většina osob, které prodělaly rakovinu, je schopna zůstat v práci nebo se do ní vrátit, ale že celkově je riziko nezaměstnanosti u těchto osob 1,4krát vyšší než u osob, kterým rakoviny nikdy diagnostikována nebyla. Nástroje, praktiky, politiky a intervence zaměřené na podporu rehabilitace a návratu do práce jsou jednoznačně důležité.

Společnosti s méně než 250 zaměstnanci (malé a střední podniky) nemají dostatek informací týkajících se rehabilitace a návratu do práce pracovníků, na něž se vztahují strategie nebo programy v oblasti rakoviny, ani dostatečné zdroje v této oblasti a potřebují podporu a vzdělávání. Cenné je seskupování malých a středních podniků za účelem informování a pomoci od OSHA, neboť malé a střední podniky se mohou od sebe navzájem učit a společně je pro ně snazší získat přístup k tomuto druhu pomoci od služeb pracovního lékařství. Zúčastněné strany však rovněž vnímají malou velikost malých a středních podniků jako výhodu, neboť v těchto podnicích panuje spíše rodinná atmosféra, která může vytvořit příznivější prostředí pro pracovníky s rakovinou, kteří se vracejí do pracovního procesu.

Výsledek hlasování

hlasů pro	:	49
hlasů proti	:	106
zdrželo se hlasování	:	10

(1) https://osha.europa.eu/en/tools-and-publications/publications/executive-summary-rehabilitation-and-return-work-after-cancer-0.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/60

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Měnící se svět práce a dlouhověkost a stárnutí obyvatelstva – nezbytné předpoklady pro to, aby stárnoucí pracovníci zůstali aktivní v novém světě práce

(průzkumné stanovisko na žádost finského předsednictví)

(2020/C 14/08)

Zpravodaj: Irinel Eduard FLORIA

Spoluzpravodaj: Vladimír BÁLEŠ

Žádost finského předsednictví Rady	dopis ze dne 7.2.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, průzkumné stanovisko
Rozhodnutí předsednictva	19.2.2019
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	10.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	131/0/3

1. Závěry a doporučení

1.1.

Výbor vítá zaměření finského předsednictví na ekonomiku blahobytu lidí včetně starších osob a je přesvědčen, že jde o příznivý krok směrem k dosažení lepší rovnováhy mezi demografickými trendy, trhem práce a společností.

1.2.

Členské státy uznaly problém stárnoucího obyvatelstva a přijaly v posledních letech určitá opatření, avšak zdá se, že tato opatření jsou izolovaná a jejich dopad nebyl potvrzen měřením. Kromě toho zvyšuje složitost tohoto problému dopad technologického pokroku a měnící se povaha práce.

1.3.

Klíčem k usnadnění provedení opatření na různých úrovních jsou sociální partneři ve spolupráci s vládami. Významnou úlohu při podpoře delšího aktivního pracovního života by měla sehrát občanská společnost a evropští sociální partneři.

1.4.

Politická opatření a financování na úrovni EU by mohly pomoci tyto překážky překonat, bude však třeba zohlednit rozdíly mezi zeměmi z hlediska demografie, hospodářství, zaměstnanosti a pracovních podmínek. Členské státy by měly využívat evropské fondy k financování opatření, přičemž odpovědnost za podporu delšího pracovního života by měly společně sdílet vlády, podniky a jednotlivci.

1.5.

Komise podporuje opatření členských států v rámci účinného řešení problému stárnutí prostřednictvím řady iniciativ a programů (1).

1.6.

Je zapotřebí vypracovat komplexní strategie zaměřené na rozvoj vnitrostátních politik aktivního stárnutí, protože problémy vyplývající z demografického vývoje a problémy v oblasti zaměstnávání lze řešit pouze celostně. Konkrétní doporučení navržená pro řešení problémů spojených s aktivním stárnutím jsou následující:

1.6.1.

posílit sociální dialog a zapojení všech zúčastněných stran do rozvoje integrovaných strategií a vnitrostátních politik aktivního stárnutí;

1.6.2.

rozvíjet zaměstnanost a dovednosti prostřednictvím celoživotního učení;

1.6.3.

podporovat dynamickou profesní dráhu a dynamickou práci;

1.6.4.

povzbuzovat podnikání starších osob;

1.6.5.

bojovat proti všem formám diskriminace, zejména diskriminace na základě věku a pohlaví;

1.6.6.

provádět iniciativy v oblasti přenosu/sdílení znalostí;

1.6.7.

uplatňovat pružnou organizaci práce a lepší pracovní podmínky;

1.6.8.

podporovat mezigenerační solidaritu a měnit postoje ke stárnutí.

1.7.

Všechna opatření by měla být neustále monitorována a měl by být řádně vyhodnocen dopad na účast starších pracovníků na trhu práce. Jasný přehled o dopadu těchto opatření by představoval další podnět pro členské státy k šíření a sdílení osvědčených postupů v oblasti aktivního stárnutí.

2. Souvislosti

2.1.

Nejvýznamnějším příspěvkem EU v oblasti zaměstnanosti starších pracovníků je směrnice o rovném zacházení (2), která zakazuje diskriminaci na základě věku ve většině oblastí zaměstnanosti. Směrnici se však dosud nepodařilo na trhu práce účinně odstranit skrytou diskriminaci na základě věku, což je jev, který řadu starších lidí odrazuje od toho, aby práci vůbec hledali.

2.2.

Na evropské úrovni klade strategie Evropa 2020 značný důraz na vytváření pracovních míst a stanoví cíl dosáhnout do roku 2020 plné zaměstnanosti. Přestože se strategie Evropa 2020 blíží ke konci, nezaměřila se důrazně na starší pracovníky coby zvláštní kategorii. Evropský pilíř sociálních práv změnil přístup k aktivnímu stárnutí, neboť zmiňuje mnoho aspektů, které jsou důležité, má-li být umožněno zaměstnání starších pracovníků. Pilíř sociálních práv nicméně postrádá prováděcí mechanismus.

2.3.

V rámci příštího dlouhodobého rozpočtu EU navrhla Komise program Digitální Evropa, program EU zaměřený na budování strategických digitálních kapacit EU a na usnadnění širokého zavádění digitálních technologií. Tento program by měl formovat a podporovat digitální transformaci evropské společnosti a evropského hospodářství a zajišťovat, aby evropští občané získali potřebné dovednosti, které by jim umožnily vypořádat se s digitální transformací.

2.4.

Struktura obyvatelstva EU se mění a v příštích desetiletích bude „šedivět“ čím dál tím víc. Celkový počet obyvatel EU se zvýší z 511 milionů v roce 2016 na 520 milionů v roce 2070, avšak počet obyvatel v produktivním věku (15–64 let) (3) se výrazně sníží z 333 milionů v roce 2016 na 292 milionů v roce 2070 kvůli změnám v plodnosti, střední délce života a dynamice migračních toků (4). Předpokládá se, že nabídka pracovní síly pro osoby ve věku 20 až 64 let se po roce 2070 významně sníží, v EU o 9,6 %. Tento nárůst podílu starších osob v EU by se neměl bezmyšlenkovitě srovnávat s příslušným vyšším zatížením systémů sociálního zabezpečení a například z toho vyvozovat, že stávající důchodové systémy již nemají budoucnost.

2.5.

Klíčovým faktorem financování systémů sociálního zabezpečení není index demografické závislosti, ale spíše index ekonomické závislosti. Rozhodující význam má navíc i zvýšení produktivity práce v celé ekonomice, neboť umožňuje zvětšit „kus koláče“, který lze rozdělit nejen mezi pracovníky, ale i mezi pracovníky a ty, kteří nepracují (5).

2.6.

Problémy vyplývající z demografického vývoje lze také vnímat jako příležitost ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Jelikož se v důsledku stárnutí obyvatelstva objeví nové trhy se zbožím a službami, společnosti by měly tento jev začlenit do svých inovačních strategií, aby mohly poskytovat inovační služby a produkty (stříbrná ekonomika).

2.7.

Pro EU jako celek se očekává, že se střední délka života při narození do roku 2070 zvýší o 7,8 roku u mužů a 6,6 roku u žen (6). Pozitivní vývoj spočívající v tom, že lidé žijí déle a zdravěji, se však nekryje s délkou trvání jejich pracovního života. Významnými důvody předčasného odchodu z trhu práce je nedostatek pracovišť a vhodných aktivních politik na trhu práce, zdravotní problémy, nedostatek příslušných dovedností a neuspokojivá rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Na rozhodnutí k opuštění trhu práce má současně vliv i vystavení věkové diskriminaci nebo negativním stereotypům.

2.8.

Je třeba přihlížet k genderovému hledisku u pracovních míst a pracovních podmínek starších pracovníků. V posledním desetiletí byl trend „částečného odchodu do důchodu“ stále rozšířenější u žen než u mužů (7).

2.9.

Kvůli vysoké zátěži kladené na aktivní jednotlivce může vzniknout stigma vůči starším osobám, jež mohou být vnímány jako břímě. Toto stigma se však neomezuje jen na sociální skupiny, ale týká se i některých zaměstnavatelů, kteří mohou vnímat starší pracovní sílu a obyvatelstvo v důchodu jako skupinu postrádající energii, kterou je obtížné školit a jež je „nezaměstnatelná“.

2.10.

Je třeba bojovat proti diskriminaci a negativním klišé vůči starším zaměstnancům. Starší pracovníci nejsou nezbytně méně produktivní než mladší pracovníci, mají však odlišné dovednosti a schopnosti, přičemž jejich hlavní silnou stránkou bývají odborné znalosti a zkušenosti.

3. Obecné připomínky k využívání technologií staršími osobami

3.1.

Čtvrtá průmyslová revoluce a rychlé rozvíjení a zavádění nových technologií ve společnosti a průmyslu mají v současné době na svět práce nebývalý dopad. Množství manuálních a kognitivních úkolů je stále častěji vykonáváno pomocí strojů a algoritmů, v některých případech dokonce plně automaticky. Zavádění těchto nových technologií do podnikatelských modelů napříč různými průmyslovými odvětvími současně vede ke vzniku množství nových pracovních míst a mění náplň práce řady dalších. Tento vývoj poukazuje na skutečnost, že globální a regionální trhy práce nevyhnutelně projdou v následujících letech zásadní transformací.

3.2.

Technologický pokrok má významný dopad na hospodářství jako celek a klade značný tlak na trh práce, neboť zaměstnavatelé budou schopni nahradit některé ze svých současných zaměstnanců technologií (v příslušných případech), přičemž některé jednotlivce přeškolí pro nová pracovní místa a budou hledat vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, jež bude schopna technologie uplatňovat, využívat a přizpůsobovat je. V této souvislosti se starší zaměstnanci stanou ještě zranitelnějšími.

3.3.

Osvojení si technologií seniorům umožňuje stát se součástí on-line světa a využít všeho, co tento svět nabízí. V EU 87 % osob ve věku 75 let a více nikdy nevyužilo internet (8). Starší občané nemusí být dobře obeznámeni s pojmy a výrazy souvisejícími s digitálními médii a někteří z nich často čelí tělesným omezením, jako je zrakové nebo sluchové postižení, a nedostatečnému chápání nebo znalosti technologií. Vyloučení starších osob z informační společnosti (tzv. e-exclusion) může být jednou z hlavních překážek zvýšení jejich zaměstnanosti a měly by být provedeny konkrétní iniciativy k rozvoji uživatelských dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií u starších lidí (9).

4. Opatření na podporu aktivního stárnutí přijatá členskými státy

4.1.

Řada evropských zemí vypracovala strategie obsahující politická opatření, jež mají podpořit delší pracovní život (10). Jelikož se tyto vnitrostátní iniciativy obvykle připravují po konzultaci se sociálními partnery a vytvářejí víceleté rámce pro předvídání a řízení demografického stárnutí, mohly by být nápomocné při vývoji a provádění integrovaného přístupu k aktivnímu stárnutí.

4.2.

Z výzkumu provedeného nadací Eurofound (11) vyplývá, že vnitrostátní strategie aktivního stárnutí byly přijaty v řadě zemí a přispívají ke zvýšení povědomí o problémech vyplývajících z demografického vývoje. Z přezkumu zpráv členských států lze usuzovat, že aktivní politiky na trhu práce v jednotlivých zemích přispěly k podpoře rozvoje dovedností a zaměstnanosti starších pracovníků, přestože o kvalitě a udržitelnosti těchto pracovních míst je k dispozici jen málo informací nebo vůbec žádné. Většina iniciativ se dosud zaměřovala na nápravná opatření, jako je poskytování dotací na mzdy na zaměstnávání starších pracovníků, zvýšení průměrného věku odchodu do důchodu a omezení předčasného odchodu do důchodu. Tato opatření sama o sobě potřebují pečlivé zvážení a analýzu hospodářského a sociálního dopadu a nemusí být dostatečná k tomu, aby starším pracovníkům umožnila úspěšně prodloužit jejich profesní dráhu.

4.3.

Pokud jde o účinnost těchto opatření a programů, ačkoli se obecně považuje za úspěšnou, většina z nich nebyla formálně vyhodnocena. Výbor v této souvislosti zdůrazňuje význam analýzy a hodnocení dopadu opatření na účast starších pracovníků na trhu práce.

5. Konkrétní doporučení pro řešení problémů spojených s aktivním stárnutím

5.1.

Níže je uvedena řada opatření, která by v rámci Evropské unie mohla podpořit program aktivního stárnutí:

5.2.

Posílit sociální dialog a zapojení všech zúčastněných stran do rozvoje integrovaných strategií a vnitrostátních politik aktivního stárnutí. Za účelem podpory delšího aktivního pracovního života musí vlády, zaměstnavatelé, nevládní organizace, odbory i samotní pracovníci sdílet odpovědnost a úsilí. Zúčastněné strany na všech úrovních musí sehrát klíčovou úlohu při přípravě, vyjednávání, provádění a hodnocení opatření k přizpůsobení světa práce, aby mohly starší osoby zůstat déle aktivní na trhu práce. To však nesmí vyvolat ani větší tlak na starší lidi, ani skličující pocity u osob, které již nejsou schopny pracovat.

5.3.

Zlepšení zaměstnatelnosti a rozvoj dovedností prostřednictvím celoživotního učení je hlavním politickým nástrojem, který udrží starší pracovníky na trhu práce, neboť účast pracovníků na školení se snižuje s tím, jak stárnou, a pro starší pracovníky, kteří o zaměstnání přijdou, je obtížnější nalézt novou práci. Prokázalo se, že celoživotní učení a vzdělávání dospělých zlepšují nejen zapojení do ekonomicky aktivního života, ale také kvalitu života, zdraví a adaptabilitu. Celoživotní učení a aktivní stárnutí by měly být určeny nejen současným starším zaměstnancům, ale cílené iniciativy by se měly rovněž zaměřovat na mladé lidi, studenty a dokonce i děti, aby se vytvořilo povědomí o budoucnosti pracoviště a o důležitosti způsobu myšlení zohledňujícího celoživotní učení.

5.3.1.

Zlepšení zaměstnatelnosti a rozvoje dovedností prostřednictvím celoživotního učení by mohlo být dosaženo pomocí:

5.3.1.1.

zajištění veřejného financování a přidělení potřebných zdrojů pro proaktivní politiky v oblasti trhu práce s cílem opětovně začlenit starší nezaměstnané osoby na trh práce, včetně poradenství a podpory pro uchazeče o zaměstnání, a snížit riziko dlouhodobé nezaměstnanosti;

5.3.1.2.

posílení úlohy veřejných služeb zaměstnanosti při poskytování celé škály poradenských a podpůrných služeb pro uchazeče o zaměstnání, jakož i individualizované podpory umístění do zaměstnání (např. státem dotované zaměstnávání, přechodná podpora a poradenství a neziskové sociální projekty) a preventivní a rekvalifikační opatření na podporu dlouhodobého opětovného začlenění na trh práce;

5.3.1.3.

podpory zavádění opatření ze strany podniků, ať už prostřednictvím kolektivních smluv nebo ze zákona, k zajištění většího zapojení starších osob do celoživotní profesní přípravy (např. pobídky k vyloučení neúčasti na profesní přípravě na pracovišti zejména u osob s nízkou kvalifikací, zajištění odpovídajících finančních prostředků na zvyšování kvalifikace u osob ve věkové skupině nad 45 let, zdokonalování právního rámce pro poskytování studijního volna);

5.3.1.4.

posílení úlohy nevládních organizací při podpoře programů vzdělávání dospělých a umožnění, aby se staly partnery vlád při provádění rozsáhlých vzdělávacích iniciativ pro starší lidi;

5.3.1.5.

zvýšení přístupu starších lidí k digitálním technologiím, mimo jiné přizpůsobením zařízení a softwaru jejich specifickým potřebám (např. vícejazyčný software), jakož i zajištění přístupu k internetu jakožto práva na univerzální službu na základě kritéria cenové dostupnosti;

5.3.1.6.

nabídky většího množství příležitostí k odborné přípravě s využitím Evropského sociálního fondu a se zaměřením na rozvoj průřezových dovedností, „schopnosti učit se“ a dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií pro věkovou skupinu nad 45 let;

5.3.1.7.

uznávání nových dovedností získaných formálně nebo neformálně prostřednictvím osvědčení a kvalifikací;

5.3.1.8.

provádění kampaní pro zvyšování informovanosti zacílených na mladé lidi, studenty a děti o důležitosti způsobu myšlení zohledňujícího celoživotní učení v souvislosti s budoucností práce a s aktivním stárnutím;

5.3.1.9.

rozvoje schopnosti členských států EU shromažďovat, analyzovat a interpretovat statistické údaje týkající se tendencí trhu práce, míry zaměstnanosti starších pracovníků, nedostatku v oblasti dovedností lidí a dalších změn ve společnosti.

5.4.

Další oblastí, na niž je třeba se zaměřit, by měla být podpora dynamické profesní dráhy a dynamické práce. Celoživotní učení a prodloužení střední délky života budou znamenat, že lidé během svého života nastoupí více než jen jednu profesní dráhu. Očekává se, že lidé během svého života využijí několik studijních dovolených a neplacených dovolených za účelem učení, rekvalifikace a cestování.

5.4.1.

V tomto ohledu by hlavní iniciativy na podporu dynamické profesní dráhy a dynamické práce měly zahrnovat:

5.4.1.1.

předvídání nově vznikajících pracovních míst a profesních drah, které by mohly poskytnout pracovníkům možnost přechodu v průběhu pracovního života;

5.4.1.2.

zlepšení profesního poradenství poskytovaného veřejnými službami zaměstnanosti, které pracovníky provede náročným procesem nepřetržitého rozšiřování dovedností a rekvalifikace;

5.4.1.3.

vytvoření daňových pobídek pro investice do programů celoživotní profesní přípravy a rozvoje pro zaměstnance ze strany podniků a do přilákání starších pracovníků a jejich zaměstnávání;

5.4.1.4.

pořádání veletrhů práce a profesní dráhy, „diskusních skupin týkající se osob nad 50 let“ a vytváření pracovních středisek zaměřených na starší osoby;

5.4.1.5.

vytváření pracovních skupin za účasti starších pracovníků za účelem rozvoje strategií pro přilákání a udržení zkušených starších lidí na trhu práce;

5.5.

podpora podnikání mezi staršími lidmi, jež představuje účinný způsob prodloužení pracovního života, snížení nezaměstnanosti starších lidí a posílení sociálního začlenění starších lidí. Mnoho starších lidí si může přát zůstat ekonomicky aktivní a zvolit si samostatně výdělečnou činnost jako alternativu k organizovanému zaměstnávání. Podnikání starších občanů je ve skutečnosti jednou z oblastí, o něž Evropská komise projevuje trvalý zájem a vyvíjí v této oblasti několik iniciativ (12).

5.5.1.

Toto podnikání lze podpořit prostřednictvím politik zaměřených na tato hlediska:

5.5.1.1.

poskytování odborné přípravy, mentorství a poradenství s cílem rozvíjet podnikatelské dovednosti starších občanů, kteří chtějí začít podnikat, a jejich povzbuzování a podpora těch, kteří už jsou v tomto ohledu aktivní;

5.5.1.2.

podpora vytváření obchodních sítí poskytováním fyzických i virtuálních míst určených k setkávání starších podnikatelů, institucí a mladých podnikatelů a hledání možných způsobů spolupráce a podpory mezigenerační výměny;

5.5.1.3.

zajištění přístupu k financování režimů pro zahájení podnikání a záruk pro půjčky s nižšími úrokovými sazbami pro zakládání podniků;

5.5.1.4.

vytvoření evropských podpůrných programů na podporu podnikání starších občanů;

5.5.1.5.

provádění osvětových kampaní o výhodách podnikání starších občanů pro společnost a hospodářství obecně, ale také pro starší lidi samotné.

5.6.

Zaměstnavatelé čím dál více vnímají starší pracovníky jako loajální, zkušené a spolehlivé zaměstnance silně oddané své práci. Stále však přežívá předsudek, že starší pracovníci nemají zájem o rozvoj svých dovedností a nejsou otevřeni změnám. Předsudek, že starší pracovníci podávají horší výkon než mladí pracovníci, se ukázal jako nepravdivý, a jsou-li méně výkonní, je to obvykle proto, že jim nebylo nabídnuto školení. Třebaže starší pracovníci mohou mít méně fyzických nebo kognitivních schopností, kompenzují to využíváním svých dlouholetých zkušeností. Podobný výzkum ukázal, že u žen je o něco větší pravděpodobnost než u mužů, že budou vystaveny diskriminaci na základě věku.

5.6.1.

Řešení v rámci boje proti diskriminaci na základě věku a pohlaví by měla zahrnovat tato hlediska:

5.6.1.1.

přijetí přísnějších právních předpisů bojujících proti všem formám diskriminace;

5.6.1.2.

provedení výzkumu s cílem zjistit, zda je nízká míra zaměstnanosti starších lidí důsledkem diskriminace na trhu práce;

5.6.1.3.

plánování iniciativ a kampaní zaměřených na zvyšování kvalifikace žen s cílem usnadnit jejich návrat do zaměstnání po delší přestávce;

5.6.1.4.

podpora náboru pracovníků na základě potřebných dovedností a výběru podle pracovních výsledků;

5.6.1.5.

rozhodnutí o propouštění je třeba zakládat na objektivních kritériích souvisejících s prací, aby bylo zajištěno, že zůstanou zachovány potřebné dovednosti a spravedlivé uplatňování důchodových systémů.

5.7.

Pozornost by se dále měla zaměřit na provedení iniciativ v oblasti sdílení a předávání znalostí. V souvislosti s demografickou změnou představuje další problém určení účinných způsobů předávání know-how a zkušeností mezi generacemi. Na jedné straně hraje předávání znalostí z mladší na starší generaci hlavní úlohu při podpoře mezigeneračního pochopení a rekvalifikace starších pracovníků. Na straně druhé může předávání ze starší na mladší generaci uchovat dovednosti starších pracovníků a pomoci starším pracovníkům a lidem v důchodu uchovat si dojem smysluplnosti a uplatnění a zabránit jejich sociálnímu vyloučení.

5.7.1.

Iniciativy v oblasti předávání a sdílení znalostí by měly pokrývat tato hlediska:

5.7.1.1.

podpora pokračujících vztahů mentorování a opačného mentorování mezi staršími a mladšími pracovníky se zaměřením na IT a digitální dovednosti, případně na průřezové dovednosti a dovednosti v oblasti vztahů se zákazníky;

5.7.1.2.

zavádění školicích programů se staršími pracovníky coby školiteli, jako je profesní příprava na pracovišti, výuka ve třídě, simulátory a elektronické učení za podpory procvičování dovedností mladšími pracovníky a zpětné vazby;

5.7.1.3.

vytváření znalostních sítí a skupin pro sdílení praktických postupů;

5.7.1.4.

využívání systémů správy znalostí s cílem dokumentovat a zachovat znalosti starších pracovníků;

5.7.1.5.

provádění opatření na zvyšování informovanosti s cílem ocenit zkušenosti starších pracovníků a podpora předávání schopností získaných v průběhu pracovního života mladším pracovníkům, včetně různých možností týkajících se rovnováhy mezi různým věkem členů v rámci týmu;

5.7.1.6.

spolupráce se vzdělávacími zařízeními nebo veřejnými službami zaměstnanosti s cílem usnadnit přechod na trh práce a v jeho rámci.

5.8.

Vytvořit podnět pro starší pracovníky, aby zůstali aktivní na trhu práce, lze také prostřednictvím pružné organizace práce a lepších pracovních podmínek na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Pružná organizace práce by však měla být prováděna s opatrností, aby se zabránilo možnému zneužití.

5.8.1.

Tyto otázky by měly být řešeny prostřednictvím sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na úrovni co nejbližší dané situaci. Mělo by být zaručeno právo na návrat k původnímu pracovnímu modelu a tyto typy organizace práce by měly zohledňovat potřeby zaměstnavatelů i zaměstnanců (13).

5.8.2.

Pokud se má zvýšit úroveň účasti starších lidí, je třeba zajistit, aby lidé mohli pracovat déle. Ke zvýšení úrovně zaměstnanosti starších osob nestačí udržet jejich zdraví a práceschopnost a jejich atraktivitu pro zaměstnavatele. Dostupná místa pro starší lidi musejí být atraktivnější. Kvalita pracovních míst tak značně přispívá k tomu, zda se starší zaměstnanci vrátí ke svému zaměstnání na trhu práce, resp. zda tam setrvají.

5.8.3.

Provádění pružné organizace práce a lepších pracovních podmínek lze dosáhnout:

5.8.3.1.

prosazováním rozvoje zdraví prospěšných modelů pracovní doby, které vyplynou z ujednání mezi sociálními partnery na odvětvové a podnikové úrovni, a jejich uplatňováním po celou dobu trvání profesní dráhy (např. během dlouhodobého volna, studijního volna), aby se podpořila rovnováha mezi pracovním a soukromým životem;

5.8.3.2.

zavedením pružné organizace práce pro starší pracovníky, jako je pružná pracovní doba, kratší pracovní týden, práce na dálku, práce na částečný úvazek a program postupného ukončení pracovní činnosti;

5.8.3.3.

vytvořením evropského podpůrného programu, který zaměstnavatelům umožní využívat pružnou organizaci práce pro starší pracovníky;

5.8.3.4.

zajištěním, že zaměstnavatelé, kteří využívají pružné organizace práce pro starší pracovníky na některých pracovních místech, se budou moci k formulování politik vyjádřit;

5.8.3.5.

přizpůsobením současných zdravotních systémů a systémů péče tak, aby splňovaly budoucí nároky. Vnitrostátní politiky a iniciativy sociálních partnerů se musí zaměřovat na podporu koncepce „práceschopnosti“;

5.8.3.6.

přizpůsobením pracovních míst, pracovních podmínek a pracovního prostředí tak, aby vyhovovalo pracovníkům různého věku (zejména v případě nebezpečných pracovních míst), přičemž je třeba mít na paměti, že náročná povaha práce může vyžadovat omezení, a zajistit, aby byla tato omezení řádně sledována a řízena;

5.8.3.7.

zaváděním účinných strategií prevence a posuzování rizik s ohledem na stávající legislativní povinnosti.

5.9.

Podpory mezigenerační solidarity a změny postojů ke stárnutí lze dosáhnout těmito způsoby:

5.9.1.

rozvojem a prováděním kampaní na zvyšování informovanosti a povědomí o demografických změnách a antidiskriminačních postupech s cílem podpořit změnu v přístupu k starším pracovníkům a význam prodloužení ekonomicky aktivního věku. Tyto kampaně by měly podporovat všechny zúčastněné strany, včetně podniků, vládních úřadů, nevládních organizací a dalších příslušných zúčastněných stran;

5.9.2.

podporou koncepce „stříbrné ekonomiky“ a souvisejících příležitostí a přínosů.

V Bruselu dne 25. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) 2012 Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (hodnotící zpráva), Evropská komise, 2014.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Uř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23).

(3) https://data.oecd.org/pop/working-age-population.htm.

(4) The 2018 Ageing Report: Economic & Budgetary Projections for the 28 EU Member States (2016-2070) (Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2018: hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2016–2070)), Evropská komise, 2018.

(5) Budoucnost práce: přístup zohledňující celý životní cyklus, Evropská komise, 2018.

(6) The 2018 Ageing Report: Economic & Budgetary Projections for the 28 EU Member States (2016-2070) (Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2018: hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2016–2070)), Evropská komise, 2018.

(7) A gender perspective on older workers‘ employment and working conditions (Genderové hledisko u pracovních míst a pracovních podmínek starších pracovníků), Patricia Vendramin, Gerard Valenduc, 2014.

(8) Digital economy and society statistics – households and individuals (Statistika digitální ekonomiky a společnosti – domácnosti a jednotlivci), Eurostat, 2018.

(9) Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 24.

(10) https://www.oecd.org/els/emp/ageingandemploymentpolicies.htm.

(11) Role of governments and social partners in keeping older workers in the labour market (Úloha vlád a sociálních partnerů při udržování starších pracovníků na trhu práce), Eurofound, 2013.

(12) https://ec.europa.eu/growth/smes/promoting-entrepreneurship/we-work-for/seniors_cs.

(13) Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 44.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/67

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální rozměr odvětví rybolovu

(průzkumné stanovisko)

(2020/C 14/09)

Zpravodaj: Gabriel SARRÓ IPARRAGUIRRE

Konzultace	Evropská komise, 27. března 2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí plenárního shromáždění	14. května 2019
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	4. září 2019
Přijato na plenárním zasedání	25. září 2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	137/0/1

1. Závěry a doporučení

1.1.

Udržitelná konkurenceschopnost musí zohledňovat dva nové rozměry: environmentální a společenský (1). EHSV se domnívá, že je zásadní navrhovat politiky v oblasti rybolovu nejen z hlediska životního prostředí, ale rovněž se zohledněním globálního významu rybolovu, jeho dopadu na ostatní části hospodářství a jeho úlohy v oblasti námořní bezpečnosti, při zásobování zdravými a zdraví prospěšnými potravinami a při udržování obyvatelstva ve zranitelných oblastech (2). EHSV zdůrazňuje význam drobného rybolovu a potřebu zajistit příznivé podnikatelské prostředí, které tomuto odvětví umožní fungovat udržitelným způsobem a poskytnout pracovní místa, která jsou v mnoha pobřežních společenstvích obzvláště důležitá. Při snaze o dosažení rovnosti žen a mužů je nutné lépe uznat úlohu žen a význam jejich přínosu.

1.2.

EHSV doporučuje zajistit soudržnost právní úpravy, pokud jde o opatření týkající se zachování živých mořských zdrojů a normy v oblasti bezpečnosti práce a pracovních podmínek na moři, prostřednictvím posuzování dopadů týkajících se: 1) zaměstnání, 2) mezd, 3) stavby rybářských plavidel a jejich způsobilosti k plavbě, 4) důstojných životních a pracovních podmínek a 5) rozšiřování dovedností rybářů a jejich osvědčování. Stejně tak požaduje za účelem komplexního řízení odvětví lepší koordinaci mezi jednotlivými odbory a útvary veřejné správy na všech úrovních.

1.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci svého pracovního programu vypracovala návrh směrnice, kterým by se do acquis Unie začlenila Úmluva Mezinárodní námořní organizace o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků na rybářských plavidlech, a zajistily se tak harmonizované normy výcviku a osvědčování a zlepšení námořní bezpečnosti v oblasti rybolovu.

1.4.

EHSV vyzývá všechny orgány a sociální subjekty, aby podporovaly zlepšení obrazu rybolovu coby profesní dráhy a zaměstnání, a to jak pro absolventy vysokoškolského studia, tak pro členy posádky, a aby se zabývaly otázkou sociální deprivace a špatnými životními a pracovními podmínkami, které jsou rozšířené v mnoha rybářských komunitách a přístavních městech.

1.5.

EHSV vybízí Evropskou komisi k předložení přesných změn základního nařízení o společné rybářské politice, aby v souvislosti se zlepšením podmínek obyvatelnosti a bezpečnosti rybářských plavidel nebyla pro výpočet rybolovné kapacity brána v úvahu měřítka hrubé prostornosti a výkonu (3).

1.6.

EHSV vyzývá členské státy, aby ratifikovaly úmluvu MOP č. 188 a přijaly opatření nezbytná k jejímu správnému provedení do vnitrostátních právních předpisů a k jejímu uplatnění a aby případně pověřily klasifikační společnosti prováděním inspekcí a vydáváním osvědčení, neboť v současnosti provází koordinaci těchto funkcí v některých zemích problémy.

1.7.

EHSV členským státům připomíná, že je důležité, aby do 15. listopadu 2019 do svých vnitrostátních právních předpisů provedly směrnici Rady (EU) 2017/159 (4), kterou se do acquis Unie začleňuje úmluva MOP č. 188. Vyzývá rovněž Komisi, aby co nejdříve předložila návrh doplňkové směrnice, která bude obsahovat ustanovení o kontrole a plnění, jako tomu bylo v případě námořní dopravy, s cílem zavést harmonizovaný systém inspekcí.

1.8.

EHSV doporučuje zvýšit soudržnost mezi politikou v oblasti rybolovu a obchodní politikou. V důsledku toho by země spojené s nezákonným rybolovem a závažným vykořisťováním pracovníků neměly využívat preferenčního přístupu na trh Unie. V této souvislosti by se produktům pocházejícím z těchto zemí neměly přiznávat nástroje celních preferencí, jako jsou autonomní kvóty.

2. Úvod a souvislosti

2.1.

Rybolov je tradičním povoláním s velkým kulturním významem a v mnoha pobřežních komunitách Evropské unie je klíčový coby zásadní zdroj potravy a výživy, zaměstnání, obchodu, hospodářského blahobytu a rekreace. Nelze popřít naléhavost obnovy rybích populací a environmentálních zdrojů, ale jak EHSV zdůraznil ve svých předchozích stanoviscích, po mnoho let směřovalo veškeré mezinárodní úsilí k zajištění environmentální udržitelnosti, přičemž se věnovalo málo pozornosti udržitelnosti hospodářské a velmi málo pozornosti udržitelnosti sociální, jakož i námořní bezpečnosti.

2.2.

Rybolov je však navzdory nepřetržitému technologickému pokroku i nadále považován za vysoce rizikovou činnost, a to kvůli faktorům, jako jsou klimatické podmínky, fyzické nároky a pracovní prostředí, které je v neustálém pohybu. To potvrzují statistické údaje, podle kterých je rybolov v porovnání s ostatními odvětvími nebezpečným povoláním. Konkrétně v Evropské unii se podle statistik pracovních úrazů v námořním odvětví, které zveřejnila agentura EMSA (5), ztratilo v období 2011–2017 na moři téměř 120 rybářských plavidel. Obzvláště nešťastným rokem byl rok 2016, neboť bylo ohlášeno 525 námořních nehod a mimořádných událostí, při nichž přišlo na moři o život 55 rybářů, 30 jich bylo vážně zraněno, 184 poraněno a zmizelo 14 plavidel. To znamená, že stále existuje mnoho rybářů, kteří jsou vážně zraněni, nebo dokonce zahynou, když pracují na moři, aby si zajistili obživu a sloužili společnosti, kterou zásobují potravinami.

2.3.

Bez ohledu na to zpráva agentury EMSA zdůrazňuje, že z celkového počtu náhodných událostí na palubě rybářských plavidel bylo 63 % zaviněno lidskou chybou, ve většině případů (65 %) při rybolovné činnosti. Tento údaj ukazuje, jak je důležitý výcvik a rozšiřování dovedností členů posádky v celém odvětví rybolovu, nejen u plavidel o délce 24 metrů nebo více. Samostatně výdělečně činní rybáři a vlastníci malých plavidel, kteří pracují spolu se svou posádkou, by měli mít rovněž přístup k odborné přípravě, a to nejen jako řemeslníci, ale i jako řídící pracovníci firem.

2.4.

Celková zaměstnanost v rámci loďstva EU v ekvivalentech plného pracovního úvazku se od roku 2008 (6) každoročně snižuje v průměru o 1,3 %, částečně kvůli poklesu kapacity loďstva. Navzdory rozšířením EU byl v roce 2018 počet plavidel EU 81 644, to jest o 22 203 plavidel méně než v roce 1996, z nichž zůstalo aktivních pouze 65 400.

2.5.

Přesto se však průměrná mzda v ekvivalentech plného pracovního úvazku každoročně zvyšuje o 2,7 %. Hospodářská výkonnost loďstva EU nadále zaznamenává rekordní čisté zisky, které v roce 2016 tvořily 1,3 miliardy eur (7). Za těmito dobrými výsledky stojí především konkurenceschopné první prodejní ceny, nízké ceny paliv, zlepšení provozní účinnosti plavidel a růst některých významných rybích populací. Je však třeba upřesnit, že údaje naznačují, že loďstva pěti členských států (Finska, Chorvatska, Kypru, Litvy a Malty) zaznamenala v roce 2016 čistou ztrátu. Z údajů rovněž vyplývá, že v roce 2016 vytvořilo pobřežní loďstvo čistý zisk ve výši 132 milionů eur, přičemž oproti roku 2015 došlo k významnému navýšení (+ 36 %). V sedmi členských státech však tento segment loďstva vykázal v roce 2016 čistou ztrátu.

2.6.

I přes tento pozitivní trend, příznivé sociální dohody a úsilí vyvíjené v oblasti zlepšování mezd a podmínek pobytu na palubě, pohodlí a telekomunikací stále není rybolov pro nejmladší generaci lákavý. Příčinou je někdy to, že jde o činnost prováděnou v nepříznivém přírodním prostředí, jindy zase absence náležitého sladění pracovního a rodinného života osob pracujících na lodích nebo nedostatečná informovanost o uvedených zlepšeních. Jisté je, že ani během hospodářské krize posledních let se nepodařilo nejmladší generaci tomuto odvětví přiblížit. Mnoho potenciálních podnikatelů si při zakládání podniků nezvolí profesi rybáře, jelikož v některých zemích nemají vlastníci malých plavidel možnost předčasného odchodu do důchodu, i když pracují za stejně tvrdých podmínek jako jejich zaměstnanci. Sociální otázky se neomezují pouze na podmínky pro rybolov na palubě. Je nutné zlepšit i životní podmínky na pevnině. Podle některých studií se rybářské komunity a přístavní města často potýkají s vysokou mírou chudoby, nedostatečnými veřejnými službami a špatnými životními podmínkami. Rovněž se nedoceňuje úloha žen, zejména manželek zapojených do činností souvisejících s rybolovem, pokud jde o prosperitu tohoto odvětví. Tyto sociální aspekty je třeba dále zkoumat.

2.7.

Ze všech těchto důvodů Výbor naléhavě žádá Evropskou komisi, aby podpořila, oznámila a navrhla opatření nezbytná nejen k zajištění námořní bezpečnosti a důstojných pracovních podmínek, ale také k přilákání kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou pro přežití a rozvoj odvětví se strategickým významem pro Evropu nepostradatelní.

3. Obecné připomínky

3.1.

EHSV je zastáncem odpovědné a celistvé společné rybářské politiky. Proto musí být opatření pro zachování živých mořských zdrojů ucelená a nikdy nesmí poškozovat důstojné pracovní a životní podmínky na palubě rybářských plavidel, bezpečnost na moři, výcvik a rozšiřování dovedností rybářů. I když není možné odstranit nebezpečí, jež jsou moři vlastní, lze snížit rizika nehod a zlepšit podmínky na palubě prostřednictvím závazku příslušných orgánů, že budou regulovat odvětví rybolovu a zvyšovat jeho bezpečnost.

3.2.

EHSV připomíná všem členským státům a Evropské unii, že podepsaly Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS), která státům vlajky ukládá povinnost zajistit námořní bezpečnost prostřednictvím interních právních předpisů založených na mezinárodně dohodnutých normách, i když státy vlajky mohou samozřejmě zavést i vlastní opatření k zajištění bezpečnosti na moři. Zatímco členské státy vzaly velmi vážně svou povinnost regulovat sociální rozměr odvětví námořní dopravy (částečně díky legislativnímu úsilí Unie), ukazatele ratifikace mezinárodních úmluv o bezpečnosti a pracovních podmínkách v odvětví námořního rybolovu zůstávají velmi nízké.

3.3.

Proto Výbor klade důraz na to, že je nutné nadále podporovat uplatňování stávajících mezinárodních legislativních nástrojů, jako je úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 188, která upravuje sociální podmínky na palubě rybářských plavidel, Dohoda FAO o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, Dohoda z Kapského Města o bezpečnosti rybářských plavidel a Mezinárodní úmluva Mezinárodní námořní organizace o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků na rybářských plavidlech z roku 1995 (úmluva STCW-F).

3.4.

EHSV připomíná, že je důležité zajistit sociální odpovědnost v celém hodnotovém řetězci odvětví rybolovu, a uvádí evropský model sociálního dialogu jako vzor pro zajištění důstojných pracovních podmínek v odvětví rybolovu. V této souvislosti blahopřeje evropským sociálním partnerům k tomu, že podle článku 155 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) vyjednali a navrhli směrnici (EU) 2017/159, kterou se do práva Unie provedla úmluva MOP č. 188.

3.4.1.

Výbor však vyjadřuje politování nad tím, že do oblasti působnosti tohoto předpisu nemohli být zahrnuti samostatně výdělečně činní rybáři z důvodu nedostatku pravomocí sociálních subjektů o tomto bodě vyjednávat. Proto a také z důvodu velkého počtu samostatně výdělečně činných rybářů v EU je nezbytné, aby členské státy úmluvu MOP č. 188 ratifikovaly.

3.4.2.

Kromě toho Výbor naléhavě žádá Komisi, aby dokončila postup sociální regulace rybolovu prostřednictvím návrhu doplňkové směrnice, která bude obsahovat ustanovení o kontrole a plnění, aby se zajistil nediskriminační systém inspekcí mezi jednotlivými evropskými vodami a loďstvy, pokud jde o výklad a uplatňování tohoto předpisu.

3.5.

Nedávná studie Evropského parlamentu o výcviku rybářů (8) došla k závěru, že chybějící společný předpis o výcviku a osvědčování rybářů v EU (9) představuje bezpečnostní riziko, a to nejen pro rybáře samotné, ale také pro ostatní uživatele vod EU. Tento legislativní nedostatek je možné napravit uplatněním úmluvy STCW-F. Proto EHSV naléhavě žádá Komisi, aby zavedla postupy k provedení úmluvy STCW-F do práva Unie za účelem zlepšení bezpečnosti na moři pro rybolov, který je obecně považován za jedno z nejnebezpečnějších povolání.

3.6.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby podporovala odbornou přípravu v oblasti námořního rybolovu coby způsob, jak toto odvětví profesionalizovat a zlepšit jeho schopnost podporovat kvalitní pracovní místa. V tomto smyslu by měl být v rámci odborné přípravy kladen důraz na zkušenosti a praktické experimentování, aniž by to bylo na úkor značných schopností a dovedností, jež profesionálové mořského světa potřebují, přičemž by se více využívaly modely, jako je duální odborná příprava. Výbor proto vyzývá k tomu, aby byl ENRF využíván intenzivněji, aby se rozšířily možné cíle a aby bylo schváleno začlenění ESF jako doplňkového fondu pro odbornou přípravu, se zvláštním zaměřením na drobný rybolov.

3.7.

EHSV připomíná, že začlenění této úmluvy do acquis Unie by odvětví přineslo mnoho výhod, neboť by umožnilo zajistit svobodu pohybu pracovníků pomocí vydání osvědčení o způsobilosti platného v celé EU (na rozdíl od současné situace), usnadnit přechody rybářů mezi rybolovem a dalšími námořními profesemi a vytvořit harmonizované programy výcviku v EU. Pro náležité uplatnění úmluvy je nicméně ještě nezbytné vypracovat evropské normy o zdravotních prohlídkách rybářů za účelem osvědčení jejich způsobilosti. Tyto normy jsou rovněž nutné ke splnění požadavku uvedeného v článku 10 úmluvy MOP č. 188 o práci v odvětví rybolovu, podle něhož žádný rybář nemůže pracovat na palubě rybářského plavidla bez platného lékařského potvrzení. S ohledem na to vypracuje Výbor pro sociální dialog v odvětví mořského rybolovu v období 2019–2020 standardy pro lékařské prohlídky rybářů.

3.8.

V souladu s výše uvedeným považuje EHSV za prioritní zvýšit atraktivnost povolání rybáře, přilákat talentované jedince a usnadnit zapojování mladých lidí do této činnosti, která poskytuje zaměstnání více než 150 000 členům posádky, a to prostřednictvím spolupráce veřejné správy a klíčových subjektů s odvětvím vzdělávání a práce. To je nezbytná reakce na nedostatek členů posádky, což je problém ohrožující životaschopnost tohoto odvětví, který byl v současnosti určen jako nejzávažnější problém, jemuž čelí evropské rybářské loďstvo. Odvětví zdůrazňuje, že pokud se nenajdou krátkodobá a střednědobá řešení, mnohá plavidla budou muset zakotvit. Proto je nezbytné zahájit strategické plány v sociální oblasti s cílem na jedné straně přilákat do odvětví rybolovu evropské pracovníky a na straně druhé usnadnit zaměstnávání cizinců. EHSV doporučuje posílit vzdělávání v oblasti námořního rybolovu a propagovat rybolov coby důstojné zaměstnání plné příležitostí pro mladé lidi.

3.9.

Zanedbání společenské podpory odvětví rybolovu vedlo k menšímu zájmu občanů EU o toto povolání. To zase ve vodách EU přispělo k většímu zaměstnávání rybářů z řad migrantů (ze zemí mimo EHP), kteří jsou v některých případech a zemích snadnou obětí pracovního vykořisťování (10). V důsledku specifik odvětví rybolovu, kdy se práce vykonává během dlouhých období pobytu na moři, jsou rybáři z řad migrantů obzvláště zranitelní.

3.10.

V zájmu řešení tohoto problému a v souladu s usnesením MOP přijatým v roce 2017 na třístranném setkání, které se týkalo témat souvisejících s rybáři z řad migrantů (11), považuje EHSV za zásadní vypracovat obecné zásady a praktické pokyny pro spravedlivé služby na trhu práce v odvětví rybolovu, jejichž součástí budou: a) dostatečné a vhodné pokyny pro vlastníky rybářských plavidel a (přeshraniční) služby na trhu práce; b) vzorové smlouvy pro (přeshraniční) služby na trhu práce v odvětví rybolovu; c) dostatečné a vhodné pokyny pro rybáře hledající zaměstnání na palubě (zahraničních) rybářských plavidel a d) mechanismy pro předkládání stížností. S ohledem na to vypracuje Výbor pro sociální dialog v odvětví mořského rybolovu v období 2019–2020 standardy pro důstojný nábor rybářů z řad migrantů.

3.11.

Výbor rovněž vyzývá členské státy EU, aby ratifikovaly, uplatňovaly a prosazovaly úmluvu MOP č. 188. Kromě toho vyzývá Evropskou komisi, aby shromáždila údaje a statistiky o situaci rybářů z řad migrantů v Evropě.

3.12.

Podle článku 22 základního nařízení o společné rybářské politice usilují členské státy o dosažení stabilní a trvalé vyváženosti mezi rybolovnou kapacitou svého loďstva a svými rybolovnými právy. Za tím účelem členské státy zajistí, aby rybolovná kapacita jejich loďstva nikdy nepřesáhla maximální stropy kapacity stanovené z hlediska hrubé prostornosti (objem) a počtu kW (výkon). Evropští sociální partneři prostřednictvím nedávné studie o sociálním dopadu těchto stropů, kterou spolufinancovala EU (12), uvedli, že omezení hrubé prostornosti má negativní dopad na bezpečnost, pohodlí rybářů a na kvalitu ryb, neboť postihuje iniciativy, které pro plavidla zajišťují dodatečná opatření v oblasti bezpečnosti, pohodlí a kvality, protože znamená, že krychlové metry navíc musí konkurovat například objemu prostor, kde se nacházejí ryby, objemu strojovny nebo palivovým nádržím.

3.13.

Na základě toho, co bylo uvedeno v předchozím odstavci, EHSV pověřuje Evropskou komisi, aby nalezla alternativní řešení pro měření rybolovné kapacity, která na základě různých faktorů, jako je přidělená kvóta nebo velikost plavidla, z výpočtu vyloučí prostory určené na odpočinek, pohodlí a přestávky, podobně jako je tomu v Norsku a na Islandu. V tomto smyslu a jako doplněk by mělo být schváleno zvýšení prostornosti plavidel, pokud dodatečné objemy odpovídají potřebě zlepšit bezpečnost a pohodlí posádky.

3.14.

EHSV rovněž upozorňuje, že jak úmluva MOP č. 188, tak směrnice (EU) 2017/159 obsahují zákonný požadavek na více prostoru pro ubytování posádky na nových rybářských plavidlech (vyrobených počínaje 15. listopadem 2019). Stejně tak nedávná studie provedená ve Francii informovala o prodloužení pracovní doby a zkrácení doby odpočinku, což vede ke zvýšení zdravotních a pracovních rizik pro rybáře. Podobná zjištění, která potvrzují zhoršení pracovních podmínek, zveřejnila nizozemská univerzita ve Wageningenu a španělské technologické centrum AZTI.

3.15.

EHSV zdůrazňuje, že povinnost vykládky vyžaduje zvýšení prostoru pro skladování vedlejších úlovků, které již nelze vypustit zpět do moře, a vede k větší spotřebě paliva kvůli omezenému prostoru pro cílové druhy a k dodatečným nákladům na vykládku, ruční třídění, vážení a zpracování (13). Konstatuje také, že ohrožuje bezpečnost na palubě a stabilitu plavidla, neboť vede k většímu vršení beden v podpalubí, a to z hlediska jak počtu, tak výšky, což způsobuje nebezpečí pádu zavěšených břemen.

3.16.

Kromě toho nelze podměrečné ryby uvádět na trh pro přímou lidskou spotřebu. To vede k plýtvání rybami, zejména v jižních členských státech EU, jež nemají továrny na výrobu rybí moučky, a snižuje to příjmy rybářů, kteří za tyto úlovky dostávají směšně nízkou cenu.

3.17.

Poukazuje to na kolizi právních předpisů, a to článku 15 nařízení o společné rybářské politice, týkajícího se povinnosti vykládky, s úmluvou MOP č. 188, konkrétně s předpisy vztahujícími se na dobu odpočinku (článek 14). EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby provedla posouzení dopadu a navrhla vhodná opatření, která vyřeší rozpory mezi různými právními nástroji přijatými EU, jimiž jsou postiženi rybáři.

3.18.

Průměrné stáří evropského loďstva je 23 let, přičemž existují krajní případy, jako je Španělsko, kde je stále více než 2 500 plavidel starších 40 let. Ve velké většině těchto případů jde o malá plavidla určená pro drobný rybolov. Aby byla zajištěna bezpečnost na palubě plavidel, lepší obyvatelnost pro členy posádky a lepší pracovní podmínky, je podle EHSV nezbytné zahájit plán renovace a modernizace loďstva. Tento plán by mohl být uskutečněn prostřednictvím vytvoření finančních nástrojů a za pomoci Evropské investiční banky (EIB), což by rybářským podnikům usnadnilo přístup k financování. Dále by bylo vhodné, aby se v rámci budoucího Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) zvážila podpora na renovaci a modernizaci loďstva, aniž by se zvýšila rybolovná kapacita.

3.19.

Nakonec by EHSV rád zmínil obchodní politiku Evropské unie. V současnosti pochází více než 60 % ryb spotřebovávaných na trhu Unie ze třetích zemí. Na mnohé z těchto dovážených produktů rybolovu se vztahují obchodní dohody, jež přiznávají celní preference, zejména rozvojovým zemím (všeobecný systém preferencí, dohody o hospodářském partnerství atd.). Existují případy, kdy jsou tyto preference sjednány se třetími zeměmi, jež nesplňují normy v oblasti sociální a environmentální udržitelnosti, které musí podle právních předpisů EU dodržovat evropští producenti (14). To vede k situaci nekalé soutěže a ztráty konkurenceschopnosti evropských podniků. Snaha EU, aby rybolov a získávání mořských produktů byly udržitelné a sociálně odpovědné, je proto neslučitelná s dovozem produktů z určitých zemí, které udržitelnost a sociální odpovědnost respektují příliš málo či je nerespektují vůbec.

3.20.

EU musí využít své obchodní politiky, aby dosáhla toho, že pro evropské i zahraniční subjekty budou platit podobné normy v oblasti environmentální a sociální udržitelnosti, přičemž na vnitřní trh budou mít přístup pouze produkty, které tyto normy splňují. V opačném případě by EU vysílala nesprávný signál mezinárodnímu společenství, neboť by odměňovala ty, kteří učinili méně pro udržitelnost rybích populací a spravedlivé zacházení s lidmi.

3.21.

EHSV doporučuje zvýšit soudržnost mezi politikou v oblasti rybolovu a obchodní politikou. V důsledku toho by země spojené s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem a závažným vykořisťováním pracovníků neměly využívat preferenčního přístupu na trh Unie – právě naopak. Stejně tak by se autonomní celní kvóty neměly uplatňovat na produkty pocházející ze zemí, u nichž bylo odhaleno zapojení do nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (případ Thajska, který předběžně určila Evropská komise a jemuž udělila žlutou kartu). EHSV navrhuje využívat tyto nástroje pouze tehdy, pokud naše trhy nemohou být dostatečně zásobovány evropskými produkty, nikoli k dovozu neudržitelných produktů za ještě nižší ceny. Tento celní nástroj navíc vede k tomu, že je vyvíjen větší tlak na ceny producentů z EU.

3.22.

Usnadnění přístupu k rybám za spravedlivé ceny pro osoby s nedostatečným příjmem omega-3 kyselin a dalších živin by mělo být považováno za sociální politiku s okamžitým dopadem na náklady systému zdravotní péče. V mnoha zemích EU se v zájmu rozvoje rozmanité a zdravé stravy musí zvýšit konzumace produktů rybolovu.

V Bruselu dne 25. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Stanovisko EHSV Naslouchat občanům Evropy v zájmu udržitelné budoucnosti (Sibiu a ještě dále) (Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37).

(2) Stanovisko EHSV Kontrola rybolovu (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 118).

(3) Stanovisko EHSV Evropský námořní a rybářský fond (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 104).

(4) Úř. věst. L 25, 31.1.2017, s. 12.

(5) http://www.emsa.europa.eu/emsa-documents/latest/item/3156-annual-overview-of-marine-casualties-and-incidents-2017.html.

(6) https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/2018-annual-economic-report-eu-fishing-fleet-stecf-18-07.

(7) https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/2018-.

(8) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/617484/IPOL_STU(2018)617484_EN.pdf.

(9) Směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací stanoví závazné požadavky na rybolov ve vnitrozemských vodách, avšak požadavky na rybolov na moři dosud stanoveny nebyly.

(10) Stanovisko EHSV Víceletý plán pro populace žijící při dně v Severním moři (Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 109).

(11) https://www.ilo.org/sector/activities/sectoral-meetings/WCMS_552794/lang–en/index.htm.

(12) http://www.chil.me/download-file/4bd3f613-0ecc-455b-a6ec-60262363eb24/analysis-on-gross-tonnage-and-propulsion-power-ceilings.

(13) Stanovisko EHSV Povinnost vykládky (Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 68).

(14) Stanovisko EHSV Kontrola rybolovu (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 118).

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/72

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zlepšování právní úpravy – hodnocení a potvrzení závazku

[COM(2019) 178 final]

(2020/C 14/10)

Zpravodaj: Denis MEYNENT

Konzultace	Evropská komise, 3.6.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	3.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	99/0/0

1. Závěry a doporučení

1.1.

Evropské právní předpisy jsou zásadním faktorem integrace. Pokud jsou náležitě přiměřené, jsou pro všechny evropské subjekty a občany důležitou zárukou ochrany a právní jistoty (1).

1.2.

Výbor vyzývá k tomu, aby se v programu pro zlepšování právní úpravy pokračovalo pod podmínkou, že dojde k určitým podstatným vylepšením (viz doporučení níže). Navrhuje, aby byla odpovědnost za tento program svěřena jednomu z místopředsedů nové Komise.

1.3.

EHSV připomíná, že zlepšování právní úpravy nesmí nahradit politické rozhodování a nesmí v žádném případě vést k deregulaci, ani způsobit snížení úrovně sociální ochrany a ochrany životního prostředí a spotřebitelů a omezení základních práv (2).

1.4.

Využívání nástrojů ke zlepšování právní úpravy musí být prostředkem, který zajistí, aby byla účinně zohledňována udržitelnost opatření prováděných v rámci politik EU.

1.5.

EHSV vyzývá Komisi, aby přezkoumala pokyny a kritéria souboru nástrojů pro zlepšování právní úpravy za účelem začlenění cílů udržitelného rozvoje, formulovaných v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030, do procesu hodnocení. Do tohoto souboru nástrojů musí být výslovně zahrnuta „kontrola udržitelnosti“.

1.6.

EHSV opakuje svůj požadavek, aby byl nadále rozvíjen evropský ekosystém posouzení dopadů a hodnocení za účelem zlepšení jeho kvality a podpory aktivní účasti organizované občanské společnosti při tvorbě a provádění právních předpisů (3).

1.7.

Posouzení dopadů se musí vždy zaměřovat v prvé řadě na náklady a přínosy, a to na základě spolehlivých a ověřitelných údajů, jakož i na kvalitu, což je v zájmu zúčastněných stran.

1.8.

EHSV vyzývá Komisi, aby zavedla inteligentní schéma hodnocení, které umožní dynamické modelování dopadu podstatných změn navržených spolunormotvůrci a zúčastněnými stranami, přičemž vyjádří dopad určitých parametrů, jako je míra emisí, procentní podíly, kvantitativní prahové hodnoty nebo stropy, ale také kvalitativní údaje. V tomto ohledu EHSV podporuje zavedení pilotního projektu pro inteligentní modelování.

1.9.

Posouzení dopadů musí být integrované a musí zohledňovat všechna kritéria, k nimž patří především sociální ochrana, ochrana spotřebitelů a zaměstnání, ale také cíle udržitelného rozvoje, zdraví, životní prostředí, klima, územní dopady, malé a střední podniky a mikropodniky.

1.10.

EHSV by v tomto duchu uvítal přijetí rozhodné iniciativy na podporu malých a středních podniků (Act Small First) a požaduje, aby byla posouzena zásada „zelenou malým a středním podnikům“ a test dopadů na malé a střední podniky s cílem zvýšit jejich účinnost a vypracovat právní předpisy slučitelné s malými a středními podniky, aby se podpořil jejich rozvoj na vnitřním trhu při zajištění právní jistoty.

1.11.

Metodika provádění posouzení dopadů musí být transparentní a je třeba ji sdílet s dalšími poradními institucemi a orgány, aby měly možnost navrhnout změny a vypracovat stanoviska, jež budou předem prostudována.

1.12.

Posouzení dopadů, která budou prováděna v nezávislých a objektivních podmínkách, musí analyzovat a případně navrhnout alternativní možnosti a současně jasně zdůraznit výhody a nevýhody různých scénářů.

1.13.

Výbor pro kontrolu regulace (RSB), který má na starosti kontrolu kvality, je prospěšný orgán, který prokázal svou efektivitu v systému posouzení dopadů. Měl by hrát větší roli při přípravě integrovaného přístupu.

1.14.

Ustanovení o přezkumu by měla být zformulována tak, aby Komise a členské státy mohly dohlížet na provádění dotčených právních předpisů a uskutečnit integrované posouzení jejich dopadů na zúčastněné strany.

1.15.

EHSV, který má přímý kontakt se skutečnou situací v praxi a má k dispozici rozsáhlou síť kontaktů a odborné znalosti svých členů, by se chtěl přednostně zaměřit na následná hodnocení a na kvalitativní hodnocení, jež umožňují zjistit dopad legislativní činnosti nebo politiky EU a zprostředkovat místní zkušenosti evropských hospodářských a sociálních partnerů (4).

1.16.

EHSV zastává názor, že do konzultací by měly být lépe zapojeny organizace občanské společnosti, a sice prostřednictvím partnerství založeného na spolupráci.

1.17.

Dotazníky by měly být otevřené a měly by respondentům umožnit, aby se vyjádřili podrobněji. Výbor žádá Komisi, aby odpovědi zpracovávala z kvalitativního hlediska, což ponechá více prostoru pro diferencované hodnocení výsledků.

1.18.

Výbor se domnívá, že zásada inovace nemá žádný právní základ a je obzvláště nejasná, a její využití by se tedy mělo omezit pouze na specifické případy, kdy může zajistit přidanou hodnotu, s výjimkou řádného fungování vnitřního trhu, sociální ochrany a ochrany životního prostředí, spotřebitelů a zdraví. Výbor připomíná, že prosazuje uplatňování zásady předběžné opatrnosti (článek 191 SFEU), a domnívá se, že by bylo vhodné vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy ohledně věcné náplně zásady inovace a jejího používání a také souladu obou těchto zásad.

1.19.

Metoda snížení zbytečných nákladů musí vycházet z individuálního posouzení stávajících právních předpisů, jehož cílem bude konkrétně určit, co lze zjednodušit, zefektivnit nebo zrušit, nikoli však z cílů, jež byly předem stanoveny na „politické úrovni“.

1.20.

Výbor v této souvislosti vyzývá Komisi, aby vyjasnila kritéria, která slouží k určení toho, zda má v souladu se zásadou proporcionality regulační nebo administrativní zátěž smysl či nikoli.

1.21.

EHSV požaduje, aby bylo vypracováno vyvážené a jasné zhodnocení platformy REFIT. Domnívá se, že je třeba zajistit, aby platforma měla k dispozici pravidla a prostředky, které jí umožní rychleji reagovat na žádosti, přičemž bude současně upřesněna metodika práce.

1.22.

Je třeba přezkoumat mandát platformy, aby byl program REFIT kontrolou probíhající obousměrně, tzn. aby nepředjímal, kam je třeba právní úpravu směřovat – k doplnění legislativního aktu, vytvoření dodatku k němu, jeho změně či zrušení (5).

2. Shrnutí obsahu sdělení

2.1.

Komise se domnívá, že zlepšování právních předpisů umožnilo zlepšit způsob, jakým je politika prováděna, a mělo by zůstat klíčovou součástí jejích pracovních metod. Připomíná, že se nejedná o skrytý úmysl provést deregulaci. Navzdory povzbudivým výsledkům zhodnotila Komise svá opatření kriticky.

2.2.

Ke kladným prvkům patří zejména větší zapojení občanů, zúčastněných stran a občanské společnosti do konzultací Komise.

2.3.

Pokud jde o posouzení dopadů, Komise se domnívá, že se systematicky posuzují hospodářské, sociální a environmentální dopady jejích iniciativ.

2.4.

Co se týče hodnocení právních předpisů provedených na úrovni EU, vítá Komise skutečnost, že tři čtvrtiny provedených posouzení dopadu nyní doprovází hodnocení dotčené politiky nebo odvětví.

2.5.

Program REFIT hodnotí Komise kladně. Komise v letech 2015 až 2018 předložila 150 opatření ke zjednodušení právních předpisů Unie.

2.6.

Navzdory této kladné bilanci poukazuje Komise na řadu možných zlepšení a stanovuje několik konkrétních závazků, zejména zintenzivnění spolupráce s EHSV a VR, posílení a kontrolu kvality veřejných konzultací, podrobnější posuzování subsidiarity a proporcionality například prostřednictvím společné „tabulky“, kterou navrhla pracovní skupina pro subsidiaritu a proporcionalitu.

3. Hodnocení ze strany Výboru

3.1.

Pod záštitou Komise a dalších institucí (COREPER, CER, OECD) byl proveden značný počet projektů za účelem zhodnocení pokroku, kterého EU dosáhla v těchto třech oblastech:

—	posuzování dopadu,

—	konzultace se zúčastněnými stranami, občanskou společností a občany,

—	zjednodušení a snížení regulační zátěže.

Navzdory neustálému úsilí Komise však přetrvávají jisté obtíže.

3.2.

Posuzování dopadu

3.2.1.

Znásobení počtu hospodářských kritérií: během let byla doplněna řada hospodářských kritérií hodnocení (test konkurenceschopnosti, digitální test, test dopadů na malé a střední podniky, právní předpisy, jež obstojí i v budoucnosti, zásada inovace). Tato záplava kritérií s sebou nese tři problémy: jejich hierarchické uspořádání, jejich postavení ve vztahu k sociálním a environmentálním kritériím (které kritérium bude nakonec rozhodující?) a určitá byrokratizace procesu.

3.2.2.

Metodika zaměřená především na náklady: různé nástroje ze souboru nástrojů (6) poskytnutého Komisi za účelem posouzení dopadu určité iniciativy jsou neměnné a zaměřené na náklady, přičemž se omezují na položení souboru obecných otázek, aniž by zdůraznily kvalitativní aspekt nebo zvážily alternativní scénáře. Nástroje jsou paralelní a neumožňují integrovaný přístup, který by spojil náklady a přínosy a zaměřil se na územní soudržnost, udržitelný rozvoj a udržitelnou konkurenceschopnost. Žádný nástroj navíc není specificky věnován životnímu prostředí ani klimatu.

3.2.3.

Chybí posouzení dopadu k aktům v přenesené pravomoci a prováděcím aktům: tyto akty mají značnou oblast působnosti a zaujímají velmi významné místo v právních předpisech EU. V roce 2018 bylo zaznamenáno 861 prováděcích aktů, 96 aktů v přenesené pravomoci a 72 legislativních aktů (7). Komise uznává, že existuje málo posouzení dopadu k aktům v přenesené pravomoci, a to z nedostatku času nebo rozpočtových prostředků. EHSV má rovněž za to, že pokud jde o postup přenášení pravomoci a případné změny aktů v přenesené pravomoci, měl by být – s ohledem na jejich hospodářské a sociální dopady – žádán o stanovisko ze stejného titulu jako v řádném legislativním postupu (8).

3.2.4.

Chybí posouzení dopadů k podstatným změnám navrženým spolunormotvůrci: navzdory tomu, že odstavec 15 interinstitucionální dohody (9) ukládá Radě a Evropskému parlamentu povinnost provést posouzení dopadů ohledně jimi navržených podstatných změn návrhů Komise, Rada nikdy nevypracovala posouzení dopadů k podstatné změně navržené jedním nebo více členskými státy. Ve skutečnosti nemá ani rozpočtové prostředky, ani provozní kapacitu, které jsou k tomu zapotřebí.

3.2.5.

Externalizace posouzení dopadů ze strany Komise: důsledkem systematizace posouzení dopadů jsou jejich náklady a částečná privatizace. Jaké máme záruky, že posouzení dopadů jsou prováděna nezávisle a objektivně, pokud oddělení Komise, které posouzení dopadů provádí, vypracovává rovněž legislativní návrh?

3.2.6.

Úloha Výboru pro kontrolu regulace (CER): tento výbor přezkoumává kvalitu posouzení dopadů. Jeho kladné stanovisko je nezbytné pro to, aby sbor komisařů schválil návrh. V roce 2018 obdrželo 28 % posouzení dopadů od Výboru pro kontrolu regulace záporné stanovisko z důvodu jejich nedostatečné kvality. Je třeba vyzdvihnout profesionalitu členů tohoto výboru, kteří prokázali svou nezávislost. Širší veřejnost však ještě stále není obeznámena s tím, jak užitečný tento výbor je a jaký cíl sleduje. Mohl by hrát větší roli při vytváření integrovaného přístupu v rámci hospodářského, sociálního a environmentálního rozměru posouzení dopadů.

3.2.7.

Následné hodnocení dopadu právních předpisů EU na fungování vnitřního trhu je zárukou řádné správy věcí veřejných. Ustanovení o přezkumu umožňuje ověřit správné provedení dotčeného právního předpisu a obohatit, změnit nebo přizpůsobit daný právní předpis z hlediska vědeckých poznatků, zjištění z praxe nebo na základě konzultace se sociálními partnery. Několik nedávných příkladů však ukazuje, že tato ustanovení o přezkumu nejsou vždy vypracována tak, aby Komise a členské státy mohly provést integrované posouzení dopadů dotčeného právního předpisu. Kromě toho Evropský účetní dvůr zdůrazňuje, že obsah ustanovení o přezkumu není vždy jasný, zejména pokud jde o určení požadovaných výstupů a vhodného okamžiku k realizaci přezkumu ex post (10).

3.3.

Zavedení zásady inovace

3.3.1.

Tato zásada, která byla zavedena v listopadu 2014 z podnětu fóra European Risk Forum a již v roce 2016 schválila Rada během nizozemského předsednictví, stanoví, že je nezbytné, aby byly všechny nové legislativní návrhy slučitelné z hlediska jejich (kladného) dopadu na inovace za účelem vytvoření právních předpisů, jež obstojí i v budoucnosti (future proof legislation).

3.3.2.

Od té doby zastánci této zásady usilují o její začlenění do legislativního acquis EU. V roce 2019 se zásada inovace nenápadně objevila v programu Horizont Evropa (2021–2027) v podobě bodu odůvodnění.

3.3.3.

Přesto je třeba konstatovat, že zásada inovace je velmi nejasně vymezena:

—	tato zásada nemá na rozdíl od zásady předběžné opatrnosti (článek 191 SFEU), s níž je někdy v rozporu, žádný právní základ,

—	je velmi vágní: o jakou inovaci se jedná? Vědeckou, technickou, organizační, sociální?

Akademický výzkum ukazuje, že z empirického hlediska regulace inovacím neškodí. Právě naopak, „zdá se, že regulace je spíše přínosem pro inovace a že tento dopad je tím výraznější, čím je dotčené odvětví blíže technologické hranici“ (11). Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci T-521/14 (Švédské království v. Evropská komise) potvrdil, že vědecká kritéria mají přednost před jakýmkoli subjektivním hodnocením povinností uložených evropskému zákonodárci ve jménu inovací nebo jiných požadavků.

3.3.4.

Výbor požaduje, aby byly výše uvedené připomínky řádně zohledněny ve sdělení o zásadě inovace, které Komise ohlásila ve svém dokumentu „Průmysl 2030“ (12).

3.3.5.

EHSV se domnívá, že by bylo vhodné, aby vypracoval stanovisko z vlastní iniciativy, v němž by se zabýval zásadou inovace a zejména jejím souladem se zásadou předběžné opatrnosti.

3.4.

Veřejné konzultace

3.4.1.

Navzdory opravdovému úsilí vykazuje postup konzultace několik podstatných nedostatků:

—	mezi respondenty převažují svazy podniků (42,9 %) (13). Podíl odpovědí pocházejících od velkých podniků nebo svazů podniků činil v případě platformy REFIT dokonce 60 %,

—	z důvodu nedostatečných prostředků jsou sociální partneři obecně a především pak zástupci zaměstnanců a spotřebitelů znevýhodněni oproti nadnárodním společnostem a velkým svazům zaměstnavatelů, a to navzdory jejich uznávané a legitimní roli v rozhodovacím procesu (viz článek 154 SFEU),

—	dotazníky jsou tendenční, často jsou vyhotoveny v binární formě a neposkytují příliš prostoru pro podrobnější hodnocení ze strany respondentů,

—	účast v průzkumu je často omezena na určité členské státy. Výsledkem toho je neúplný obrázek skutečné situace,

—	odpovědi se vyhodnocují standardizovaným způsobem. To vede ke statickému nakládání s výsledky, které neumožňuje inteligentní a rozrůzněné využití odpovědí ani vyváženost výsledků konzultace.

3.5.

Snížení zbytečné regulační zátěže

3.5.1.

V listopadu 2018 Komise zveřejnila svou roční analýzu zátěže za rok 2018 (14), která představuje přehled úsilí EU týkající se zjednodušení.

Tato zpráva navzdory očekáváním, která s ní byla spojována, vedle sebe klade opatření, jež je ještě třeba konkretizovat, a výsledky, které plynou spíše z pokroku digitálního hospodářství než boje proti administrativní zátěži (příkladem jsou nařízení o kontrole rybolovu a legislativní balíček o právu obchodních společností).

3.5.2.

Této otázce věnovala část svých úvah také OECD ve své zprávě o zlepšování právních předpisů z roku 2019 (15). Zdá se, že OECD vyzývá k částečnému zrušení acquis Unie a řady právních předpisů členských států, aby se snížila regulační zátěž a náklady, aniž by nejdříve odpověděla na otázku, kam až má snižování nákladů dospět a od jakého okamžiku může dojít k ohrožení systémů ochrany (sociální, environmentální a územní).

3.5.3.

Platforma REFIT vznikla v květnu 2015, aby orgány veřejné správy, občané a zúčastněné strany mohli jejím prostřednictvím přispívat ke zlepšení evropských právních předpisů. Výbor se domnívá, že určité aspekty tento obrázek kazí:

—	zbytečný postup: činnost skupiny členských států z této platformy se částečně překrývá s činností zhruba 200 pracovních skupin Rady,

—	pomalý postup: postup přijímání stanovisek často trvá několik měsíců kvůli nízkému počtu společných postojů dvou skupin, které se setkají jen jednou a nevedou skutečný dialog,

—	asymetrický postup: žádosti pocházejí především ze strany zaměstnavatelů, tj. svazů podniků nebo obchodních komor (viz statistiky, které zveřejnila Komise), málokdy od občanské společnosti nebo sociálních partnerů. Komise a členské státy jsou zastoupeny, chybí však Evropský parlament,

—	mechanismus bez skutečných odborných znalostí: jaký vědecké základ opravňuje členy platformy k analýze velmi různorodých návrhů, jež obdrží? Skutečnými odbornými znalostmi disponuje jedině Komise, která jich někdy využívá k prosazení svých vlastních návrhů,

—	méně významná úloha EHSV a VR ve vztahu k ostatním zúčastněným stranám, což vede k oslabení účinku jejich stanovisek, jež by tyto orgány mohly vydat,

—	náklady, které jsou zcela v nepoměru k přínosům: náklady na platformu se zdají být nepřiměřené s ohledem na výsledky, jichž bylo dosud dosaženo,

—	tendenční povaha platformy: EHSV požaduje obousměrně probíhající kontrolu, tzn. aby nebylo předjímáno, kam je třeba právní úpravu směřovat – k doplnění legislativního aktu, vytvoření dodatku k němu, jeho změně či zrušení.

V Bruselu dne 25. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Viz odstavec 1.1, Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 11.

(2) Viz odstavec 1.4., Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 81.

(3) Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 11.

(4) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 45, odstavec 1.9.

(5) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 45, odstavec 1.11.

(6) Soubor nástrojů pro zlepšování právní úpravy, Evropská komise, SWD(2017) 350 final, 7. července 2017.

(7) Zdroj: Statistiky o legislativních aktech – EUR-Lex (https://eur-lex.europa.eu/statistics/legislative-acts-statistics.html?locale=cs).

(8) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 145.

(9) Interinstitucionální dohoda ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1).

(10) Evropský účetní dvůr, Přezkum právních předpisů EU ex post: dobře nastavený, ale neúplný systém, 2018.

(11) Lilas Demmou, Bruno Amable, Ivan Ledezma, L’impact de la réglementation sur l’innovation: une analyse des performances selon la proximité à la frontière technologique (Dopad regulace na inovace: analýza výkonnosti na základě blízkosti technologické hranici), Economie et prévision, 2013, s. 11. K dispozici na stránkách https://hal.archives-ouvertes.fr/hal-01614139.

(12) Strana 21.

(13) Zdroj: SWD(2019) 156 final doprovázející sdělení Komise, Taking stock of the Commission’s Better regulation Agenda (Hodnocení programu Komise pro zlepšování právní úpravy), 15. dubna 2019.

(14) The European Union’s efforts to simplify legislation (Úsilí Evropské unie týkající se zjednodušení právních předpisů), listopad 2018.

(15) Zpráva OECD (2019) Better regulation Practices across the European Union (Postupy v oblasti zlepšování právní úpravy v celé Evropské unii).

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/78

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla

[COM(2019) 208 final – 2019/0101 (COD)]

(2020/C 14/11)

Samostatný zpravodaj: Jorge PEGADO LIZ

Konzultace	Evropský parlament, 15.7.2019 Rada, 24.6.2019
Právní základ	Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	3.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	107/1/1

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV bere na vědomí, že města Paříž, Brusel a Madrid napadla u Tribunálu nařízení Komise (EU) 2016/646 (1) a že Tribunál následně, dne 13. prosince 2018, rozhodl o částečném zrušení tohoto nařízení.

1.2.

EHSV konstatuje, že Tribunál poskytl Komisi dostatečně dlouhé období (do února roku 2020) na to, aby napravila nedostatky, které byly v nařízení údajně nalezeny, a nedošlo tak k narušení řádného fungování trhu, a to nezávisle na tom, že Komise podala opravný prostředek.

1.3.

EHSV připomíná rozměr aféry „dieselgate“, jíž se již zabýval v několika stanoviscích, a lituje, že Komise nepřijala účinná opatření již od počátku, a nepodařilo se jí tak těmto událostem předejít.

1.4.

Rovněž poukazuje na to, že EU i přes jeho naléhavé výzvy, jež formuloval před více než 20 lety, nebyla schopna (nebo nechtěla) přijmout účinný nástroj pro skupinové akce, s jehož pomocí by bylo možné podobné situace řešit.

1.5.

EHSV se dále domnívá, že řešení obsažené v předmětném návrhu nesmí být omezeno na vyřešení formální záležitosti, aniž by se reálně uspokojily zájmy žalobců.

1.6.

Není si kromě toho jist, zda tento návrh tím, že Komisi svěřuje pravomoc vydávat akty v přenesené pravomoci za uvedených podmínek, znovu neohrožuje nejen účinnost legislativy, ale také záměry, s nimiž normotvůrce dané akty v přenesené pravomoci vytvořil. EHSV se proto domnívá, že by měl s ohledem na nejnovější interinstitucionální dohodu vypracovat nové stanovisko z vlastní iniciativy, v němž přehodnotí svá stanoviska týkající se odvozených aktů.

1.7.

EHSV rovněž doufá, že Komise zaručí, aby u nařízení (EU) 2017/1154 (2) (3. balíček) a nařízení (EU) 2018/1832 (3) (4. balíček) nebyl použit stejný postup jako u právě přijímaného nařízení.

1.8.

EHSV s ohledem na počet legislativních opatření přijatých v této oblasti (zhruba 100) naléhá na Komisi, aby v souladu se zásadami programu zlepšování právní úpravy zvážila možnost/potřebu kompilace/kodifikace, pokud jde o tuto záležitost.

1.9.

EHSV dále vyzývá Komisi, aby zvážila jeho návrhy týkající se konkrétně zvýšení rychlosti a zlepšení právní jistoty.

2. Skandál „dieselgate“a kolektivní odškodnění spotřebitelů

2.1.

V září roku 2015 se na veřejnost dostala informace o tom, že skupina VW vyráběla a prodávala vozidla, do nichž instalovala počítačovou aplikaci, která manipulovala se zkušebními laboratorními testy, jejichž cílem je kontrola emisí plynů z motorových vozidel (4).

2.2.

Firma tak poškodila miliony zákazníků po celém světě, kteří si tato vozidla zakoupili ve víře, že splňují zákonné emisní limity pro znečišťující látky a mají udržitelnější dopad na životní prostředí a spotřebu. Firma svým jednáním též pravděpodobně způsobila vážné škody na zdraví občanů a na životním prostředí celkově.

2.3.

Bylo zjištěno, že v důsledku jednání firmy a požadavků souvisejících s laboratorními zkouškami byly např. hodnoty emisí oxidu dusnatého naměřené při laboratorních testech 10 až 40 krát nižší než hodnoty při skutečné jízdě.

2.4.

Firma přiznala, že toto zařízení instalovala do zhruba 11 milionů dieselových vozidel na celém světě. V důsledku tohoto skandálu zahájila Evropská komise a některé členské státy správní řízení o přestupku a trestní řízení k potrestání firmy za její chování.

2.5.

EHSV připomíná, že miliony spotřebitelů nebyly reálně odškodněny za újmy, které utrpěly, a že stále nejsou k dispozici informace o důsledcích kontrol, které provedly orgány členských států, ani o postupech sběru dat, které provedla firma, zejména pokud jde o důsledky uvádění vozidel do souladu s předpisy s ohledem na jejich užívání v budoucnu.

2.6.

Řada organizací na ochranu spotřebitele a životního prostředí na evropské úrovni využila mechanismy kolektivního odškodnění a podala na Volkswagen a SEAT žalobu, ale pouze na vnitrostátní úrovni a podle rozdílných soudních postupů.

2.7.

Bez ohledu na tyto žaloby nebudou mnozí z těchto spotřebitelů nikdy odškodněni za vzniklé újmy, neboť neexistuje žádný evropský mechanismus kolektivního odškodnění. Kromě toho neřeší nedávný návrh směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů (5), jejž předložila Komise, potřebu účinně odškodnit poškozené spotřebitele. Taková reakce by v tomto případě byla bývala zásadní, neboť by umožnila odškodnit poškozené spotřebitele, kteří jsou tak zcela závislí na opatřeních a rozhodnutích přijatých v členských státech. Doufejme, že probíhající jednání s Evropským parlamentem a Radou budou brzy uzavřena a přinesou vhodnější verzi návrhu.

3. Opatření Evropské komise a stanoviska EHSV

3.1.

V reakci na tento skandál se orgány EU snažily zvládnout, napravit a ukončit tuto situaci (6).

3.2.

Na základě prací Vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu (EMIS) Evropského parlamentu, které byly zahájeny 17. prosince 2015 a zakončeny 2. března 2017 (7), lze ze stěžejních opatření, která přijala Komise, vyzdvihnout zkušební postup pro emise v reálném provozu (RDE – Real Driving Emissions) (8), který byl zaveden a rozvinut nařízeními Komise (EU) 2016/427 (9) (1. balíček), (EU) 2016/646 (10) (2. balíček), (EU) 2017/1154 (11) (3. balíček) a (EU) 2018/1832 (12) (4. balíček).

3.3.

EHSV měl, zejména od roku 2006, příležitost vyjádřit se k otázce emisí plynů, konkrétně pevných částic (PM), oxidů dusíku (NOX), oxidu uhelnatého (CO) a uhlovodíků (HC), přičemž upozornil na některé z nedostatků postupně navrhovaných systémů a doporučil spolehlivější opatření k měření těchto emisí (13).

3.4.

Nicméně pokud jde o nařízení uvedená v odstavci 3.2, EHSV nebyl požádán o vydání stanoviska, jelikož tato žádost není u aktů, které Komise přijímá na základě článků 296 a 297 SFEU (na rozdíl od aktů, které se přijímají např. podle článků 38, 46, 95, 113, 115, 164, 166, 169, 177, 182, 188, 192, 194, 203, 336 a zejména článku 304 SFEU) povinná.

3.5.

Města Paříž, Brusel a Madrid podala podle článku 236 SFEU žalobu na Komisi (Ville de Paris: 26. června 2016, věc T-339/16, Ville de Bruxelles: 29. června 2016, věc T-352/16, Ayuntamiento de Madrid: 19. července 2016, věc T-391/16) a požadovala zrušení nařízení Komise (EU) 2016/646 ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6), jelikož podle jejich názoru stručně došlo k: nedostatku pravomoci, jelikož Komise nevhodně použila regulativní postup s kontrolou namísto řádného legislativního postupu, porušení podstatných formálních požadavků tím, že byla změněna podstatná náležitost základního aktu, čímž byly porušeny předpisy stanovující formu pro jeho přijetí, porušení norem primárního a sekundárního práva a všeobecných zásad práva Evropské unie (např. článků 3, 11, čl. 114 odst. 3 a článku 191 SFEU a článků 35 a 37 Listiny základních práv Evropské unie a také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES (14), článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 (15) a nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (16)) a zneužití pravomoci, jelikož cíl sledovaný Komisí, a to zvýšení hodnoty emisí NOX, není v souladu s cílem vyjádřeným v právu Evropské unie ani s cílem vyhlášeným samotnou Komisí a neodpovídá unijnímu právu.

3.6.

Tribunál se ve svém rozsudku ze dne 13. prosince 2018 rozhodl spojit tyto tři věci a stručně řečeno vyhovět žalobám, pokud jde o následující body:

—

„Bod 2 přílohy II nařízení Komise (EU) 2016/646 […] se zrušuje v rozsahu, ve kterém stanoví v bodech 2.1.1 a 2.1.2 přílohy IIIA nařízení Komise č. 692/2008 [ze dne 18. července 2008], kterým se provádí nařízení (ES) č. 715/2007, hodnotu konečného faktoru shodnosti CF pollutant a hodnotu přechodného faktoru shodnosti CF pollutant pro hmotnost oxidů dusíku.“

—	„Účinky ustanovení, které se zrušuje podle bodu 1 tohoto výroku, zůstávají zachovány do doby, než bude v přiměřené lhůtě přijata nová právní úprava nahrazující tato ustanovení, přičemž tato lhůta nesmí překročit dvanáct měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.“

4. Návrh Komise

4.1. Odůvodnění a základ návrhu

4.1.1.

V květnu roku 2017 předložila Evropská komise soubor opatření k modernizaci evropské mobility a dopravy, která zahrnovala snížení emisí CO2, znečištění ovzduší a dopravního přetížení a odstranění byrokracie, jíž čelí podniky.

4.1.2.

Již ve stejném roce bylo přijato nařízení (ES) č. 715/2007, které stanovilo pravidla pro schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a požadovalo, aby nová lehká vozidla splňovala určité emisní limity.

4.1.3.

Komise provedla v důsledku skandálu „dieselgate“podrobnou analýzu postupů, zkoušek a požadavků týkajících se schválení typu a zjistila, že emise z vozidel Euro 5 či Euro 6 v reálném provozu na silnici výrazně překračují emise naměřené v regulačním novém evropském jízdním cyklu, a to zejména pokud jde o emise NOX z vozidel se vznětovým motorem.

4.1.4.

Komise považovala za nezbytné stanovit kvantitativní požadavky na emise v reálném provozu, a to za účelem omezení výfukových emisí ve všech podmínkách běžného provozu v souladu s emisními limity stanovenými nařízením (ES) č. 715/2007. Výsledkem bylo přijetí nařízení (EU) 2016/646, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 a které přezkoumá – prostřednictvím postupu projednávání ve výborech – hodnoty faktorů shodnosti, jež vyplývají z emisí naměřených při zkouškách.

4.1.5.

Tato změna, jež odpovídá druhé fázi postupu RDE (zkušební postup pro emise v reálném provozu), zavedla povinné zkoušky za účelem měření emisí NOX, a sice u nových typů vozidel od září roku 2017 a u všech vozidel pak od září roku 2019. Evropský parlament a Rada tuto změnu uvítaly (17).

4.1.6.

V prosinci roku 2018 zrušil Tribunál v návaznosti na žaloby, které podala města Paříž, Madrid a Brusel, některá ustanovení nařízení (EU) 2016/646, jelikož měl zejména za to, že uvedené „faktory shodnosti“neměly být přijaty postupem projednávání ve výborech, ale prostřednictvím řádného legislativního postupu. Zrušení bylo částečné a nemělo vliv na systém zkoušek v reálném provozu, který zůstal v platnosti.

4.1.7.

Tribunál nicméně odložil účinky částečného zrušení do února 2020, aby dal Komisi možnost vyhovět jeho rozsudku.

4.2. Obsah a účel návrhu

4.2.1.

S cílem předejít nadměrné zátěži pro výrobce, kteří již svá vozidla navrhli s ohledem na dříve přijatý postup RDE, předložila Komise předmětný návrh, jehož účelem je:

—	znovu zavést dříve přijaté faktory shodnosti;

—	zmocnit Komisi ke každoročnímu přezkoumávání a snižování faktorů shodnosti stanovených normotvůrcem, tak aby odrážely pokrok v přesnosti přenosného systému pro měření emisí.

4.2.2.

Komise argumentuje tím, že Tribunál ve svém zrušujícím rozsudku nezpochybnil technickou opodstatněnost faktorů shodnosti. Z toho důvodu a vzhledem k tomu, že stále existuje rozdíl mezi emisemi naměřenými v reálném provozu a emisemi naměřenými v laboratoři, jsou navrženy faktory shodnosti, a tedy změna nařízení (ES) č. 715/2007.

4.2.3.

Faktory shodnosti se zavádějí ve dvou krocích: v prvním kroku se použije přechodný faktor shodnosti, jako druhý krok se použije pouze konečný faktor shodnosti. Komise se pověřuje, aby pravidelně přezkoumávala konečné faktory shodnosti s ohledem na technický pokrok.

4.2.4.

Mimoto je v souladu s článkem 290 SFEU Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, pokud jde o podrobná pravidla týkající se zvláštních postupů, zkoušek a požadavků pro schválení typu. V rámci tohoto přenesení pravomoci se má rovněž nařízení (ES) č. 715/2007 doplnit o příslušná revidovaná pravidla, jakož i zkušební cykly používané pro měření emisí. Návrh zahrnuje rovněž možnost změnit toto nařízení za účelem úpravy konečných faktorů shodnosti směrem dolů, přehodnocení mezních hodnot pro hmotnost částic a zavedení mezních hodnot pro počet částic.

4.2.5.

Podle návrhu budou muset výrobci opět prokazovat, že všechna nová vozidla, která jsou prodávána, registrována nebo uváděna do provozu v Evropské unii, splňují stanovené limity.

4.2.6.

Ještě před předložením návrhu se Komise odvolala proti rozhodnutí Tribunálu k Soudnímu dvoru Evropské unie, jelikož se domnívala, že její předchozí návrh neovlivňuje základní prvky, konkrétně stanovené faktory shodnosti, pouze kritérium jejich měření.

5. Obecné připomínky

5.1.

EHSV není příslušný, ani nemá pravomoc k tomu, aby se vměšoval do právního sporu mezi institucemi EU, zejména pokud je daná záležitost předmětem nevyřízeného opravného prostředku podaného k Soudnímu dvoru Evropské unie. Přísluší mu však, aby se vyjádřil k rámci návrhu Komise a k tomu, do jaké míry tento návrh zajišťuje navrhované cíle.

5.2.

Předmětný návrh podle všeho napravuje formální nedostatky, pokud jde o nezpůsobilost a porušení různých ustanovení primárního práva týkajících se neoprávněného použití protiprávního postupu.

5.3.

Avšak co se týče základních prvků má EHSV – v souladu se svými stanovisky k aktům v přenesené pravomoci (18) – pochybnosti o tom, že by nalezené řešení, tedy to, že se Komisi svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v oblastech, v nichž má Tribunál za to, že podstatné prvky (jež si Komise chce zjevně přivlastnit) může změnit pouze zákonodárce, bylo v souladu s právním cílem aktů v přenesené pravomoci.

5.4.

EHSV vítá skutečnost, že byly zachovány časové požadavky na provádění návrhu, tedy že se návrh i nadále vztahuje na nové typy vozidel od 1. září 2017 a na nová vozidla od 1. září 2019.

5.5.

Stále však zpochybňuje právní sílu těchto opatření, neboť u tohoto legislativního postupu neexistuje jistota, což může fakticky ohrozit vstup tohoto opatření v platnost v září, a zapomenout nelze ani na otázky, které již vyvstávají ohledně jeho zpětné působnosti.

5.6.

Tato situace se stává ještě složitější tím, že se kvůli podanému opravnému prostředku odkládá konečné rozhodnutí v záležitosti vznesené k Tribunálu na neurčito a lze zpochybnit taktéž potřebu schválit stávající návrh, ať již Soudní dvůr Evropské unie rozhodne ve prospěch Komise či nikoliv.

5.7.

Jediným odůvodněním návrhu je nejspíše pokus o zajištění právní jistoty pro výrobce, kteří budou moci eventuálně pokračovat ve výrobě svých vozidel. Návrh však neodstraňuje účinky, které může mít rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie na dobu jeho platnosti, čímž ohrožuje objednávky a dodávky součástek.

5.8.

EHSV každopádně zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby ke zkouškám emisí v reálném provozu, které již byly zveřejněny na oficiálních internetových stránkách (19), měli přístup spotřebitelé, a sice tak, že se tyto informace spojí s informacemi týkajícími se vlivu vozidel na životní prostředí, jejichž zveřejňování vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES (20). Zahrnutím těchto informací se spotřebitelům usnadní výběr kupovaných vozidel na základě jejich vlivu na životní prostředí.

5.9.

EHSV také doufá, že Komise bude schopna zaručit soulad návrhu s různými akty týkajícími se emisí v reálném provozu, a to s ohledem na to, že se tento návrh vztahuje k druhému balíčku, a aby nebyly ohroženy dva následující akty, které zahrnují počet pevných částic ve zkouškách, zlepšení zkušebních metod (3. akt týkající se RDE) a možnost třetích stran provádět nezávislé zkoušky za účelem kontroly vozidel, která již byla uvedena do provozu (4. akt týkající se RDE).

5.10.

Aniž je dotčena specifičnost návrhu, žádá EHSV Komisi, aby zvážila postupy, které zavedly země nacházející se mimo evropský prostor, zejména severoamerické zkušenosti, a to především pokud jde o kritéria shodnosti a sankce v případě jejich nedodržení výrobci (21).

5.11.

EHSV konstatuje, že skandál „dieselgate“nepoukázal pouze na řadu selhání týkajících se emisí NOX, ale také na to, že si miliony spotřebitelů zakoupily vozidla, která nebyla v souladu s uváděnými informacemi. Velká většina z nich nebyla dosud individuálně odškodněna za škody, které jim byly způsobeny.

5.12.

Je důležité, aby Komise zaručila, že všem poškozeným budou plně nahrazeny škody, nebo že bude alespoň vytvořen účinný, užitečný a rychlý evropský mechanismus kolektivního odškodnění, který bude zahrnovat odškodnění spotřebitelů za poškození hygieny životního prostředí, k čemuž v případě mechanismu stanoveného směrnicí o zástupných žalobách nedochází.

6. Konkrétní připomínky

6.1. Čl. 1 bod 3)

6.1.1.

EHSV se domnívá, že faktory shodnosti uvedené v tabulce 2 přílohy I by s ohledem na vědecké důkazy mohly být stále nedostatečné k tomu, aby zaručily snížení emisí NOX, a že faktory navržené v roce 2018 jsou dnes dosti konzervativní.

6.1.2.

Dále zdůrazňuje, že je důležité, aby tyto faktory byly pravidelně, ne častěji než jednou za rok, hodnoceny, a zaručilo se tak, že bude zohledněn technologický vývoj.

6.2. Čl. 1 bod 4)

6.2.1.

EHSV uznává význam toho, že má výrobce vybavit vozidla tak, aby konstrukční části, které by mohly mít vliv na emise, byly navrženy, konstruovány a namontovány tak, aby vozidlo při běžném použití vyhovovalo předmětnému návrhu, zdůrazňuje však, že tyto informace musí být nejen dostupné spotřebitelům v okamžiku prodeje, ale i povinně monitorovány správními orgány.

6.2.2.

EHSV doporučuje, aby byl pojem „běžné použití“vzhledem k tomu, že se zde jedná o požadavek na soulad, definován v právním textu a předešlo se jeho nejistému výkladu a tomu, že si ho Komise bude vykládat subjektivně (22).

6.3. Čl. 1 bod 5)

6.3.1.

EHSV se domnívá, že šestiměsíční lhůta, v níž má výrobce poskytnout informace o shodě, se vzhledem k ochraně životního prostředí spojené s tímto odvětvím jeví jako příliš dlouhá, a proto navrhuje, aby nebyla delší než tři měsíce.

V Bruselu dne 25. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. L 109, 26.4.2016, s. 1.

(2) Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 708.

(3) Úř. věst. L 301, 27.11.2018, s. 1.

(4) Tyto zkoušky provedla EPA (Agentura USA pro ochranu životního prostředí) a firma měla v návaznosti na ně uznat, že do vozidel instalovala odpojovací zařízení, jež pomocí softwarového algoritmu odhalí, kdy se na vozidle provádějí zkoušky za účelem kontroly znečišťujících emisí.

(5) COM(2018) 184 final – 2018/0089 (COD), stanovisko EHSV – Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 66.

(6) Viz seznam legislativních opatření na https://ec.europa.eu/growth/sectors/automotive/legislation/motor-vehicles-trailers_cs.

(7) Evropský parlament ve zprávě A8-0049/2017 stručně usoudil, že Komisi „chyběla politická vůle a rozhodnost jednat v otázce závažného charakteru vysokých emisí NOX a upřednostnit ochranu veřejného zdraví, jež bylo ohroženo,“a že konkrétně „na úrovni TCMV a pracovní skupiny RDE-LDV nevyužila prostředků, které měla k dispozici, aby podpořila rozhodovací proces a zajistila včasné přizpůsobení zkoušek schválení typu podmínkám reálného provozu, jak stanoví čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007.“

(8) Tento postup má lépe odrážet skutečné emise na silnici a zmenšovat rozdíl mezi emisemi naměřenými v reálném provozu a emisemi naměřenými v laboratoři a zahrnuje měření emisí během zkoušky na silnici pomocí přenosných palubních analyzátorů emisí.

(9) Úř. věst. L 82, 31.3.4.2016, s. 1.

(10) Úř. věst. L 109, 26.4.2016, s. 1.

(11) Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 708.

(12) Úř. věst. L 301, 27.11.2018, s. 1.

(13) Viz zejména Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 55, Úř. věst. C 251, 31.7.2015, s. 31, Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 52, Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 32 a Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 95.

(14) Úř. věst. L 152, 11.6.2008, s. 1.

(15) Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.

(16) Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1.

(17) Viz informační dokument Evropského účetního dvora Reakce EU na skandál „dieselgate“ (únor 2019) – https://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/BRP_Vehicle_emissions/BRP_Vehicle_emissions_CS.pdf.

(18) Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 104, Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 145, Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 29, Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 67.

(19) Viz https://www.acea.be/publications/article/access-to-euro-6-rde-monitoring-data.

(20) Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16.

(21) Článek 85 nového nařízení (EU) 2018/858 v současnosti umožňuje Komisi ukládat výrobcům pokuty až do výše 30 000 EUR za každé vozidlo.

(22) Viz např. odpověď komisařky Bieńkowske na parlamentní otázku č. P-006693/2016 – http://www.europarl.europa.eu/doceo/document/P-8-2016-006693-ASW_EN.html.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/87

Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky: určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou Stanovisko

[COM(2019) 186 final]

(2020/C 14/13)

Zpravodaj: Christian BÄUMLER

Konzultace	Evropská komise, 3.6.2019
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	10.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	83/32/1

1. Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) zdůrazňuje, že v době prudkých změn je rozhodující, aby EU byla společně s členskými státy schopna efektivně a účinně politicky reagovat ve všech příslušných oblastech politiky, v souladu s uznávanými pravomocemi. Tento přístup by měl zahrnovat odpovídající zvážení toho, zda je třeba na evropské úrovni jednat, přičemž je nutné řádně zohlednit zásadu subsidiarity.

1.2

EHSV se domnívá, že zapojení vysokých představitelů Evropského parlamentu do legislativního procesu v souladu s ustanoveními Smlouvy je důležité, a to mj. zejména v oblasti sociální politiky, neboť sociální problematika vždy souvisí také se soudržností společnosti a vysoce konkurenceschopným sociálně tržním hospodářstvím, jak je stanoveno v rámci cílů uvedených ve Smlouvě (článek 3 Smlouvy o EU).

1.3

EHSV s ohledem na skutečnost, že se již ve svých dřívějších stanoviscích (1) vyslovil pro přezkum požadavku jednomyslnosti EU a učinil tak nedávno znovu především i v oblasti daňové politiky (2), vítá, že Komise zintenzivňuje diskusi o přetrvávajících překážkách v oblasti tvorby právních předpisů a že prostřednictvím tohoto sdělení otevřela diskusi o možnostech zavedení hlasování kvalifikovanou většinou i do oblasti sociální politiky. EHSV zároveň zdůrazňuje, že úlohou EU v oblasti sociální politiky je podle Smlouvy podpora a doplnění činnosti členských států v oblastech vymezených čl. 153 odst. 1 SFEU. Odráží to rozmanitost vnitrostátních sociálních systémů a tradic a značí to vedoucí úlohu členských států v navrhování a provádění opatření v oblasti sociální politiky a trhu práce. Postup hlasování kvalifikovanou většinou vychází z kultury kompromisu.

1.4

Podle EHSV je zcela zřejmé, že EU musí i při uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou nadále respektovat zásadu subsidiarity a v otázkách, které nespadají do její výlučné pravomoci, se zaměřovat na ty oblasti, v nichž společných cílů nelze účinněji dosáhnout na vnitrostátní, regionální ani místní úrovni. Totéž platí pro zásadu proporcionality, podle níž nesmí obsah ani forma činnosti EU překročit rámec cílů Smluv.

1.5

V článku 151 SFEU je jako cíl sociální politiky stanovena podpora „zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno […] udržet jejich zvýšenou úroveň“. EHSV zdůrazňuje, že se o to v souladu s čl. 153 odst. 2 SFEU usiluje prostřednictvím směrnic o minimálních pravidlech s přihlédnutím k vnitrostátním okolnostem a že to nesmí bránit zakládání ani rozvoji malých a středních podniků. EHSV dále zdůrazňuje, že podle čl. 153 odst. 4 SFEU nesmí být dotčeno právo členských států zavést při provádění vyšší úroveň ochrany, ani jejich pravomoc stanovit zásady jejich systémů sociálního zabezpečení – bez ohledu na platný režim hlasování.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že při rozvoji acquis v oblasti sociální politiky navíc hrají významnou úlohu dohody sociálních partnerů prováděné na úrovni EU. Požaduje, aby bylo s ohledem na debatu o případném přechodu od jednomyslného rozhodování k hlasování kvalifikovanou většinou i do budoucnosti zaručeno plné zapojení sociálních partnerů do tvorby právních předpisů a politik v oblasti sociálních věcí a aby byla respektována jejich nezávislost v provádění a případné revizi jejich samostatných dohod.

1.7

EHSV konstatuje, že v současné době se v týchž oblastech politiky hlasuje buď kvalifikovanou většinou, nebo na základě jednomyslnosti. To vede k nerovnoměrnému rozvoji norem v oblasti sociální politiky a k nedostatečné sociální ochraně. EHSV proto v souvislosti s právními předpisy o zákazu diskriminace a doporučeními v oblasti sociálního zabezpečení a ochrany pracovníků v každém případě podporuje úplný přechod k hlasování kvalifikovanou většinou.

1.8

EHSV poukazuje na skutečnost, že EU zavedla opatření na ochranu nejzranitelnějších pracovníků, jako jsou těhotné ženy či pracovníci na částečný úvazek, při ukončení pracovního poměru. Proto by měl být na evropské úrovni zaručen minimální soubor harmonizovaných procesních a ochranných práv a uplatňováno hlasování kvalifikovanou většinou.

1.9

EHSV zdůrazňuje, že zastupování a kolektivní obrana zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců má rozhodující význam pro soudržnost společnosti, zachování a vytváření kvalitních pracovních míst a konkurenceschopnost podniků v EU. I v tomto případě musí EU přezkoumat (je-li to objektivně nezbytné), do jaké míry může hlasování kvalifikovanou nabízet většinou větší příležitosti k slibnému dalšímu rozvoji sociálních partnerství v budoucnosti.

1.10

EHSV doporučuje přejít u podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU k hlasování kvalifikovanou většinou, aby se zamezilo nerovnému zacházení a byla posílena sociální soudržnost.

1.11

EHSV v souvislosti s probíhající debatou o přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou souhlasí s úvahami Komise, aby se v případech, kdy se uplatňuje hlasování kvalifikovanou většinou, přistoupilo k používání všeobecného překlenovacího ustanovení stanoveného v čl. 48 odst. 7 SEU, jelikož toto řešení vyžaduje nejen jednomyslnou shodu v Radě, ale i podporu všech vnitrostátních parlamentů a souhlas Evropského parlamentu. Byla by tak zaručena široká demokratická legitimita.

2. Obecné připomínky

2.1

EHSV sdílí názor Komise, že EU a všechny její členské státy čelí společným výzvám, pokud jde o dopad nových technologií, rostoucí tlaky hospodářské soutěže v globalizované ekonomice, nové formy práce a demografické trendy. V zájmu zachování a dalšího rozvoje evropského sociálního modelu pro budoucí generace jsou zapotřebí opatření na evropské a vnitrostátní úrovni v mnoha oblastech politiky, v souladu s uznávanými pravomocemi. V této souvislosti jsou důležitá opatření k posílení soudržnosti společnosti, k začleňování do ní a k zamezení diskriminace.

2.2

EHSV zdůrazňuje, že v době prudkých změn je rozhodující, aby EU byla společně s členskými státy schopna na tyto změny efektivně a účinně politicky reagovat. To by mělo zahrnovat náležité zvážení toho, zda a na jaké úrovni je třeba jednat, přičemž je nutné řádně zohlednit zásadu subsidiarity, a zvolení vhodných nástrojů a účinných rozhodovacích postupů, jejichž prostřednictvím může EU podporovat a doplňovat vnitrostátní politiky. Při tom by měly být důkladně analyzovány dopady na hospodářství, veřejné finance a úlohu sociálních partnerů v jednotlivých členských státech. Všechny členské státy musí mít vždy dostatečné možnosti k zapojení se do procesu rozhodování. Společným cílem by mělo být dosažení uspokojivých výsledků na úrovni EU i v jednotlivých členských státech.

2.3

EHSV vyzdvihuje, že EU potřebuje efektivní a pružný rozhodovací postup, aby bylo zaručeno, že právní předpisy a nezávazné nástroje, např. rámec pro koordinaci a doporučení, dokáží držet krok s hospodářským a společenským vývojem. EHSV s ohledem na skutečnost, že se již ve svých dřívějších stanoviscích vyslovil pro přezkum požadavku jednomyslnosti právních předpisů EU (3), vítá, že Komise zintenzivňuje diskusi o přetrvávajících překážkách v oblasti tvorby politik a že prostřednictvím tohoto sdělení podnítila diskusi o možnostech zavedení hlasování kvalifikovanou většinou i do oblasti sociální politiky. EHSV zároveň zdůrazňuje, že úlohou EU v oblasti sociální politiky je podle Smlouvy podpora a doplnění činnosti členských států v oblastech vymezených čl. 153 odst. 1 SFEU. Odráží to rozmanitost vnitrostátních sociálních systémů a tradic a značí to vedoucí úlohu členských států v navrhování a provádění opatření v oblasti sociální politiky a trhu práce.

2.4

Podle EHSV spočívá úloha EU v souladu se Smlouvami v tom, že podporuje a doplňuje činnost členských států v oblastech stanovených Smlouvou (čl. 153 odst. 1 SFEU). Tato skutečnost odráží rozmanitost vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení a tradic a zahrnuje vedoucí úlohu členských států a jejich vysokou míru svrchovanosti v evropské spolupráci, pokud jde o koncipování a provádění jejich opatření v oblasti sociální politiky a trhů práce.

2.5

EHSV zdůrazňuje, že převážná část právních předpisů EU v oblasti sociální politiky byla přijata v rámci hlasování kvalifikovanou většinou a řádného legislativního postupu.

2.6

EHSV poukazuje na to, že na druhé straně vyžaduje podle Smlouvy o EU určitý počet oblastí sociální politiky i nadále jednomyslné hlasování v Radě. Patří sem: zákaz diskriminace (čl. 19 odst. 1 SFEU), sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků (až na případy volného pohybu pracovníků) (čl. 153 odst. 1 písm. c) SFEU), ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru (čl. 153 odst. 1 písm. d) SFEU), zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů (čl. 153 odst. 1 písm. f) SFEU) a podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU (čl. 153 odst. 1 písm. g) SFEU). Zatímco článek 19 SFEU stanoví povinné obdržení souhlasu Evropského parlamentu, u čl. 153 odst. 1 písm. c), d), f) a g) tomu tak není.

2.7

EHSV se domnívá, že zapojení vysokých představitelů Evropského parlamentu do legislativního procesu v souladu s ustanoveními Smlouvy je důležité, a to zejména v oblasti sociální politiky, neboť sociální problematika vždy předpokládá přijímání rozhodnutí co nejblíže občanům a souvisí se soudržností společnosti a vysoce konkurenceschopným sociálně tržním hospodářstvím, jak je stanoveno v rámci cílů uvedených ve Smlouvě (článek 3 Smlouvy o EU).

2.8

Stejně jako mj. v oblasti daňové politiky EHSV vítá, že Komise prostřednictvím tohoto sdělení podnítila diskusi o zavedení hlasování kvalifikovanou většinou i do oblasti sociální politiky (4). Postup hlasování kvalifikovanou většinou vychází z kultury kompromisu. Předpokládá vedení diskusí a umožňuje dosažení pragmatických výsledků, které odrážejí zájmy Unie jako celku. Vyhlídka na hlasování kvalifikovanou většinou může být impulsem, který zapojí všechny aktéry do hledání kompromisu a dosažení výsledku, který bude pro všechny přijatelný.

2.9

EHSV upozorňuje na skutečnost, že se EU ve své nové strategické agendě na období 2019–2024 zavázala k provádění pilíře sociálních práv na úrovni EU a členských států. V této souvislosti má být náležitě respektována působnost příslušných úrovní.

2.10

Podle EHSV je zásadní, aby EU při uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou i nadále respektovala zásadu subsidiarity a v otázkách, které nespadají do její výlučné pravomoci, se zaměřovala na ty oblasti, v nichž společných cílů nelze účinněji dosáhnout na vnitrostátní, regionální ani místní úrovni. Totéž platí pro zásadu proporcionality, podle níž nesmí obsah ani forma činnosti EU překročit rámec cílů Smluv. Tyto zásady by měly být při diskusi o hlasování kvalifikovanou většinou ujasněny.

2.11

V článku 151 SFEU je jako cíl sociální politiky stanovena podpora „zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno […] udržet jejich zvýšenou úroveň“. EHSV zdůrazňuje, že čl. 153 odst. 2 SFEU stanoví kritéria, která musí příslušná opatření EU v oblasti sociální politiky splňovat. Směrnice tudíž obsahují v prvé řadě minimální pravidla s přihlédnutím k vnitrostátním okolnostem a nemají bránit zakládání ani rozvoji malých a středních podniků. EHSV zdůrazňuje, že nesmí být dotčeno právo členských států zavést při provádění vyšší úroveň ochrany, ani jejich právo stanovit zásady svých systémů sociálního zabezpečení – bez ohledu na platný režim hlasování.

2.12

EHSV rovněž konstatuje, že Komise, Parlament a Rada v bodě 17 preambule evropského pilíře sociálních práv potvrdily, že je třeba respektovat rozmanitost vnitrostátních systémů, včetně úlohy sociálních partnerů, a v bodě 19, že musí být respektována národní identita členských států a jejich právo na vymezení základních zásad jejich systémů sociálního zabezpečení.

2.13

EHSV zdůrazňuje, že při rozvoji acquis v oblasti sociální politiky navíc hrají významnou úlohu dohody sociálních partnerů prováděné na úrovni EU, o nichž pojednává článek 155 SFEU. Vítá, že podle sdělení Komise se bude se závěry sociálního dialogu a směrnicemi zacházet stejně, pokud jde o jejich přijetí. EHSV požaduje, aby bylo při případném přechodu od jednomyslného rozhodování k hlasování kvalifikovanou většinou i do budoucnosti zaručeno plné zapojení sociálních partnerů do tvorby právních předpisů a politik v oblasti sociálních věcí a aby byla respektována jejich nezávislost v provádění a případné revizi jejich samostatných dohod. Sociální dialog je důležitý pro sociální ochranu. Prostřednictvím nezávislé legislativy zajišťuje sociální pokrok v EU.

2.14

EHSV sdílí názor Komise a nepovažuje posílenou spolupráci za alternativu k hlasování kvalifikovanou většinou. Nástroj posílené spolupráce může právě v oblasti sociální politiky vést k roztříštěnosti jednotného trhu a k rozdílnému zacházení s občany EU podle toho, ve kterém členském státě žijí.

2.15

EHSV se na druhé straně domnívá, že dalším účinným a účelným nástrojem k většímu a lepšímu sbližování a k dosažení pokroku v národních reformách – za podpory členských států a sociálních partnerů a s jejich pokyny (v neposlední řadě prostřednictvím „vzájemného učení“) – je evropský semestr. To je rovněž v souladu s ustanovením a duchem článku 156 SFEU. EHSV poukazuje na to, že se v rámci evropského semestru usiluje o vypracování lepších metod koordinace vnitrostátních politik v oblasti zaměstnanosti a sociální ochrany a jejich reforem a zároveň o smysluplné zapojení vnitrostátních sociálních partnerů do činnosti na evropské úrovni. Evropský pilíř sociálních práv, který je vodítkem pro reformy, by tudíž přispěl k vypracování plánu lepšího sbližování a větší soudržnosti mezi členskými státy.

3. Konkrétní připomínky

3.1

3.2

EHSV poukazuje na to, že existují ucelené právní předpisy EU k provedení zásady rovnosti mužů a žen a o rovném zacházení na základě rasového nebo etnického původu atd. To je pro EU, která v této oblasti rovněž určuje mezinárodní normy, velký úspěch. Právními předpisy EU je však chráněno rovné zacházení bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci pouze v případě zaměstnání a povolání. Směrnice, která by v Unii zakazovala diskriminaci obecně, by byla nesmírně komplexní, a proto není pravděpodobné, že by při hlasování byla přijata jednomyslně. K tomu se však EU v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 zavázala. Tento cíl byl potvrzen v nové strategické agendě na období 2019–2024. EHSV v souvislosti s právními předpisy o zákazu diskriminace podporuje úplný přechod k hlasování kvalifikovanou většinou.

3.3

EHSV upozorňuje na to, že v souladu s článkem 48 SFEU může EU přijímat kvalifikovanou většinou opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků. Doporučení v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků musí být naopak přijímána jednomyslně. Přechod k hlasování kvalifikovanou většinou by byl logický a přiměřený. Vyvstává rovněž otázka, proč zde Komise předkládá pouze doporučení a nebere v potaz žádné závaznější právní nástroje.

3.4

EHSV uznává, že ochrana pracovníků v případě propuštění vždy patřila k základům vnitrostátního pracovního práva. EHSV si je však vědom i toho, že EU v mezičase zavedla i opatření na ochranu nejzranitelnějších pracovníků, jako jsou těhotné ženy či pracovníci na částečný úvazek. Proto by měl být na evropské úrovni zaručen alespoň minimální soubor harmonizovaných procesních a ochranných práv, aby tyto ochranné mechanismy nevyšly naprázdno. V rámci evropského pilíře sociálních práv je zakotveno právo propuštěných pracovníků na informace a přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů, opravným prostředkům a případně kompenzacím. Proto by se mělo přejít k hlasování kvalifikovanou většinou, aby mohla být přijata příslušná prováděcí směrnice.

3.5

EHSV zdůrazňuje, že pevný právní rámec pro zastupování a kolektivní obranu zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců má rozhodující význam mj. pro soudržnost společnosti, vytváření kvalitních pracovních míst a konkurenceschopnost podniků v EU. Mezi podniky na jednotném trhu dochází na přeshraniční úrovni ke stále užší spolupráci. Pro podniky a skupiny podniků v EU platí směrnice o evropských radách zaměstnanců, která byla přijata řádným legislativním postupem. V ostatních oblastech upravených právními předpisy EU týkajícími se zapojení zaměstnanců se naopak i nadále vyžaduje jednomyslnost. I v tomto případě musí EU přezkoumat (je-li to objektivně nezbytné), do jaké míry nabízí hlasování kvalifikovanou většinou nové příležitosti k slibnému utváření sociálních partnerství v budoucnosti.

3.6

EHSV doporučuje přejít u podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU k hlasování kvalifikovanou většinou. Podmínky zaměstnávání občanů EU a občanů třetích zemí musí být stejné, aby nebyla ohrožena sociální soudržnost.

3.7

3.8

EHSV poukazuje na to, že sdělení Komise neřeší jednu otázku. A sice není jasné, zda se rozhodnutí o změně hlasování z jednomyslného na hlasování kvalifikovanou většinou přijímá u určitého právního základu jednou pro vždy, nebo případ od případu. EHSV žádá Komisi, aby vyjasnila, zda uplatnění všeobecného překlenovacího ustanovení stanoveného v čl. 48 odst. 7 SEU znamená přechod k hlasování kvalifikovanou většinou, nebo zda se jedná o individuální rozhodnutí pro daný konkrétní případ. Z pohledu EHSV musí být za všech okolností zaručeno, že uplatnění překlenovacího ustanovení povede k efektivnějšímu rozhodování a hlasování a nezpůsobí žádné další překážky.

V Bruselu dne 25. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Viz následující stanoviska EHSV: Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 24, Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 18, Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 23, Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 8.

(2) Stanovisko EHSV Zdanění – hlasování kvalifikovanou většinou (Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 90).

(3) Viz poznámka pod čarou č. 2.

(4) Viz poznámka pod čarou č. 1.

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrhy byly v průběhu rozpravy zamítnuty, obdržely však alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů (čl. 59 odst. 3 jednacího řádu):

1. Odstavec 2.8

Změnit:

„2.8 Stejně jako mj. v oblasti daňové politiky EHSV vítá, že Komise prostřednictvím tohoto sdělení podnítila diskusi o zavedení iniciativně otevřela debatu a vysvětlila, jak by přechod k hlasování kvalifikovanou většinou i do v oblasti sociální politiky mohl vypadat bez ukvapených návrhů (1) . Postup hlasování kvalifikovanou většinou vychází z kultury kompromisu. Předpokládá vedení diskusí a umožňuje dosažení pragmatických výsledků, které odrážejí zájmy Unie jako celku. Vyhlídka na hlasování kvalifikovanou většinou může být impulsem, který zapojí všechny aktéry do hledání kompromisu a dosažení výsledku, který bude pro všechny přijatelný“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	36
hlasů proti	:	74
zdrželo se hlasování	:	2

2. Nový odstavec za odstavcem 2.8

Vložit nový odstavec za odstavec 2.8

„Na druhou stranu je odůvodnění jednomyslnosti v rozhodování založeno na potřebě zachovat kontrolu členských států nad příslušnými ustanoveními týkajícími se sociální politiky uvedenými ve Smlouvě o EU a zabránit narušování základních prvků vnitrostátních sociálních systémů, za něž jsou v první řadě odpovědné členské státy spolu se sociálními partnery.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	31
hlasů proti	:	82
zdrželo se hlasování	:	3

3. Odstavec 3.1

Změnit:

„EHSV konstatuje, že v současné době se v týchž oblastech politiky hlasuje buď kvalifikovanou většinou, nebo na základě jednomyslnosti. EHSV se domnívá, že rozdělení mezi hlasování kvalifikovanou většinou a jednomyslnost stanovené v sociální kapitole Smlouvy o EU je stále relevantní, neboť odráží rozmanitost a různorodost vnitrostátních sociálních systémů členských států, např. v oblasti sociální ochrany či pokud jde o úlohu sociálních partnerů a úlohu pracovního práva a kolektivních smluv. To vede k nerovnoměrnému rozvoji norem v oblasti sociální politiky a k nedostatečné sociální ochraně.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	32
hlasů proti	:	74
zdrželo se hlasování	:	3

4. Odstavec 3.2

Změnit:

„EHSV poukazuje na to, že existují ucelené právní předpisy EU k provedení zásady rovnosti mužů a žen a o rovném zacházení na základě rasového nebo etnického původu atd. To je pro EU, která v této oblasti rovněž určuje mezinárodní normy, velký úspěch. Právními předpisy EU je však chráněno rovné zacházení bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci pouze v případě zaměstnání a povolání. Tyto směrnice byly přijaty jednomyslně. Směrnice, která by v Unii zakazovala diskriminaci obecně, by byla nesmírně komplexní, což vysvětluje to, proč je postup zdlouhavý a pokrok pomalý a proto není pravděpodobné, že by při hlasování byla přijata jednomyslně. K tomu se však EU v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 zavázala. Tento cíl byl potvrzen v nové strategické agendě na období 2019–2024. EHSV v souvislosti s právními předpisy o zákazu diskriminace podporuje úplný přechod k hlasování kvalifikovanou většinou.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	31
hlasů proti	:	78
zdrželo se hlasování	:	2

5. Odstavec 3.4

Vyškrtnout:

„EHSV uznává, že ochrana pracovníků v případě propuštění vždy patřila k základům vnitrostátního pracovního práva. EHSV si je však vědom i toho, že EU v mezičase zavedla i opatření na ochranu nejzranitelnějších pracovníků, jako jsou těhotné ženy či pracovníci na částečný úvazek. Proto by měl být na evropské úrovni zaručen alespoň minimální soubor harmonizovaných procesních a ochranných práv, aby tyto ochranné mechanismy nevyšly naprázdno. V rámci evropského pilíře sociálních práv je zakotveno právo propuštěných pracovníků na informace a přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů, opravným prostředkům a případně kompenzacím. Proto by se mělo přejít k hlasování kvalifikovanou většinou, aby mohla být přijata příslušná prováděcí směrnice.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	35
hlasů proti	:	77
zdrželo se hlasování	:	2

6. Odstavec 3.5

Vyškrtnout:

„EHSV zdůrazňuje, že pevný právní rámec pro zastupování a kolektivní obranu zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců má rozhodující význam mj. pro soudržnost společnosti, vytváření kvalitních pracovních míst a konkurenceschopnost podniků v EU. Mezi podniky na jednotném trhu dochází na přeshraniční úrovni ke stále užší spolupráci. Pro podniky a skupiny podniků v EU platí směrnice o evropských radách zaměstnanců, která byla přijata řádným legislativním postupem. V ostatních oblastech upravených právními předpisy EU týkajícími se zapojení zaměstnanců se naopak i nadále vyžaduje jednomyslnost. I v tomto případě musí EU přezkoumat (je-li to objektivně nezbytné), do jaké míry nabízí hlasování kvalifikovanou většinou nové příležitosti k slibnému utváření sociálních partnerství v budoucnosti.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	34
hlasů proti	:	84
zdrželo se hlasování	:	2

7. Odstavec 3.6

Vyškrtnout:

„EHSV doporučuje přejít u podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU k hlasování kvalifikovanou většinou. Podmínky zaměstnávání občanů EU a občanů třetích zemí musí být stejné, aby nebyla ohrožena sociální soudržnost.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	30
hlasů proti	:	85
zdrželo se hlasování	:	1

8. Odstavec 1.7

Změnit:

„EHSV konstatuje, že v současné době se v týchž oblastech politiky hlasuje buď kvalifikovanou většinou, nebo na základě jednomyslnosti. To vede k nerovnoměrnému rozvoji norem v oblasti sociální politiky a k nedostatečné sociální ochraně. EHSV proto v souvislosti s právními předpisy o zákazu diskriminace a doporučeními v oblasti sociálního zabezpečení a ochrany pracovníků v každém případě podporuje úplný přechod k hlasování kvalifikovanou většinou. EHSV se domnívá, že rozdělení mezi hlasování kvalifikovanou většinou a jednomyslnost stanovené v sociální kapitole Smlouvy o EU je stále relevantní, neboť odráží rozmanitost a různorodost vnitrostátních sociálních systémů členských států, např. v oblasti sociální ochrany či pokud jde o úlohu sociálních partnerů a úlohu pracovního práva a kolektivních smluv.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	32
hlasů proti	:	74
zdrželo se hlasování	:	3

9. Odstavec 1.8

Vyškrtnout:

„EHSV poukazuje na skutečnost, že EU zavedla opatření na ochranu nejzranitelnějších pracovníků, jako jsou těhotné ženy či pracovníci na částečný úvazek, při ukončení pracovního poměru. Proto by měl být na evropské úrovni zaručen minimální soubor harmonizovaných procesních a ochranných práv a uplatňováno hlasování kvalifikovanou většinou.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	36
hlasů proti	:	81
zdrželo se hlasování	:	1

10. Odstavec 1.10

Vyškrtnout:

„EHSV doporučuje přejít u podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU k hlasování kvalifikovanou většinou, aby se zamezilo nerovnému zacházení a byla posílena sociální soudržnost.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro	:	30
hlasů proti	:	85
zdrželo se hlasování	:	1

(1) Viz poznámka pod čarou 1.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/95

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k diskusnímu dokumentu Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030

[COM(2019) 22 final]

(2020/C 14/14)

Zpravodaj: Cillian LOHAN

Spoluzpravodaj: Peter SCHMIDT

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 12.3.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí předsednictva	11.12.2018 – rozšíření 22.1.2019
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí; Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	28.6.2019
Přijato na plenárním zasedání	26.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	168/3/5

1. Závěry a doporučení

1.1.

Udržitelný rozvoj musí být jádrem budoucnosti Evropy. EHSV oceňuje komplexní analýzu provedenou v diskusním dokumentu, jeho popis výzev, naznačení směru a potenciál pro Evropu, který ukazuje, obává se však, že tempo přechodu k udržitelnosti, a to jak celosvětově, tak v Evropě, není dostačující k dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje, na nichž jsme se dohodli. Politická opatření neodpovídají naléhavosti řešení současných environmentálních, sociálních a hospodářských problémů.

1.2.

Udržitelný rozvoj je společným cílem v celosvětovém měřítku. Vyžaduje společné úsilí všech národů, aby bylo dosaženo udržitelného využívání přírodních zdrojů a prosperity pro všechny lidi. Evropa toho nemůže dosáhnout sama, ale EU může a měla by svou váhu využít jakožto největší obchodní blok a velký dovozce biologických zdrojů k celosvětové podpoře udržitelného získávání zdrojů, čímž podpoří zachování globální biologické rozmanitosti a ekosystémů, které mají pro naši společnou budoucnost zásadní význam.

1.3.

Při udržitelném rozvoji jde o budoucnost lidstva, proto by hospodářství mělo – v mezích možností naší planety – pracovat pro společnost v zájmu vytváření prosperity a rovnosti, jak dnes, tak i do budoucna. Agenda 2030 je projekt zaměřený na lidi navržený tak, aby nebyl nikdo neopomenut. Důležitým prvkem transformace evropských ekonomik radikálně udržitelnějším směrem bude vytvoření Zelené a sociální dohody pro Evropu.

1.4.

Období k zamyšlení již uplynulo, nyní je nejvyšší čas jednat. EHSV se domnívá, že dosažení cílů udržitelného rozvoje do roku 2030 naléhavě vyžaduje přípravu a realizaci celounijní, zastřešující a dlouhodobé strategie udržitelného rozvoje doplněné o komplexní prováděcí plán.

1.5.

Tato strategie udržitelného rozvoje by měla zahrnovat jak vnitřní, tak vnější činnosti EU a měla by podporovat co největší soudržnost těchto činností. Prováděcí plán by měl udržitelnost začlenit do všech oblastí politiky, vymezit hlavní opatření, jež bude EU v zájmu provádění cílů udržitelného rozvoje přijímat, jakož i přehledný harmonogram a plán, konkrétní cíle a ukazatele a základní úlohy a pravomoci všech orgánů a institucí, agentur a subjektů EU. Základními kameny provádění by měly být inovace, na udržitelnost orientovaná mezinárodní spolupráce a obchodní dohody a mobilizace podniků a občanské společnosti.

1.6.

Společně se strategií provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je nezbytné vytvořit také rámec pro správu a koordinaci, aby se zajistilo, že cíle udržitelného rozvoje budou těžištěm všech politik. Na cílech udržitelného rozvoje měla být založena zejména strategická agenda EU 2019–2024 a Evropský parlament by měl hrát významnou úlohu. Nová Komise by se měla zaměřit na provádění a začleňování cílů udržitelného rozvoje, jak je uvedeno v pověřovacích dopisech komisařů.

1.7.

EHSV vyzývá Komisi, aby překročila rámec politiky růstu HDP. Použití HDP jako měřítka prosperity opomíjí důležité prvky sociálních a environmentálních nákladů a přínosů.

1.8.

EHSV uznává, že v podnikatelské komunitě jsou lídři v oblasti integrace udržitelnosti. Mnohé podniky jsou skutečně průkopníky těchto politik. Politika musí vytvářit stabilní prostředí a jistotu, aby se zajistilo, že se osvědčené postupy stanou běžnou praxí. Díky tomu budou podniky schopny vytvářet udržitelná řešení.

1.9.

EHSV vyzývá k tomu, aby všechny stávající politické a rozpočtové/finanční rámce a nástroje EU (např. evropský semestr, zlepšování právní úpravy, VFR atd.) byly urychleně uvedeny v soulad s naplňováním cílů udržitelného rozvoje. Na úrovni EU je třeba stanovit nebo vypracovat důvěryhodné metodiky ověřování udržitelnosti, aby se zajistilo, že rozpočtové/finanční nástroje, politické rámce a přístupy k posouzení dopadu podporují provádění cílů udržitelného rozvoje ve vnitřních a vnějších činnostech EU. Rovněž je třeba vytvořit nové nástroje, například měření „vzdálenosti k cílům“ a nové ukazatele.

1.10.

EHSV jako první orgán EU vytvořil subjekt, který se speciálně věnuje podpoře udržitelného rozvoje, a sice Středisko pro sledování udržitelného rozvoje. Prostřednictvím svých stanovisek, jakož i ve svém interním provozu a struktuře se zavázal ke komplexnější podpoře a začleňování cílů udržitelného rozvoje. Z toho důvodu zahájí interní úvahy o harmonizaci své vnitřní správy s těmito cíli.

1.11.

Je nezbytné strukturovaně zapojit občanskou společnost a pro její účast na přípravě, provádění a monitorování strategie by měl být stanoven jasný mandát. Za účasti všech zainteresovaných stran a s přihlédnutím ke zkušenostem získaným díky úspěchu dalších relevantních mnohostranných fór, zejména Evropské platformy zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství, je třeba přezkoumat dosavadní důležitou úlohu mnohostranné platformy. Tato platforma by měla být posílena a zahrnuta do formálního a interinstitucionálního rámce konzultací, jak to doporučil Evropský parlament (1).

1.12.

Udržitelný rozvoj se může stát nástrojem sociální solidarity a může pomoci v boji proti šířícím se populistickým náladám zaměřeným proti establishmentu mezi občany, kteří jsou odstřiženi od rozhodování a moci. Nesmí se jednat o program pro elitu, ale o projekt zaměřený na občany, jehož cílem je zajistit, aby udržitelná spotřebitelská rozhodnutí byla dostupná a cenově přijatelná.

2. Úvod

2.1.

Dlouho očekávaný diskusní dokument Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 byl zveřejněn 30. ledna jako součást diskuse o budoucnosti Evropy, jakož i závazku EU dosáhnout cílů udržitelného rozvoje stanovených OSN, včetně Pařížské dohody o změně klimatu.

2.2.

EHSV patří k těm, kteří nejčastěji vyzývají k vypracování ambiciózní, zastřešující strategie EU pro udržitelný rozvoj na období několika let, přičemž v řadě svých stanovisek týkajících se různých oblastí předložil návrhy nezbytných politických opatření a opatření v oblasti správy za účelem dosažení cílů udržitelného rozvoje. Toto stanovisko je přínosem do rozpravy o diskusním dokumentu, přičemž vychází z předchozí činnosti Výboru a jeho cílem je nastínit vizi a předložit konkrétní návrhy nezbytných reforem veřejné správy, nástrojů a mechanismů na podporu zastřešující strategie, jež bude ze své povahy strategií dlouhodobou.

2.3.

Stále větší počet sociálních a ekologických ukazatelů naznačuje, že je nezbytné přijmout naléhavá opatření a zajistit rychlý přechod EU a dalších globálních aktérů k udržitelnosti. Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC) ve své poslední zprávě varuje, že lidstvu zbývá přibližně 11 let, aby omezilo emise skleníkových plynů a zamezilo nárůstu globálních teplot, než bude dosaženo nebezpečných a potenciálně nevratných úrovní zhroucení klimatu (2). Spolu s kritickou situací v oblasti klimatu evropské občany čím dál více znepokojují další problémy v oblasti životního prostředí, například úbytek biologické rozmanitosti a znečištění ovzduší, které vyžadují přijetí naléhavých opatření. V Evropě se také prohlubují sociální nerovnosti. Téměř čtvrtina dětí a mladých lidí je ohrožena chudobou nebo v chudobě žije (3) a miliony mladých lidí nemohou nalézt důstojnou práci, aby mohly začít budovat svůj život. Některé menšinové skupiny, např. osoby se zdravotním postižením, čelí dalším úrovním vyloučení. V Evropě jsou na vzestupu nacionalistická a populistická hnutí a základní hodnoty a práva jsou v některých členských státech napadány. Jsou zpochybňovány samotné základy EU.

3. Obecné připomínky

3.1.

Období k zamyšlení již uplynulo, nyní je čas jednat. Zveřejnění diskusního dokumentu o udržitelnosti mělo být načasováno tak, aby bylo v souladu se zahájením cílů udržitelného rozvoje v roce 2015. EHSV by uvítal, kdyby se urychleně přistoupilo k vypracování a realizaci zastřešující strategie EU pro udržitelný rozvoj a prováděcího plánu v souladu s doporučeními uvedenými v předchozích stanoviscích (4) a s mandátem dle závěrů Rady EU z let 2017, 2018 a z dubna 2019 (5).

3.2.

Diskusní dokument uvádí různé možné scénáře dosažení udržitelnosti. Skutečnost je taková, že tvrdá volba mezi jednotlivými scénáři není realistická. Pouze scénář č. 1 počítá se zastřešující strategií, ale i tento scénář by potřeboval prvky ze zbývajících dvou scénářů, aby byl účinný. Zastřešující strategie má zásadní význam a předpokladem dosažení udržitelné budoucnosti je koordinovaný politický přístup. Toto stanovisko dále rozvíjí některé z myšlenek, které jsou nastíněny ve scénáři č. 1.

3.3.

Naléhavá potřeba větších ambicí a rychlejšího provádění formulovaná v tomto stanovisku by neměla být zaměňována s nedostatečným oceněním jakéhokoli dosavadního pokroku. EHSV vítá analýzu uvedenou v diskusním dokumentu a skutečnost, že byly uznány politické základy pro udržitelnou budoucnost a horizontální nástroje pro přechod k udržitelnosti. Nicméně naléhavým očekáváním dotčených občanů a odborníků neodpovídají politické kroky.

3.4.

Pokud jde o politické iniciativy v oblasti udržitelnosti, ujala se EU vedení. Kvůli řadě složitých důvodů však provádění těchto iniciativ zaostává. Ekologická stopa a emise CO2 EU na obyvatele patří k největším ve světě. Dokonce ani uvnitř EU jsme nenastoupili cestu k dosažení environmentální udržitelnosti.

3.5.

Nestačí jen vytvořit sociálnější Evropu s nízkými emisemi účinně využívající zdroje: vzhledem k dovozu totiž bude muset udržitelná Evropa zohledňovat i ekologické a sociální dopady za svými hranicemi. Chce-li EU zaujímat vedoucí postavení, jak je uvedeno v diskusním dokumentu, musí porozumět své odpovědnosti a dopadům svého jednání na světové úrovni a brát je vážně. Výbor se domnívá, že probíhající jednání EU se zeměmi Mercosuru jsou téměř lakmusovým papírkem pro novou obchodní politiku ve smyslu udržitelného rozvoje. Podporuje proto výzvu těch skupin, které jasně požadují, aby taková smlouva nesměla být uzavřena, pokud nebude docházet k důsledné spolupráci všech stran na provádění dohody o klimatu, na ochraně tropických pralesů a/nebo na zohlednění zájmů původního obyvatelstva, případně aby do smlouvy byla alespoň zahrnuta doložka o ukončení v případě porušení tohoto uznávaného a zásadního úsilí o udržitelnost.

3.6.

Jako kontinent, který je na prvním místě v těžbě přírodních zdrojů a jejich využívání a vykazuje vysokou míru spotřeby, může Evropa nabídnout cenná ponaučení plynoucí z dosud přijatých opatření ke zlepšení energetické účinnosti a snížení dopadů na životní prostředí, jakož i z dalšího úsilí o docílení změny, a to i v oblasti sociální ochrany.

3.7.

EU musí navrhnout a provádět model udržitelného rozvoje, který ostatním částem světa ukáže, že trvalé úsilí o skutečnou udržitelnost může podporovat sociální soudržnost, urychlit hospodářský rozvoj, zajistit dobrý ekologický stav, usnadnit správu podporující začleňování a nikoho neopomíjet.

4. Podpora systematického přístupu k udržitelnému rozvoji

4.1.

Diskusní dokument nejde dostatečně daleko ve zdůraznění toho, že k řešení dnešních bezprecedentních výzev je zapotřebí změna paradigmatu a systémový přístup. Ohledně definice udržitelného rozvoje již bylo dosaženo shody. Je však třeba zajistit, aby byl prostřednictvím politiky a právních předpisů plně a důsledně prováděn a aby byly prosazovány jeho zásady.

4.2.

Definici, kterou používá OSN a EU, vypracovala komise Bruntlandové: „Udržitelný rozvoj je rozvoj, který naplňuje potřeby současných generací a zároveň bere ohled na schopnost uspokojit potřeby budoucích generací“. (6)

4.3.

Od Konference OSN o lidském prostředí v Riu v roce 1992 se uvádí, že udržitelný rozvoj má tři pilíře, a sice environmentální, sociální a ekonomický, a že každý pilíř je třeba v rámci rozhodování respektovat a zohledňovat. Udržitelný rozvoj je zakotven v čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii jako jeden z dlouhodobých cílů EU.

4.4.

Níže uvedené schéma zvané „svatební dort“ ilustruje skutečnost, že při udržitelném rozvoji jde o lidi a že hospodářství by mělo pracovat pro společnost v zájmu vytváření prosperity, rovnosti a prostředí, které poskytuje kvalitu života. Toto schéma tyto vrstvy propojuje s mezinárodně dohodnutými cíli udržitelného rozvoje (7).

4.5.

Hlavní zásadou udržitelného rozvoje je začlenění environmentálních, sociálních a hospodářských zájmů do všech aspektů rozhodování. V této souvislosti jsou uplatňovány dvě zásady stanovené ve Smlouvě o fungování Evropské unie – zásada předběžné opatrnosti (8) a zásada „znečišťovatel platí“ (9), které musí být použity k zajištění toho, aby nejzranitelnější osoby nenesly náklady za škody na životním prostředí. Nedílným aspektem udržitelnosti je pojetí rovnosti mezi generacemi.

4.6.

Je nezbytné uznat také čtvrtý rozměr udržitelného rozvoje, a sice správu přítomnou ve všech třech oblastech – hospodářské, sociální a environmentální. EU by měla posílit významný posun paradigmatu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 k participativnějšímu modelu správy za účasti mnoha stran ve prospěch udržitelného rozvoje (viz odstavec 9) a podporovat přístup zahrnující společnost jako celek k dosažení důležitého přechodu k udržitelnější budoucnosti planety.

4.7.

Diskusní dokument stanoví, že uplatňování práva jakožto prostředek k zajištění a usnadnění provádění je upřednostňovaným přístupem. Komise uvádí, že předpokladem pro získání jakýchkoli finančních prostředků od EU je dodržování práva, které by tudíž mělo být využíváno jako podnět k provádění cílů udržitelného rozvoje. Bude proto nezbytné stanovit právní rovnocennost tří prvků udržitelného rozvoje, a sice environmentálního, sociálního a ekonomického. EHSV znovu vyzývá k uznání práv přírody, aby bylo možné zajistit jejich rovnost s právy fyzických a právnických osob (10).

5. Překročení politiky růstu HDP

5.1.

Evropa potřebuje změnu paradigmatu (11) a nový model růstu, který se bude kvalitativně lišit od toho, s čím jsme se doposud setkávali, který bude společensky inkluzivní a ekologicky udržitelný a dokáže podporovat a doprovázet sbližování digitálních a ekologických změn v našich zemích a společnostech.

5.2.

Jako ve svých dřívějších stanoviscích vyzývá EHSV k tomu, že je zapotřebí hledět nad rámec HDP a k určení prosperity na vnitrostátní úrovni používat také další ukazatele (12) (13). HDP je ukazatelem hospodářského rozvoje z finančního hlediska, opomíjí však důležité prvky individuálního i sociálního blahobytu a řádně nezohledňuje náklady přírodního kapitálu (klima, vyčerpávání přírodních zdrojů, negativní dopad na ekosystémové služby, jako jsou čistý vzduch, sladká voda, úrodná půda a obyvatelná města a krajina). Nebere v úvahu kvalitu a spravedlnost pracovněprávních vztahů a neplacenou práci lidí, čímž přehlíží většinu přidané hodnoty, již vytvářejí pečovatelé o děti nebo starší osoby a dobrovolníci zapojení do kulturních a sportovních aktivit. Udržitelný rozvoj znamená hospodářský růst (14), který zohledňuje veškeré aspekty současného i budoucího blahobytu lidstva. Zahrnuje i společenské a environmentální náklady a přínosy činností a respektuje meze možností naší planety. Zvyšuje bohatství, které patří celému lidstvu. Stanovit ekonomickou hodnotu společenských a ekologických prvků nestačí – musíme zajistit, aby je hospodářské subjekty zohledňovaly při svém rozhodování. To vyžaduje zásah ve prospěch ochrany veřejných zájmů a internalizace externích vlivů.

5.3.

Nezbytným předpokladem pro neustálé zlepšování účinného využívání zdrojů je konkurenceschopnost. Konkurence na volných trzích však sama o sobě nepřináší optimální výsledky pro společnost. Společnost musí stanovit pravidla a podmínky pro poskytovatele zboží a služeb a vytvořit protiváhu pro zajištění veřejných statků a zájmů, k nimž patří spravedlnost a udržitelnost. Tržní síla aktérů musí být omezena tak, aby se zabránilo zneužívání na úkor pracovníků, spotřebitelů, ostatních podniků a široké veřejnosti. Index globální konkurenceschopnosti proto musí zohledňovat environmentální a sociální rozměr (15).

5.4.

EHSV oceňuje komplexní analýzu provedenou v diskusním dokumentu, jeho popis výzev, naznačení směru a potenciál pro Evropu, který ukazuje, obává se však, že tempo přechodu k udržitelnosti, a to jak celosvětově, tak v Evropě, není dostačující k dosažení cílů, na nichž jsme se dohodli. Více než 200 akademických pracovníků nedávno zveřejnilo otevřený dopis, v němž Evropu vyzývají, aby se neomezovala jen na růstové politiky (16).

5.5.

EHSV podporuje postoj diskusního dokumentu, že přechod k udržitelnosti by měl být vnímán jako příležitost ke zvýšení zaměstnanosti a prosperity. Evropské podniky mají šanci se ujmout vedení, být u zdroje inovací vznikajících díky spolupráci a vézt se na vlně digitální revoluce, a vytvářet tak udržitelné podnikatelské přístupy a nové standardy. Na základě cílů udržitelného rozvoje mohou společnosti určit rostoucí trhy a nabízet inovativní řešení a transformační změnu.

5.6.

EHSV uznává, že v podnikatelské komunitě jsou lídři v oblasti integrace udržitelnosti. Podnikání umožňuje společenský a environmentální rozvoj (17). Mnohé podniky jsou skutečně průkopníky této politiky.

5.7.

Zastřešující strategie pro udržitelný rozvoj a vhodný regulační rámec vytvoří příznivé prostředí, které bude stimulovat větší investice a maximalizovat příležitosti pro podniky. Díky tomu budou podniky schopny vytvářet udržitelná řešení.

6. Financování změny

6.1.

Diskusní dokument řadí financování, stanovování cen, daně a hospodářskou soutěž mezi horizontální nástroje pro přechod.

6.2.

EHSV konstatuje, že stávající politické prostředí, navzdory široké podpoře udržitelnosti, neposkytuje žádný účinný mechanismus pro začlenění sociálních a environmentálních nákladů do investičních rozhodnutí. Posuzování opatření a investic se většinou opírá pouze o finanční/hospodářské výnosy. To nepřináší skutečné uplatňování zásad transformativním způsobem.

6.3.

Určitý objem finančních prostředků musí být založen na environmentální a sociální návratnosti. Finanční prostředky musí být využívány takovým způsobem, aby umocňovaly změnu, jež zajistí návratnost ve prospěch udržitelnosti. Současné posuzování účinnosti či hodnoty opatření se zakládá pouze na finanční/hospodářské návratnosti. S tímto omezeným způsobem myšlení nebude nikdy možné přechod k udržitelnosti financovat. EHSV se domnívá, že v Evropě, která nikoho nenechá stranou, musí jít přesměrování kapitálových toků k udržitelnější ekonomice nevyhnutelně ruku v ruce s finančním začleňováním a sociální soudržností (18).

6.4.

Finanční prostředky na výzkum a inovace a způsob jejich financování jsou rozhodujícím aspektem udržitelného rozvoje, avšak i samotné nástroje financování musí být koncipovány inovativním způsobem (19), např. musí být vytvářeny rozpočty pro systematické začleňování osob se zdravotním postižením. Financování musí jít nad rámec nízkouhlíkových projektů a musí vykazovat vyšší účinnost využívání zdrojů, aby zahrnovalo hodnotnou práci a iniciativy, které přinášejí výsledky environmentální nebo sociální povahy.

6.5.

Obzvláště užitečné v boji proti chudobě v EU a ke zvýšení potenciálu zaměstnanosti Evropy jsou sociální investice (20). EHSV uznává pokračující investice do iniciativ v oblasti oběhového hospodářství za nástroj k dosažení větší udržitelnosti.

6.6.

Důležitým prvkem transformace evropských ekonomik radikálně udržitelnějším směrem bude vytvoření Zelené a sociální dohody pro Evropu. Ta by se měla stát hlavním evropským programem veřejných investic na podporu velkých kapitálových projektů s přehlednými a rozsáhlými přínosy pro veřejnost, např. dovybavení veřejných budov, nová koncepce veřejné dopravy a vybudování systémů čisté energie. Měla by vytvořit by tolik potřebná pracovní místa v celé Evropě, obzvláště v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti (především mladých lidí a osob se zdravotním postižením), a stimulovala by rychlý rozvoj evropských systémů odborného vzdělávání a přípravy a jejich inovaci.

6.7.

Pro začleňování cílů udržitelného rozvoje má zásadní význam víceletý finanční rámec (VFR), a konečné rozhodnutí o VFR na období 2021–2027 bude signálem, zda bude EU schopna splnit své závazky v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. Návrh Komise promarnil příležitost k tomu, aby se Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 stala prioritou evropské agendy. Nad rámec navrhovaného omezeného navýšení pro cíl týkající se začleňování problematiky klimatu by nový VFR měl přidělit odpovídající finanční zdroje na udržitelný rozvoj a rovněž zajistit, aby žádné financování nenarušovalo plnění cílů udržitelného rozvoje. Subjektům, které cíle udržitelného rozvoje provádějí, včetně členských států, místních orgánů, podniků, odborových svazů a nevládních organizací, je třeba poskytnout finanční krytí pro inovační a rozšiřitelné projekty podporující začlenění (21). Příští finanční VFR by měl zejména umožňovat přejít do roku 2050 k hospodářství neutrálnímu z hlediska klimatu. Výše ambicí EU musí odpovídat výzvě, kterou představuje boj proti změně klimatu; na tento cíl musí být vyčleněno v průměru 40 % jejího celkového rozpočtu (22). EHSV také zdůrazňuje, že malé subjekty občanské společnosti mají problémy s přístupem k financování, které by umožnilo zajistit podporu a provádění iniciativ s transformačním potenciálem (23).

6.8.

EHSV opět vyzývá k ukončení dotací na fosilní paliva a k přijetí přístupu založeného na udržitelných potravinových systémech k našim odvětvím produkce a zpracování potravin, neboť se jedná o praktický způsob, jak začlenit udržitelnost do politiky (24). Při několika příležitostech poukázal na to, že EU nesplnila řadu slibů týkajících se internalizace vnějších nákladů, důsledného uplatňování zásad „znečišťovatel platí“ a postupného rušení dotací, které škodí životnímu prostředí, a opětovně vyzývá orgány EU, aby předložily komplexní přístup k systému ekologické daně a poplatků (25).

6.9.

Udržitelný rozvoj znamená rovněž pokrok a prosperitu. V tomto ohledu budou hrát rozhodující úlohu výzkum a inovace. Veřejné financování výzkumu a inovací na úrovni EU i členských států se musí výrazně zvýšit, přičemž je třeba se zaměřit na plnění cílů udržitelného rozvoje. Toho by mohlo být využito rovněž k mobilizaci finančních zdrojů ze soukromého sektoru.

6.10.

Soukromé investice hrají při přechodu k udržitelnému hospodářství klíčovou úlohu. Partnerství veřejného a soukromého sektoru může pomoci optimalizovat návratnost investic z hlediska udržitelnosti v evropském i mezinárodním kontextu.

7. Udržitelný rozvoj jako nástroj sociální solidarity

7.1.

Udržitelný rozvoj by se mohl stát nástrojem k boji proti šířícím se populistickým náladám zaměřeným proti establishmentu mezi občany, kteří jsou znevýhodněni a odstřiženi od rozhodování a moci. Nesmí se jednat o program pro elitu, ale o projekt zaměřený na občany, jehož cílem je zajistit, aby udržitelná spotřebitelská rozhodnutí byla dostupná a cenově přijatelná. Pokusy řešit problémy tak, že se náklady přenesou na osoby, které již tak čelí obtížím a cítí se bezmocné a vyloučené, vedou k jasnému odmítnutí politických řešení (např. politik v oblasti klimatu a mnoha politik v oblasti životního prostředí) a projevují se jako extremistické a izolacionistické, protiimigrační tendence. Nezbytnou podmínkou přechodu k udržitelnosti je důstojná práce.

7.2.

Tento přechod vyžaduje investice do efektivních, inkluzivních a integrovaných systémů sociální ochrany, včetně kvalitních a dostupných služeb, jako je zdravotní a dlouhodobá péče, realizovaným na základě sociálního dialogu. Z průzkumů vyplývá, že investice do vzdělávání a zdravotní péče mají dlouhotrvající pozitivní vliv na sociální mobilitu, avšak členské státy investice do obou oblastí v posledním desetiletí zpravidla omezovaly. Pokud tomu tak je, pak je nutné tento trend zvrátit. Náklady přechodu na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství musí nést v přiměřeném poměru ti, kdo si mohou nejsnáze dovolit platit (např. na základě zásady „znečišťovatel platí“), a měly by být dotovány z veřejných prostředků. Řešení, jak zlepšit současný neudržitelný model, které problém prohlubuje, nejsou životaschopná a jako možnosti politiky je třeba je odmítnout. Ve skutečnosti jsou odmítána na evropských ulicích, např. studentskými stávkami proti změnám klimatu.

7.3.

Diskusní dokument před statistikami, které svědčí o velkém problému nerovnosti v EU, neutíká. Více než 22 % občanů EU je ohroženo chudobou. Podíl osob se středními příjmy klesá a podíl osob s nízkými příjmy ve většině členských států roste. Materiální deprivací trpí přibližně 7 % lidí. Tyto šokující údaje svědčí o naprostém selhání současných politik. Přibližně 43 milionů lidí, což je téměř 10 % obyvatelstva, si jednou za dva dny nemůže dovolit řádné jídlo.

7.4.

Diskusní dokument uvádí, že problematiku životního prostředí samotné politiky v oblasti životního prostředí nevyřeší, pokud hospodářské politiky budou i nadále podporovat fosilní paliva, neúčinné využívání zdrojů či neudržitelnou výrobu a spotřebu. EHSV zdůrazňuje, že všechny evropské, vnitrostátní a místní politiky by stejně jako hospodářskou a environmentální udržitelnost měly zohledňovat i faktor sociální udržitelnosti (26).

7.5.

Potřeba propojení mezi hospodářskou a environmentální sférou a hospodářskou a sociální oblastí je sice nyní plně uznána, ale často ještě není plně zohledněna. Je rovněž třeba prohloubit porozumění souvislostem mezi životním prostředím a sociálními otázkami. Například evropský pilíř sociálních práv by měl podporovat kvalitní život lidí a měl by významnou měrou přispět k naplnění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. Ačkoli 17 cílů udržitelného rozvoje a 20 zásad evropského pilíře sociálních práv mají do značné míry společný základ, měla by Komise předložit návrh, jak cíle a zásady v praxi lépe kombinovat, aby bylo možné dosáhnout v provádění prospěšné součinnosti.

8. Nová evropská politická argumentace na podporu udržitelného rozvoje

8.1.

Je zjevně zcela nezbytné, aby EU a její členské státy vypracovaly poutavou argumentaci určenou veřejnosti zdůrazňující význam udržitelného rozvoje pro Evropu i celý svět. Tato nová argumentace určená veřejnosti by se měla vyvarovat technických pojmů a žargonu a měla by se zaměřit na to, jak se udržitelný rozvoj dotýká skutečného života lidí žijících v Evropě i mimo ni. Mělo by se začít u vzdělávání na všech úrovních, od škol po organizace.

8.2.

Je třeba zahájit celoevropskou osvětovou kampaň se zapojením různých odvětví, jež mohou oslovit své komunity. Je třeba podporovat zapojení zejména sdělovacích prostředků, především veřejnoprávních sdělovacích prostředků, „tvůrčích osobností“ ze světa kultury, umění, hudby atd., do vytváření kulturních programů na vnitrostátní úrovni, jež politickou argumentaci na podporu udržitelného rozvoje přetvoří do komunikace přizpůsobené kultuře v jednotlivých členských státech.

9. Nová víceúrovňová správa za účasti mnoha stran

9.1.

Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 podporuje významný posun paradigmatu k participativnějšímu modelu správy za účasti mnoha stran ve prospěch udržitelného rozvoje. Podle cíle č. 17 této agendy hraje při sledování, provádění, přezkumu a v následných činnostech ústřední úlohu větší počet zúčastněných stran, mimo jiné soukromý sektor, odbory, občanská společnost, akademická sféra, místní komunity a další.

9.2.

Jakmile bude účast většího počtu zúčastněných stran podle této agendy v praxi plně zavedena na více úrovních (tj. regionální, subregionální, vnitrostátní a místní), nalezne tento nový model správy velkou veřejnou odezvu. Příležitosti k inkluzivní účasti veřejnosti na sledování a provádění, které předkládá Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, jsou jasným mandátem, abychom ve velké míře mírnili současnou míru cynismu mezi veřejností a ztrátu důvěry ve formální politické systémy.

9.3.

Mnohostranná platforma, kterou Komise vytvořila v roce 2017 a do níž se aktivně zapojil i EHSV, by nyní měla zastávat vedoucí úlohu v přípravě a podpoře realizace ambiciózní strategie pro udržitelnou Evropu a prováděcího plánu. Měl by být proveden oficiální přezkum fungování této platformy za účasti všech zainteresovaných stran a vymezen jasný mandát. V rámci tohoto procesu je třeba zkoumat osvědčené postupy jiných relevantních mnohostranných fór (např. Evropské platformy zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství) a poznatky zohlednit ve způsobu budoucí organizace mnohostranné platformy s cílem maximalizovat její účinnost a celkovou funkčnost. Mohlo by se jednat o potřebu přiměřenějších zdrojů pro činnost platformy, častější schůze jejího politického výboru na vysoké úrovni, více příležitostí k rozšířené diskusi a zapojení jejích členů, lepší zaměření na pravidelné kontakty s vnitrostátními platformami pro udržitelný rozvoj a usnadnění pravidelnějších, transparentnějších a přístupnějších konzultací s veřejností o záležitostech souvisejících s udržitelným rozvojem.

9.4.

Některé členské státy již vypracovaly nebo připravují vnitrostátní strategii pro provádění cílů udržitelného rozvoje (27). Strategie EU by představovala rámec, jenž by umožnil přistoupit postupně k většímu sblížení vnitrostátních strategií. V této souvislosti by bylo možné použít otevřenou metodu koordinace, jež mezi členskými státy usnadňuje výměnu osvědčených postupů a vzájemné učení.

10. Přizpůsobení stávajících nástrojů provádění cílů udržitelného rozvoje

10.1.

Zásadně nový evropský semestr

10.1.1.

V současnosti je evropský semestr hlavním nástrojem každoroční koordinace makroekonomických cílů EU za účasti EU a jejích členských států. Je nezbytné jej zcela zásadním způsobem změnit a učinit transparentnějším, aby přispíval k zajištění soudržnosti politik a koordinovaného provádění a sledování cílů udržitelného rozvoje, k čemuž EHSV (28) a mnohostranná platforma (29) stále vyzývají. Všechny fáze procesu semestru musí být přizpůsobeny, aby byla zajištěna efektivní koordinace při provádění cílů udržitelného rozvoje na evropské a vnitrostátní úrovni v souladu s budoucí zastřešující strategií (30).

10.1.2.

Roční analýzu růstu by měla nahradit „roční analýza udržitelného růstu“ (31), v níž by sociální, ekonomické a environmentální priority byly – v souladu s cíli udržitelného rozvoje – v rovnováze. Organizovanou občanskou společnost je třeba na evropské i vnitrostátní úrovni více zapojit do všech fází reformovaného semestru, což zajistí dodatečné odborné znalosti v dané oblasti politiky a nezávislejší sledování vývoje politiky, podpoří přijetí těchto reforem ze strany veřejnosti a celkově upevní participativní demokracii.

10.2.

Zlepšování právní úpravy

10.2.1.

Dalším způsobem, jak zajistit větší začlenění udržitelného rozvoje do evropských politik, je využití nástrojů Komise pro zlepšování právní úpravy. Aby se aspekt udržitelnosti řádně zvažoval a začleňoval, musí všechna posouzení dopadu, která Komise provede, kontroly účelnosti a doporučení platformy REFIT hodnotit environmentální, sociální a hospodářské dopady. Všechny tři oblasti musí s použitím důsledně integrovaného přístupu analyzovat rovněž následné hodnocení. Do programu REFIT je třeba výslovně zahrnout i „kontrolu udržitelnosti“ (32) a zajistit soudržnost politik ve prospěch udržitelného rozvoje.

10.2.2.

EHSV vyzývá Komisi k začlenění udržitelného rozvoje a cílů udržitelného rozvoje do procesů hodnocení.

10.2.3.

Zapotřebí jsou rovněž konzultace se sociálními partnery v souladu s ustanoveními Smlouvy, která požadují zvláštní konzultace ohledně práce a řízení v souvislosti s právními předpisy o sociálních otázkách (čl. 154 odst. 2), konzultace s Evropským hospodářským a sociálním výborem, Výborem regionů a vnitrostátními parlamenty z jiné složky nástrojů pro zlepšování právní úpravy s cílem splnit požadavek na začleňování, který je ústředním motivem Agendy pro udržitelný rozvoj 2030.

11. Cíle EU a lepší ukazatele

11.1.

Zastřešující strategie by měla stanovit cíle EU pro dosažení cílů udržitelného rozvoje. Tyto cíle je třeba sledovat pomocí souboru ukazatelů, které 1) jsou dostatečně komplexní, aby měřily vzdálenost k cílům a poskytly přiměřenou kontrolu pokroku, a 2) jsou základem pro plánování a formování politik. Současný soubor ukazatelů pro provádění cílů udržitelného rozvoje v EU (33) toto neumožňuje.

11.2.

EHSV opět požaduje větší zapojení občanské společnosti do definování ukazatelů a posuzování pokroku EU při dosahování cílů (34).

11.3.

Soubor ukazatelů pro provádění cílů udržitelného rozvoje v EU by měl v plné míře pojmout jiné stávající soubory ukazatelů, například evropský srovnávací přehled sociálních ukazatelů (35), a to stejným způsobem, kterým byl tento přehled začleněn do evropského semestru.

12. Monitorování a odpovědnost

12.1.

Je nezbytné zavést systém pravidelného, inkluzivního a transparentního monitorování a režim odpovědnosti, aby bylo možné měřit pokrok v provádění cílů udržitelného rozvoje v EU. EU se musí každý rok aktivně účastnit regionálního fóra EHK OSN pro udržitelný rozvoj a zaujmout vedoucí postavení, pokud jde o zrychlení regionálního pokroku na cestě k dosažení cílů udržitelného rozvoje. EU by se rovněž měla zavázat k tomu, že bude na politickém fóru OSN na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji pravidelně předkládat zastřešující společnou zprávu EU o provádění cílů udržitelného rozvoje, která doplní „společnou souhrnnou zprávu“ o rozvojové politice EU. Tato zastřešující zpráva EU musí pojednávat o každé vnější i vnitřní politice EU a aspektech správy a musí obsahovat analýzu současného postoje EU a uvádět způsob, jakým cílům udržitelného rozvoje dosáhne do roku 2030.

13. Provádění cílů udržitelného rozvoje ve vnější činnosti EU

13.1.

Řada vnitřních politik EU může vést k vedlejším dopadům mimo EU a může mít pozitivní či negativní dopady na snahy jiných zemí dosáhnout cílů udržitelného rozvoje. Je nezbytné přezkoumat politiky vnější činnosti EU, včetně politiky investiční, obchodní, rozvojové, mírové a bezpečnostní a politiky v oblasti lidských práv, aby se zajistilo, že podporují provedení světové agendy pro udržitelný rozvoj. Například kapitoly o udržitelnosti v rámci platných obchodních dohod EU jsou bezzubé a obtížně vymahatelné. Udržitelný rozvoj se musí stát těžištěm obchodní politiky EU, musí být například zavedeny formální postupy podávání stížností pro případ nesplnění závazků v oblasti udržitelnosti obsažených v obchodních dohodách. Obchod by měl být nástrojem udržitelnosti a provádění cílů udržitelného rozvoje v rámci mezinárodní spolupráce. To by mohlo být ošetřeno prostřednictvím mnohostranných dohod. Síla obchodu EU může stimulovat udržitelnost v celém globálním hodnotovém řetězci, například zaměřením na udržitelné získávání zdrojů.

13.2.

Vnější činnost EU musí zajistit větší provázanost mezi prováděním cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody. V současném rámci nejsou zohledňovány vedlejší účinky anebo stopa EU. Současný rámec EU a ukazatele pro provádění cílů udržitelného rozvoje se navíc zaměřují primárně na pokrok v provádění těchto cílů v EU a neměří přínos EU k naplňování těchto cílů na světové úrovni. Rovněž je třeba zajistit udržitelné investice do hodnotového řetězce.

V Bruselu dne 26. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Výroční strategická zpráva EP o plnění cílů udržitelného rozvoje, březen 2019.

(2) https://www.ipcc.ch/.

(3) Eurostat.

(4) Stanoviska EHSV Vhodnější ukazatele k hodnocení cílů udržitelného rozvoje (Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 14); Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 91); Přechod k udržitelnější budoucnosti Evropy (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 44).

(5) Směřování ke stále udržitelnější Unii do roku 2030 – závěry Rady.

(6) http://www.un-documents.net/our-common-future.pdf.

(7) Stockholmské centrum pro odolnost, 2016. Schéma: Azote pro Stockholmské centrum pro odolnost.

(8) Článek 191 SFEU.

(9) Čl. 191 odst. 2 SFEU.

(10) Stanovisko EHSV Klimatická spravedlnost (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22).

(11) Evropské centrum politické strategie (EPSC), červenec 2016.

(12) Stanovisko EHSV Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 91).

(13) Stanovisko EHSV Více než HDP (Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 53).

(14) Stanovisko EHSV Sibiu a ještě dále (Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37).

(15) Stanovisko EHSV Sibiu a ještě dále (Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37).

(16) https://degrowth.org/2018/09/06/post-growth-open-letter/.

(17) Stanovisko EHSV Sibiu a ještě dále (Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37).

(18) Stanovisko EHSV Akční plán udržitelného financování (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 73).

(19) Stanovisko EHSV Usnadnění přístupu nestátních subjektů k financování opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 14).

(20) Stanovisko EHSV Dopady sociálních investic na zaměstnanost a na veřejné rozpočty (Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21).

(21) Stanovisko EHSV Vhodnější ukazatele k hodnocení cílů udržitelného rozvoje (Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 14).

(22) Stanovisko EHSV Evropský pakt o financování opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 8).

(23) Stanovisko EHSV Usnadnění přístupu nestátních subjektů k financování opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 14).

(24) Stanovisko EHSV ke komplexní politice EU v oblasti potravin (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 18).

(25) Stanovisko EHSV k tématu Tržní nástroje pro přechod EU na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 1).

(26) Stanovisko EHSV Sociálně udržitelná koncepce pro digitální éru (Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 1).

(27) Viz informační přehledy EHSV podle jednotlivých zemí o činnostech členských států zaměřených na dosažení cílů udržitelného rozvoje.

(28) Stanoviska EHSV Vhodnější ukazatele k hodnocení cílů udržitelného rozvoje; Přechod k udržitelnější budoucnosti Evropy, (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 44); Roční analýza růstu na rok 2018 (Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 95).

(29) Zpráva mnohostranné platformy.

(30) Stanovisko EHSV Sibiu a ještě dále (Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37).

(31) Stanovisko EHSV Roční analýza růstu na rok 2019 (Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 24).

(32) Zpráva mnohostranné platformy.

(33) Eurostat o ukazatelích pro provádění cílů udržitelného rozvoje v EU.

(34) Stanovisko EHSV Vhodnější ukazatele k hodnocení cílů udržitelného rozvoje (Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 14).

(35) Eurostat o srovnávacím přehledu sociálních ukazatelů.

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrhy byly v průběhu rozpravy zamítnuty, obdržely však nejméně jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů:

Nový odstavec 13.3

Vložit nový odstavec:

„ EHSV mimoto poukazuje na riziko, že se veškeré snahy EU ukážou být marné a nepřinesou požadované výsledky, pokud se současně nepodaří odpovídajícím způsobem vyřešit otázku nekontrolovaného růstu světové populace. “

Výsledek hlasování

pro	47
proti	108
hlasování se zdrželo	5

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/105

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě – Efektivnější a demokratičtější rozhodování v politice EU v oblasti energetiky a klimatu

[COM(2019) 177 final]

(2020/C 14/15)

Zpravodajka: Baiba MILTOVIČA

Spoluzpravodaj: Dumitru FORNEA

Konzultace	Evropská komise, 3.6.2019
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	11.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	26.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	136/39/11

1. Závěry a doporučení

1.1 Závěry

1.1.1

Toto sdělení doplňuje čtvrtou zprávu o stavu energetické unie. Zabývá se legislativním rámcem pro demokratičtější rozhodování v politice EU v oblasti energetiky a klimatu, jakož i návrhem, aby se v daňových záležitostech souvisejících s energetikou přešlo od jednomyslného hlasování k hlasování kvalifikovanou většinou (s doprovodným řádným legislativním postupem).

1.1.2

EHSV vítá návrh na použití překlenovacích ustanovení pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a systému spolurozhodování s Evropským parlamentem. V tomto novém uspořádání by EHSV mohl hrát důležitou úlohu v podpoře třístranného jednání a měl by být zapojen.

Ačkoliv EHSV toto sdělení podporuje, je toho názoru, že účinná správa klimatické a energetické strategie a vyšší soudržnost v právních předpisech EU v oblasti zdanění energie by měla zohledňovat zájmy podniků, pracovníků a dalších zainteresovaných stran v EU, mj. spotřebitelů. Důležitou podmínkou úspěchu tohoto procesu je účast a zapojení občanské společnosti, podpora členských států a souhlas a angažovanost sociálních partnerů.

1.1.3

EHSV vyzývá EU, aby při uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou i nadále respektovala zásadu subsidiarity a v otázkách, které nespadají do její výlučné pravomoci, se zaměřovala na ty oblasti, v nichž společných cílů nelze účinněji dosáhnout na vnitrostátní, regionální ani místní úrovni.

1.1.4

EHSV si je vědom toho, že některé zvažované druhy zdanění energie mají potenciálně kontroverzní charakter. Důrazně proto doporučujeme, aby Komise objasnila, že i v tomto případě použije přístup podobný tomu, o němž je řeč ve sdělení COM(2019) 8 „Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU“, v jehož rámci budou nejprve identifikovány a zváženy nejméně kontroverzní oblasti zdanění.

1.1.5

1.1.6

Je zapotřebí zaujmout citlivý přístup, který bude odpovídat místním podmínkám, a bude třeba podniknout kroky k zajištění spravedlivého přechodu, aby nebyli opomenuti pracovníci, spotřebitelé ani komunity. V takových případech mohou nová opatření v oblasti zdanění energie vyžadovat vyrovnávací financování ze strany EU s cílem kompenzovat způsobené sociální a hospodářské škody.

1.2 Doporučení

1.2.1

Sdělení o daňových postupech souvisejících s energetikou by mělo:

—	být předmětem podrobné analýzy cílů, základů a související struktury zdanění energie a důkladného posouzení sociálních a ekonomických dopadů, které jsou v něm popsány,

—	být začleněno do širšího a jasného plánu, který půjde ruku v ruce s vývojem v ostatních oblastech energetické unie a bude obsahovat cílená, soudržná opatření, včetně pobídek a kompenzací, s cílem podpořit přechod k udržitelnější výrobě energie a strategii.

1.2.2

Komise má před případnou žádostí o to, aby se členské státy vzdaly svrchovanosti (prostřednictvím zvláštního či obecného překlenovacího ustanovení), prostor pro přijetí opatření na základě svých stávajících pravomocí. Konkrétně sem patří:

—	vytvoření konkrétnějších nástrojů podle čl. 194 odst. 1 SFEU s cílem zvýšit kapacitu přeshraničního propojovacího vedení v EU, což pro Evropskou unii „představuje prioritu“;

—

přepracování stávajícího mechanismu pobídek k rozvoji výrobní/propojovací kapacity; podpora „různorodosti jednotlivých členských států“ a její využívání, namísto jejího pasivního vnímání; účinnější zakotvení energetické unie v průmyslové základně EU; posílení využívání volného pohybu a státní podpory;

—	dosažení vyšší transparentnosti zdanění energie na vnitrostátní úrovni a neutralizace účinků vnitrostátních rozhodnutí podle čl. 194 odst. 2 SFEU, která mohou ovlivňovat celkové zájmy Unie, při současném zohlednění skutečnosti, že veřejná intervence může mít i pozitivní účinky;

—

přetvoření unijních trhů s energií s cílem lépe řešit hospodářské a sociální problémy a problémy v oblasti mezinárodního obchodu, které transformace přináší spotřebitelům, pracovníkům a podnikům; spolupráce s třetími zeměmi musí být založena na jednotné politice obchodu s energií, aby chránila členské státy před výkyvy na hospodářském trhu a předcházela zvyšování energetické závislosti EU na třetích zemích.

1.2.3

Průmyslová politika EU by měla dostat nový impuls prostřednictvím využívání investic do čisté energie učiněných v posledních několika letech. Prosazování společností z EU v tomto ohledu by pomohlo dále zvyšovat hrubý domácí produkt, vytvářet pracovní místa a příjmy, a tudíž účinněji zvládat očekávaná zvýšení nákladů na energii.

1.2.4

Komise by měla zlepšit opatření týkající se uspořádání trhu, jako je např. začlenění další podpory energetických družstev v oblasti poptávky nebo případné opětovné převedení místních distribučních sítí pod správu obcí nebo přezkum způsobu organizace její vlastní práce, např. opětovné posouzení struktury a počtu agentur EU, které se podílejí na utváření energetické politiky.

EHSV by tomto ohledu mohl poskytnout další podklady pro určení toho, zda evropští spotřebitelé a komunity, podniky a pracovníci již mají nástroje k tomu, aby převzali odpovědnost za transformaci energetiky, a posílili tak cíle energetické unie. To by bylo možné uskutečnit prostřednictvím stanoviska EHSV z vlastní iniciativy k novému uspořádání trhu s energií.

1.2.5

Výše nákladů na energii má přímý a bezprostřední dopad na všechny společnosti, pracovníky, spotřebitele a život všech lidí, a důsledky nevyvážené iniciativy zdanění energie je tudíž nutné pečlivě zvážit. V této souvislosti EHSV vítá oznámení nové předsedkyně Komise týkající se zavedení uhlíkové hraniční daně, jež by měla zajistit konkurenceschopnost evropských podniků na celosvětovém trhu a zamezit přesunu emisí CO2. Jsou zapotřebí opatření, jež podpoří přechod k udržitelnější výrobě energie a pomohou mnoha sociálním skupinám vypořádat se s transformací energetiky. V případě ztráty pracovních míst je třeba postiženým pracovníkům poskytnout nové příležitosti, k tomu je třeba nabídnout i odborné rekvalifikace a další dohodnutá řešení.

2. Úvod

2.1

Sdělení se zabývá zdaněním energie a reformou Smlouvy o Euratomu, přičemž obě tyto otázky úzce souvisí se svrchovaností. Jde o kontroverzní otázku, a žádosti o přesun svrchovanosti v tak citlivé oblasti, jakou zdanění právě dnes je, vyžadují velmi uvážlivý postoj. Jak ve svém dokumentu pod nadpisem „Reforma zdanění energie by měla zohlednit otázky sociální spravedlnosti“ (oddíl 2.3) zdůraznila Komise, mohlo by jakékoli zdanění více „znečišťující“ energie přímo ohrozit slabší složky společnosti. Toto opatření by tudíž mnozí evropští občané mohli pociťovat jako další břemeno, a EHSV proto vítá skutečnost, že Komise uznává citlivost této otázky. EHSV upozorňuje na řadu svých stanovisek, v nichž Komisi předložil návrhy na řešení tohoto problému.

Potřeba účinnější správy klimatické a energetické strategie a vyšší míry soudržnosti v právních předpisech EU s sebou proto nese potřebu ještě mnohem intenzivnější diskuse, a to na všech úrovních společnosti, ohledně toho, jak jsou rozhodnutí o zdanění energie přijímána, přičemž je zapotřebí zohledňovat zájmy podniků, pracovníků a dalších zainteresovaných stran v EU, mj. spotřebitelů. Tím správným nástrojem je zde účinný dialog o energetice s organizovanou občanskou společností na unijní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

2.2

Rovněž je třeba mít na paměti, že zatímco v posledních 20 letech energetická politika EU úzce souvisela s její environmentální politikou, v roce 2020 vstoupí do nové fáze s širšími cíli, jež bude třeba posuzovat z hlediska cílů udržitelného rozvoje. Energie je také stěžejním prvkem průmyslové politiky, a investice, které EU v posledních několika letech v rámci ekonomiky založené na čisté energii prováděla, mohou nyní přinést své výsledky díky prosazování podniků EU v řadě inovativních odvětví po celém světě.

3. Sdělení Komise

3.1

Komise toto sdělení připravila s úmyslem požádat o to, aby se v daňových záležitostech souvisejících s energetikou přešlo od jednomyslného hlasování k hlasování kvalifikovanou většinou (s doprovodným řádným legislativním postupem).

3.2

Cílem tohoto sdělení je rovněž vytvořit silnější demokratickou odpovědnost v rámci Smlouvy o Euratomu, která nestaví Evropský parlament na tutéž úroveň, jako to činí Lisabonská smlouva.

3.3

Toto sdělení nastiňuje obrysy stávajícího příslušného rámce: kromě obvyklého hlasování kvalifikovanou většinou (čl. 194 odst. 1 a 2 první pododstavec SFEU) a výslovného práva členských států určovat jisté energetické politiky (čl. 194 odst. 2 druhý pododstavec SFEU) je k přijetí ustanovení v oblasti energie, která jsou primárně fiskální povahy, vyžadována jednomyslnost v Radě (čl. 194 odst. 3 SFEU), podobně jako v případě environmentálních opatření souvisejících s daněmi (čl. 192 odst. 2 SFEU).

3.4

Komise je toho názoru, že přejít k rozhodování kvalifikovanou většinou je klíčové k tomu, aby byl dokončen přechod na čistou energii a aby byly splněny cíle v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, i s ohledem na související a rostoucí vliv daní a poplatků na ceny energie. V tomto ohledu je Komise toho názoru, že kvůli požadavku jednomyslnosti bylo až dosud nemožné přezkoumat směrnici o rámcových předpisech o zdanění energie z roku 2003 (1), která se z větší části zakládá na zastaralých východiscích a neopírá se o cíle pro oblast čisté energie:

—	daně vycházející z objemu/váhy energetických produktů, nikoli z jejich energetického obsahu,

—	nezměněné minimální sazby, které dávají neúčinné signály a vytvářejí nekalou hospodářskou soutěž.

Komise se navíc domnívá, že osvobození od daně či snížení daně z energií pro některá konkrétní odvětví (v letecké, námořní a silniční nákladní dopravě a v odvětvích zemědělství/rybolovu a energeticky náročných průmyslových odvětvích) oslabuje pobídky pro vyšší energetickou účinnost.

3.5

Podle názoru Komise je účelem tohoto sdělení připravit cestu pro přezkum směrnice z roku 2003, jehož cílem je:

—	výrazněji podpořit přechod na čistou energii formou ekologicky důsledných daňových sazeb a nahrazení dotací na fosilní paliva uhlíkovou daní,

—	zajistit udržitelný a sociálně spravedlivý růst prostřednictvím přechodu ke spotřebním a environmentálním daním, které jsou příznivější pro růst, a prostřednictvím sbližování úrovní zdanění napříč členskými státy, které bude mít pozitivní vliv na maloobchodní ceny,

—

prosadit otázky sociální spravedlnosti prostřednictvím navržení doprovodných opatření v rámci systému sociální politiky a sociálního zabezpečení, která sníží dopad přesunu zdanění ve prospěch čisté energii a učiní jej sociálně přijatelným (podpora zranitelných spotřebitelů, usnadnění přechodu hospodářských odvětví a/nebo regionů, snížení zdanění práce).

3.6

Za účelem dosažení cíle hlasování kvalifikovanou většinou předkládá toto sdělení dvě možnosti, které nevyžadují změnu SFEU a nemají vliv na stávající sdílení pravomocí mezi Unií a členskými státy: konkrétně je to zvláštní překlenovací ustanovení stanovené v hlavě věnované životnímu prostředí (čl. 192 odst. 2 SFEU), jež by umožnilo splnit procesní cíl u daňových opatření, která mají primárně environmentální povahu, a obecné překlenovací ustanovení podle čl. 48 odst. 7 SEU pro daňová opatření, která jsou v obecnějším smyslu určena pro cíle v oblasti energetiky. V obou případech by bylo úkolem Rady rozhodnout o přechodu od jednomyslného hlasování k hlasování kvalifikovanou většinou.

3.7

Účelem sdělení je rovněž podpořit další rozvoj demokratické odpovědnosti v rámci Smlouvy o Euratomu, která se týká citlivých záležitostí obecného zájmu, zejména prostřednictvím návrhu na zapojení jak Evropského parlamentu (který je v současné době pouze konzultován, ne však v otázce uzavírání mezinárodních smluv), tak parlamentů vnitrostátních.

3.8

S výjimkou toho, že by došlo k rozšíření práv občanské společnosti na informace, by se obsah Smlouvy o Euratomu nezměnil, a byly by tak zajištěny přeshraniční konzultace mezi členskými státy v případech potenciálního přeshraničního dopadu a bylo by zaručeno, že by se v takových případech výrazněji zapojila Skupina evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG) a zvýšila by se schopnost reagovat na jadernou havárii. Přezkum proto bude nutné provést za použití řádného postupu pro přijímání změn Smluv podle článku 48 SEU.

4. Obecné připomínky

4.1

EHSV vítá toto sdělení Evropské komise, jehož cílem je zavést v daňových záležitostech souvisejících s energetikou hlasování kvalifikovanou většinou, a to v zájmu řešení problémů spojených se změnou klimatu. Výbor rovněž podporuje posílení úlohy Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů (které dosud nejsou zapojeny) v rozhodovacím procesu v rámci Euratomu, jakož i návrh Komise na zvýšení zapojení občanské společnosti do vytváření politik v oblasti jaderné energie, třebaže sama Komise k tomuto vývoji nutně zaujímá dlouhodobý přístup. EHSV také vyzývá k užšímu propojení mezi budoucími zprávami o stavu energetické unie a střednědobou (tj. do roku 2030) a dlouhodobou strategií navrhovanou do roku 2050.

4.2

EHSV je si vědom toho, že je nutné okamžitě přijmout příslušná opatření (více než 80 % emisí CO2 totiž vzniká při výrobě a spotřebě energie), přesto však vyzývá EU, aby při uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou nadále respektovala zásadu subsidiarity a v otázkách, které nespadají do její výlučné pravomoci, se zaměřovala na ty oblasti, v nichž společných cílů nelze účinněji dosáhnout na vnitrostátní, regionální ani místní úrovni. Totéž platí pro zásadu proporcionality, podle níž nesmí obsah ani forma činnosti EU překročit rámec cílů Smluv (2).

4.3

EHSV se znepokojením konstatuje, že ve sdělení COM(2019) 177 není zmíněn postupný přístup, o němž je řeč ve sdělení COM(2019) 8 „Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU“, v němž se požaduje, aby se v některých oblastech společné daňové politiky EU v rámci řádného legislativního postupu postupně (ve čtyřech krocích) přešlo na hlasování kvalifikovanou většinou (3). EHSV si je vědom toho, že některé zvažované druhy zdanění energie mají potenciálně kontroverzní charakter. Důrazně proto doporučujeme, aby Komise objasnila, že i v tomto případě použije přístup, v jehož rámci budou nejprve identifikovány a zváženy nejméně kontroverzní oblasti zdanění.

4.4

EHSV s politováním konstatuje, že sdělení COM(2019) 177 nerozvádí potenciální druhy konkrétních daňových rozhodnutí, která by mohla být projednávána v rámci hlasování kvalifikovanou většinou, a naléhavě vyzývá Komisi, aby to napravila. EHSV by byl znepokojen, pokud by byla na úrovni EU v oblasti zdanění energie přijímána rozhodnutí, která by měla nepříznivé distribuční účinky – mohlo by jít třeba o zvýšení míry energetické chudoby, například v důsledku toho, že by se nejchudším spotřebitelům přestalo doplácet na účty za dodávky energie. Existují určité citlivé otázky, které se jednotlivých členských států dotýkají odlišně, podle toho, nakolik jsou závislé na fosilních palivech a zda mají jiné možnosti. Je zapotřebí zaujmout citlivý přístup, který bude odpovídat místním podmínkám, a bude třeba podniknout kroky k zajištění spravedlivého přechodu, aby nebyli opomenuti pracovníci, spotřebitelé ani komunity. V takových případech mohou nová opatření v oblasti zdanění energie vyžadovat vyrovnávací financování ze strany EU s cílem kompenzovat způsobené sociální a hospodářské škody.

4.5

Míru energetické chudoby ve společnosti určují ceny energie, které rostou rychleji než rozpočty domácností, příjmová nerovnost napříč Evropou a náklady na transformaci energetiky (decentralizace a digitalizace trhů s elektřinou a plynem) (4). Evropský index energetické chudoby (EEPI) hodnotí jednotlivé členské státy a řadí je podle toho, jakého pokroku dosahují při zmírňování energetické chudoby v domácnostech a energetické chudoby v oblasti dopravy (5). Na základě zjištění Střediska pro sledování energetické chudoby by toto sdělení mělo být propojeno s evropským akčním plánem na vymýcení energetické chudoby zaměřením se na její základní příčiny (6). Jak bylo uvedeno již v předchozích stanoviscích EHSV (7): „Energetická účinnost a nulová spotřeba energie nejsou zdroje energie“, a proto samy o sobě nemohou vyřešit problémy související se změnou klimatu, bezpečností dodávek a energetickou chudobou.

4.6

Spotřebitelé nezískávají z úsilí EU v oblasti energie svůj spravedlivý podíl, což je způsobeno oddělením velkoobchodního a maloobchodního trhu (8): kvůli celé řadě faktorů (jako je pozdní oddělení distribučních činností, dotační břemeno či vysoká míra neúspěchu nových maloobchodníků) se historicky klesající ceny na velkoobchodních trzích po liberalizaci nepřenášejí na trhy maloobchodní.

Uživatelské poplatky za energie v EU jsou již tak velmi vysoké (9). Vzhledem k tomu, že přibližně 40 % konečné ceny elektřiny, kterou evropští spotřebitelé platí, tvoří daně a poplatky, je povinností Komise, aby provedla posouzení dopadů budoucích účinků cen energie, a to i s ohledem na účinky harmonizace daní na nejchudší domácnosti.

4.7

Aniž by došlo k přerušení souvislosti s environmentální politikou, užší koordinace s širší průmyslovou politikou a následný hospodářský rozvoj by rovněž mohly umožnit:

—	na jedné straně lepší zvládání případného sociálního napětí (vyšší příjmy pro pracovníky na vyvážení rostoucích nákladů na energii) (10), a

—

na straně druhé lepší správu současné evropské energetické rozmanitosti: rozdílné vnitrostátní energetické politiky, jež byly doposud prováděny, se při vhodné správě na evropské úrovni mohou stát výhodou díky tomu, že budou tyto rozmanité a vzájemně se doplňující alternativy využívány v rámci opatření energetické unie.

4.8

Podle čl. 192 odst. 2 SFEU o zvláštním překlenovacím ustanovení a čl. 48 odst. 7 SEU o obecném překlenovacím ustanovení musí jít vytvoření skutečné energetické unie ruku v ruce s přesunem svrchovanosti.

4.9

Navzdory pokroku, který byl v oblasti energetiky v průběhu let učiněn, zčásti díky politikám EU (jako je např. zvýšení kapacity energie z obnovitelných zdrojů) a zčásti díky mezinárodním faktorům (např. flexibilnější dodací podmínky LNG, indexace uhlí a nižší ceny), některé problémy (včetně těch nejvýznamnějších, které jsou uvedeny níže v odstavci 4.11) dosud brání vytvoření skutečného jednotného trhu s energií a upírají spotřebitelům spravedlivý podíl na výhodách.

4.10

Mezi největší překážky patří omezený vývoj přeshraniční propojovací kapacity, zejména v odvětví elektřiny, kvůli vnitrostátním rozhodnutím a zpoždění v činnosti Evropské unie zaměřené na dosažení cíle 10% propojení elektrických sítí do roku 2010 a 15% propojení do roku 2030 (přičemž již tyto cíle jsou velmi omezené, nedostatečné a nezávazné) (11).

4.11

Mezi hlavními prioritami by měl být sociální konsenzus, jelikož z nejnovějších údajů vyplývá, že ze spotřebního rozpočtu domácností v severní a západní části EU připadá na energii 4–8 %, kdežto u rodin ze střední a východní části EU je to 10–15 % (12). Platí se též obrovská cena za „energetickou chudobu“, přičemž boj proti ní na všech vnitrostátních úrovních i na úrovni evropské byl vyhlášen jako nová sociální priorita, avšak dosud nebyla vymýcena.

5. Konkrétní připomínky

5.1

Energetika je rigidní systém, v němž plné provedení změn infrastruktury a právních předpisů trvá celé desetiletí, zatímco v něm nepolevuje konkurenční tlak (jak jasně ukazují čínské solární panely a vzestup odvětví elektrických vozidel). Je zapotřebí vytvořit zbrusu nový, širší model energetické politiky, jehož součástí bude např. to, aby společnosti z EU získávaly přidanou hodnotu z výzkumu v oblasti energetické kontinuity související s energií z obnovitelných zdrojů, nebo aby byly upřednostňovány v odvětvích, jako jsou elektromobily, s nimi související baterie poslední generace, vodík či větrné turbíny, u kterých existuje konkurenční výhoda.

5.2

Komplementární utváření a provádění energetické politiky ze strany Komise, které má podobu plánu, je nezbytné, jelikož energetická politika nejsou jen daně a v každém případě zahrnuje nejen daně z energetické činnosti, ale i z energetických produktů. Předchozí zkušenosti z ostatních oblastí ukazují, že přesun svrchovanosti bez skutečné, úplné unie může vést k silným rozporům (jako tomu bylo v případě hospodářské a měnové unie).

5.3

Výše nákladů na energii má přímý a bezprostřední dopad na všechny společnosti a život všech lidí, a důsledky nevyvážené iniciativy zdanění energie je tudíž nutné pečlivě zvážit. V této souvislosti a s ohledem na nezbytné posouzení sociálních a hospodářských dopadů EHSV vítá oznámení nové předsedkyně Komise týkající se zavedení uhlíkové hraniční daně, jež by měla zajistit konkurenceschopnost evropských podniků na celosvětovém trhu a zamezit přesunu emisí CO2. V případě ztráty pracovních míst je třeba postiženým pracovníkům poskytnout nové příležitosti, k tomu je třeba nabídnout i odborné rekvalifikace a další dohodnutá řešení.

5.4

Při zvažování potenciálního narušení vnitřního trhu způsobeného rozdílnými úrovněmi zdanění energie z fosilních paliv by Komise měla vzít v potaz skutečnost, že dohody o volném obchodu mohou mít podobný dopad kvůli dumpingovému efektu různých právních rámců třetích zemí v oblasti energie a hospodářské soutěže. Mohou být ovlivněna odvětví činnosti EU, jako je letecká, vodní a silniční doprava, zemědělství/rybolov a energeticky náročná průmyslová odvětví, na něž se navrhovaná daňová opatření vztahují. EU by tudíž v rámci dvojstranných nebo mnohostranných obchodních jednání měla u dovážených produktů systematicky trvat na ekvivalentu svých sociálních a environmentálních právních předpisů (13).

V Bruselu dne 26. září 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51.

(2) SOC/626 Překlenovací ustanovení (viz s. 87 v tomto čísle Úředního věstníku).

(3) Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 90.

(4) Úř. věst. C 198, 15.2.2013, s. 1.

(5) Evropský index energetické chudoby (EEPI) https://www.openexp.eu/sites/default/files/publication/files/european_energy_poverty_index-eepi_en.pdf.

(6) Úř. věst. C 341, 21.11.2013, s. 21.

(7) Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 120.

(8) Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 84.

(9) COM(2019) 1 final.

(10) Evropský parlament ve svých předchozích usneseních varoval, že strategie dekarbonizace by mohla rovněž „vést k masivnímu nárůstu energetické chudoby“ (usnesení ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050), a proto vyzval Komisi k tomu, aby „budovala mosty mezi sociální a energetickou politikou“ (usnesení ze dne 14. dubna 2016 o naplňování cíle snižování chudoby s ohledem na zvyšování nákladů na domácnost).

(11) Podle expertní skupiny Komise tato úroveň stále klesá a některé členské státy nedosáhnou cíle 10% propojení ani do roku 2020 – „Towards a sustainable and integrated Europe, Report of the Commission Expert Group on electricity interconnection targets“ (Kroky k udržitelné a integrované Evropě, zpráva expertní skupiny Komise pro cíle propojení elektroenergetických sítí), listopad 2017, s. 25. Viz též Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 84.

(12) COM(2019) 1 final.

(13) Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 83.

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrhy byly v průběhu rozpravy zamítnuty, obdržely však nejméně jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů:

Odstavec 4.5

Vyškrtnout:

„ Podle čl. 192 odst. 2 SFEU o zvláštním překlenovacím ustanovení a čl. 48 odst. 7 SEU o obecném překlenovacím ustanovení musí jít vytvoření skutečné energetické unie ruku v ruce s přesunem svrchovanosti. “

hlasů pro	:	73
hlasů proti	:	91
zdrželo se hlasování	:	11

Odstavec 1.1.2

Změnit:

„EHSV vítá diskusi o návrh na použití překlenovacích ustanovení pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a systému spolurozhodování s Evropským parlamentem. V tomto novém uspořádání by EHSV mohl hrát důležitou úlohu v podpoře třístranného jednání a měl by být zapojen.

Ačkoliv EHSV některé názory uvedené v tomto toto sdělení podporuje, je toho názoru, že účinná správa klimatické a energetické strategie a vyšší soudržnost v právních předpisech EU v oblasti zdanění energie by měla zohledňovat zájmy podniků, pracovníků a dalších zainteresovaných stran v EU, mj. spotřebitelů. Důležitou podmínkou úspěchu tohoto procesu je účast a zapojení občanské společnosti, podpora členských států a souhlas a angažovanost sociálních partnerů.“

hlasů pro	:	65
hlasů proti	:	105
zdrželo se hlasování	:	9

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/112

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro evropské letectví: zachování a podpora vysokých sociálních standardů

[COM(2019) 120 final]

(2020/C 14/16)

Zpravodaj: Raymond HENCKS

Konzultace	Evropská komise, 11.4.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	3.7.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	174/0/1

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá zprávu Komise o podmínkách zaměstnávání vysoce mobilních leteckých posádek (pilotů a palubních průvodčích), jejichž situace může být obzvlášť obtížná vzhledem k přeshraničnímu charakteru jejich práce. Tito pracovníci mají různá práva a různou úroveň ochrany v závislosti na vnitrostátním právu, které se na ně vztahuje.

1.2.

EHSV lituje, že tato zpráva přichází až na konci funkčního období současné Komise, v důsledku čehož není jisté, zda budou přijata navazující opatření. EHSV doufá, že nová Komise přisoudí řešení problémů, které byly v této zprávě identifikovány, vysokou prioritu odpovídající závažnosti situace a navrhne konkrétní opatření.

1.3.

EHSV je potěšen tím, že výše zmíněná zpráva upozorňuje na to, že přetrvává značné množství problémů a právní nejistota a že pro všechny formy zaměstnání leteckých posádek má zásadní význam lepší prosazování unijních a vnitrostátních předpisů, aby se zabránilo praktikám, které představují zneužívání nebo obcházení rozhodného práva, jako je nehlášená práce nebo zdánlivá samostatná výdělečná činnost, a aby se zajistily zákonné a rovné podmínky pro letecké posádky, přičemž prioritou číslo jedna by měla být bezpečnost posádek a cestujících. EHSV souhlasí s opatřeními, jež hodlá Komise uskutečnit, a vyzývá členské státy, aby zajistily jednotný výklad a jednotné uplatňování sociálních a pracovních předpisů týkajících se leteckých posádek.

1.4.

EHSV lituje, že chybí spolehlivé statistiky o počtu pracovních míst v leteckých posádkách a rovněž o počtu externích pracovníků a zaměstnanců agentur práce. Tato absence statistik, kterou je podle EHSV nutné co nejdříve napravit, zvyšuje právní nejistotu ohledně podmínek zaměstnávání a různé úrovně ochrany leteckých posádek, prohlubuje nerovné či nekalé podmínky hospodářské soutěže pro letecké dopravce EU, kteří jsou vystaveni velmi silnému konkurenčnímu tlaku, a způsobuje újmu členským státům, neboť tyto státy přicházejí o některé příjmy z daní a příspěvky na sociální zabezpečení.

1.5.

Vzhledem k velkému množství forem pracovních smluv a nejistotě, která z toho někdy plyne, EHSV znovu požaduje (1), aby bylo podporováno přímé zaměstnávání coby obvyklá forma zaměstnávání v odvětví letectví, a domnívá se, že je nezbytné stavět se proti veškerým atypickým smlouvám, které by mohly ohrozit bezpečnost letecké posádky a cestujících, přičemž se rozumí, že využívání smluv na dobu určitou nebo agenturního zaměstnávání není automaticky protiprávní a nedává vzniknout sociálnímu dumpingu.

1.6.

Jelikož se i v oblasti zaměstnávání leteckých posádek lze setkat s nezákonnými způsoby zaměstnávání, jako jsou nehlášená práce či zdánlivá samostatná výdělečná činnost, a s případy neuplatňování směrnice o vysílání pracovníků, EHSV podporuje Komisi, která naléhavě žádá členské státy, aby:

—	pomocí vhodných prostředků zajistily prosazování stávajících pracovněprávních předpisů na vnitrostátní úrovni a také dodržování práva EU, jak je vykládáno Soudním dvorem Evropské unie,

—	dbaly na to, aby byly předpisy EU v oblasti bezpečnosti letectví u leteckého personálu uplatňovány náležitým a stejným způsobem, bez ohledu na jejich smluvní vztah s leteckou společností,

—	řádně provedly směrnici o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, která se bude uplatňovat na veškeré stávající a budoucí formy smluv, včetně zdánlivé samostatné výdělečné činnosti.

1.7.

EHSV doufá, že budoucí Evropský orgán pro pracovní záležitosti bude dohlížet na to, aby nedávné změny směrnice o vysílání pracovníků, která stanoví zásadu stejné odměny za stejnou práci na stejném místě, byly řádně provedeny ve vnitrostátním právu a uplatněny členskými státy do 30. července 2020. Mimoto se EHSV domnívá, že zmíněný orgán musí rovněž zajistit, aby byla dodržována všechna práva civilních leteckých posádek.

1.8.

EHSV připomíná, že právo zakládat odborové organizace a stát se jejich členem, právo vyjednávat kolektivní smlouvy, právo na stávku apod. jsou lidská práva zaručená na mezinárodní, evropské a vnitrostátní úrovni a musí být důsledně dodržována. V praxi však bohužel existují případy, kdy jsou právo vytvářet odborové organizace a právo na kolektivní vyjednávání omezena a pracovníci musejí svá práva hájit u soudu. Zaručeno by rovněž mělo být právo být informován a konzultován.

1.9.

Absence celosvětových pracovních norem pro civilní letectví nepříznivě ovlivňuje účinnost pracovněprávních předpisů EU a členských států jak na trasách v rámci EU, tak na trasách mimo EU. EHSV lituje, že v rámci Mezinárodní organizace práce evidentně nepanuje konsensus ohledně vypracování úmluvy o právech pracovníků v civilním letectví, ačkoli pro námořní pracovníky takováto úmluva vytvořena byla. EHSV důrazně vybízí EU, aby do všech svých dohod v oblasti letectví uzavřených se třetími zeměmi zahrnovala závazná a ambiciózní sociální a pracovní ustanovení, a je potěšen tím, že se Komise chystá tak činit.

1.10.

Pokud jde o kvalitu výcviku, jsou velmi znepokojivé následující informace, které Komise v posuzované zprávě uvádí:

—	dovednosti získané kadety nemusí vždy odpovídat dovednostem požadovaným leteckými společnostmi,

—	velká část pilotů, kteří mají průkaz způsobilosti dopravního pilota, nesplňuje základní požadavky leteckých společností pro přijetí.

1.11.

EHSV připomíná, že v souladu s novou směrnicí o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii musí členské státy zajistit, aby zaměstnavatelé poskytovali pracovníkům bezplatnou odbornou přípravu, pokud pro ně z unijních či vnitrostátních právních předpisů nebo z příslušných kolektivních smluv plyne povinnost poskytnout pracovníkům k provedení práce, za jejímž účelem byli zaměstnáni, odbornou přípravu, přičemž tato příprava bude považována za odpracovanou dobu a je-li to možné, bude probíhat během pracovní doby.

1.12.

EHSV žádá Komisi, aby jednala proaktivně a vyzvala všechny organizace, které splňují kritéria pro členství v evropském výboru pro odvětvový sociální dialog v civilním letectví, k aktivní účasti na činnosti uvedeného výboru, a aby byl tento nástroj co nejlépe využíván s cílem nalézt díky vyjednávání oboustranně uspokojivá řešení problémů, s nimiž se setkávají.

1.13.

V neposlední řadě se EHSV domnívá, že pracovní prostředí, v němž letecké posádky působí, nejen reflektuje pracovní podmínky, ale závisí také na vnějších faktorech, jako je například míra spokojenosti cestujících s kvalitou letištních služeb a služeb poskytovaných na palubě letadla. Je tedy důležité, aby byla náležitě respektována práva cestujících, včetně cestujících se zvláštními potřebami (osoby se zdravotním postižením, starší osoby, děti, těhotné ženy).

2. Úvod

2.1.

V letecké dopravě spadají sociální ochrana a pracovněprávní předpisy vyjma minimálních norem vymezených unijním právem v první řadě do působnosti a oblasti odpovědnosti členských států, v nichž jsou příslušná pravidla uplatňována různým způsobem a do různé míry.

2.2.

V civilním letectví již neexistuje jednotný model zaměstnávání – některé letecké společnosti sice nabízejí kvalitní pracovní místa se smlouvami na dobu neurčitou, v nedávném průzkumu ( Studie o zaměstnanosti a pracovních podmínkách leteckých posádek na vnitřním trhu EU v oblasti letectví , tzv. studie „Ricardo“) však 9 % až 19 % palubních průvodčích a přibližně 8 % pilotů uvedlo, že jsou zaměstnáni prostřednictvím nějaké formy zprostředkovatelské organizace.

2.3.

Zpráva Komise, která je předmětem stanoviska Výboru, se zabývá pouze podmínkami zaměstnávání leteckých posádek (pilotů a palubních průvodčích), jejichž situace může být obzvlášť obtížná vzhledem k přeshraničnímu charakteru jejich práce. Tito pracovníci mají různá práva a různou úroveň ochrany v závislosti na vnitrostátním právu, které se na ně vztahuje.

2.4.

Tlak na provozní náklady na velmi konkurenčním trhu navíc vede některé letecké společnosti k tomu, aby využívaly různé formy nepřímého zaměstnávání jakožto alternativu k pracovním smlouvám na dobu neurčitou, které podle studie „Ricardo“ stále zůstávají převládající formou zaměstnání. V zájmu snížení provozních nákladů však řada leteckých dopravců:

—	nechává část svých činností provádět externě,

—	najímá letecké posádky prostřednictvím zprostředkovatelských agentur, včetně agentur na zprostředkování dočasné práce, někdy prostřednictvím různých forem zaměstnání v rámci složitého řetězce pracovních poměrů, v němž je obtížné identifikovat skutečného zaměstnavatele,

—	najímá osoby samostatně výdělečně činné,

—	přesouvá posádky na provozní základny mimo území, pro něž má daný letecký dopravce licenci,

—	uplatňují systém „pay to fly“ (kdy musí piloti platit za získání letové praxe).

—	V důsledku toho všeho vzniká určitá právní nejistota a mnohdy je obtížné rozlišovat mezi nezákonnými situacemi a situacemi velice složitými, avšak zákonnými.

2.5.

V rámci strategie pro evropské letectví prohlásila Komise v roce 2015, že učiní ze sociální agendy v oblasti letectví prioritu. Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů byly nicméně touto situací, která se téměř nezměnila, nadále znepokojeny a vyzvaly v roce 2017 členské státy a Komisi, aby na přetrvávající sociální problémy v letectví reagovaly, a to zejména v případě vysoce mobilních leteckých posádek.

2.6.

Vzhledem k absenci konkrétních opatření týkajících se sociálního rozměru letecké dopravy a opakovaným stávkám části leteckého personálu vyzvali v říjnu 2018 ministři dopravy šesti členských států EU ve společném prohlášení Komisi, aby do konce roku 2018 vypracovala konkrétní opatření, především ambiciózní sociální agendu zaručující spravedlivé pracovní podmínky a rovné postavení všem subjektům, z EU i ze třetích zemí, v rámci spravedlivé hospodářské soutěže.

3. Obecné připomínky

3.1.

Ve své strategii pro evropské letectví z roku 2015 se Unie zavázala, že posílí sociální agendu a bude v letectví vytvářet vysoce kvalitní pracovní místa a kromě jiného posoudí, zda je nutné lépe objasnit otázku rozhodného práva a příslušné jurisdikce ve vztahu k pracovním smlouvám mobilních pracovníků v odvětví letectví.

3.2.

Za účelem získání bližší představy o aktuální situaci na trhu v oblasti letectví zadala Komise vypracování studie o zaměstnanosti a pracovních podmínkách leteckých posádek (tzv. „studie Ricardo“), která byla zveřejněna v lednu 2019.

3.3.

EHSV je potěšen tím, že Komise vypracovala zprávu o stávající situaci a o podmínkách zaměstnávání leteckých posádek. Tato zpráva však přichází až na konci funkčního období současné Komise, v důsledku čehož není jisté, zda budou přijata navazující opatření. EHSV doufá, že nová Komise přisoudí řešení zjištěných problémů, které byly v této zprávě identifikovány, vysokou prioritu odpovídající závažnosti situace a rychle navrhne odpovídající opatření.

3.4.

Výše zmíněná zpráva skutečně potvrzuje, že přetrvává značné množství problémů a právní nejistota a že pro všechny formy zaměstnání leteckých posádek má zásadní význam lepší prosazování unijních a vnitrostátních předpisů, aby se zabránilo praktikám, které představují zneužívání nebo obcházení rozhodného práva, jako je zdánlivá samostatná výdělečná činnost, a aby se zajistily zákonné a rovné podmínky pro všechny.

3.5.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že jediným konkrétním opatřením, které Komise podnikla od té doby, co ve strategii pro evropské letectví z roku 2015 stanovila evropskou sociální agendu, bylo zveřejnění praktického průvodce o platných pracovněprávních předpisech a příslušných soudech. Zpráva Komise nepřináší odpověď na otázku, zda Komise hodlá přijmout interpretační pokyny nebo provést změny v předpisech v oblasti civilního letectví. Komise pověří skupinu ad hoc, složenou z odborníků členských států zabývajících se otázkami letectví a pracovního práva, aby zhodnotila opatření uvedená ve zprávě, která je předmětem stanoviska, a aby poskytovala Komisi a členským státům poradenství ohledně toho, jak mohou být pracovněprávní předpisy v letectví odpovídajícím způsobem prosazovány. EHSV požaduje, aby vedle odborníků a institucí byli do činnosti této skupiny patřičně zapojeni také sociální partneři.

4. Konkrétní připomínky

4.1.

Zpráva Komise, jež je předmětem tohoto stanoviska, uvádí, že nejsou k dispozici žádné údaje týkající se konkrétně počtu pracovních míst v leteckých posádkách. EHSV si proto klade otázku, jak by se dal provést spolehlivý odhad počtu pilotů a palubních průvodčích, kteří by měli být ve střednědobém a dlouhodobém horizontu vycvičeni a najati. To je mimořádně důležité v případě pilotů, neboť jejich výcvik trvá dlouho a je nákladný.

4.2.

Chybějící statistiky mají také za následek, že zůstává neznámý počet externích pracovníků v leteckých posádkách. Vycházet lze pouze z průzkumu evropských sociálních partnerů v odvětví civilního letectví z roku 2015, podle kterého mělo jen 52,6 % respondentů pracujících pro nízkonákladové letecké společnosti přímou pracovní smlouvu. Podle EHSV je proto nezbytné vylepšit statistické nástroje. Tato absence statistik zvyšuje právní nejistotu ohledně podmínek zaměstnávání a různé úrovně ochrany leteckých posádek a znesnadňuje rozlišování mezi zákonnými a nezákonnými praktikami, zneužíváním a mezerami v právních předpisech. Prohlubuje rovněž nerovné podmínky hospodářské soutěže pro letecké dopravce EU, kteří jsou vystaveni velmi silnému konkurenčnímu tlaku, a způsobuje újmu členským státům, neboť tyto státy přicházejí o některé příjmy z daní a příspěvky na sociální zabezpečení.

4.3.

Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA) zdůraznila ve svém praktickém průvodci ze srpna 2017, že roztříštěnost a najímání externích pracovníků na pracovní místa spojená s bezpečností včetně leteckých posádek by pro bezpečnost mohly mít neblahé důsledky, a předložila konkrétní opatření, pokud jde o externí zajišťování klíčových bezpečnostních služeb a smlouvy o pronájmu letadla s posádkou.

4.4.

Unie nemá k dispozici spolehlivé údaje ani ohledně agenturního zaměstnávání. Studie „Ricardo“ nicméně poukazuje na to, že 9 až 19 % palubních průvodčích a přibližně 8 % pilotů uvedlo, že jsou zaměstnáni prostřednictvím nějaké formy zprostředkovatelské organizace, a na to, že velká většina osob najatých prostřednictvím těchto zprostředkovatelů pracuje pro nízkonákladové dopravce.

4.5.

EHSV znovu požaduje (2), aby bylo podporováno přímé zaměstnávání coby obvyklá forma zaměstnávání v odvětví letectví, a domnívá se, že je nezbytné stavět se proti veškerým atypickým smlouvám, které by mohly ohrozit bezpečnost letecké posádky a cestujících.

4.6.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES (3) o agenturním zaměstnávání může být uplatňována pouze dočasně a nesmí být nesprávně interpretována coby trvalé opatření, přičemž se rozumí, že využívání smluv na dobu určitou nebo agenturního zaměstnávání může být nezbytné a není automaticky protiprávní a nedává vzniknout sociálnímu dumpingu.

4.7.

Pokud jde o nehlášenou práci, jež je mimo jiné důsledkem zdánlivé samostatné výdělečné činnosti, seminář, jejž na konci roku uspořádá evropská platforma pro řešení problematiky nehlášené práce a který bude zvlášť zaměřen na zdánlivou samostatnou výdělečnou činnost členů leteckých posádek, představuje důležitý krok, který umožní na tento problém upozornit a prodiskutovat ho s inspektory práce a sociálními partnery. Je důležité, aby členské státy posílily své inspektoráty práce, aby bylo možné účinně kontrolovat dodržování unijních a vnitrostátních předpisů týkajících se pracovních podmínek v civilním letectví.

4.8.

Předpisy Unie v oblasti bezpečnosti letectví obsahují pojem mateřského letiště. Vzhledem k vysoké mobilitě leteckých posádek může být obtížné určit, na jaké sociální zabezpečení mají nárok, jaké pracovněprávní předpisy se na ně vztahují a u jakého soudu mohou uplatňovat svá práva. Mateřské letiště slouží také jako referenční údaj pro výpočet omezení doby letu a doby služby. EHSV naléhavě žádá členské státy, aby v souladu s nařízením o leteckých službách zajistily řádné uplatňování právních předpisů v sociální oblasti, a to jak předpisů unijních, tak i vnitrostátních, pokud jde o zaměstnance leteckého dopravce Unie, který provozuje letecké služby z provozní základny nacházející se mimo území členského státu, v němž má tento letecký dopravce své hlavní místo obchodní činnosti.

4.9.

Ve zprávě Komise se uvádí, že se neustále zvyšuje počet provozních základen a letadla a letecké posádky téže letecké společnosti jsou stále častěji umísťovány mimo hlavní místo obchodní činnosti letecké společnosti, na území jiného členského státu a někdy dokonce i ve třetích zemích. V takovém případě je rozhodným právem právo země, v níž se nachází mateřské letiště, ačkoli některé letecké společnosti namísto něho uplatňují právo země, ve které mají hlavní místo obchodní činnosti. EHSV vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny ohledně mateřských letišť a provozních základen a rozhodného práva.

4.10.

Existuje několik způsobů najímání osob samostatně výdělečně činných: pilot coby osoba samostatně výdělečně činná najímaný přímo nebo pomocí zprostředkovatelského subjektu či společnosti s ručením omezeným zprostředkující práci pilotům, kteří pracují jako osoby samostatně výdělečně činné. EHSV podporuje Komisi, která naléhavě žádá členské státy, aby:

—	dbaly na to, aby byly předpisy EU v oblasti bezpečnosti letectví u leteckého personálu uplatňovány náležitým a stejným způsobem, bez ohledu na jejich smluvní vztah s leteckou společností,

—	pomocí vhodných prostředků zajistily prosazování stávajících pracovněprávních předpisů na vnitrostátní úrovni a také dodržování práva EU, jak je vykládáno Soudním dvorem Evropské unie,

—	řádně provedly směrnici o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, která se bude vztahovat na všechny pracovníky, zejména ty v nových a atypických formách zaměstnání.

4.11.

Co se týče vysílání pracovníků prostřednictvím dočasného využívání posádky mimo její mateřské letiště, podle studie „Ricardo“ se příslušná směrnice v případě leteckých posádek obecně neuplatňuje, avšak je v zásadě použitelná na přeshraniční poskytování služeb agenturami pro dočasnou práci nebo agenturami poskytujícími pracovníky.

4.12.

Směrnice o vysílání pracovníků se použije rovněž v souvislosti se smlouvou o pronájmu letadla s posádkou, pokud po celou dobu pronájmu mezi členem letecké posádky a pronajímatelem existuje pracovní poměr. Členové letecké posádky, kteří jsou přiděleni na nové mateřské letiště, nemohou být považováni za vyslané pracovníky.

4.13.

EHSV podporuje Komisi, která členským státům nabízí pomoc při provádění revidované směrnice o vysílání pracovníků, a to obzvláště s cílem zlepšit rovné zacházení a zabránit přeshraničním podvodům.

4.14.

Mimoto EHSV doufá, že budoucí Evropský orgán pro pracovní záležitosti bude rovněž dohlížet na to, aby nedávné změny směrnice o vysílání pracovníků, která stanoví zásadu stejné odměny za stejnou práci na stejném místě, byly řádně provedeny ve vnitrostátním právu a uplatněny členskými státy do 30. července 2020. Dále musí tento orgán zajistit řádné uplatňování právních předpisů v sociální oblasti na evropské úrovni i na úrovni členských států, aby byla dodržována všechna práva civilních leteckých posádek, včetně práva na svobodu sdružování.

4.15.

EHSV je známo, že některé letecké společnosti zakazují členství v odborech, jež jim nevyhovuje, a v některých případech dokonce pracovníky za to, že vstoupili do odborové organizace, propouštějí. Pracovníci tedy musejí svá práva hájit u soudu. EHSV připomíná dotčeným členským státům, že právo zakládat odborové organizace a stát se jejich členem, právo vyjednávat kolektivní smlouvy, právo na stávku apod. jsou lidská práva zaručená na mezinárodní, evropské a vnitrostátní úrovni a musí být důsledně dodržována. Zaručeno by mělo být právo být informován a konzultován.

Za účelem řešení otázek týkajících se uplatňování sociálních norem na vnitrostátní úrovni by na úrovni EU mohl být zřízen zprostředkující subjekt, jenž by pomáhal vyřešit spory ohledně uplatňování nařízení.

4.16.

Pokud jde o posádky ze třetích zemí, opakuje EHSV svůj požadavek (4), aby bylo jednotné povolení rozšířeno na letecké posádky s cílem zajistit rovné zacházení pro všechny pracovníky tohoto odvětví v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU (5). Studie „Ricardo“ potvrzuje, že na základě shromážděných údajů není možné říci, nakolik je tato praxe běžná, ani to, zda se mateřské letiště použité posádky nachází ve třetí zemi, nebo v EU.

4.17.

Absence celosvětových pracovních norem pro civilní letectví nepříznivě ovlivňuje účinnost pracovněprávních předpisů EU a členských států jak na trasách v rámci EU, tak na trasách mimo EU. EHSV lituje, že v rámci Mezinárodní organizace práce nepanuje konsensus ohledně vypracování úmluvy o právech pracovníků v civilním letectví, ačkoli pro námořní pracovníky takováto úmluva vytvořena byla. EHSV důrazně vybízí EU, aby – vzhledem k tomu, že není k dispozici úmluva na úrovni MOP – do všech svých dohod v oblasti letectví uzavřených se třetími zeměmi (počínaje momentálně vyjednávanou dohodou mezi EU a Katarem) zahrnovala ambiciózní sociální a pracovní ustanovení. Tato ustanovení musí být závazná a musí být možné uložit v případě jejich nerespektování sankce.

4.18.

Výcvik pilotů je dlouhý a nákladný a skládá se ze tří etap – základního výcviku, typové kvalifikace pro pilotování určitého typu letadla a traťového výcviku za účelem získání letové praxe. Podle informací obsažených ve studii „Ricardo“ muselo 2,2 až 6 % dotazovaných pilotů získání letové praxe hradit v rámci praktiky „pay to fly“ (platba za letovou praxi). Ve směrnici o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii [COM(2017) 797 – 2017/0355 (COD)] se stanoví, že členské státy zajistí, aby zaměstnavatelé poskytovali pracovníkům bezplatnou odbornou přípravu, pokud pro ně z unijních či vnitrostátních právních předpisů nebo z příslušných kolektivních smluv plyne povinnost poskytnout pracovníkům k provedení práce, za jejímž účelem byli zaměstnáni, odbornou přípravu, přičemž tato příprava bude považována za odpracovanou dobu a je-li to možné, bude probíhat během pracovní doby. EHSV doufá, že bude řádné uplatňování této směrnice pravidelně kontrolováno, přičemž ovšem nesmí vzniknout nové byrokratické překážky.

4.19.

Pokud jde o kvalitu výcviku, jsou velmi znepokojivé následující informace, které Komise v posuzované zprávě uvádí:

—	dovednosti získané kadety nemusí vždy odpovídat dovednostem požadovaným leteckými společnostmi,

—	velká část pilotů, kteří mají průkaz způsobilosti dopravního pilota, nesplňuje základní požadavky leteckých společností pro přijetí.

4.20.

EHSV vyjadřuje hluboké politování nad tím, že evropský sociální dialog, a zejména evropský výbor pro odvětvový sociální dialog v civilním letectví, nemůže od roku 2017 vést konstruktivní dialog z důvodu chybějícího zastoupení leteckých společností. Tato skutečnost je politováníhodná o to více, že s pomocí konstruktivního sociálního dialogu a kolektivních smluv by bylo možné najít řešení určitých problémů, na něž Komise ve zprávě upozorňuje.

4.21.

EHSV vybízí Komisi, aby jednala proaktivněji a přesvědčila sociální partnery, že je nezbytné zajistit přiměřené zastoupení leteckých společností a leteckých posádek, a aby byl tento nástroj co nejlépe využíván s cílem nalézt díky vyjednávání oboustranně uspokojivá řešení problémů, s nimiž se setkávají.

4.22.

Pracovní prostředí, v němž letecké posádky působí, nejen reflektuje pracovní podmínky, ale závisí také na vnějších faktorech, jako je například míra spokojenosti cestujících s kvalitou letištních služeb a služeb poskytovaných na palubě letadla. EHSV se rovněž domnívá, že bude zapotřebí poskytnout palubním průvodčím nezbytnou odbornou přípravu a čas, aby byli s to reagovat na zvláštní potřeby zranitelných cestujících (osoby se zdravotním postižením, starší osoby, děti, těhotné ženy atd.). Je třeba zajistit, aby byla dodržována práva cestujících a aby jim všechny náležité informace byly zpřístupněny jasným a srozumitelným způsobem. EHSV podporuje výzvu Komise, aby Rada co nejdříve přijala změny navržené v návrhu nařízení, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (6) o právech cestujících v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů.

V Bruselu dne 25. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výborŭ

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 110.

(2) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 110.

(3) Úř. věst. C 327, 5.12.2008, s. 9.

(4) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 110.

(5) Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1.

(6) Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1.

15.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 14/122

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Pokyny k nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii

[COM(2019) 250 final]

(2020/C 14/18)

Zpravodajka: Laure BATUT

Konzultace	Evropská komise, 22.7.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	11.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	162/2/6

1. Doporučení

1.1.

EHSV doporučuje Komisi, aby:

—	jednoduchým a jasným způsobem sdělila, na základě jakých kritérií lze definovat neosobní údaje a jaká je oblast působnosti nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů, a odstranila tak nejistotu a posílila důvěru,

—	příslušné subjekty informovala o tom, v jakých ohledech se evropské právní předpisy týkající se údajů překrývají,

—

podporovala volný pohyb údajů a současně dohlédla na to, aby osobní údaje postupně nezačaly být považovány za údaje neosobní a aby zůstala zachována celá oblast působnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů, i kdyby bylo ve střednědobém horizontu nutné sloučit obě nařízení v zájmu zajištění větší ochrany a zamezení rozsáhlejšímu komerčnímu využívání údajů,

—	podpořila zřízení a rozvoj sdružení celoevropských služeb pro oblast cloud computingu,

—

evropským občanům pomohla velmi rychle začít využívat algoritmy, které jsou schopné zpracovávat velké objemy neosobních údajů na jednotném trhu s údaji, a vybízela členské státy k tomu, aby posílily celoživotní vzdělávání v oblasti informačních technologií a umělé inteligence na všech úrovních (školy, vysoké školy, svět práce),

—	příslušné subjekty nabádala k odpovědnému, etickému a solidárnímu jednání a nepřipustila, aby se v důsledku uplatňování samoregulačního přístupu a smírného urovnávání sporů začaly právní předpisy vykládat odlišným způsobem,

—	nezapomínala využívat regulačního nástroje,

—	podporovala sankce za porušení samoregulace,

—	vypracovala plán pro ověření toho, zda je v souvislosti s volným využíváním údajů podniků, které je stanoveno v nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů, skutečně zaručena právní jistota,

—	posoudila stávající situaci v 27 členských státech a vyhodnocovala činnost vnitrostátních kontaktních míst již od 12. měsíce jejich fungování,

—	v rozsáhlé míře plnila svůj úkol spočívající v poskytování informací, zajišťování komunikace a vydávání upozornění,

—	vyzvala členské státy k tomu, aby příslušným subjektům oznámily, jaká kritéria jsou používána k definování „veřejné bezpečnosti“,

—	vyzvala členské státy k tomu, aby rozšířily prostor, ve kterém ukládají nepřenositelné údaje,

—	v patřičnou dobu přezkoumala politiku hospodářské soutěže s cílem ověřit, zda ve své stávající podobě odpovídá volnému pohybu údajů.

2. Úvod

2.1.

EHSV bere na vědomí záměr Komise poskytnout pokyny podnikům, které se podílejí na předávání neosobních údajů, dokud nebudou v průběhu roku 2020 zúčastněnými stranami vyjednány kodexy chování. Skutečnost, že soubory údajů jsou často smíšené, tj. sestávají z neosobních i osobních údajů, může u podniků vyvolat nejistotu, pokud jde o kroky, které je zapotřebí podniknout na jejich ochranu. Na tomto místě je třeba připomenout hlavní zásady stávající právní úpravy, než se bude EHSV věnovat jednotlivým bodům, k nimž má připomínky.

2.2.

Komise upozornila na to, že trh s údaji nepříznivě ovlivňuje nedostatečná konkurenceschopnost v oblasti služeb cloud computingu v Unii, a tudíž i nedostatečná mobilita údajů v oligopolním prostředí. V nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů byly členské státy vyzvány, aby co nejvíce omezily své požadavky na lokalizaci údajů a také nejednotnost souvisejících právních předpisů s cílem podpořit růst podniků a umožnit jim zavádět inovace.

2.3.

Přijetím nařízení o volném toku neosobních údajů, které doplňuje obecné nařízení o ochraně osobních údajů, byla v evropských právních předpisech 21. století zavedena „pátá svoboda pohybu“(jak ji nazvala poslankyně Evropského parlamentu a zpravodajka Anna-Maria Corazza Bildt), jež se vztahuje na všechny údaje. Držitelé tohoto nehmotného zboží, pokud lze tyto údaje takto označit, musí mít možnost přenášet a spravovat své údaje tam, kde chtějí, u poskytovatelů hostingu v jiných zemích, než ve kterých byly tyto údaje v rámci Evropské unie vytvořeny a/nebo jsou používány (článek 1 nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů). Držitelům tohoto zboží se tak usnadní situace a zvýší se jejich konkurenceschopnost.

Nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů

2.4.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1807 (1) má podpořit volný pohyb neosobních údajů v Unii s cílem zajistit rozvoj umělé inteligence, cloud computingu a analýzy údajů velkého objemu. Stanoví se v něm (článek 6), že Komise řídí, podporuje a usnadňuje vytváření samoregulačních kodexů chování na úrovni Unie ze strany subjektů, jež s těmito neosobními údaji pracují.

2.5.

Posuzované nařízení, které je určeno odborným pracovníkům mikropodniků a malých a středních podniků, jim má formou pokynů pomoci, aby porozuměli vzájemnému působení mezi tímto nařízením a obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Pro lepší představu uvádí Komise řadu praktických příkladů.

2.6.

Příprava kodexů chování by měla být dokončena do listopadu 2019 a května 2020 (30. a 31. bod odůvodnění, čl. 6 odst. 1) a měly by při ní být zohledněny postoje všech stran. Probíhají dvě veřejné konzultace a Komisi jsou nápomocny dvě pracovní skupiny, které tvoří odborníci – jedna se zabývá certifikací kybernetické bezpečnosti v oblasti cloud computingu (CSPCERT) a druhá přenosem údajů a změnou poskytovatelů služeb (SWIPO). Jejich příspěvky se týkají také infrastruktury poskytované jako služba a softwaru poskytovaného jako služba. V květnu 2020 Komise navrhne podnítit toto odvětví, aby vypracovalo vzorové smluvní doložky, a v roce 2022 podá Evropskému parlamentu, Radě a EHSV zprávu o uplatňování nařízení, zejména pokud jde o používání složených či smíšených souborů údajů.

3. Obecné připomínky

3.1.

Záměr Komise – uvést do souladu obecné nařízení o ochraně osobních údajů a nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů

3.1.1.

V zájmu sladění obou nařízení, která se vzájemně doplňují, Komise objasňuje, že: 1) požadavky na lokalizaci údajů jsou od nynějška zakázány, 2) příslušné orgány mají i nadále přístup k údajům a 3) údaje se stávají mobilními, a mohou být tudíž přenášeny. V obecném nařízení o ochraně osobních údajů se používá výraz „přenositelnost“údajů, zatímco v nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů se hovoří o jejich „přenosu“. Uživatelé mají možnost přenést své údaje za účelem jejich uložení, zpracování nebo rozboru do jiné země, než ve které byly vytvořeny, a v případě změny poskytovatele služeb je bez (přílišných) obtíží přenést zpět. Na rozdíl od „přenositelnosti“, na niž mají dotčené osoby právo, se „přenos“údajů řídí kodexy chování, a spadá tedy do oblasti uplatňování samoregulačního přístupu.

3.1.2.

Tento aspekt představuje významný rozdíl mezi oběma nařízeními, z nichž jedno se opírá o „tvrdé“právo, zatímco druhé o nezávazné nástroje („měkké“právo), které, jak známo, skýtají mnohem menší záruky. Podle samotné Komise však soubory údajů většinou zahrnují osobní i neosobní údaje, které jsou neoddělitelně propojeny, a proto se jedná o smíšené soubory údajů.

3.1.3.

EHSV tyto pomocné pokyny vítá a nijak nezpochybňuje zvolené příklady a nemá ani v úmyslu uvést nějaké další. Poukazuje však na to, že Komise ve svých pokynech určených příslušným subjektům pouze popisuje souvislosti prostřednictvím konkrétních příkladů. EHSV by chtěl Komisi upozornit na určité problematické oblasti, které by podle něj mohly uživatelům působit potíže, přestože budou mít k dispozici zmíněné pokyny a připravované kodexy.

3.2. Shrnutí zásad

3.2.1. Zásada volného pohybu údajů

Překážky bránící volnému pohybu neosobních údajů nejsou ani tolik zeměpisného charakteru, jako spíše charakteru funkčního, a/nebo souvisejí s prostředky, které mají podniky k dispozici pro využívání informačních technologií.

V nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů se zakazují požadavky na lokalizaci neosobních údajů na určitém území (článek 4). Po členských státech se požaduje, aby ve lhůtě 24 měsíců od data použitelnosti tohoto nařízení (květen 2021) zrušily veškerá ustanovení, která jsou s tímto zákazem v rozporu.

V nařízení se připouští udělování výjimek z důvodu veřejné bezpečnosti. Jednotlivým státům se ukládá, aby na internetu zveřejnily podrobné informace o svých požadavcích na lokalizaci na vnitrostátní úrovni. Evropská komise může formulovat připomínky a zveřejní odkazy na stránky, na nichž členské státy tyto informace umístily.

3.2.2. Výjimky z volného pohybu

—

Orgány členských států mohou získat přístup k přeneseným údajům – v nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů se zavádí postup, díky němuž mohou kontrolní orgány jednoho státu obdržet údaje zpracovávané v jiném státě. Stanoví se v něm postup spolupráce mezi jednotlivými státy (články 5 a 7). EHSV má nicméně značné obavy, že při nemožnosti lokalizace tyto údaje (účetní, finanční, smluvní atd.) kontrole ze strany orgánů členských států uniknou. Připomíná Komisi, aby v případě potřeby nezapomínala využít regulačního nástroje.

—

Jednotné kontaktní místo daného státu vyřídí žádost ve spolupráci s vnitrostátním kontrolním orgánem, který posoudí, zda je žádost oprávněná a zda údaje poskytne, či nikoli. V souladu s nařízením o rámci pro volný tok neosobních údajů by kontaktní místa měla příslušným subjektům pomoci, aby se mohly informovaným způsobem rozhodnout ve věci přenosu údajů a výběru poskytovatele služeb v rámci celé Unie, a to při plném dodržení pravidel hospodářské soutěže.

EHSV se domnívá, že formulované pokyny nebudou samy o sobě s to odstranit četné nejasnosti, které jsou s uplatňováním této zásady spojeny. Bude obtížné posoudit důvody vznesené jednotlivými státy, dobré úmysly příslušných subjektů či náležité fungování kontaktních míst. Jakékoli hodnocení těchto aspektů bude složité.

—

Zákaz přímo či nepřímo požadovat lokalizaci údajů, s výjimkou případů odůvodněných veřejnou bezpečností. EHSV se domnívá, že pojem „veřejné bezpečnosti“, který je v nařízení uveden, není dostatečně upřesněn, a klade si otázku, co všechno zahrnuje, když se použije na tok údajů a jeho komodifikaci. Požadavky na lokalizaci jsou v nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů definovány jako „jakákoli povinnost, zákaz, podmínka, omezení nebo jiný požadavek stanovený právními nebo správními předpisy členských států“nebo vyplývající ze správních postupů (2), které vyžadují, aby příslušné subjekty uchovávaly údaje v rámci určitého území Unie. Podle Soudního dvora Evropské unie (SDEU) (3) (a 19. bodu odůvodnění nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů) zahrnuje pojem „veřejná bezpečnost“„jak vnitřní, tak vnější bezpečnost členského státu“a předpokládá existenci „skutečné a dostatečně vážné hrozby pro některý ze základních zájmů společnosti“. Podle této definice sem patří genetické a biometrické údaje a údaje týkající se zdravotního stavu. Reakce daného členského státu musí být přiměřená.

3.2.3.

Výbor se domnívá, že jak v souvislosti s volným pohybem údajů, tak s jejich lokalizací:

—	lze použitá kritéria interpretovat mnoha způsoby,

—	je bude moci vyjasnit pouze soudce na základě individuálního posouzení daného případu, což by mohlo narušit důvěru, která je v obchodních vztazích nezbytná, zejména co se týče citlivých údajů. Spory vzešlé z kodexů chování by mohly vést k ještě větším rozdílům,

—	soudy fungují mnohem pomalejším tempem, než jakým probíhá vývoj v oblasti digitálních technologií a pohybu údajů.

EHSV se domnívá, že nejistota a složitost situace je pro mikropodniky a malé a střední podniky odrazujícím faktorem.

3.2.4.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že v pokynech není stanoveno nic ohledně sporů ani ohledně toho, jakým způsobem se bude ověřovat, zda se členské státy řídí kritérii veřejné bezpečnosti, a jaké sankce by jim popřípadě mohly být uloženy. EHSV se obává, že vysvětlení, která jsou ve sdělení obsažena, nebudou stačit k tomu, aby si provozovatelé mikropodniků a malých a středních podniků dokázali poradit se všemi právními úskalími předpisů, a že v důsledku nejistoty nebude možné vytvořit pocit důvěry a právní jistotu, které jsou pro rozvoj tohoto odvětví nezbytné.

3.2.5.

EHSV uznává, že sdělení Komise je nesmírně přínosné, jelikož postupem shora v širokém měřítku informuje o situaci, již obě nařízení vytvořila. Pro mikropodniky a malé a střední podniky je toto sdělení naprosto nezbytné. EHSV požaduje, aby byla již od 6. měsíce fungování vyhodnocována činnost vnitrostátních kontaktních míst a využívání internetových stránek Komise ze strany těchto subjektů tak, aby bylo možné urychleně zjednat nápravu, pokud by byly zjištěny nedostatky z hlediska poskytování informací a komunikace.

4. Konkrétní připomínky

4.1. Údaje

4.1.1.

Neosobní údaje standardně zahrnují všechny digitální údaje, které nepatří mezi osobní údaje v tom smyslu, v jakém jsou definovány v obecném nařízení o ochraně osobních údajů. Může se jednat o obchodní údaje, údaje z oblasti tzv. přesného zemědělství, údaje o potřebě údržby strojních zařízení, meteorologické údaje atd.

4.1.2.

Údaje shromažďované veřejnými službami, jako jsou nemocnice, orgány sociální pomoci či daňové úřady, mohou být uloženy v bezprostřední blízkosti osobních údajů pacientů či daňových poplatníků. Podniky, které tyto údaje využívají, musí dbát na to, aby na jejich základě nebylo možné identifikovat dané osoby a aby anonymizované údaje nemohly být opět deanonymizovány. Pro mikropodniky a malé a střední podniky mohou být související postupy příliš náročné, a to z časového i z finančního hlediska. Vzhledem k tomu, že obě nařízení (obecné nařízení o ochraně osobních údajů a nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů) společně zajišťují volný pohyb všech údajů v rámci EU, se právní ochrana stanovená v obecném nařízení o ochraně osobních údajů vztahuje na všechny smíšené soubory údajů (8. bod odůvodnění a čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1807) v případě, že jsou údaje „neoddělitelně propojeny“. K prvnímu omezení volného toku neosobních údajů z důvodu veřejné bezpečnosti se tak připojuje další omezení, které souvisí se samotným charakterem údajů. Jedná se o stěžejní otázku ve sdělení Komise, která v něm několikrát uvádí, že osobní a neosobní údaje spolu velmi úzce souvisejí – „smíšené soubory údajů představují […] většinu souborů údajů“(sdělení, oddíl 2.2), mohou být „neoddělitelně propojeny“(oddíl 2.2), „ani jedno z obou nařízení neukládá podnikům povinnost oddělovat soubory údajů“(oddíl 2.2).

4.1.3.

Je na daném podniku, aby si položil otázku, zda jsou jím zpracovávané neosobní údaje „neoddělitelně propojeny“s údaji osobními, a pokud tomu tak je, aby zajistil jejich ochranu. Pro podniky není jednoduché připravit „out management“. Jeví se nemožné stanovit obecnou definici smíšených souborů údajů a v souvislosti s překrýváním obou nařízení pravděpodobně dochází k překrývání s dalšími právními předpisy týkajícími se údajů, například v oblasti duševního vlastnictví – neosobní údaje se mohou volně pohybovat, jestliže jsou ale později použity v uměleckém díle, pak se již na ně nevztahují stejná pravidla. EHSV se domnívá, že bude velmi složité určit provázanost jednotlivých právních předpisů. V judikatuře již byl stanoven požadavek, aby byla neoddělitelnost propojení posuzována pomocí „přiměřeného“kritéria. EHSV poukazuje na to, že v tomto sdělení zjevně nebylo možné vyjmenovat všechny případy s cílem poskytnout vodítko příslušným subjektům a že vzniklá situace nahrává spíše velkým podnikům. EHSV doporučuje Komisi, aby dohlédla na to, aby osobní údaje v praxi postupně nezačaly být považovány za údaje neosobní a aby zůstala zachována celá oblast působnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů, i kdyby bylo ve střednědobém horizontu nutné sloučit obě nařízení v zájmu zajištění větší ochrany, a nikoli rozsáhlejšího komerčního využití údajů.

4.2. Přenositelnost, předávání, zpracovávání a ukládání údajů

V obecném nařízení o ochraně osobních údajů se stanoví, že přenositelnost údajů má být upravena právními předpisy (článek 20), zatímco v nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů se uvádí, že se tak má stát prostřednictvím samoregulace. EHSV vyjadřuje politování nad tím, že by tímto způsobem mohla vzniknout značná právní nejistota, která by mohla negativně postihnout mikropodniky a malé a střední podniky kvůli velkému riziku sporů. EHSV je toho názoru, že pokud neosobní údaje představují zboží, které je sice nehmotné, ale může se volně pohybovat, pak mohou být předmětem dovozu a vývozu. V této souvislosti by bylo zajímavé zamyslet se nad otázkou jejich vlastnictví. Skutečná hodnota však ani tolik nespočívá v samotných údajích, jako spíše v jejich množství. Výbor se tudíž domnívá, že politika hospodářské soutěže možná není uzpůsobena pro tento typ trhu. EHSV si klade otázku, jakým způsobem má vzniklá situace posílit produktivitu mikropodniků a malých a středních podniků. Komise jim ve svém sdělení neposkytuje informace na toto téma.

4.3. Poskytovatelé služeb

4.3.1.

EU nemá velké poskytovatele těchto služeb ani „evropský“cloud, což je nedostatek, na který EHSV již delší dobu upozorňuje. Kýžených úspor z rozsahu dosahují pouze obrovské americké společnosti působící v oblasti informačních technologií a některé čínské podniky. To přivádí i vyšší správní orgány členských států k tomu, aby jim důvěřovaly a pověřily je správou svých údajů (je tomu tak například ve Francii).

4.3.2.

EHSV se domnívá, že by Evropané měli vytvořit partnerské ekosystémy a umožnit přenášení údajů mezi různými platformami. Kromě tohoto sdělení by Komise mohla mikropodnikům a malým a středním podnikům pomoci rozvíjet příslušné zdroje, podobně, jak učinila v souvislosti se službami obecného zájmu v roce 2018 ve svém návrhu týkajícím se sdružení celoevropských služeb v oblasti cloud computingu pro poskytování služeb obecného hospodářského a nehospodářského zájmu (Function as a Service – FaaS) a jak hodlá učinit zřízením sítě center pro digitální inovace (A network of Digital Innovation Hubs, web/Commission/DIHs/leden 2019).

4.4. Bezpečnost údajů (4)

4.4.1.

Na vnitřní úrovni ověřují vnitrostátní subjekty (5) povahu svých údajů, které mají být přeneseny, a zajišťují jejich bezpečnost. Povinnost lokalizace vycházela z kontrolovatelných pravidel bezpečnosti stanovených ve vnitrostátním právu. Navzdory existenci obecného nařízení o ochraně osobních údajů a nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů nemají jednotlivé členské státy EU stejné normy v oblasti informační bezpečnosti. Podle Výboru je třeba, aby vnitrostátní kontaktní místa poskytla mikropodnikům, malým a středním podnikům a soukromým a veřejným službám velmi spolehlivé informace na toto téma, a to v různých jazycích.

Na vnější úrovni pak podle EHSV není jisté, zda budou podniky ze zemí mimo EU schopny dodržovat kodexy chování a vracet zpět údaje v návaznosti na další přenosy, které si vyžádají jejich držitelé. Výbor se obává, že v dlouhodobém horizontu bude obtížné určit, kdo nese odpovědnost.

Doporučuje Komisi, aby evropským subjektům pomohla velmi rychle se naučit využívat algoritmy schopné zpracovávat velké objemy neosobních údajů na jednotném trhu s údaji.

4.4.2.

Otázka fyzického umístění serverů a jejich zabezpečení bude nadále řešena v rámci obchodních a diplomatických jednání probíhajících mezi jednotlivými státy. Tato otázka má zásadní význam. Ve vztahu k obrovským IT společnostem a jejich státům by bylo pro členské státy riskantní pouštět se jednotlivě do vyjednávání, ačkoli se s nimi EU dělí o pravomoc v oblasti správy údajů.

4.4.3.

EHSV navrhuje Komisi, aby své sdělení upřesnila, pokud jde o povinnosti, jež musí dodržovat poskytovatelé služeb v souvislosti s ukládáním neosobních údajů, používané metody, fyzické umístění, plánovanou či povolenou dobu uchovávání a využívání údajů po jejich zpracování, neboť tyto aspekty ovlivňují jejich bezpečnost a mohou být pro evropské podniky v kontextu celosvětové hospodářské soutěže důležité.

4.5. Kodexy chování

4.5.1.

Subjekty, na něž se nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů vztahuje (jedná se hlavně o uživatele a poskytovatele cloudových služeb), byly vybídnuty, aby ve lhůtě 12 měsíců (počítáno od května 2019) vypracovaly své kodexy chování. Podle Komise je třeba při tom zohlednit osvědčené postupy, přístupy k systémům certifikace a plány v oblasti komunikace. V tomto ohledu jsou svými odbornými znalostmi nápomocny pracovní skupiny SWIPO a CSPCERT.

4.5.2.

Ve sdělení se hovoří o tom, co bylo učiněno v souvislosti s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (s. 23). Toto nařízení, které se řídí stanoviskem evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ) (6), totiž může posloužit jako vodítko pro nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů. Svůj kodex chování mohou vypracovat sdružení představitelů určitého odvětví. Autoři musí příslušným orgánům prokázat, že jimi vypracovaný návrh kodexu, ať již má platit na celostátní, nebo na nadnárodní úrovni, splňuje konkrétní potřebu daného odvětví, usnadňuje uplatňování nařízení a zavádí účinné mechanismy pro kontrolu dodržování kodexu.

4.5.3.

Ještě před vstupem obecného nařízení o ochraně osobních údajů v platnost vypracovali svůj kodex chování hlavní poskytovatelé infrastruktury jako služby (IaaS) a softwaru jako služby (SaaS), aby tak formulovali svá pravidla provádění a odstranili některé nejasnosti, na něž poukázali odborníci z daného odvětví (7). Zapojili do tohoto procesu malé a střední podniky, jelikož měli za to, že pro mnohé z nich je výhodnější provést autocertifikaci než muset vynaložit značné prostředky na certifikaci.

4.5.4.

ESHV podporuje uplatňování odvětvového přístupu u nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů, pokud se univerzální řešení nejeví být vhodné. V obecném nařízení o ochraně osobních údajů byl uveden neúplný seznam prvků, které je třeba do kodexů chování zahrnout (čl. 40 odst. 2), zejména co se týče spravedlivosti a transparentnosti postupů, bezpečnosti při přenosu údajů a urovnávání sporů. Je nutné nabádat příslušné subjekty k tomu, aby se tím inspirovaly a postupovaly odpovědně, eticky a solidárně, poněvadž je to v jejich vlastním zájmu a posílí to důvěru spotřebitelů v evropský přístup. Mělo by se tak stát zejména prostřednictvím pokynů, jež budou brát v potaz otázku umělé inteligence. Jde o jeden z aspektů, na něž by Výbor rád upozornil – doporučuje Komisi, aby nepřipustila, aby se v důsledku uplatňování samoregulačního přístupu a smírného urovnávání sporů začaly právní předpisy vykládat různým způsobem. Bude naopak třeba učinit vše pro jejich sjednocení, aby se z nich poté stala pravidla platná pro všechny, a oznámit tuto skutečnost v plánech v oblasti informovanosti a komunikace.

5. Hodnocení

Komise bude pravidelně provádět posouzení, co se týče dopadu volného toku údajů, uplatňování nařízení, zrušení omezujících opatření ze strany členských států a účinnosti kodexů chování. EHSV se domnívá, že zástupci občanské společnosti by měli být vybídnuti, aby se k těmto aspektům vyjádřili (8). Aby se celá společnost cítila bezpečně, a měla tudíž k těmto novým digitálním postupům důvěru, musí Unie i členské státy odstranit nejasnosti, pokud jde o rozhodné právo, důvěrnost údajů, uchovávání a navracení údajů, aniž by při tom došlo k jejich ztrátě, záruky ohledně proveditelnosti a dobrých úmyslů daných subjektů a finanční záruky. Znepokojení vyvolává neoddělitelnost propojení údajů v souborech, které zahrnují osobní i neosobní údaje, a vzhledem k jejich podílu na celkovém množství údajů si EHSV klade otázku, zda byla samoregulace skutečně jedinou možnou cestou. Doporučuje, aby se pravidla obecného nařízení o ochraně osobních údajů začala ve střednědobém horizontu uplatňovat na všechny údaje a všechny přesuny údajů, s výjimkou skutečných neosobních údajů.

V Bruselu dne 25. září 2019.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 59.

(2) Nařízení (EU) 2018/1807, čl. 3 odst. 5.

(3) Viz sdělení COM(2019) 250, poznámky pod čarou, s. 13, a rozsudek ve spojených věcech C-331/16 a C-366/16 K. proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie a H. F. proti Belgische Staat: „42. V souvislosti s pojmem „veřejná bezpečnost“ z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tento pojem zahrnuje vnitřní i vnější bezpečnost členského státu (rozsudek ze dne 23. listopadu 2010, Tsakouridis, C-145/09, EU:C:2010:708, bod 43). Vnitřní bezpečnost může být dotčena zejména přímým ohrožením klidu a fyzické bezpečnosti obyvatelstva dotyčného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. května 2012, I, C-348/09, EU:C:2012:300, bod 28). Pokud jde o vnější bezpečnost, ta může být dotčena zejména hrozbou vážného narušení vnějších vztahů tohoto členského státu nebo mírového soužití národů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2010, Tsakouridis, C-145/09, EU:C:2010:708, bod 44).“

(4) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 86.

(5) Úř. věst. C 218, 23.7.2018, s. 130.

(6) Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPS), pokyny č. 1/2019 týkající se kodexů chování, 12. února 2019, https://edpb.europa.eu/our-work-tools/our-documents/guidelines-12019-codes-conduct-and-monitoring-bodies-under_en.

(7) Poskytovatelé služeb infrastruktury cloud computingu v Evropě (CISPE).

(8) Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 92, Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 292.

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrhy plenární shromáždění zamítlo, obdržely však alespoň jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů (čl. 59 odst. 3 jednacího řádu):

Odstavec 4.1.3

Změnit:

„Je na daném podniku, aby si položil otázku, zda jsou jím zpracovávané neosobní údaje „neoddělitelně propojeny“ s údaji osobními, a pokud tomu tak je, aby zajistil jejich ochranu. Pro podniky není jednoduché připravit „out management“. Jeví se nemožné stanovit obecnou definici smíšených souborů údajů a v souvislosti s překrýváním obou nařízení pravděpodobně dochází k překrývání s dalšími právními předpisy týkajícími se údajů, například v oblasti duševního vlastnictví – neosobní údaje se mohou volně pohybovat, jestliže jsou ale později použity v uměleckém díle, pak se již na ně nevztahují stejná pravidla. EHSV se domnívá, že bude velmi složité určit provázanost jednotlivých právních předpisů. V judikatuře již byl stanoven požadavek, aby byla neoddělitelnost propojení posuzována pomocí „přiměřeného“ kritéria. EHSV poukazuje na to, že v tomto sdělení zjevně nebylo možné vyjmenovat všechny případy s cílem poskytnout vodítko příslušným subjektům a že vzniklá situace nahrává spíše velkým podnikům. EHSV doporučuje Komisi, aby dohlédla na to, aby osobní údaje v praxi postupně nezačaly být považovány za údaje neosobní a aby zůstala zachována celá oblast působnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů, i kdyby bylo ve střednědobém horizontu nutné sloučit obě nařízení v zájmu zajištění větší ochrany, a nikoli rozsáhlejšího komerčního využití údajů.“

Odstavec 5

Změnit:

„Komise bude pravidelně provádět posouzení, co se týče dopadu volného toku údajů, uplatňování nařízení, zrušení omezujících opatření ze strany členských států a účinnosti kodexů chování. EHSV se domnívá, že zástupci občanské společnosti by měli být vybídnuti, aby se k těmto aspektům vyjádřili. Aby se celá společnost cítila bezpečně, a měla tudíž k těmto novým digitálním postupům důvěru, musí Unie i členské státy odstranit nejasnosti, pokud jde o rozhodné právo, důvěrnost údajů, uchovávání a navracení údajů, aniž by při tom došlo k jejich ztrátě, záruky ohledně proveditelnosti a dobrých úmyslů daných subjektů a finanční záruky. Znepokojení vyvolává neoddělitelnost propojení údajů v souborech, které zahrnují osobní i neosobní údaje, a vzhledem k jejich podílu na celkovém množství údajů si EHSV klade otázku, zda byla samoregulace skutečně jedinou možnou cestou. Doporučuje, aby se pravidla obecného nařízení o ochraně osobních údajů začala ve střednědobém horizontu uplatňovat na všechny údaje a všechny přesuny údajů, s výjimkou skutečných neosobních údajů.“

Odstavec 1.1 – třetí odrážka

Změnit:

„EHSV doporučuje Komisi, aby:

… … …

—

… … …“

Odůvodnění

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů a nařízení (EU) 2018/1807 mají různé právní základy, totiž článek 16 SFEU o základním právu jednotlivce na ochranu osobních údajů a článek 114 SFEU o sbližování právních předpisů. Obě ustanovení poskytují EU různých rozsah působnosti v případě přijímání opatření týkajících se soukromých podniků, a to je důvod, proč EU přijala v prvním případě tak přísné a podrobné nařízení, zatímco se ve druhém případě rozhodla pro samoregulaci jako nejvhodnější a přiměřený prostředek. Proto tyto dva nástroje nelze právně sloučit.

Výsledek hlasování o pozměňovacích návrzích:

hlasů pro	:	54
hlasů proti	:	84
hlasování se zdrželo	:	18

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 14

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 63 15. ledna 2020

Obsah		Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	STANOVISKA
	Evropský hospodářský a sociální výbor
2020/C 14/01	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropský pilíř sociálních práv – hodnocení počátku provádění a doporučení do budoucna (stanovisko z vlastní iniciativy)	1
2020/C 14/02	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Provádění globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci v souladu s hodnotami EU (stanovisko z vlastní iniciativy)	24
2020/C 14/03	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vytváření součinností v rámci různých plánů pro oběhové hospodářství (stanovisko z vlastní iniciativy)	29
2020/C 14/04	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu 10 let existence Východního partnerství – zamyšlení se nad výsledky a formulování budoucí politiky v rámci tohoto partnerství (stanovisko z vlastní iniciativy)	34
2020/C 14/05	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Mezinárodní obchod a cestovní ruch – globální agenda pro udržitelný rozvoj (stanovisko z vlastní iniciativy)	40
2020/C 14/06	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Digitalizace, umělá inteligence a rovnost – jak posílit postavení EU v celosvětovém soupeření v oblasti budoucích dovedností a vzdělávání a současně zajistit sociální začleňování (průzkumné stanovisko na žádost finského předsednictví)	46
2020/C 14/07	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Přehled nákladů a přínosů investic v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) (průzkumné stanovisko na žádost finského předsednictví)	52
2020/C 14/08	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Měnící se svět práce a dlouhověkost a stárnutí obyvatelstva – nezbytné předpoklady pro to, aby stárnoucí pracovníci zůstali aktivní v novém světě práce (průzkumné stanovisko na žádost finského předsednictví)	60
2020/C 14/09	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální rozměr odvětví rybolovu (průzkumné stanovisko)	67

	III Přípravné akty
	Evropský hospodářský a sociální výbor
2020/C 14/10	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zlepšování právní úpravy – hodnocení a potvrzení závazku [COM(2019) 178 final]	72
2020/C 14/11	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla [COM(2019) 208 final – 2019/0101 (COD)]	78
2020/C 14/12	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 za účelem poskytnutí finanční pomoci členským státům na pokrytí závažné finanční zátěže, která jim byla způsobena v návaznosti na vystoupení Spojeného království z Unie bez dohody [COM(2019) 399 final – 2019/0183 (COD)]	84
2020/C 14/13	Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky: určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou Stanovisko [COM(2019) 186 final]	87
2020/C 14/14	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k diskusnímu dokumentu Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 [COM(2019) 22 final]	95
2020/C 14/15	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě – Efektivnější a demokratičtější rozhodování v politice EU v oblasti energetiky a klimatu [COM(2019) 177 final]	105
2020/C 14/16	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro evropské letectví: zachování a podpora vysokých sociálních standardů [COM(2019) 120 final]	112
2020/C 14/17	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se Německo zmocňuje ke změně své stávající dvoustranné dohody o silniční dopravě se Švýcarskem za účelem povolení kabotáže v rámci provozování mezinárodní osobní silniční autokarové a autobusové dopravy v příhraničních oblastech mezi oběma zeměmi [COM(2019) 221 final] a k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se Itálie zmocňuje, aby se Švýcarskem sjednala a uzavřela dohodu povolující kabotáž v rámci provozování mezinárodní osobní autokarové a autobusové dopravy v příhraničních oblastech mezi oběma zeměmi [COM(2019) 223 final]	118
2020/C 14/18	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Pokyny k nařízení o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii [COM(2019) 250 final]	122
2020/C 14/19	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1309/2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) [COM(2019) 397 final – 2019/0180 (COD)]	129
2020/C 14/20	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2017/2403, pokud jde o oprávnění k rybolovu pro rybářská plavidla Unie ve vodách Spojeného království a rybolovné operace plavidel Spojeného království ve vodách Unie [COM(2019) 398 final – 2019/0187 (COD)]	130
2020/C 14/21	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2019/501 a nařízení (EU) 2019/502, pokud jde o jejich doby použitelnosti [COM(2019) 396 final – 2019/0179 (COD)]	131

Konzultace	Rada Evropské unie, 13.9.2019 Evropský parlament, 16.9.2019
Právní základ	čl. 175 odst. 3 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Rozhodnutí předsednictva	24.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	144/0/6

Konzultace	Evropská rada, 23. 5. 2019 Evropský parlament, 17.7.2019
Právní základ	Článek 91 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	11.9.2019
Přijato na plenárním zasedání	25.9.2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	110/0/1

Konzultace	Evropský parlament, 16.9.2019 Rada, 13.9.2019
Právní základ	čl. 175 odst. 3 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Poradní komise pro průmyslové změny
Přijato na plenárním zasedání	25. a 26. září 2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	112/0/3

Žádost o vypracování stanoviska	Evropský parlament, 16. 9. 2019 Rada Evropské unie, 16. 9. 2019
Právní základ	čl. 43 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato na plenárním zasedání	25. a 26. září 2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	123/0/4

Konzultace	Evropská rada, 13. 9. 2019 Evropský parlament, 16. 9. 2019
Právní základ	čl. 91 odst. 1 a čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato na plenárním zasedání	25. 9. 2019
Plenární zasedání č.	546
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	115/0/3