21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/1

(1)

Dne 1. ledna 1999 se euro stalo zákonnou měnou zúčastněných členských států v souladu s požadavky nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (2) a těch třetích zemí, které se Společenstvím uzavřely dohodu o zavedení eura, tedy Monaka, San Marina a Vatikánu.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 975/98 ze dne 3. května 1998 o nominálních hodnotách a technických specifikacích euromincí určených pro peněžní oběh (3) definovalo základní charakteristické znaky euromincí. Euromince jsou po svém zavedení v lednu 2002 v peněžním oběhu v celé eurozóně jako jediné zákonné platidlo ve formě mincí.

(3)

Doporučení Komise 2002/664/ES ze dne 19. srpna 2002 o medailích a žetonech podobných euromincím (4) doporučilo, že při prodeji medailí a žetonů připomínajících velikostí euromince a při jejich výrobě, skladování, dovozu a rozšiřování, za účelem prodeje nebo pro jiné obchodní účely, je třeba se vyvarovat některých vizuálních charakteristických znaků.

(4)

Sdělení Komise ze dne 23. července 1997 o používání symbolu eura zavedlo symbol (€) a vyzvalo všechny uživatele měny, aby tento symbol používali pro údaje o peněžních částkách v eurech.

(5)

Sdělení Komise ze dne 22. října 2001 o autorskoprávní ochraně společného lícového vzoru euromincí (5) vymezilo opatření pro reprodukci společného lícového vzoru euromincí.

(6)

Vizuální charakteristické znaky euromincí byly zveřejněny Komisí dne 28. prosince 2001 (6).

(7)

Medaile a žetony nesoucí nápis „euro“ nebo „eurocent“, symbol eura nebo vzor podobný tomu, který je na společné lícové nebo některé národní rubové straně euromincí, by mohly občany svádět k tomu, aby je pokládali za zákonné platidlo některého členského státu, který přijal euro, nebo některé zúčastněné třetí země.

(8)

Existuje rostoucí nebezpečí, že medaile a žetony mající velikost a vlastnosti kovu podobné euromincím budou protiprávně používány namísto euromincí.

(9)

Medaile a žetony mající vizuální charakteristické znaky, velikost nebo vlastnosti kovu podobné euromincím by se tedy neměly prodávat, vyrábět, dovážet nebo rozšiřovat za účelem prodeje nebo pro jiné obchodní účely.

(10)

Je na každém členském státě, aby za účelem dosažení rovnocenné ochrany eura proti podobným medailím a žetonům v celém Společenství zavedl příslušné sankce za porušení,

a)

„eurem“ rozumí zákonná měna zúčastněných členských států podle článku 1 nařízení (ES) č. 974/98 a zúčastněných třetích zemí, které se Společenstvím uzavřely dohodu o zavedení eura, dále jen „zúčastněné třetí země“;

b)

„symbolem eura“ rozumí symbol představující euro (€) vyobrazený a popsaný v příloze I;

c)

„medailemi a žetony“ rozumí kovové předměty, jiné než střížky pro ražbu mincí, které mají vzhled nebo charakteristické technické vlastnosti mince, avšak nejsou vydávány podle právních předpisů členských států, zúčastněných třetích zemí či jiných států, a které z tohoto důvodu nejsou ani zákonným platebním prostředkem, ani zákonným platidlem;

d)

„zlatem“, „stříbrem“ a „platinou“ rozumí slitiny obsahující zlato, stříbro a platinu se stupněm ryzosti nejméně 375 pro zlato, 500 pro stříbro a 850 pro platinu. Tato definice se netýká puncovních předpisů platných v členských státech;

e)

„Evropským technickým a vědeckým střediskem“ (dále jen „ETVS“) rozumí subjekt zřízení rozhodnutím Komise ze dne 29. října 2004;

f)

„referenčním pásmem“ rozumí referenční pásmo uvedené v příloze II oddílu 1.

a)

pokud se na nich objevují výrazy „euro“ nebo „eurocent“ nebo symbol eura; nebo

b)

pokud se jejich velikost nachází uvnitř referenčního pásma; nebo

c)

pokud se na nich objevuje vzor podobný některému z národních rubových vzorů nebo vzoru na společné lícové straně euromincí nebo je jejich hrana shodná s hranou dvoueurové mince nebo jí podobná.

a)

je v jejich středu otvor o průměru nejméně 6 mm, nebo pokud mají polygonální tvar o nejvýše šesti stranách a jsou dodrženy podmínky uvedené v písm. c) bodu ii); nebo

b)

jsou zhotoveny ze zlata, stříbra nebo platiny; nebo

c)

splňují tyto podmínky:

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/7

(1)

Při přijetí nařízení (ES) č. 2182/2004 (2) Rada stanovila, že se nařízení použije v zúčastněných členských státech vymezených v nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (3).

(2)

Je však důležité, aby pravidla o medailích a žetonech podobných euromincím byla jednotná v celém Společenství, a za tím účelem by měla být přijata nezbytná ustanovení,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/8

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/10

(1)

Protokol 2 dvoustranné dohody o volném obchodu mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím (3) na jedné straně a protokol 3 Dohody o EHP (4) určují právní úpravu obchodování s některými zemědělskými a zpracovanými zemědělskými produkty mezi smluvními stranami.

(2)

Protokol 3 Dohody o EHP ve znění rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 138/2004, kterým se mění protokol 3 Dohody o EHP o výrobcích uvedených v čl. 8 odst. 3 písm. b) dohody (5), stanoví nulové clo použitelné na zboží kódů KN 2202 10 00 (voda, včetně minerálních vod a sodovek s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná) a ex 2202 90 10 (ostatní nealkoholické nápoje obsahující cukr (sacharosu nebo invertní cukr)).

(3)

Nulové clo bylo pro Norsko dočasně pozastaveno dohodou ve formě výměny dopisů mezi Evropským společenstvím na straně jedné a Norským královstvím na straně druhé, o protokolu 2 dvoustranné dohody o volném obchodu mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím schválenou rozhodnutím Rady 2004/859/ES. Podle bodu IV uvedené dohody jsou bezcelní dovozy zboží kódů KN 2202 10 00 (voda, včetně minerálních vod a sodovek s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná) a ex 2202 90 10 (ostatní nealkoholické nápoje obsahující cukr (sacharosu nebo invertní cukr)) pocházejícího z Norska povoleny pouze v rámci limitů kvóty s nulovou celní sazbou.

(4)

Je proto zapotřebí otevřít tuto kvótu pro rok 2005.

(5)

Aby se usnadnilo zavedení kvóty, zajistila vhodná správa a v zájmu hospodářských subjektů, by výhoda plynoucí z osvobození od cla v rámci kvóty měla být dočasně podmíněna předložením osvědčení vystaveného norskými úřady celním úřadům Společenství.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými produkty neuvedenými v příloze I,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/14

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 2501/2001 ze dne 10. prosince 2001 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 (3) udělilo Společenství Laosu všeobecné celní preference.

(2)

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993 stanoví definici pojmu „původní produkty“ určenou k použití pro účely systému všeobecných celních preferencí (GSP). Nařízením (EHS) č. 2454/93 se však stanovují odchylky ve prospěch nejméně rozvinutých zemí zvýhodněných systémem všeobecných celních preferencí, pokud k tomuto účelu podají Společenství příslušnou žádost.

(3)

Laos využíval této odchylky pro určité textilní výrobky od roku 1997, naposledy na základě nařízení Komise (ES) č. 1613/2000 ze dne 24. července 2000, kterým se stanoví odchylka od nařízení (EHS) č. 2454/93, pokud jde o definici pojmu „původní produkty“ používanou pro účely systému všeobecných celních preferencí s ohledem na zvláštní situaci Laosu v případě některých textilních výrobků vyvážených z této země do Společenství (4), ve znění nařízení (ES) č. 291/2002 (5), kterým se prodloužila jeho platnost do 31. prosince 2004. Dopisy ze dne 4. května 2004 a 4. srpna 2004 podal Laos žádost o prodloužení této odchylky.

(4)

Komise posoudila žádost předloženou Laosem a konstatovala, že je řádně odůvodněná.

(5)

Po prodloužení platnosti nařízení (ES) č. 1613/2000 se shledalo, že uplynutí platnosti nařízení by se mělo shodovat se dnem ukončení současného systému všeobecných celních preferencí, který měl trvat do uvedeného dne. Nařízením (ES) č. 2211/2003 (6) však byla platnost systému všeobecných celních preferencí prodloužena o jeden rok, tedy do 31. prosince 2005.

(6)

Dne 18. prosince 2003 zveřejnila Komise Zelenou knihu nazvanou „Budoucnost pravidel původu v preferenčních obchodních režimech“ (7), kterou byla započata rozsáhlá diskuse na toto téma. Dne 7. července 2004 Komise zveřejnila sdělení Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru nazvané „Rozvojové země, mezinárodní obchod a udržitelný rozvoj: Úloha Všeobecného systému preferencí (GSP) Společenství na desetiletí 2006/2015“ (8), ve které rovněž připustila potřebu změnit pravidla původu. Dosud však nebyla přijata žádná rozhodnutí a nová pravidla proto nevstoupí v platnost před 31. prosincem 2004.

(7)

Prodloužení odchylky by nemělo předem posoudit či ovlivnit výsledky diskusí o možných nových pravidlech původu pro GSP. Zájmy hospodářských subjektů, které uzavírají smlouvy v Laosu i ve Společenství, jakož i stabilita a trvalý rozvoj laoského průmyslu v oblasti současných investic a zaměstnanosti však vyžadují, aby byla odchylka prodloužena o dobu potřebnou k pokračování či uzavření dlouhodobějších smluv a zároveň k usnadnění přechodu na možná nová pravidla původu pro GSP.

(8)

Ustanovení nařízení (ES) č. 1613/2000, zejména pokud se týká množstevních limitů (na ročním základě), které odráží schopnost trhu Společenství absorbovat laoské produkty, vývozní kapacitu Laosu a skutečně zaznamenané obchodní toky, byla stanovena, aby se vyloučilo poškození příslušných průmyslových odvětví Společenství.

(9)

Odchylka by proto měla být prodloužena do 31. prosince 2006. Aby bylo zajištěno rovné zacházení jak pro Laos, tak pro ostatní nejméně rozvinuté země, mělo by být po přijetí všech nových pravidel původu v souvislosti s novým všeobecným systémem preferencí přezkoumáno, zda je tato odchylka nadále nezbytná.

(10)

Nařízení (ES) č. 1613/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

—

V článku 2 se datum „31. prosince 2004“ nahrazuje datem „31. prosince 2006“.

—

Vkládá se nový odstavec, který zní:

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/16

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 2501/2001 ze dne 10. prosince 2001 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 (3) udělilo Společenství Kambodži všeobecné celní preference.

(2)

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 stanoví definici pojmu „původní produkty“ určenou k použití pro účely systému všeobecných celních preferencí (GSP). Nařízením (EHS) č. 2454/93 se však stanovují odchylky ve prospěch nejméně rozvinutých zemí zvýhodněných systémem všeobecných celních preferencí, pokud k tomuto účelu podají Společenství příslušnou žádost.

(3)

Kambodža využívala této odchylky pro určité textilní výrobky od roku 1997, naposledy na základě nařízení Komise (ES) č. 1614/2000 ze dne 24. července 2000, kterým se stanoví odchylka od nařízení (EHS) č. 2454/93, pokud jde o definici pojmu „původní produkty“ používanou pro účely systému všeobecných celních preferencí s ohledem na zvláštní situaci Kambodže v případě některých textilních výrobků vyvážených z této země do Společenství (4), ve znění nařízení č. 292/2002 (5), kterým se prodloužila jeho platnost do 31. prosince 2004. Dopisem ze dne 10. června 2004 podala Kambodža žádost o prodloužení této odchylky.

(4)

Komise posoudila žádost předloženou Kambodží a konstatovala, že je řádně odůvodněná.

(5)

Po prodloužení platnosti nařízení č. 1614/2000 se shledalo, že uplynutí platnosti nařízení by se mělo shodovat se dnem ukončení současného systému všeobecných celních preferencí, který měl trvat do uvedeného dne. Nařízením Rady č. 2211/2003 (6) celních preferencí, který měl trvat do uvedeného dne. Nařízením Rady č. 2211/2003 však byla platnost systému všeobecných celních preferencí prodloužena o jeden rok, tedy do 31. prosince 2005.

(6)

Dne 18. prosince 2003 zveřejnila Komise Zelenou knihu nazvanou „Budoucnost pravidel původu v preferenčních obchodních režimech“ (7), kterou byla započata rozsáhlá diskuse na toto téma. Dne 7. července 2004 Komise zveřejnila sdělení Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru nazvané „Rozvojové země, mezinárodní obchod a udržitelný rozvoj: Úloha Všeobecného systému preferencí (GSP) Společenství na desetiletí 2006–2015“ (8), ve které rovněž připustila potřebu změnit pravidla původu. Dosud však nebyla přijata žádná rozhodnutí a nová pravidla proto nevstoupí v platnost před 31. prosincem 2004.

(7)

Prodloužení odchylky by nemělo předem posoudit či ovlivnit výsledky diskusí o možných nových pravidlech původu pro GSP. Zájmy hospodářských subjektů, které uzavírají smlouvy v Kambodži i ve Společenství, jakož i stabilita a trvalý rozvoj kambodžského průmyslu v oblasti současných investic a zaměstnanosti však vyžadují, aby byla odchylka prodloužena o dobu potřebnou k pokračování či uzavření dlouhodobějších smluv a zároveň k usnadnění přechodu na možná nová pravidla původu pro GSP.

(8)

Ustanovení nařízení (ES) č. 1614/2000, zejména pokud se týká množstevních limitů (na ročním základě), které odráží schopnost trhu Společenství absorbovat kambodžské produkty, vývozní kapacitu Kambodže a skutečně zaznamenané obchodní toky, byla stanovena, aby se vyloučilo poškození příslušných průmyslových odvětví Společenství.

(9)

Odchylka by proto měla být prodloužena do 31. prosince 2006. Aby bylo zajištěno rovné zacházení jak pro Kambodžu, tak pro ostatní nejméně rozvinuté země, mělo by být po přijetí všech nových pravidel původu v souvislosti s novým všeobecným systémem preferencí přezkoumáno, zda je tato odchylka nadále nezbytná.

(10)

Nařízení (ES) č. 1614/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem pozměněno.

(11)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

—

v článku 2 se datum „31. prosince 2004“ nahrazuje datem „31. prosince 2006“,

—

vkládá se nový odstavec, který zní:

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/18

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 2501/2001 ze dne 10. prosince 2001 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 (3), udělilo Společenství Nepálu všeobecné celní preference.

(2)

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 stanoví definici pojmu „původní produkty“ určenou k použití pro účely systému všeobecných celních preferencí (GSP). Nařízením (EHS) č. 2454/93 se však stanovují odchylky ve prospěch nejméně rozvinutých zemí zvýhodněných systémem všeobecných celních preferencí, pokud k tomuto účelu podají Společenství příslušnou žádost.

(3)

Nepál využíval této odchylky pro určité textilní výrobky od roku 1997, naposledy na základě nařízení Komise (ES) č. 1615/2000 ze dne 24. července 2000, kterým se stanoví odchylka od nařízení (EHS) č. 2454/93, pokud jde o definici pojmu „původní produkty“ používanou pro účely systému všeobecných celních preferencí s ohledem na zvláštní situaci Nepálu v případě některých textilních výrobků vyvážených z této země do Společenství (4), ve znění nařízení č. 293/2002 (5), kterým se prodloužila jeho platnost do 31. prosince 2004. Dopisem ze dne 14. června 2004 podal Nepál žádost o prodloužení této odchylky.

(4)

Komise posoudila žádost předloženou Nepálem a konstatovala, že je řádně odůvodněná.

(5)

Po prodloužení platnosti nařízení č. 1615/2000 se shledalo, že uplynutí platnosti nařízení by se mělo shodovat se dnem ukončení současného systému všeobecných celních preferencí, který měl trvat do uvedeného dne. Nařízením č. 2211/2003 (6) však byla platnost systému všeobecných celních preferencí prodloužena o jeden rok, tedy do 31. prosince 2005.

(6)

Dne 18. prosince 2003 zveřejnila Komise Zelenou knihu nazvanou „Budoucnost pravidel původu v preferenčních obchodních režimech“ (7), kterou byla započata rozsáhlá diskuse na toto téma. Dne 7. července 2004 Komise zveřejnila sdělení Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru nazvané „Rozvojové země, mezinárodní obchod a udržitelný rozvoj: Úloha Všeobecného systému preferencí (GSP) Společenství na desetiletí 2006–2015“ (8), ve které rovněž připustila potřebu změnit pravidla původu. Dosud však nebyla přijata žádná rozhodnutí a nová pravidla proto nevstoupí v platnost před 31. prosincem 2004.

(7)

Prodloužení odchylky by nemělo předem posoudit či ovlivnit výsledky diskusí o možných nových pravidlech původu pro GSP. Zájmy hospodářských subjektů, které uzavírají smlouvy v Nepálu i ve Společenství, jakož i stabilita a trvalý rozvoj nepálského průmyslu v oblasti současných investic a zaměstnanosti však vyžadují, aby byla odchylka prodloužena o dobu potřebnou k pokračování či uzavření dlouhodobějších smluv a zároveň k usnadnění přechodu na možná nová pravidla původu pro GSP.

(8)

Ustanovení nařízení (ES) č. 1615/2000, zejména pokud se týká množstevních limitů (na ročním základě), které odráží schopnost trhu Společenství absorbovat nepálské produkty, vývozní kapacitu Nepálu a skutečně zaznamenané obchodní toky, byla stanovena, aby se vyloučilo poškození příslušných průmyslových odvětví Společenství.

(9)

Odchylka by proto měla být prodloužena do 31. prosince 2006. Aby bylo zajištěno rovné zacházení jak pro Nepál, tak pro ostatní nejméně rozvinuté země, mělo by být po přijetí všech nových pravidel původu v souvislosti s novým všeobecným systémem preferencí přezkoumáno, zda je tato odchylka nadále nezbytná.

(10)

Nařízení (ES) č. 1615/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem pozměněno.

(11)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

—

v článku 2 se datum „31. prosince 2004“ nahrazuje datem „31. prosince 2006“,

—

vkládá se nový odstavec, který zní:

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/20

(1)

Ustanovení čl. 5 odst. 1 nařízení (EHS) č. 1915/83 stanoví, že Komise zaplatí členským státům standardní poplatek za každý řádně vyplněný zemědělský podnikový výkaz, který jí byl předán ve lhůtě uvedené v článku 3 uvedeného nařízení.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 134/2004 (3) stanovilo standardní poplatek za zemědělský podnikový výkaz v účetním období 2004 ve výši 140 EUR. Celkový vývoj nákladů a jeho vliv na náklady na vyplnění zemědělského podnikového výkazu odůvodňuje přezkoumání poplatku.

(3)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru Společenství pro zemědělskou účetní datovou síť,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/21

(1)

Článek 11 nařízení Komise (ES) č. 1433/2003 (2) stanoví, že již uznané organizace producentů podávají operační programy ke schválení příslušnému orgánu v členském státě, v němž má organizace producentů své sídlo.

(2)

Seskupením producentů, která žádají o uznání podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 2200/96, je rovněž třeba výslovně umožnit, aby předložila své operační programy zároveň se žádostí. Tyto programy mohou být schváleny pouze za podmínky, že příslušná organizace producentů bude uznána příslušným vnitrostátním orgánem nejpozději před uplynutím lhůty uvedené v čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1433/2003.

(3)

Články 13 a 14 nařízení (ES) č. 1433/2003 stanoví, že nejpozději do 15. prosince přijímá příslušný vnitrostátní orgán rozhodnutí o programech a fondech nebo o jejich změně poté, co je podle článků 11 a 14 uvedeného nařízení podají organizace producentů ke schválení. Zkušenosti z posledních let ukázaly, že v důsledku administrativního přetížení nejsou některé členské státy schopny projednat všechny programy a rozhodnout o nich ve stanovené lhůtě.

(4)

Aby nedocházelo k systematickému používání výjimek a poškozování hospodářských subjektů a aby se zároveň umožnilo vnitrostátním orgánům pokračovat v posuzování žádostí, je vhodné povolit členským státům, aby v odůvodněných případech posunuly lhůtu z 15. prosince na 20. ledna roku následujícího po podání žádosti. Členské státy jsou oprávněny přijmout opatření umožňující způsobilost výdajů od 1. ledna roku následujícího po podání žádosti.

(5)

Nařízení (ES) č. 1433/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro čerstvé ovoce a zeleninu,

1.

V článku 11 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Seskupení producentů žádajících o uznání jakožto organizace producentů podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 2200/96 mohou zároveň předložit ke schválení operační programy uvedené v prvním pododstavci. Schválení těchto programů je vázáno na získání uznání nejpozději před uplynutím lhůty uvedené v čl. 13 odst. 2.“

2.

V čl. 13 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V odůvodněných případech jsou však členské státy oprávněny přijímat rozhodnutí nejpozději do 20. ledna roku následujícího po podání žádosti. Rozhodnutí o udělení uznání může stanovit, že výdaje budou způsobilé od 1. ledna roku následujícího po podání žádosti.“

3.

V čl. 14 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V odůvodněných případech jsou však členské státy oprávněny přijímat rozhodnutí o žádostech o změny operačních programů nejpozději do 20. ledna roku následujícího po podání žádosti. Rozhodnutí o udělení uznání může stanovit, že výdaje budou způsobilé od 1. ledna roku následujícího po podání žádosti.“

4.

V čl. 16 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V případě použití čl. 13 odst. 2 nebo čl. 14 odst. 3 a odchylně od druhého a třetího pododstavce se provádění operačních programů schválených podle těchto ustanovení zahájí nejpozději do 31. ledna roku následujícího po jeho schválení.“

5.

V článku 17 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě použití čl. 13 odst. 2 nebo čl. 14 odst. 3 a odchylně od druhého pododstavce členské státy oznámí schválenou částku podpory nejpozději do 20. ledna.

Členské státy sdělí Komisi nejpozději do 31. ledna celkovou částku schválené podpory pro všechny operační programy.“

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/23

(1)

Dle článku 13 nařízení (ES) č. 1784/20032 může být rozdíl mezi kurzy nebo cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a ve Společenství pokryt vývozní náhradou.

(2)

Při stanovení náhrad je třeba vzít v úvahu faktory uvedené v článku 1 nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2).

(3)

Pokud jde o pšeničnou nebo žitnou mouku, krupici a krupičku, náhradu použitelnou pro tyto produkty je nutné vypočítat s ohledem na množství obilovin nutné k výrobě uvažovaných produktů. Toto množství byla stanoveno nařízením (ES) č. 1501/95.

(4)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky určitých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhradu u některých produktů podle jejich země určení.

(5)

Náhradu je třeba stanovovat jednou měsíčně, přičemž je možné ji mezitím změnit.

(6)

Použití těchto pravidel v současné situaci na trzích s obilovinami, a zejména při kurzech, respektive cenách těchto produktů ve Společenství a na světovém trhu, vede ke stanovení náhrad dle přílohy tohoto nařízení.

(7)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/25

(1)

Na základě čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 1784/2003 musí být vývozní náhrada pro obiloviny, použitelná v den podání žádosti o licenci, uplatněna na základě žádosti pro vývozy, které se mají uskutečnit během doby trvání platnosti vývozní licence. V tomto případě může být výše náhrady opravena.

(2)

Dle nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), je možné pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 1766/92 stanovit opravnou částku. Tato opravná částka musí být vypočítána s ohledem na faktory uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95.

(3)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky některých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhrady u některých produktů podle jejich místa určení.

(4)

Opravnou částku je třeba stanovit zároveň s náhradou a dle stejného postupu, přičemž je možné ji v období mezi dvěma stanoveními změnit.

(5)

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že opravná částka musí být stanovena podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/27

(1)

Dle článku 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 může být rozdíl mezi kurzy a cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a ve Společenství pokryt vývozní náhradou.

(2)

Při stanovení náhrad je třeba vzít v úvahu faktory stanovené v článku 1 nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995 o určitých prováděcích pravidlech k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, co se týče poskytování vývozních náhrad, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2).

(3)

Náhradu použitelnou pro slad je třeba vypočítat s ohledem na množství obilovin nezbytné k výrobě uvažovaných produktů. Tato množství byla stanovena nařízením (ES) č. 1501/95.

(4)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky určitých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhrady u některých produktů podle země jejich určení.

(5)

Náhradu je třeba stanovovat jednou za měsíc, přičemž je možné ji mezitím změnit.

(6)

Použití těchto předpisů v současné situaci na trzích s obilovinami, zejména při kurzech, respektive cenách těchto produktů ve Společenství a na světovém trhu, vede ke stanovení náhrad ve výši uvedené v příloze tohoto nařízení.

(7)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/29

(1)

Na základě čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 1784/2003 musí být vývozní náhrada pro obiloviny, použitelná v den podání žádosti o licenci uplatněna na základě žádosti pro vývozy, které se mají uskutečnit během doby trvání platnosti vývozní licence. V tomto případě může být výše náhrady opravena.

(2)

Dle nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví určitá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, co se týče poskytování vývozních náhrad, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), je možné pro slad uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 1766/92 stanovit opravnou částku. Tato opravná částka musí být vypočítána s ohledem na faktory uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95.

(3)

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že opravná částka musí být stanovena podle přílohy tohoto nařízení.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/31

(1)

Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2681/74 ze dne 21. října 1974, týkající se financování výdajů vzniklých v souvislosti s dodávkou zemědělských produktů jako potravinové pomoci (3) ze strany Společenství, stanoví, že část výdajů odpovídající dle pravidel Společenství vývozním náhradám pro dané produkty je třeba naúčtovat Evropskému zemědělskému orientačnímu a záručnímu fondu, oddělení záruk.

(2)

Za účelem jednoduššího stanovení a řízení rozpočtu pro opatření Společenství v oblasti potravinové pomoci a ve snaze informovat členské státy o míře účasti Společenství na financování vnitrostátních opatření potravinové pomoci je třeba určit výši náhrad poskytovaných pro tato opatření.

(3)

Obecná a prováděcí pravidla stanovená článkem 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 a článkem 13 nařízení (ES) č. 3072/95 pro vývozní náhrady jsou přiměřeně použitelná pro výše uvedená opatření.

(4)

Specifická kritéria, která je třeba vzít v úvahu při výpočtu vývozní náhrady pro rýži, jsou definována v článku 13 nařízení (ES) č. 3072/95.

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/33

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/35

(1)

Podle článku 4 nařízení (ES) č. 1051/2001 se pravidelně určuje světová tržní cena nevyzrněné bavlny na základě cen vyzrněné bavlny na světovém trhu a s ohledem na historický poměr mezi zjištěnou cenou vyzrněné bavlny a cenou vypočítanou pro nevyzrněnou bavlnu. Tento historický poměr byl stanoven v čl. 2 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1591/2001 ze dne 2. srpna 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režim podpor por bavlnu (3). Není-li možné stanovit světovou tržní cenu tímto způsobem, stanoví se na základě nejnovější stanovené ceny.

(2)

V souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1051/2001 se světová tržní cena nevyzrněné bavlny určí s ohledem na zvláštní charakteristiky produktu a na základě nejvýhodnějších nabídek a kótací, jež jsou považovány za reprezentativní z hlediska skutečných tržních trendů. Za tímto účelem je třeba vypočítat průměr nabídek a kótací zjištěných na jedné nebo několika evropských burzách pro produkt, který je dodáván za podmínek CIF do přístavu Společenství a pochází z různých dodávajících zemí, jež jsou z hlediska mezinárodního obchodu považovány za nejvíce reprezentativní. Existuje však ustanovení o úpravě kritérií pro určování světových tržních cen vyzrněné bavlny umožňující přihlédnout k rozdílům odůvodněným jakostí dodávaného produktu nebo povahou dotyčných nabídek a kótací. Tyto úpravy jsou uvedeny v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1591/2001.

(3)

Za použití daných kritérií jsou stanoveny níže uvedené světové tržní ceny nevyzrněné bavlny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/36

(1)

Dle článku 20a nařízení č. 136/66/EHS se na výrobu olivového oleje používaného při výrobě některých konzervovaných potravin poskytuje náhrada. Dle odstavce 6 tohoto článku, aniž je dotčen jeho odstavec 3, stanoví Komise tuto náhradu každé dva měsíce.

(2)

Dle čl. 20a odst. 2 téhož nařízení se tato náhrada stanovuje na základě rozdílu mezi cenami na světovém trhu a na trhu Společenství, přičemž se bere v úvahu dovozní poplatek použitelný pro olivový olej, který spadá pod kód KN 1509 90 00, a faktory používané pro stanovení vývozních náhrad pro ten samý olivový olej v rámci referenčního období. Za referenční období se považuje období dvou měsíců, které předcházejí zahájení platnosti produkční náhrady.

(3)

Při použití výše uvedených kritérií by měly být náhrady stanoveny následujícím způsobem,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/37

(1)

V souladu s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii je Unie založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům, a ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a ta, jež vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, jako obecné zásady práva Společenství.

(2)

Právo všech osob na rovnost před zákonem a ochrana před diskriminací představují všeobecné právo uznané Všeobecnou deklarací lidských práv, Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace a pakty OSN o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž signatáři jsou všechny členské státy.

(3)

Při zákazu diskriminace je současně důležité ctít ostatní základní práva a svobody včetně ochrany soukromého a rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti, jakož i svobodu náboženského vyznání.

(4)

Rovnost mužů a žen je základní zásadou Evropské unie. Články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie zakazují jakoukoliv diskriminaci založenou na pohlaví a požadují zajištění rovnosti mužů a žen ve všech oblastech.

(5)

Článek 2 Smlouvy o založení Evropského společenství stanoví, že podporovat tuto rovnost je jedním ze základních poslání Společenství. Obdobně čl. 3 odst. 2 Smlouvy vyžaduje, aby se Společenství při všech svých činnostech usilovalo o odstranění nerovností a podporovalo rovné zacházení pro muže a ženy.

(6)

Komise ve svém sdělení k agendě pro sociální politiku oznámila svůj záměr navrhnout směrnici o diskriminaci na základě pohlaví v jiných oblastech, než je trh práce. Tento návrh je plně v souladu s rozhodnutím Rady 2001/51/ES ze dne 20. prosince 2000, kterým se zavádí akční program týkající se strategie Společenství pro rovnost žen a mužů (2001-2005) (4), jež zahrnuje všechny politiky Společenství a je zaměřen na podporu rovnosti mužů a žen úpravou těchto politik a prováděním praktických opatření pro zlepšení situace mužů a žen ve společnosti.

(7)

Evropská rada na svém zasedání v Nice ve dnech 7. až 9. prosince 2000 vyzvala Komisi, aby přijetím návrhu směrnice podporující rovnost mužů a žen v jiných oblastech, než je zaměstnání a profesionální život, posílila práva související s rovností.

(8)

V oblasti trhu práce přijalo Společenství řadu právních nástrojů k předcházení a potírání diskriminace na základě pohlaví. Tyto nástroje prokázaly význam právní úpravy v boji proti diskriminaci.

(9)

K diskriminaci na základě pohlaví včetně obtěžování a sexuálního obtěžování dochází rovněž v oblastech mimo trh práce. Taková diskriminace může stejným způsobem poškozovat a být překážkou plnému a úspěšnému zapojení mužů a žen do hospodářského a společenského života.

(10)

Zvláště patrné jsou problémy v oblasti přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. V této oblasti by se tudíž mělo předcházet diskriminaci na základě pohlaví a taková diskriminace by měla být odstraněna. Stejně jako v případě směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (5), lze tohoto cíle lépe dosáhnout prostřednictvím právních předpisů Společenství.

(11)

Tyto právní předpisy by měly zakazovat diskriminaci na základě pohlaví v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. Zbožím by se mělo rozumět zboží ve smyslu ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, která týkají volného pohybu zboží. Službami by se měly rozumět služby ve smyslu článku 50 uvedené smlouvy.

(12)

Aby se předcházelo diskriminaci na základě pohlaví, měla by se tato směrnice vztahovat na přímou i nepřímou diskriminaci. K přímé diskriminaci dochází pouze tehdy, pokud se s nějakou osobou z důvodu pohlaví zachází ve srovnatelné situaci méně příznivým způsobem než s jinou osobou. V souladu s tím například rozdíly v poskytování zdravotní péče mužům a ženám vyplývající z tělesných rozdílů nepředstavují srovnatelnou situaci, a proto se nepokládají za diskriminaci.

(13)

Zákaz diskriminace by se měl vztahovat na osoby poskytující veřejně dostupné zboží a služby nabízené mimo oblast soukromého a rodinného života a úkonů s tím souvisejících. Neměl by se vztahovat na obsah sdělovacích prostředků nebo reklamu, ani na veřejné nebo soukromé vzdělávání.

(14)

Každý má svobodu vstupovat do smluvních vztahů, včetně svobodného výběru smluvního partnera. Osoba poskytující zboží nebo služby může mít k výběru svého smluvního partnera řadu subjektivních důvodů. Pokud volba takového partnera není založena na jeho pohlaví, neměla by být touto směrnicí dotčena svoboda jednotlivce vybrat si svého smluvního partnera.

(15)

Pro oblast zaměstnání a povolání již existuje řada právních nástrojů pro zavádění zásady rovného zacházení s muži a ženami. Proto by se tato směrnice na uvedenou oblast neměla vztahovat. Stejné důvody platí i pro oblast samostatně výdělečných činností, pokud se na ně již vztahují stávající právní nástroje. Směrnice by se tedy měla vztahovat pouze na pojištění a důchody, které jsou soukromé, dobrovolné a oddělené od zaměstnaneckého vztahu.

(16)

Rozdíly v zacházení lze přijmout pouze tehdy, jsou-li odůvodněny legitimním cílem. Legitimním cílem může být například ochrana obětí násilí spojeného s příslušností k pohlaví (například v případě zřizování azylových domů pro osoby stejného pohlaví), ochrana soukromí a slušnosti (například pokud nějaká osoba poskytuje ubytování v části svého obydlí), prosazování rovnosti mužů a žen nebo zájmů mužů a žen (například nesmíšené dobrovolné organizace), svoboda sdružování (například členství v nesmíšených soukromých klubech) a pořádání sportovních činností (například nesmíšené sportovní akce). Nicméně podle kritérií odvozených z judikatury Soudního dvora Evropských společenství by jakékoliv omezení mělo být vhodné a nezbytné.

(17)

Zásada rovného zacházení v přístupu ke zboží a službám nevyžaduje, aby příslušné možnosti byly vždy poskytovány mužům a ženám na společném základě, nejsou-li osobám jednoho pohlaví poskytovány výhodněji.

(18)

Používání pojistně-matematických faktorů týkajících se pohlaví je běžně rozšířeným postupem v pojišťovnictví a ostatních souvisejících finančních službách. Aby se zajistilo rovné zacházení s muži a ženami, nemělo by používaní pohlaví jako pojistně-matematického faktoru vést k rozdílům ve výši pojistného a v pojistném plnění. Aby se zabránilo náhlé změně na trhu, mělo by se provádění tohoto pravidla vztahovat pouze na nové smlouvy uzavřené po dni provedení této směrnice.

(19)

Některé kategorie rizik se mohou lišit mezi muži a ženami. V některých případech je pohlaví jedním, nikoliv však jediným z rozhodujících faktorů, při hodnocení pojišťovaných rizik. U smluv pojišťujících tyto druhy rizik se členské státy mohou rozhodnout povolit výjimky z pravidla stejné výše pojistného a stejného pojistného plnění pro obě pohlaví, pokud mohou zajistit, že základní pojistně-matematické a statistické údaje, z nichž výpočty vycházejí, jsou spolehlivé, pravidelně se aktualizují a jsou veřejnosti k dispozici. Výjimky jsou povoleny pouze tehdy, pokud vnitrostátní právní předpisy dosud nepoužívají pravidlo stejného přístupu k oběma pohlavím. Pět let po provedení této směrnice by členské státy měly přezkoumat odůvodněnost těchto výjimek s přihlédnutím k nejnovějším pojistně-matematickým a statistickým údajům a ke zprávě Komise vypracované tři roky po dni provedení této směrnice.

(20)

Méně příznivé zacházení se ženami z důvodů těhotenství či mateřství by mělo být považováno za formu přímé diskriminace na základě pohlaví, a proto by mělo být v pojišťovnictví a v souvisejících finančních službách zakázáno. Náklady spojené s riziky těhotenství a mateřství by tudíž neměly být spojovány pouze s osobami jednoho pohlaví.

(21)

Osoby, které byly vystaveny diskriminaci na základě pohlaví, by měly mít odpovídající prostředky právní ochrany. Pro zajištění účinnější úrovně ochrany by sdružení, organizace nebo jiné právnické osoby měly být také zmocněny účastnit se, za podmínek stanovených členskými státy, řízení jménem oběti nebo na její podporu, aniž jsou dotčeny vnitrostátní procesní předpisy týkající sezastupování a obhajoby před soudy.

(22)

Pravidla důkazního břemene by se měla upravit, jedná-li se o zjevný případ diskriminace, a pokud se tato diskriminace prokáže, vyžaduje účinné zavádění zásady rovného zacházení, aby důkazní břemeno přešlo zpět na odpůrce.

(23)

Účinné provádění zásady rovného zacházení vyžaduje přiměřenou soudní ochranu před pronásledováním.

(24)

S cílem podpory zásady rovného zacházení by členské státy měly vybízet k dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami, jež v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi mají oprávněný zájem přispívat k boji proti diskriminaci na základě pohlaví v oblasti přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

(25)

Ochrana proti diskriminaci na základě pohlaví by měla být posílena existencí jednoho nebo několika subjektů v každém členském státě, jež by byly příslušné pro analýzu nastalých obtíží, pro zkoumání možných řešení a pro poskytování konkrétní pomoci obětem. Tento subjekt nebo subjekty mohou být totožné s těmi, které na vnitrostátní úrovni odpovídají za ochranu lidských práv nebo práv jednotlivců nebo za zavádění zásady rovného zacházení.

(26)

Tato směrnice stanoví minimální požadavky a umožňuje tak členským státům zachovat nebo přijmout příznivější ustanovení. Provádění této směrnice by nemělo odůvodňovat zhoršení stavu existujícího v členských státech.

(27)

Členské státy by měly zavést účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy porušování povinností vyplývajících z této směrnice.

(28)

Protože cílů této směrnice, tedy zajištění vysoké společné úrovně ochrany před diskriminací ve všech členských státech, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a může jich být lépe z důvodu rozsahu nebo účinků dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(29)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (6) se členské státy vybízejí k tomu, aby pro sebe i v zájmu Společenství vypracovávaly vlastní tabulky, z nichž bude co možná nejzřejmější vzájemný vztah mezi směrnicí a prováděcími opatřeními, a tyto tabulky zveřejňovaly,

a)

přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází z důvodů jejího pohlaví méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;

b)

nepřímou diskriminací rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné;

c)

obtěžováním rozumí, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;

d)

sexuálním obtěžováním rozumí, pokud dojde k jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, a zejména vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry.

a)

nedochází k přímé diskriminaci na základě pohlaví, včetně méně příznivého zacházení se ženami z důvodu těhotenství a mateřství;

b)

nedochází k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví.

a)

aniž je dotčeno právo obětí a sdružení, organizací a dalších právnických osob uvedených v čl. 8 odst. 3, poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace;

b)

provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace;

c)

zveřejňování nezávislých zpráv a podávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací.

a)

byly zrušeny právní a správní předpisy odporující zásadě rovného zacházení;

b)

byla nebo mohla být prohlášena za od počátku neplatná nebo byla pozměněna ustanovení smluv, vnitřní řády podniků a pravidla, jimiž se řídí ziskové nebo neziskové organizace, odporující zásadě rovného zacházení.

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/44

(1)

S ohledem na rozšíření je nezbytné změnit oddíl A přílohy I dohody o obchodu s lihovinami a aromatizovanými nápoji v rámci dohody o přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé, aby se ochránily nové výrazy týkající se lihovin v nových členských státech, a to s účinností od 1. května 2004.

(2)

Společenství a Chilská republika proto v souladu s čl. 16 odst. 2 výše uvedené dohody vyjednaly dohodu ve formě výměny dopisů za účelem změny přílohy I oddílu A uvedené dohody. Proto je třeba tuto výměnu dopisů schválit.

(3)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Prováděcího výboru pro lihoviny,

21.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 373/52

(1)

Rozhodnutí Rady 79/542/EHS (3) ze dne 21. prosince 1979 obsahuje seznam třetích zemí nebo jejich částí a stanoví veterinární podmínky a podmínky pro zdraví veřejnosti a veterinární osvědčení pro dovoz určitých živých zvířat a jejich čerstvého masa do zemí Společenství.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (4) bylo nedávno změněno nařízením Komise (ES) č. 1471/2004 (5) za účelem zahrnutí rizik souvisejících s chronickým chřadnutím volně žijících a farmových jelenovitých. Nařízení obsahuje požadavky ohledně dovozu čerstvého masa jelenovitých pocházejícího ze Spojených států a Kanady, které vstoupí v platnost k 1. lednu 2005.

(3)

Je nutné sjednotit vzory veterinárních osvědčení „RUW“ a „RUF“ v příloze II rozhodnutí 79/542/EHS s aktualizovanými pravidly TSE.

(4)

Chronické chřadnutí se týká jen určitých živočišných druhů. Proto je vhodné přehodnotit stávající omezení dovozu „jiných přežvýkavců“ z Kanady za účelem umožnění dovozu živých přežvýkavců s výjimkou druhu Cervidae (jelenovitých).

(5)

Komise byla formálně požádána chilskými úřady, aby zařadila Chile mezi země s povolením vývozu čerstvého masa farmové černé zvěře. Chile má povolení vyvážet prasatovité, nezdomácnělé prasatovité a maso z domácích prasat díky uspokojivé veterinární situaci v zemi, která byla posouzena několika inspekcemi Potravinového a veterinárního úřadu, a proto je vhodné uvést Chile do seznamu zemí vyvážejících maso farmových nezdomácnělých prasatovitých.

(6)

Definice území Srbska a Černé Hory by mělo být přehodnoceno, aby plně odráželo usnesení Rady bezpečnosti Spojených národů 1244 ze dne 10. června 1999.

(7)

Část 1 přílohy I a část 1 a část 2 přílohy II rozhodnutí 79/542/EHS by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(8)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

1.

„SG (doplňkové záruky)“ se nahrazují zněním přílohy III tohoto rozhodnutí.

2.

Vzory veterinárních osvědčení RUF a RUW se nahrazují vzory podle přílohy IV tohoto rozhodnutí.