1.   Tato směrnice stanoví společný rámec pro dekarbonizaci trhů se zemním plynem a vodíkem, jehož účelem je přispět k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky.

2.   Tato směrnice stanoví společná pravidla pro přepravu, distribuci, dodávky a skladování zemního plynu prostřednictvím soustavy zemního plynu a obsahuje ustanovení na ochranu spotřebitelů s cílem vytvořit v Unii integrovaný, konkurenční a transparentní trh se zemním plynem. Stanoví pravidla týkající se organizace a fungování tohoto odvětví, přístupu na trh, kritérií a postupů pro udělování povolení pro přepravu, distribuci, dodávky a skladování zemního plynu prostřednictvím soustavy zemního plynu, jakož i pro provozování této soustavy.

3.   Tato směrnice stanoví společná pravidla pro dopravu, dodávky a skladování zemního plynu a přechod ze soustavy zemního plynu na integrovanou a vysoce účinnou soustavu založenou na plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkovém plynu.

4.   Tato směrnice stanoví společná pravidla pro dopravu, dodávky a skladování vodíku prostřednictvím vodíkové soustavy. Stanoví pravidla týkající se organizace a fungování tohoto odvětví, přístupu na trh, kritérií a postupů pro udělování povolení pro sítě, dodávky a skladování vodíku, jakož i pro provozování této soustavy.

5.   Tato směrnice stanoví pravidla pro postupné vytvoření celounijní vzájemně propojené vodíkové soustavy, která bude přispívat k dlouhodobé flexibilitě elektroenergetické soustavy a ke snížení čistých emisí skleníkových plynů v odvětvích, v nichž je dekarbonizace obtížná, při zohlednění potenciálu snižování emisí skleníkových plynů a energetické a nákladové účinnosti ve vztahu k jiným možnostem, a podpoří tak dekarbonizaci energetického systému Unie.

1.   Členské státy zajistí, aby všichni zákazníci mohli svobodně nakupovat zemní plyn a vodík od dodavatele dle vlastního výběru a aby všichni zákazníci mohli mít více než jednu smlouvu na dodávky zemního plynu nebo vodíku současně, jsou-li zřízeny požadované body připojení a měření.

2.   Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právo nepřiměřeně neomezovalo přeshraniční obchod se zemním plynem a vodíkem, fungování a vznik likvidního obchodování se zemním plynem a vodíkem, účast spotřebitelů, investice, především do plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového plynu, nebo skladování energie mezi členskými státy, a zajistí, aby ceny zemního plynu a vodíku odrážely skutečnou poptávku a nabídku.

3.   Členské státy zajistí, aby na vnitřních trzích se zemním plynem a vodíkem neexistovaly žádné neodůvodněné překážky, pokud jde o vstup na trh, jeho opuštění, působení na něm a obchodování na něm.

4.   Členské státy a regulační orgány zajistí, aby se na elektroenergetické podniky vztahovaly transparentní, přiměřená a nediskriminační pravidla, poplatky a zacházení, zejména pokud jde o připojení k síti, přístup na velkoobchodní trhy, přístup k údajům, změny dodavatele a systémy vyúčtování a případné udělování licencí.

5.   Členské státy zajistí, aby účastníci trhu ze třetích zemí při svém působení na vnitřních trzích se zemním plynem a vodíkem dodržovali příslušné platné unijní a vnitrostátní právo, včetně práva v oblasti životního prostředí a bezpečnosti.

6.   Členské státy zajistí, aby se trh s vodíkem zaměřil na zákazníky a byl energeticky účinný. Využívání vodíku musí být zaměřeno na zákazníky v obtížně dekarbonizovatelných odvětvích s vysokým potenciálem snižování emisí skleníkových plynů, kde nejsou k dispozici žádné energeticky a nákladově efektivnější možnosti.

7.   Členské státy zajistí, aby tato směrnice byla prováděna způsobem, který podporuje integraci energetického systému a zároveň nepatřičně nediskriminuje energeticky účinnější řešení, jako je přímá elektrifikace, v souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“.

1.   Dodavatelé mohou volně stanovit cenu, za niž dodávají zemní plyn a vodík zákazníkům. Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění účinné hospodářské soutěže mezi dodavateli a k zajištění přiměřených cen pro konečné zákazníky.

2.   Členské státy zajišťují ochranu zákazníků postižených energetickou chudobou a zranitelných zákazníků v domácnostech v souladu s články 26 až 29 prostřednictvím sociální politiky nebo jinými prostředky než veřejnými zásahy do stanovování cen za dodávky zemního plynu a vodíku.

3.   Odchylně od odstavců 1 a 2 mohou členské státy uplatňovat veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky zemního plynu zákazníkům postiženým energetickou chudobou nebo zranitelným zákazníkům v domácnostech. Na tyto veřejné zásahy se vztahují podmínky stanovené v odstavcích 4 a 5.

4.   Veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky zemního plynu:

5.   Každý členský stát uplatňující veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky zemního plynu v souladu s odstavcem 3 tohoto článku musí také dodržovat čl. 3 odst. 3 písm. d) a článek 24 nařízení (EU) 2018/1999 bez ohledu na to, zda se v dotčeném členském státě nachází významný počet zákazníků v domácnostech postižených energetickou chudobou. Před ukončením veřejných zásahů do stanovování cen za dodávky zemního plynu členské státy zajistí náležitá podpůrná opatření pro zákazníky postižené energetickou chudobou a zranitelné zákazníky v domácnostech v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.

6.   S cílem vytvořit účinnou hospodářskou soutěž o smlouvy na dodávky zemního plynu mezi dodavateli a dosáhnout plně účinného a tržního stanovování dostupných maloobchodních cen zemního plynu v souladu s odstavcem 1 mohou členské státy po přechodné období uplatňovat veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky zemního plynu zákazníkům v domácnostech, kteří nemají prospěch z veřejných zásahů podle odstavce 3, a mikropodnikům.

7.   Veřejné zásahy podle odstavce 6 musí splňovat kritéria stanovená v odstavci 4 a:

8.   Členské státy oznámí opatření přijatá podle odstavců 3 a 6 Komisi do jednoho měsíce od jejich přijetí a mohou je ihned uplatňovat. K oznámení se připojí vysvětlení, proč jiné nástroje nebyly dostatečné k uspokojivému dosažení sledovaného cíle, jak jsou splněny požadavky stanovené v odstavcích 4, 5 a 7 a jaké jsou dopady oznámených opatření na ochranu hospodářské soutěže. Oznámení uvede rozsah osob, které mají z opatření prospěch, zejména zákazníků postižených energetickou chudobou a zranitelných zákazníků v domácnostech, jakož i dalších případných příjemců, dobu platnosti opatření a počet zákazníků v domácnostech, jichž se dané opatření týká, a vysvětlí způsob, jakým byly regulované ceny stanoveny.

9.   Členské státy do 15. března 2025 a poté každé dva roky v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu předloží Komisi zprávy o provádění tohoto článku a o nezbytnosti a přiměřenosti veřejných zásahů podle tohoto článku a posouzení pokroku při dosahování účinné hospodářské soutěže mezi dodavateli a při přechodu k tržním cenám. Členské státy, které uplatňují regulované ceny v souladu s odstavcem 6, podají zprávu o dodržování podmínek stanovených v odstavci 7, včetně jejich dodržování dodavateli, kteří musí takové zásahy uplatňovat, jakož i o dopadu regulovaných cen na finanční situaci těchto dodavatelů.

10.   Komise přezkoumá provádění tohoto článku za účelem dosažení tržního stanovování maloobchodních cen zemního plynu a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu. Součástí zprávy je případně posouzení dopadu těchto opatření na pokrok při dosahování cíle Unie v oblasti klimatické neutrality a dalších cílů v oblasti energetiky a klimatu. Zprávu lze kombinovat se zprávou uvedenou v čl. 5 odst. 10 směrnice (EU) 2019/944 o provádění uvedeného článku. Společně se zprávou či v návaznosti na ni se předloží legislativní návrh, bude-li to vhodné. Takový legislativní návrh může rovněž stanovit datum ukončení regulovaných cen.

1.   Rada může na návrh Komise prostřednictvím prováděcího rozhodnutí vyhlásit regionální nebo celounijní krizi v oblasti cen zemního plynu, jsou-li splněny tyto podmínky:

2.   V prováděcím rozhodnutí uvedeném v odstavci 1 se upřesní doba jeho platnosti, která může trvat až jeden rok. Uvedená doba platnosti může být postupem stanoveným v odstavci 8 prodloužena na po sobě jdoucí období v délce až jednoho roku.

3.   Vyhlášení regionální nebo celounijní krize v oblasti cen zemního plynu podle odstavce 1 zajistí spravedlivou hospodářskou soutěž a obchod ve všech členských státech, na které se dané prováděcí rozhodnutí vztahuje, aby nedošlo k nepřiměřenému narušení vnitřního trhu.

4.   Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 1, předloží Komise návrh na vyhlášení regionální nebo celounijní krize v oblasti cen zemního plynu, jenž obsahuje navrhovanou dobu platnosti příslušného prováděcího rozhodnutí.

5.   Rada může kvalifikovanou většinou návrh Komise předložený podle odstavce 4 nebo 8 změnit.

6.   Pokud Rada přijala prováděcí rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, mohou členské státy po dobu jeho platnosti uplatnit dočasné cílené veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky zemního plynu malým a středním podnikům, zákazníkům v domácnostech a klíčovým sociálním službám ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení (EU) 2017/1938. Tyto veřejné zásahy musí:

7.   Pokud Rada přijala prováděcí rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, mohou členské státy odchylně od čl. 4 odst. 7 písm. c) po dobu jeho platnosti při uplatňování cílených veřejných zásahů do stanovování cen za dodávky zemního plynu podle čl. 4 odst. 6 nebo podle odstavce 6 tohoto článku výjimečně a dočasně stanovit cenu za dodávky zemního plynu, která je nižší než náklady, jsou-li splněny tyto podmínky:

8.   V přiměřené lhůtě před uplynutím doby platnosti stanovené podle odstavce 2 Komise posoudí, zda jsou podmínky stanovené v odstavci 1 i nadále splněny. Pokud se Komise domnívá, že podmínky stanovené v odstavci 1 jsou i nadále splněny, předloží Radě návrh na prodloužení doby platnosti prováděcího rozhodnutí přijatého podle odstavce 1. Pokud se Rada rozhodne dobu platnosti prodloužit, použijí se během této prodloužené doby platnosti odstavce 6 a 7.

Komise průběžně posuzuje a monitoruje dopad jakéhokoli opatření přijatého podle tohoto článku a výsledky těchto posouzení pravidelně zveřejňuje.

1.   Členské státy zajistí na základě svého institucionálního uspořádání, při zohlednění zásady subsidiarity a aniž je dotčen odstavec 2, aby byly plynárenské a vodíkové podniky provozovány v souladu se zásadami této směrnice s cílem dosáhnout konkurenčních a bezpečných trhů se zemním plynem a vodíkem udržitelných z hlediska životního prostředí. Členské státy nediskriminují mezi těmito podniky, pokud jde o jejich práva nebo povinnosti.

2.   S plným ohledem na příslušná ustanovení Smlouva o fungování EU, zejména na její článek 106, mohou členské státy plynárenským a vodíkovým podnikům uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně bezpečnosti dodávek, pravidelnosti a kvality dodávek, jakož i ochrany životního prostředí, včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a ochrany klimatu a ceny dodávek zemního plynu. Tyto povinnosti musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné a zaručovat plynárenským a vodíkovým podnikům v Unii rovnost přístupu ke spotřebitelům v jednotlivých členských státech. Povinnosti veřejné služby, které se týkají veřejných zásahů do stanovování cen za dodávky zemního plynu, musí splňovat požadavky stanovené v článcích 4 a 5 této směrnice.

3.   Povinnosti veřejné služby související s bezpečností dodávek plynu musí zajišťovat dodržování standardu pro dodávky plynu plynárenskými podniky podle článku 6 nařízení (EU) 2017/1938 a musí být v souladu s výsledky vnitrostátních posouzení rizik provedených podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení, jak je podrobně uvedeno v plánech preventivních opatření vypracovaných podle čl. 9 odst. 1 písm. c), d) a k) uvedeného nařízení. Povinnosti veřejné služby, které přesahují rámec toho, co je nezbytné k zajištění souladu s článkem 6 nařízení (EU) 2017/1938, musí splňovat kritéria stanovená v čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení.

4.   Poskytuje-li členský stát finanční vyrovnání nebo jiné formy náhrad za plnění povinností stanovených v tomto článku, činí tak nediskriminačním a transparentním způsobem.

5.   Členské státy při provádění této směrnice informují Komisi o všech opatřeních přijatých pro plnění povinností veřejné služby, včetně ochrany spotřebitele a životního prostředí, a o jejich možném vlivu na vnitrostátní nebo mezinárodní hospodářskou soutěž bez ohledu na to, zda tato opatření vyžadují výjimku z této směrnice, či nikoliv. Členské státy pak Komisi každé dva roky oznámí všechny změny těchto opatření bez ohledu na to, zda vyžadují výjimku z této směrnice či nikoliv.

6.   Při ukládání povinností veřejné služby podle odstavce 2 konzultují členské státy v rané fázi otevřeným, inkluzivním a transparentním způsobem relevantní zúčastněné strany. Veškeré úřední dokumenty týkající se konzultací a dokumentů použitých pro vypracování povinnosti veřejné služby se zveřejní, přičemž se zachová důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu, a zajistí ochrana údajů.

1.   Členské státy a regulační orgány mezi sebou vzájemně spolupracují za účelem integrace svých vnitrostátních trhů na jedné a více regionálních úrovních, která povede k vytvoření regionálních trhů, pokud se tak členské státy nebo jejich regulační orgány rozhodnou, a dále k vytvoření plně liberalizovaného vnitřního trhu. Členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, regulační orgány podporují a usnadňují zejména spolupráci provozovatelů přepravních soustav zemního plynu a provozovatelů vodíkových přepravních sítí na regionální úrovni, a to i pokud jde o přeshraniční záležitosti a vyřazování aktiv z provozu, s cílem zajistit nákladově efektivní dekarbonizaci v souladu s cílem Unie v oblasti klimatické neutrality a vytvořit konkurenční vnitřní trhy se zemním plynem a vodíkem a zasazují se o soudržnost svého právního, regulačního a technického rámce a usnadňují integraci izolovaných soustav, v jejichž důsledku se v Unii stále ještě vyskytují izolované trhy se zemním plynem. Zeměpisné oblasti, na něž se tato regionální spolupráce vztahuje, zahrnují spolupráci v zeměpisných oblastech vymezených v souladu s čl. 31 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1789. Tato spolupráce může zahrnovat jiné zeměpisné oblasti. Pokud se Komise domnívá, že pravidla na úrovni Unie mají význam pro regionální integraci trhů se zemním plynem a vodíkem, poskytne příslušné nezávazné pokyny s ohledem na zvláštnosti těchto trhů a dopad na sousední trhy.

2.   Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) spolupracuje s regulačními orgány a provozovateli přepravních soustav a provozovateli vodíkových přepravních sítí, aby zajistila soulad regulačních rámců mezi regiony a uvnitř regionů za účelem vytvoření konkurenčních vnitřních trhů se zemním plynem a vodíkem. Pokud se ACER domnívá, že jsou potřebná závazná pravidla pro tuto spolupráci, vydá vhodná doporučení.

3.   Pokud se společného podniku zřízeného za účelem uskutečňování spolupráce účastní vertikálně integrovaní provozovatelé přepravních soustav, tento společný podnik vypracuje a zavede program shody, který stanoví opatření přijatá s cílem zajistit, aby bylo vyloučeno diskriminační chování a chování v rozporu se zásadami hospodářské soutěže. Program shody stanoví konkrétní povinnosti zaměstnanců pro splnění cíle vyloučení diskriminačního a protisoutěžního jednání. Podléhá schválení ACER. Soulad s programem nezávisle monitorují kontroloři shody vertikálně integrovaných provozovatelů přepravních soustav.

1.   Je-li pro výstavbu nebo provozování plynárenských zařízení, zařízení na výrobu vodíku a infrastruktury vodíkové soustavy vyžadováno povolení, jako je licence, povolení, koncese, souhlas nebo schválení, udělí členské státy nebo jimi určené příslušné orgány povolení k výstavbě nebo provozování takových zařízení, infrastruktury, potrubí nebo souvisejícího vybavení na svém území v souladu s odstavci 2 až 11. Členské státy nebo jimi určené příslušné orgány mohou rovněž udělovat na stejném základě povolení pro dodávky zemního plynu a vodíku a povolení pro velkoodběratele.

2.   Pokud mají členské státy systém udělování povolení, stanoví cíl a nediskriminační kritéria a transparentní postupy, které musí být splněny, pokud podnik žádá o povolení dodávat zemní plyn a vodík nebo postavit nebo provozovat plynárenská zařízení, zařízení pro výrobu vodíku nebo infrastrukturu vodíkové soustavy. Kritéria a postupy pro udělování povolení se zveřejňují. Členské státy zajistí, aby řízení, v němž se uděluje povolení pro taková zařízení, infrastrukturu, plynovody nebo související vybavení, ve vhodných případech zohledňovalo význam projektu pro vnitřní trhy se zemním plynem a vodíkem. Členské státy zajistí soulad systému udělování povolení pro infrastrukturu vodíkové soustavy s plány rozvoje sítě pro vodíkové přepravní a distribuční sítě přijatými podle článků 55 a 56.

3.   U dodavatelů zemního plynu mohou členské státy posoudit jako kritéria pro udělení povolení finanční sílu a technickou způsobilost žadatelů. Tato kritéria musí být zcela transparentní a nediskriminační.

4.   Členské státy zajistí, aby veškerá vnitrostátní pravidla týkající se udělování povolení uvedeného v tomto článku byla přiměřená, nezbytná a přispívala k provádění obecných pravidel pro organizaci trhů se zemním plynem a vodíkem a přístup k infrastruktuře, k uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“, k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky a k provádění integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu, jakož i jejich dlouhodobých strategií přijatých podle nařízení (EU) 2018/1999.

5.   Povolovací řízení pro činnosti uvedené v odstavci 1 nesmějí trvat déle než dva roky, včetně všech příslušných řízení příslušných orgánů. Je-li to řádně odůvodněno mimořádnými okolnostmi, může být tato dvouletá lhůta prodloužena až o jeden rok.

6.   Členské státy posoudí, jaká vnitrostátní legislativní a nelegislativní opatření jsou nezbytná pro zjednodušení povolovacích řízení, včetně toho, zda neomezují jakékoli procedurální kroky související s postupy pro posouzení dopadu na životní prostředí a veřejné konzultace. Členské státy Komisi oznámí výsledky takového posouzení v rámci svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999 a v souladu s postupem stanoveným v článcích 7 až 12 uvedeného nařízení a v rámci svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 uvedeného nařízení.

7.   Lhůty stanovené v odstavci 5 tohoto článku platí, aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z platného práva Unie v oblasti životního prostředí a energetiky, včetně směrnice (EU) 2018/2001, prostředky soudní ochrany a jiná řízení před soudy a mechanismy alternativního řešení sporů, včetně řízení o stížnostech a mimosoudních prostředků nápravy, a je možné je prodloužit o dobu trvání takových řízení.

8.   Členské státy zřídí nebo určí jedno nebo více kontaktních míst. Tato kontaktní místa žadatele na jeho žádost a bezplatně provedou celým povolovacím řízením pro činnosti uvedené v odstavci 1 a usnadňují toto řízení až do okamžiku dokončení řízení příslušnými orgány. Po žadateli nesmí být vyžadováno, aby kontaktoval více než jedno kontaktní místo pro celé řízení.

9.   Členské státy zajistí, aby se povolení udělená podle vnitrostátního práva na výstavbu a provoz infrastruktury soustavy zemního plynu vztahovala rovněž na infrastrukturu vodíkové soustavy. Tím není dotčeno právo členských států zrušit tato povolení, pokud vodíková infrastruktura není v souladu s technickými bezpečnostními pravidly pro infrastrukturu vodíkové soustavy stanovenými v unijním nebo vnitrostátním právu.

10.   Členské státy zajistí, aby se stávající práva k užívání pozemků pro výstavbu a provoz plynovodů pro zemní plyn a dalších aktiv sítě vztahovala rovněž na plynovody a další aktiva sítě pro dopravu vodíku.

11.   V případě převodu vlastnictví infrastruktury uvnitř podniku za účelem splnění požadavků článku 69 se na nového vlastníka převedou povolení týkající se této infrastruktury i práva k užívání pozemků.

12.   Členské státy zajistí, aby důvody pro odmítnutí udělení povolení byly objektivní a nediskriminační a aby byly žadateli sděleny. Důvody odmítnutí jsou pro informaci oznamovány Komisi. Členské státy zavedou postup, který umožní žadateli podat proti takovým odmítnutím opravný prostředek.

13.   Při rozvoji nově zásobovaných oblastí a v zájmu efektivního provozu obecně a aniž je dotčen článek 34, mohou členské státy odmítnout udělit další povolení k výstavbě nebo provozování distribučních potrubních soustav zemního plynu v určité oblasti, pokud jsou v této oblasti tyto potrubní soustavy vybudovány nebo je povolena jejich výstavba a pokud stávající nebo navrhovaná kapacita není využita.

14.   Členské státy odmítnou udělit povolení k výstavbě a provozování přepravní nebo distribuční infrastruktury pro zemní plyn v oblastech, kde plán rozvoje sítě podle článku 55 stanoví vyřazení přepravní soustavy nebo jejích příslušných částí z provozu nebo kde byl schválen plán vyřazování distribuční sítě z provozu podle článku 57.

15.   Pokud povolení ve smyslu odstavce 1 tohoto článku spadá do oblasti působnosti článků 15 a 15b až 17 směrnice (EU) 2018/2001, použijí se pouze uvedená ustanovení.

1.   Plyn z obnovitelných zdrojů je certifikován v souladu s články 29, 29a a 30 směrnice (EU) 2018/2001. Nízkouhlíková paliva jsou certifikována v souladu s tímto článkem.

2.   K zajištění toho, aby úspory emisí skleníkových plynů dosažené používáním nízkouhlíkových paliv dosahovaly alespoň 70 %, uloží členské státy hospodářským subjektům povinnost prokázat dodržení této prahové hodnoty a požadavků stanovených v metodice uvedené v odstavci 5 tohoto článku. Pro tyto účely uloží hospodářským subjektům povinnost používat systém hmotnostní bilance v souladu s čl. 30 odst. 1 a 2 směrnice (EU) 2018/2001.

3.   Členské státy zajistí, aby hospodářské subjekty předkládaly spolehlivé informace o dodržování 70 % prahové hodnoty úspor emisí skleníkových plynů uvedené v odstavci 2 a metodiky úspor emisí skleníkových plynů uvedené v odstavci 5 a aby hospodářské subjekty příslušnému členskému státu na požádání zpřístupnily údaje, které byly použity k poskytování těchto informací. Členské státy uloží hospodářským subjektům povinnost zajistit přiměřenou úroveň nezávislého auditu informací, které předkládají, a provedení tohoto auditu doložit. Auditem se ověřuje, zda jsou systémy používané hospodářskými subjekty přesné, spolehlivé a zabezpečené proti podvodu.

4.   Povinnosti stanovené v odstavci 2 se použijí bez ohledu na to, zda jsou nízkouhlíková paliva vyráběna v Unii, nebo dovážena. Informace o zeměpisném původu a druhu surovin pro výrobu nízkouhlíkových paliv nebo nízkouhlíkového vodíku podle dodavatele paliva se spotřebitelům poskytnou na internetových stránkách provozovatelů, dodavatelů nebo příslušných orgánů a každoročně se aktualizují.

5.   Do 5. srpna 2025 přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 90, jimiž tuto směrnici doplní upřesněním metodiky pro posuzování úspor emisí skleníkových plynů z nízkouhlíkových paliv. Tato metodika zajistí, aby nebyl udělen kredit za zabránění vzniku emisí oxidu uhličitého z fosilních zdrojů, za jehož zachycování byl již získán emisní kredit podle jiných právních předpisů, pokryje životní cyklus emisí skleníkových plynů a zohlední nepřímé emise vyplývající ze změny využití vstupů, jejichž nabídka je pevně dána. Tato metodika musí být v souladu s metodikou pro posuzování úspor emisí skleníkových plynů z kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy a z recyklovaných paliv s obsahem uhlíku, včetně nakládání s emisemi v důsledku úniku vodíku, a zohledňovat emise metanu z předchozí fáze a skutečnou míru zachycování uhlíku.

6.   Ve vhodných případech předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž vyhodnotí únik vodíku, včetně environmentálních a klimatických rizik, technických zvláštností a odpovídající maximální míry úniku vodíku. Na základě této zprávy Komise případně předloží legislativní návrh na zavedení opatření k minimalizaci možných rizik úniku vodíku, stanovení maximální míry úniku vodíku a zřízení mechanismů pro zajištění souladu. Příslušné maximální míry úniku vodíku jsou zahrnuty do metodiky uvedené v odstavci 5.

7.   Komise může přijmout rozhodnutí o uznání toho, že nepovinné vnitrostátní nebo mezinárodní režimy stanovující normy pro výrobu nízkouhlíkových paliv nebo nízkouhlíkového vodíku poskytují přesné údaje o úsporách emisí skleníkových plynů pro účely tohoto článku a prokazují soulad s metodikou uvedenou v odstavci 5. Komise přijme tato rozhodnutí pouze tehdy, splňuje-li daný režim přiměřené normy spolehlivosti, transparentnosti a nezávislého auditu v souladu s požadavky na certifikaci paliv z obnovitelných zdrojů stanovenými v prováděcím nařízení Komise (EU) 2022/996 (42).

8.   V případě, že hospodářský subjekt předloží důkazy nebo údaje získané v souladu s režimem, který byl uznán podle odstavce 7, členský stát od něj nevyžaduje další důkazy o splnění kritérií, pro která Komise tento režim uznala.

9.   Příslušné orgány členských států dohlížejí nad činností certifikačních orgánů, které v rámci nepovinného režimu provádějí nezávislý audit. Na žádost příslušných orgánů předloží certifikační orgány veškeré relevantní informace, jež jsou nezbytné pro dohled nad auditem, včetně přesného data, času a místa auditů. Zjistí-li členské státy případy nesouladu, informují neprodleně dotčený nepovinný režim.

10.   Komise na žádost členského státu, která může vycházet z žádosti hospodářského subjektu, na základě dostupných důkazů posoudí, zda jsou splněna kritéria úspor emisí skleníkových plynů stanovená v tomto článku, zda je dodržena metodika vypracovaná v souladu s odstavcem 5 tohoto článku a zda jsou splněny limity pro úsporu emisí skleníkových plynů stanovené v čl. 2 bodech 11, 12 a 13. Komise do šesti měsíců od obdržení takové žádosti rozhodne, zda dotyčný členský stát může:

11.   Členské státy uloží příslušným hospodářským subjektům povinnost zadávat do databáze Unie zřízené podle čl. 31a odst. 1 směrnice (EU) 2018/2001 nebo do vnitrostátních databází, které jsou s touto databází Unie v souladu s čl. 31a odst. 2 uvedené směrnice propojeny, informace o uskutečněných transakcích a parametrech udržitelnosti plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkových paliv v souladu s požadavky na paliva z obnovitelných zdrojů stanovenými v článku 31a uvedené směrnice. Pokud byly pro výrobu dodávky nízkouhlíkového plynu vydány záruky původu, vztahují se na ně stejná pravidla, jaká jsou stanovena v uvedeném článku pro záruky původu vydané pro výrobu plynu z obnovitelných zdrojů.

12.   Komise přijme rozhodnutí o uznání podle odstavce 7 tohoto článku prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 91 odst. 3. Uvedená rozhodnutí mají omezenou dobu platnosti nepřesahující pět let.

1.   Členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, regulační orgány zajistí, aby byla stanovena technická bezpečnostní kritéria a byly vypracovány a zveřejněny technické předpisy stanovující minimální technické konstrukční a provozní požadavky na připojení k systému zařízení LNG, zařízení pro skladování zemního plynu, ostatním přepravním nebo distribučním soustavám, přímým vedením i vodíkové soustavě. Tyto technické předpisy zabezpečí interoperabilitu soustav a musí být objektivní a nediskriminační. ACER může případně vydat vhodná doporučení týkající se dosažení souladu s těmito předpisy. Uvedené předpisy jsou sdělovány Komisi postupem podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (43).

2.   Členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, regulační orgány uloží provozovatelům přepravních soustav, provozovatelům distribučních soustav a provozovatelům vodíkových sítí nacházejících se na jejich území v relevantních případech povinnost zveřejňovat technická pravidla v souladu s tímto článkem, zejména pokud jde o pravidla pro připojení k síti včetně požadavků na kvalitu plynu, jeho odorizaci a tlak. Členské státy uloží provozovatelům přepravních soustav a provozovatelů distribučních soustav rovněž povinnost zveřejňovat poplatky za připojení pro plyn z obnovitelných zdrojů založené na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích.

1.   Členské státy zajistí, aby měli všichni koneční zákazníci právo na dodávky zemního plynu a vodíku od dodavatele, pokud s tím dodavatel souhlasí, bez ohledu na to, v kterém členském státě je dodavatel registrován, pokud tento dodavatel dodržuje příslušná pravidla pro obchodování, vyrovnávání a bezpečnost dodávek a kritéria v souladu s čl. 8 odst. 2. V tomto ohledu přijmou členské státy veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby správní postupy nediskriminovaly dodavatele, kteří jsou již zaregistrováni v jiném členském státě.

2.   Aniž jsou dotčeny předpisy Unie o ochraně spotřebitele, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (44) a směrnice Rady 93/13/EHS (45), členské státy zajistí, aby koneční zákazníci měli práva stanovená v odstavcích 3 až 11 tohoto článku.

3.   Koneční zákazníci mají právo uzavřít se svým dodavatelem smlouvu, která obsahuje:

4.   Koneční zákazníci musí být přiměřeně informováni o každém úmyslu změnit smluvní podmínky a o svém právu smlouvu ukončit v okamžiku obdržení informace o změně smluvních podmínek. Dodavatelé svým konečným zákazníkům přímo a transparentním a srozumitelným způsobem oznamují každou změnu cen za dodávky i důvody a podmínky změny a její rozsah nejpozději dva týdny, a v případě zákazníků v domácnostech jeden měsíc, před tím, než tato změna nabude účinku. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci mohli svobodně smlouvu ukončit, pokud neakceptují nové smluvní podmínky nebo změny cen za dodávky, které jim oznámil jejich dodavatel.

5.   Dodavatelé poskytují konečným zákazníkům transparentní informace o uplatňovaných cenách, sazbách a běžných podmínkách týkajících se přístupu ke službám a o využívání služeb v případě zemního plynu a vodíku, zejména informace o tom, zda je cena pevná nebo proměnlivá, a o případných zvýhodněných nabídkách a slevách. Klíčové smluvní informace dodavatel zdůrazní.

6.   Dodavatelé nabízejí konečným zákazníkům širokou nabídku způsobů plateb. Uvedené způsoby plateb nesmějí diskriminovat žádné zákazníky. Zranitelným zákazníkům uvedeným v článku 26 této směrnice a zákazníkům postiženým energetickou chudobou může být poskytnuto příznivější zacházení. Jakýkoli rozdíl v poplatcích spojených se způsoby plateb nebo systémy placení záloh musí být objektivní, nediskriminační a přiměřený a nesmí překročit přímé náklady, které příjemce hradí za používání konkrétní platební metody nebo systému placení záloh, v souladu s článkem 62 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (46).

7.   Zákazníci v domácnostech, kteří mají přístup k systémům placení záloh, nesmějí být těmito systémy znevýhodňováni.

8.   Dodavatelé nabízejí konečným zákazníkům spravedlivé a transparentní obecné podmínky, jež jsou poskytovány ve srozumitelném a jednoznačném jazyce a neobsahují mimosmluvní překážky, které by bránily výkonu práv zákazníků, například nadměrnou smluvní dokumentací. Zákazníci musí být chráněni před nepoctivými a zavádějícími způsoby prodeje.

9.   Koneční zákazníci mají právo na dobrou úroveň služeb a vyřizování stížností svými dodavateli. Dodavatelé vyřizují stížnosti jednoduše, spravedlivě a rychle.

10.   Dodavatelé zákazníky v domácnostech, kteří odebírají zemní plyn, s dostatečným předstihem před plánovaným odpojením náležitě informují o alternativních opatřeních k zabránění odpojení. Tato alternativní opatření mohou zahrnovat informace o zdrojích podpory umožňující odpojení předejít, systémy placení záloh, energetické audity, energetické konzultační služby, alternativní platební plány, dluhové poradenství nebo moratoria na odpojování a nesmějí pro zákazníky, kteří čelí odpojení, představovat dodatečné náklady.

11.   Dodavatelé poskytnou konečným zákazníkům po jakékoli změně dodavatele závěrečné vyúčtování nejpozději šest týdnů poté, co taková změna proběhla.

1.   Zákazníci mají právo změnit dodavatele zemního plynu a vodíku nebo účastníky trhu se zemním plynem nebo vodíkem. Členské státy zajistí, aby zákazník, který si přeje změnit dodavatele nebo účastníka trhu a dodrží přitom smluvní podmínky, měl na tuto změnu nárok co nejdříve a v každém případě do tří týdnů ode dne, kdy o to požádá. Nejpozději od 1. ledna 2026 nesmí technický proces změny dodavatele nebo účastníka trhu trvat déle než 24 hodin a musí být možné jej provést v kterýkoli pracovní den.

2.   Členské státy zajistí, aby právo na změnu dodavatele nebo účastníka trhu bylo zákazníkům přiznáno bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí a času.

3.   Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníkům v domácnostech, mikropodnikům a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele zemního plynu a vodíku, včetně případů, kdy jsou dodávky plynu spojeny nebo sdruženy s jinými službami, zařízením nebo produkty. Členské státy však mohou dodavatelům nebo účastníkům trhu povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy svým zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky:

4.   Zákazníci v domácnostech odebírající zemní plyn a vodík jsou oprávněni účastnit se kolektivních programů na změnu dodavatele. Členské státy odstraní veškeré regulační nebo správní překážky pro kolektivní změny dodavatele a vytvoří rámec, který zajistí ochranu spotřebitelů před nekalými praktikami.

5.   Členské státy zajistí, aby informace o změně dodavatele byly konečným zákazníkům poskytovány v uživatelsky vstřícném formátu, a to i prostřednictvím jednotných kontaktních míst uvedených v článku 24.

6.   Členské státy zajistí, aby zákazníci měli právo ukončit své smlouvy na dodávky plynu v krátké lhůtě.

1.   Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníci v domácnostech odebírající zemní plyn, jakož i mikropodniky a malé podniky s předpokládanou roční spotřebou nižší než 100 000 kWh, měli bezplatný přístup minimálně k jednomu nástroji pro srovnávání nabídek dodavatelů, včetně sdružených nabídek. Zákazníci jsou o dostupnosti takových nástrojů informováni v rámci vyúčtování nebo jinými prostředky. Takové nástroje musí alespoň:

2.   Srovnávací nástroje může provozovat jakýkoli subjekt, včetně soukromých společností a veřejných orgánů či subjektů.

3.   Členské státy mohou vyžadovat, aby srovnávací nástroje uvedené v odstavci 1 zahrnovaly srovnávací kritéria týkající se povahy služeb, které dodavatelé nabízejí, včetně jednotné jednotkové ceny, všech poplatků a informací o slevách a případně environmentální výkonnosti.

Při stanovování těchto kritérií členské státy konzultují příslušné zúčastněné strany.

4.   Členské státy určí příslušný vnitrostátní orgán, který bude odpovědný za vydávání značek důvěry pro srovnávací nástroje, jež splňují požadavky stanovené v odstavci 1, a za zajištění toho, aby srovnávací nástroje, které tuto značku důvěry nesou, trvale splňovaly dané požadavky. Tento příslušný orgán musí být nezávislý na jakýchkoli účastnících trhu a provozovatelích srovnávacích nástrojů.

5.   Každý nástroj, který srovnává nabídky účastníků trhu, je způsobilý požádat o značku důvěry podle odstavce 4 na dobrovolném a nediskriminačním základě.

6.   Odchylně od odstavců 4 a 5 se členské státy mohou rozhodnout, že nezajistí vydávání značek důvěry pro srovnávací nástroje, pokud existuje veřejný orgán nebo subjekt, který poskytuje srovnávací nástroj splňující požadavky stanovené v odstavci 1.

1.   Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci, zejména z odvětví zemědělství nebo z veřejného sektoru, byli oprávněni jednat jako aktivní zákazníci a přitom si zachovali svá práva konečných zákazníků, jak jsou stanovena v této směrnici, aniž by se na ně vztahovaly nepřiměřené nebo diskriminační technické a administrativní požadavky, postupy a poplatky a síťové poplatky, které neodrážejí náklady.

2.   Členské státy zajistí, aby aktivní zákazníci:

3.   Členské státy mohou mít ve svých vnitrostátních právních předpisech různá ustanovení vztahující se na individuální aktivní zákazníky a na společně jednající aktivní zákazníky pod podmínkou, že se na všechny aktivní zákazníky vztahují všechna práva a povinnosti, která jsou stanovena v tomto článku. Jakékoli odlišné zacházení se společně jednajícími aktivními zákazníky musí být přiměřené a řádně odůvodněné.

4.   Členské státy zajistí, aby aktivní zákazníci, kteří vlastní zařízení pro ukládání plynu z obnovitelných zdrojů:

1.   Členské státy zajistí, aby vyúčtování a informace o vyúčtování byly přesné, srozumitelné, jasné, stručné a uživatelsky vstřícné a byly předkládány způsobem, který konečným zákazníkům usnadňuje srovnávání, a aby splňovaly minimální požadavky stanovené v příloze I. Koneční zákazníci na požádání obdrží jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno, zejména v případech, kdy není založeno na skutečné spotřebě.

2.   Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování zdarma.

3.   Členské státy zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronických vyúčtování a informací o vyúčtování a flexibilní způsoby vlastní úhrady svých účtů.

4.   Zahrnuje-li smlouva budoucí změnu produktu či ceny nebo slevu, musí to být uvedeno ve vyúčtování spolu s datem, kdy k této změně dojde.

5.   Zvažují-li členské státy změny požadavků na obsah vyúčtování, vedou o tom konzultace se spotřebitelskými organizacemi.

1.   S cílem doplnit opatření v oblasti energetické účinnosti přijatá podle směrnice (EU) 2023/1791 a směrnice (EU) 2024/1275 a dále posílit postavení konečných zákazníků vydají členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, regulační orgány důrazné doporučení, aby plynárenské podniky optimalizovaly využívání zemního plynu, mimo jiné poskytováním služeb v oblasti hospodaření s energií a zavedením inteligentních měřicích systémů v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, které jsou interoperabilní, zejména ve spojení se spotřebitelskými systémy pro hospodaření s energií a inteligentními sítěmi v souladu s příslušnými pravidly Unie o ochraně údajů.

2.   Členské státy přistoupí k instalaci inteligentních měřicích systémů na svém území až po posouzení nákladů a přínosů, které se provede v souladu se zásadami stanovenými v příloze II a které určí čisté přínosy pro zákazníky vyplývající z používání inteligentních měřicích zařízení a z přihlášení se k nabídkám využívajícím inteligentní měřicí zařízení. Při posuzování nákladů a přínosů mohou členské státy provádět samostatná posouzení a hodnotit dopad instalace inteligentních měřicích systémů na různé kategorie zákazníků a skupiny zákazníků, jako jsou zákazníci v domácnostech, mikropodniky, malé a střední podniky a průmysl.

3.   Členské státy, které přistoupí k instalaci inteligentních měřicích systémů, přijmou a zveřejní minimální funkční a technické požadavky na inteligentní měřicí systémy, které mají být na jejich území nainstalovány, v souladu s článkem 19 a přílohou II. Členské státy zajistí interoperabilitu těchto inteligentních měřicích systémů a jejich schopnost poskytovat výstupy pro spotřebitelské systémy pro hospodaření s energií. Členské státy v tomto směru náležitě zohlední příslušné dostupné normy včetně norem umožňujících interoperabilitu, osvědčené postupy a význam rozvoje inteligentních sítí a vnitřního trhu se zemním plynem.

4.   Členské státy, které přistoupí k instalaci inteligentních měřicích systémů, zajistí po konzultaci se spotřebitelskými organizacemi a dalšími relevantními organizacemi poskytování jasných a srozumitelných informací a poradenství zákazníkům o výhodách inteligentních měřicích zařízení. Tyto informace musí přinejmenším:

5.   Členské státy, které přistoupí k instalaci inteligentních měřicích systémů, zajistí, aby koneční zákazníci transparentním a nediskriminačním způsobem přispívali k úhradě s tím spojených nákladů, přičemž při výpočtu síťových poplatků účtovaných zákazníkům nebo poplatků hrazených zákazníky zohlední dlouhodobé přínosy pro celý hodnotový řetězec, včetně přínosů pro provoz sítě. Členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, určené příslušné orgány instalaci na svém území pravidelně monitorují, aby měly přehled o zajištění přínosů pro zákazníky.

6.   Pokud je instalace inteligentních měřicích systémů v důsledku posouzení nákladů a přínosů podle odstavce 2 vyhodnocena negativně, členské státy zajistí, aby bylo toto posouzení revidováno v návaznosti na významné změny v předpokladech, z nichž vycházelo, technický pokrok a vývoj trhu. Jakmile je výsledek aktualizovaného posouzení nákladové efektivity k dispozici, oznámí jej členské státy Komisi.

7.   Ustanovení této směrnice o inteligentních měřicích systémech se použijí na budoucí zařízení a na zařízení nahrazující starší inteligentní měřicí zařízení. Inteligentní měřicí systémy, které již byly nainstalovány nebo u nichž k zahájení prací došlo před 4. srpnem 2024, mohou zůstat nadále v provozu po celou dobu své životnosti. Avšak inteligentní měřicí systémy, které nesplňují požadavky článku 19 a přílohy II, nesmějí být v provozu po 5. srpnu 2036.

8.   Pro účely odstavce 7 se „zahájením prací“ rozumí buď zahájení stavebních prací na investici, nebo první pevný závazek objednat vybavení, nebo jiný závazek, který činí investici nevratnou, podle toho, co nastane nejdříve. Za zahájení prací se nepovažuje nákup pozemků a přípravné práce, jako je získávání povolení a provádění předběžných studií proveditelnosti. V případě převzetí se „zahájením prací“ rozumí okamžik nabytí aktiv přímo vázaných k nabytí podniku.

1.   Členské státy zajistí instalaci inteligentních měřicích systémů, které dokáží přesně měřit spotřebu, poskytovat informace o skutečném čase použití a jsou schopny vysílat a přijímat údaje pro účely informování, monitorování a kontroly za použití určité formy elektronické komunikace.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1 tohoto článku, uvedená povinnost instalace podléhá, alespoň v případě zákazníků v domácnostech, posouzení nákladů a přínosů, které se provede v souladu se zásadami stanovenými v příloze II.

3.   Členské státy zajistí bezpečnost inteligentních měřicích systémů a souvisejícího sdělování údajů a soukromí konečných zákazníků v souladu s příslušným právem Unie v oblasti ochrany údajů a soukromí i interoperabilitu těchto systémů a zohlední používání příslušných norem.

4.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme požadavky na interoperabilitu pro inteligentní měření a postupy, aby pro způsobilé strany zajistila přístup k údajům pocházejícím z inteligentních měřicích systémů. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 91 odst. 2.

5.   Členské státy, které přistoupí k instalaci inteligentních měřicích systémů, zajistí, aby koneční zákazníci transparentním a nediskriminačním způsobem přispívali k úhradě s tím spojených nákladů, přičemž při výpočtu síťových poplatků účtovaných zákazníkům nebo poplatků hrazených zákazníky zohlední dlouhodobé přínosy pro celý hodnotový řetězec, včetně přínosů pro provoz sítě. Členské státy tuto instalaci na svém území pravidelně monitorují, aby měly přehled o zajištění přínosů pro zákazníky.

6.   Pokud je instalace inteligentních měřicích systémů v důsledku posouzení nákladů a přínosů podle odstavce 2 vyhodnocena negativně, členské státy zajistí, aby bylo toto posouzení pravidelně revidováno v návaznosti na významné změny v předpokladech, z nichž vycházelo, technický pokrok a vývoj trhu. Jakmile je výsledek aktualizovaného posouzení nákladové efektivity k dispozici, oznámí jej členské státy Komisi.

1.   Pokud je instalace inteligentních měřicích systémů na základě posouzení nákladů a přínosů podle čl. 17 odst. 2 vyhodnocena negativně a pokud nejsou inteligentní měřicí systémy instalovány systematicky, zajistí členské státy, aby měli zákazníci za úhradu souvisejících nákladů na požádání a za spravedlivých, přiměřených a nákladově efektivních podmínek nárok na instalaci nebo v příslušných případech modernizaci inteligentního měřicího zařízení, které:

2.   Pokud zákazník požádá o instalaci inteligentního měřicího zařízení podle odstavce 1, členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, určené příslušné orgány:

1.   Pokud koneční zákazníci odebírající zemní plyn nemají inteligentní měřicí zařízení, členské státy zajistí, aby byla konečným zákazníkům poskytnuta individuální běžná měřicí zařízení, která přesně měří jejich skutečnou spotřebu. Členské státy mohou od tohoto požadavku osvobodit zákazníky v domácnostech, kteří zemní plyn nepoužívají k vytápění, pokud instalace těchto měřicích zařízení není technicky možná, finančně únosná nebo úměrná potenciálním úsporám energie. Toto osvobození může být rozšířeno také na zákazníky mimo domácnost nacházející se v budovách, kde většina zákazníků jsou zákazníci v domácnostech způsobilí pro osvobození, pokud je instalace technicky neproveditelná.

2.   Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci odebírající zemní plyn mohli snadno odečítat údaje ze svých běžných měřicích zařízení, ať už přímo nebo nepřímo prostřednictvím on-line rozhraní nebo jiného vhodného rozhraní.

1.   Při stanovování pravidel pro správu a výměnu údajů členské státy nebo, pokud tak členské státy stanovily, určené příslušné orgány stanoví pravidla týkající se přístupu k údajům konečného zákazníka způsobilými osobami v souladu s tímto článkem a platným právním rámcem Unie. Pro účely této směrnice se má za to, že údaje zahrnují údaje z měření a o spotřebě, jakož i údaje potřebné ke změně dodavatele zákazníka a dalším službám.

2.   Členské státy organizují správu údajů tak, aby zajistily efektivní a bezpečný přístup k údajům a jejich výměnu, jakož i ochranu a bezpečnost údajů.

Nezávisle na modelu správy údajů používaném v jednotlivých členských státech poskytnou osoby odpovědné za správu údajů kterékoli způsobilé osobě přístup k údajům konečného zákazníka v souladu s odstavcem 1. Způsobilé osoby musí mít požadované údaje k dispozici bez diskriminace a současně. Přístup k údajům musí být snadný a příslušné postupy pro obdržení přístupu k údajům se zveřejní.

3.   Pravidla pro přístup k údajům a uchovávání údajů pro účely této směrnice musí být v souladu s příslušným právem Unie.

Zpracovávání osobních údajů v rámci této směrnice se provádí v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

4.   Členské státy nebo, pokud tak členský státy stanovily, určené příslušné orgány udělují osobám odpovědným za správu údajů oprávnění a osvědčení nebo nad těmito osobami, tam kde je to relevantní, vykonávají dohled, aby zajistily, že tyto osoby splňují požadavky této směrnice.

Aniž jsou dotčeny úkoly pověřenců pro ochranu osobních údajů stanovené v nařízení (EU) 2016/679, mohou se členské státy rozhodnout, že od osob odpovědných za správu údajů budou vyžadovat, aby jmenovaly kontrolory shody, kteří odpovídají za monitorování toho, jak jsou prováděna opatření přijatá uvedenými osobami za účelem zajištění nediskriminačního přístupu k údajům a souladu s požadavky této směrnice.

Členské státy mohou za účelem plnění povinností podle tohoto odstavce určit kontrolory shody nebo subjekty uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. d).

5.   Konečným zákazníkům nesmějí být za přístup k jejich údajům nebo za jejich žádost o zpřístupnění jejich údajů účtovány žádné dodatečné náklady.

Za stanovení příslušných poplatků za přístup k údajům způsobilými osobami odpovídají členské státy.

Členské státy zajistí, aby poplatky účtované regulovanými subjekty, které poskytují datové služby, byly přiměřené a řádně odůvodněné.

1.   S cílem podpořit hospodářskou soutěž na maloobchodním trhu se zemním plynem a zabránit vzniku nadměrných administrativních nákladů pro způsobilé strany usnadňují členské státy plnou interoperabilitu energetických služeb v rámci Unie.

2.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme požadavky na interoperabilitu a nediskriminační a transparentní postupy pro přístup k údajům uvedené v čl. 22 odst. 1. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 91 odst. 2.

3.   Členské státy zajistí, aby plynárenské podniky uplatňovaly požadavky na interoperabilitu a postupy pro přístup k údajům uvedené v odstavci 2. Tyto požadavky a postupy vycházejí ze stávajících vnitrostátních postupů.

1.   Členské státy zajistí konečným zákazníkům přístup k jednoduchým, spravedlivým, přiměřeným, transparentním, nezávislým, nákladově účinným a efektivním mechanismům mimosoudního řešení sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí prostřednictvím nezávislého mechanismu, jako je například veřejný ochránce práv pro energetiku, spotřebitelská organizace nebo regulační orgán. Pokud je konečný zákazník spotřebitelem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (48), musí tyto mechanismy mimosoudního řešení sporů splňovat požadavky na kvalitu stanovené v uvedené směrnici a v odůvodněných případech poskytovat systémy odškodnění nebo náhrad.

2.   V případě potřeby členské státy zajistí, aby subjekty poskytující alternativní řešení sporů spolupracovaly za účelem nalezení jednoduchých, spravedlivých, transparentních, nezávislých, efektivních a účinných mechanismů mimosoudního řešení sporů, které vzniknou v souvislosti s produkty nebo službami spojenými nebo sdruženými s jakýmkoli produktem nebo službou, které spadají do oblasti působnosti této směrnice.

3.   Účast plynárenských podniků na mechanismech mimosoudního řešení sporů pro zákazníky v domácnostech je povinná, ledaže dotčený členský stát Komisi prokáže, že jiné mechanismy jsou stejně účinné.

4.   Aniž je dotčena směrnice 2013/11/EU, členské státy posoudí fungování svých mechanismů mimosoudního řešení sporů uvedených v tomto článku.

1.   Členské státy přijmou vhodná opatření na ochranu konečných zákazníků, a především zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu zranitelných zákazníků a zákazníků postižených energetickou chudobou. V této souvislosti každý členský stát definuje pojem zranitelných zákazníků, který může odkazovat na energetickou chudobu. Definice zranitelných zákazníků musí být v souladu s pojmem „zranitelný zákazník“ vymezeným členským státem podle článku 28 směrnice (EU) 2019/944.

2.   Členské státy zejména přijmou vhodná opatření na ochranu konečných zákazníků v odlehlých oblastech, kteří jsou připojeni k soustavě zemního plynu nebo vodíkové soustavě. Členské státy zajistí vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména pokud jde o transparentnost týkající se smluvních podmínek, konkurenčních, transparentních a nediskriminačních cen, obecných informací a mechanismů řešení sporů.

1.   Členské státy přijmou opatření, aby zabránily odpojení zranitelných zákazníků a zákazníků postižených energetickou chudobou. V případě zranitelných zákazníků tato opatření podléhají článku 26.

Při oznamování opatření k provedení této směrnice ve vnitrostátním právu Komisi vysvětlí členské státy vztah mezi prvním pododstavcem a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů.

2.   Členské státy zajistí, aby dodavatelé neukončovali smlouvy se zákazníky ani je neodpojovali z důvodů, v souvislosti s nimiž příslušný dodavatel vyřizuje stížnost v souladu s čl. 11 odst. 9 nebo které jsou předmětem mimosoudního řešení sporů v souladu s článkem 25, a nedotknou se smluvních práv a povinností stran. Členské státy mohou přijmout vhodná opatření, aby zabránily zneužití řízení.

3.   Členské státy přijmou vhodná opatření, která zákazníkům umožní vyhnout se odpojení a která mohou zahrnovat:

1.   Členské státy zavedou režim dodavatele poslední instance nebo přijmou rovnocenná opatření k zajištění kontinuity dodávek alespoň pro zákazníky v domácnostech. Dodavatelé poslední instance musí být jmenováni spravedlivým, transparentním a nediskriminačním postupem.

2.   Koneční zákazníci, kteří jsou převedeni na dodavatele poslední instance, nadále požívají svých práv jako zákazníci.

3.   Členské státy zajistí, aby dodavatelé poslední instance neprodleně informovali převedené zákazníky o svých obchodních podmínkách a aby jim zajistili plynulou kontinuitu služeb po dobu nezbytnou k nalezení nového dodavatele.

4.   Členské státy zajistí, aby konečným zákazníkům byly poskytnuty informace a pobídky k přechodu na tržní nabídku.

5.   Členské státy mohou požadovat, aby dodavatel poslední instance dodával zemní plyn zákazníkům v domácnostech a malým a středním podnikům, které nedostávají tržní nabídky, a to i pro účely čl. 28 odst. 3. V takových případech se použijí podmínky stanovené v článku 4.

1.   Každý provozovatel přepravní soustavy, skladovacího zařízení zemního plynu nebo zařízení LNG:

2.   Každý provozovatel přepravní soustavy vybuduje dostatečnou přeshraniční kapacitu za účelem integrace evropské přepravní infrastruktury, která bude splňovat veškeré z hospodářského hlediska přijatelné a technicky proveditelné požadavky na kapacity a zároveň zohledňovat bezpečnost dodávek zemního plynu.

3.   Provozovatelé přepravních soustav spolupracují s provozovateli distribučních soustav s cílem zajistit účinnou účast účastníků trhu připojených k síti na maloobchodním, velkoobchodním a vyrovnávacím trhu.

4.   Provozovatelé přepravních soustav zajistí ve svých zařízeních účinné řízení kvality plynu v souladu s platnými normami kvality plynu.

5.   Pravidla přijatá provozovateli přepravních soustav pro vyrovnávání přepravní soustavy zemního plynu musí být objektivní, transparentní a nediskriminační, včetně pravidel pro poplatky za energetickou nerovnováhu účtované uživatelům jejich sítí. Podmínky poskytování těchto služeb provozovateli přepravních soustav, včetně pravidel a sazeb, se stanoví podle metodiky, která musí být v souladu s čl. 78 odst. 7, nediskriminačním a náklady odrážejícím způsobem, a zveřejní se.

6.   Členské státy nebo, stanoví-li tak členské státy, regulační orgány, mohou provozovatelům přepravních soustav uložit povinnost dodržovat minimální normy pro údržbu a rozvoj přepravní soustavy, včetně propojovací kapacity.

7.   Členské státy mohou stanovit, že jeden nebo více úkolů uvedených v odstavci 1 tohoto článku má plnit jiný provozovatel přepravní soustavy, než je ten, který vlastní přepravní soustavu a na kterého by se jinak dotyčné povinnosti vztahovaly. Provozovatel přepravní soustavy, který má tyto úkoly plnit, musí být certifikován podle modelu oddělení vlastnictví, modelu nezávislého provozovatele soustavy nebo modelu nezávislého provozovatele přepravy a musí splňovat požadavky stanovené v článku 60, avšak nemusí být vlastníkem přepravní soustavy, za niž je odpovědný.

8.   Provozovatel přepravní soustavy, který je jejím vlastníkem, musí splňovat požadavky stanovené v kapitole IX a být certifikován podle článku 71. Tímto není dotčena možnost, aby provozovatelé přepravních soustav, kteří jsou certifikováni podle modelu oddělení vlastnictví, modelu nezávislého provozovatele soustavy nebo modelu nezávislého provozovatele přepravy, pověřili z vlastního podnětu a pod vlastním dohledem výkonem některých úkolů jiné provozovatele přepravních soustav, kteří jsou certifikováni podle modelu oddělení vlastnictví, modelu nezávislého provozovatele soustavy nebo modelu nezávislého provozovatele přepravy, pokud toto pověření neohrožuje účinná a nezávislá rozhodovací práva pověřujícího provozovatele přepravní soustavy.

9.   Provozovatelé zařízení LNG, přepravních soustav a zařízení pro skladování zemního plynu spolupracují uvnitř členského státu a na regionální úrovni s cílem zajistit co nejúčinnější využívání kapacit zařízení a synergie mezi těmito zařízeními, přičemž zohledňují integritu a provoz soustavy a dbají na to, aby při provozu zařízení LNG a zařízení pro skladování zemního plynu nevytvářeli omezení.

10.   Provozovatelé přepravních soustav musí získávat energii, kterou používají k vykonávání svých funkcí, v souladu s transparentními, nediskriminačními a tržními postupy.

1.   Aniž je dotčen článek 74 nebo kterákoli jiná zákonná povinnost poskytovat informace, zachovává každý provozovatel přepravní soustavy, zařízení pro skladování zemního plynu nebo zařízení LNG a každý vlastník přepravní soustavy důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které získá při výkonu své činnosti, a brání tomu, aby informace o jeho vlastních činnostech, které mohou být výhodné z obchodního hlediska, byly poskytovány diskriminačním způsobem. Pokud je provozovatel přepravní soustavy, zařízení pro skladování zemního plynu nebo zařízení LNG nebo vlastník přepravní soustavy součástí vertikálně integrovaného podniku, nesmí zejména poskytovat informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu, jiným zbývajícím částem vertikálně integrovaného podniku než provozovatelům přepravních soustav, provozovatelům distribučních soustav nebo provozovatelům vodíkových sítí, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné k provedení obchodní transakce. K zajištění úplného souladu s pravidly o oddělení informací musí členské státy zajistit, aby vlastník přepravní soustavy, včetně provozovatele distribuční soustavy v případě kombinovaného provozovatele, a zbývající části podniku, které nejsou provozovatelem přepravní či distribuční soustavy nebo vodíkové sítě, nevyužívali společné služby, například společné právní služby, s výjimkou služeb čistě administrativní nebo informačně-technologické povahy.

2.   Provozovatelé přepravních soustav, zařízení pro skladování zemního plynu nebo zařízení LNG nesmějí v souvislosti s prodeji či nákupy zemního plynu realizovanými podniky ve skupině zneužívat informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které získali od třetích stran v souvislosti s poskytováním nebo sjednáváním přístupu k soustavě.

3.   Informace, jež jsou nezbytné pro skutečnou hospodářskou soutěž a účinné fungování trhu, se zveřejní. Touto povinností není dotčena ochrana informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu.

1.   Provozovatel přepravní soustavy zavede a zveřejní transparentní a účinné postupy pro nediskriminační připojení zařízení na výrobu plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového plynu v souladu s kapacitami určenými v desetiletém plánu rozvoje sítě uvedeném v článku 55. Tyto postupy podléhají schválení regulačními orgány. Členské státy mohou udělit přednostní připojení výrobním zařízením pro biometan.

2.   Provozovatelé přepravních soustav jsou oprávněni zamítnout hospodářsky přiměřené a technicky proveditelné žádosti o připojení nového nebo stávajícího, ale dosud nepřipojeného zařízení na výrobu plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového plynu pouze za podmínek stanovených v článku 38.

3.   Za účelem rychlého zavedení připojení výroby biometanu k síti se členské státy vynasnaží zajistit, aby provozovatel přepravní soustavy dodržoval přiměřené lhůty pro posouzení žádostí o vtláčení biometanu, předložení nabídky a zavedení připojení pod dohledem regulačních orgánů vykonávaným v souladu s čl. 78 odst. 1 písm. t).

1.   Provozovatel přepravní soustavy a provozovatel vodíkové přepravní sítě zavede a zveřejní transparentní a účinné postupy a sazby pro nediskriminační připojení zařízení pro skladování zemního plynu, zařízení pro skladování vodíku, zařízení LNG, vodíkových terminálů a průmyslových zákazníků k přepravní soustavě a k vodíkové přepravní síti. Tyto postupy podléhají schválení regulačním orgánem.

2.   Provozovatel přepravní soustavy a provozovatel vodíkové přepravní sítě nesmějí odepřít připojení nového zařízení pro skladování zemního plynu, zařízení pro skladování vodíku, zařízení LNG, vodíkového terminálu nebo průmyslového zákazníka na základě možných budoucích omezení týkajících se dostupných síťových kapacit nebo dodatečných nákladů souvisejících s nezbytným zvýšením kapacity. Provozovatel přepravní soustavy a provozovatel vodíkové přepravní sítě zajistí pro nové připojení dostatečnou vstupní a výstupní kapacitu.

1.   Každý provozovatel distribuční soustavy je odpovědný za zajišťování dlouhodobé způsobilosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po distribuci zemního plynu v souladu s články 55 a 57 této směrnice, včetně poptávky po vtláčení biometanu, za provoz, údržbu a rozvoj nebo vyřazování z provozu bezpečné, spolehlivé a efektivní distribuční soustavy ve své oblasti za přijatelných hospodářských podmínek a s řádným ohledem na životní prostředí, povinnosti stanovené v nařízení (EU) 2024/1787 a energetickou účinnost.

2.   Pokud tak rozhodnou regulační orgány, mohou provozovatelé distribučních soustav nést odpovědnost za zajištění účinného řízení kvality plynu ve svých soustavách v souladu s platnými normami kvality plynu, je-li to nezbytné pro řízení soustavy z důvodu vtláčení plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového plynu.

3.   Provozovatel distribuční soustavy v žádném případě nesmí diskriminovat mezi uživateli soustav nebo kategoriemi uživatelů soustav, zvláště ve prospěch podniků ve své skupině.

4.   Každý provozovatel distribuční soustavy poskytne všem jiným provozovatelům distribuční nebo přepravní soustavy, zařízení LNG nebo zařízení pro skladování zemního plynu dostatečné informace s cílem zajistit, aby doprava a skladování zemního plynu probíhaly způsobem, který je slučitelný s bezpečným a účinným provozem propojené soustavy.

5.   Provozovatel distribuční soustavy poskytuje uživatelům soustavy informace, které potřebují pro účinný přístup k soustavě včetně jejího využití.

6.   Odpovídají-li provozovatelé distribučních soustav za vyrovnávání plynárenské distribuční soustavy, musí být pravidla, která přijímají za tímto účelem, objektivní, transparentní a nediskriminační, včetně pravidel pro poplatky za energetickou nerovnováhu účtované uživatelům soustavy. Podmínky poskytování těchto služeb provozovateli distribučních soustav, včetně pravidel a sazeb, se stanoví podle metodiky, která musí být v souladu s čl. 78 odst. 7, nediskriminačním a náklady odrážejícím způsobem, a zveřejní se.

7.   Provozovatelé distribučních soustav spolupracují s provozovateli přepravních soustav s cílem zajistit účinnou účast účastníků trhu připojených k jejich infrastruktuře na maloobchodním, velkoobchodním a vyrovnávacím trhu ve vstupně-výstupním systému, do něhož distribuční soustava patří nebo k němuž je připojena.

8.   Provozovatelé distribučních soustav jsou oprávněni zamítnout ekonomicky přiměřené a technicky proveditelné žádosti o připojení nového nebo stávajícího, ale dosud nepřipojeného zařízení na výrobu plynu z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového plynu pouze za podmínek stanovených v článku 38.

1.   Provozovatel distribuční soustavy nebo provozovatel vodíkové distribuční sítě, který je součástí vertikálně integrovaného podniku, musí být nezávislý na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí nebo distribucí vodíku, přinejmenším pokud jde o právní formu, organizaci a rozhodování. Tento požadavek nepředstavuje povinnost oddělit vlastnictví majetku distribuční soustavy nebo vodíkové distribuční sítě od vertikálně integrovaného podniku. Členské státy mohou stanovit, že si provozovatelé vodíkových distribučních sítí mohou pronajímat, a to i formou leasingu, aktiva vodíkové sítě od jiných vlastníků distribučních soustav, provozovatelů distribučních soustav nebo provozovatelů vodíkových distribučních sítí uvnitř téhož podniku. Tento pronájem nebo leasing nesmí vést ke křížovým subvencím mezi různými provozovateli.

2.   Vedle požadavků odstavce 1 musí být provozovatel distribuční soustavy nebo provozovatel vodíkové distribuční sítě, který je součástí vertikálně integrovaného podniku, nezávislý na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí nebo distribucí vodíku, a to přinejmenším pokud jde o právní formu, organizaci a rozhodování. Pro dosažení výše uvedených požadavků se použijí tato minimální kritéria:

3.   Je-li provozovatel distribuční soustavy nebo provozovatel vodíkové distribuční sítě součástí vertikálně integrovaného podniku, členské státy zajistí, aby regulační orgány nebo jiné příslušné orgány monitorovaly činnosti provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele vodíkové distribuční sítě, aby nemohl výhodu vertikální integrace využívat k narušování hospodářské soutěže. Vertikálně integrovaní provozovatelé distribučních soustav nebo provozovatelé vodíkových distribučních sítí zejména nesmějí ve svém vystupování a v rámci prosazování své obchodní značky uvádět v omyl, pokud jde o samostatnost dodavatelské divize vertikálně integrovaného podniku.

4.   Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavce 1, 2 a 3 na provozovatele distribučních soustav, kteří jsou součástí integrovaného plynárenského podniku sloužícího méně než 100 000 připojeným zákazníkům. Pokud provozovatel distribuční soustavy využívá výjimku v souladu s tímto odstavcem ke dni 4. srpna 2024, mohou se členské státy rozhodnout neuplatňovat odstavce 1, 2 a 3 na provozovatele vodíkové distribuční sítě uvnitř téhož podniku za podmínky, že kombinovaný počet připojených zákazníků provozovatele distribuční soustavy a provozovatele vodíkové distribuční sítě zůstane nižší než 100 000.

1.   Aniž je dotčen článek 74 nebo kterákoli jiná zákonná povinnost poskytovat informace, zachovává provozovatel distribuční soustavy důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které získá při výkonu své činnosti, a brání tomu, aby informace o jeho vlastních činnostech, které mohou být výhodné z obchodního hlediska, byly poskytovány diskriminačním způsobem.

2.   Provozovatelé distribučních soustav nesmějí zneužívat v souvislosti s prodeji či nákupy zemního plynu realizovanými podniky ve skupině informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které získali od třetích stran v souvislosti s poskytováním nebo sjednáváním přístupu k soustavě.

1.   Členské státy mohou regulačním orgánům nebo jiným příslušným orgánům uložit, aby soustavu, která distribuuje zemní plyn v zeměpisně vymezené průmyslové či obchodní zóně nebo zóně sdílených služeb a která nezajišťuje, aniž je dotčen odstavec 4, dodávky pro zákazníky v domácnostech, klasifikovaly jako uzavřenou distribuční soustavu, pokud:

2.   Členské státy mohou regulačním orgánům uložit, aby udělily provozovateli uzavřené distribuční soustavy zemního plynu výjimku z povinnosti stanovené v čl. 31 odst. 1, totiž že sazby nebo metodiky pro jejich výpočet jsou schvalovány před svým vstupem v platnost v souladu s článkem 78.

3.   Pokud je výjimka podle odstavce 2 tohoto článku udělena, příslušné sazby nebo metodiky pro jejich výpočet se na žádost uživatele uzavřené distribuční soustavy zemního plynu přezkoumávají a schvalují podle článku 78.

4.   Příležitostné využívání malým počtem zákazníků v domácnostech, jejichž členové mají zaměstnanecký nebo podobný vztah k vlastníkovi distribuční soustavy a které se nacházejí v oblasti zásobované uzavřenou distribuční soustavou, nevylučuje udělení výjimky podle odstavce 2.

5.   Uzavřené distribuční soustavy se považují za distribuční soustavy pro účely této směrnice.

1.   Ustanovení čl. 46 odst. 1 nebrání činnosti kombinovaného provozovatele přepravní soustavy, zařízení pro skladování zemního plynu nebo zařízení LNG, nebo distribuční soustavy, pokud tento provozovatel dodržuje příslušná ustanovení kapitoly IX.

2.   Ustanovení čl. 46 odst. 1 nebrání činnosti kombinovaného provozovatele vodíkových přepravních sítí, vodíkových terminálů, zařízení pro skladování vodíku nebo vodíkových distribučních sítí, pokud tento provozovatel dodržuje články 68 a 69.

3.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku nebrání činnosti kombinovaného provozovatele v celé soustavě zemního plynu a vodíkové soustavě, s výhradou požadavků článku 69.

1.   Každý provozovatel vodíkové sítě, zařízení pro skladování vodíku nebo vodíkového terminálu odpovídá za:

2.   Provozovatelé vodíkových přepravních sítí usilují o to, aby zajistili dostatečnou přeshraniční kapacitu za účelem integrace evropské vodíkové infrastruktury, která bude splňovat veškeré z hospodářského hlediska přijatelné a technicky proveditelné požadavky na kapacitu určené v desetiletém plánu rozvoje sítě uvedeném v článku 55 této směrnice a v desetiletém plánu rozvoje sítě pro vodík pro celou Unii uvedeném v článku 60 nařízení (EU) 2024/1789 a zároveň zohledňovat bezpečnost dodávek vodíku. Po certifikaci podle článku 71 této směrnice a článku 14 nařízení (EU) 2024/1789 se mohou příslušné orgány členských států rozhodnout pověřit jednoho nebo omezený počet provozovatelů vodíkových přepravních sítí odpovědností za zajišťování přeshraniční kapacity.

3.   Je-li to vhodné pro řízení soustavy a konečné uživatele, svěří regulační orgán provozovatelům vodíkových sítí odpovědnost za zajišťování účinného řízení kvality vodíku a stabilní kvality vodíku ve svých sítích v souladu s platnými normami kvality vodíku.

4.   Provozovatelé vodíkových sítí odpovídají za vyrovnávání ve svých sítích od 1. ledna 2033 nebo od dřívějšího dne, stanoví-li to regulační orgán. Pravidla přijatá provozovateli vodíkových sítí pro vyrovnávání vodíkové sítě musí být objektivní, transparentní a nediskriminační, včetně pravidel pro poplatky za energetickou nerovnováhu účtované uživatelům jejich sítí.

1.   Členské státy mohou stanovit, že regulační orgány udělí výjimku z požadavků jednoho nebo více článků 35, 46, 68, 69, 70 a 71 této směrnice a článků 7 a 65 nařízení (EU) 2024/1789 vodíkovým sítím, které ke dni 4. srpna 2024 patřily vertikálně integrovanému podniku.

2.   Platnost jakékoli výjimky udělené podle odstavce 1 vyprší, pokud:

3.   Každých sedm let ode dne udělení výjimky podle odstavce 1 zveřejní regulační orgán posouzení jejího dopadu na hospodářskou soutěž, vodíkovou infrastrukturu a rozvoj a fungování trhu s vodíkem v Unii nebo členském státě.

4.   Regulační orgány mohou požádat provozovatele stávajících vodíkových sítí, aby jim poskytli veškeré informace nezbytné pro plnění jejich úkolů.

1.   Členské státy mohou stanovit, že regulační orgány udělí výjimku z článků 68 a 71 nebo z článku 46 pro vodíkové sítě, které přepravují vodík v zeměpisně omezené průmyslové nebo obchodní oblasti. Po dobu trvání výjimky musí tato síť splňovat všechny následující podmínky:

2.   Regulační orgán přijme rozhodnutí o zrušení výjimky podle odstavce 1, dospěje-li k závěru, že by její další uplatňování znamenalo riziko narušení hospodářské soutěže nebo nepříznivého ovlivnění účinného zavádění vodíkové infrastruktury nebo rozvoje a fungování trhu s vodíkem v Unii nebo členském státě, nebo pokud již není splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 1.

Každých sedm let od udělení výjimky podle odstavce 1 zveřejní regulační orgán posouzení jejího dopadu na hospodářskou soutěž, vodíkovou infrastrukturu a rozvoj a fungování trhu s vodíkem v Unii nebo členském státě.

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby žádosti výrobců vodíku o přístup a žádosti průmyslových zákazníků o připojení byly oznámeny regulačnímu orgánu, zveřejněny a zpracovány podle článku 42. Při zveřejňování žádostí o přístup se zachovává důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu.

1.   Před zprovozněním každého vodíkového propojovacího vedení mezi členskými státy a třetími zeměmi uzavře Unie v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU mezinárodní dohodu s dotčenými propojenými třetími zeměmi, přičemž stanoví provozní pravidla pro dotčené vodíkové propojovací vedení, je-li to nezbytné k zajišťování soudržnosti a souladu s pravidly platnými pro vodíkové sítě stanovenými v této směrnici a nařízení (EU) 2024/1789. Mezinárodní dohoda není považována za nezbytnou, pokud členský stát, který je připojen nebo hodlá být připojen vodíkovým propojovacím vedením, sjedná a uzavře mezivládní dohodu s dotčenými propojenými třetími zeměmi v souladu s článkem 89 této směrnice, přičemž stanoví provozní pravidla pro dotčené vodíkové propojovací vedení, aby byla zajištěna soudržnost a soulad s pravidly platnými pro vodíkové sítě stanovenými v této směrnici a v nařízení (EU) 2024/1789.

2.   Odstavcem 1 tohoto článku není dotčen článek 85 a rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy.

3.   Odstavcem 1 není rovněž dotčena možnost, aby Unie a členské státy v rámci svých pravomocí a v souladu s platnými postupy zahájily dialogy s propojenými třetími zeměmi, včetně navázání spolupráce v záležitostech týkajících se výroby vodíku, jako jsou sociální a environmentální otázky.

1.   Aniž jsou dotčeny zákonné povinnosti poskytovat informace, zachovává každý provozovatel vodíkové sítě, zařízení pro skladování vodíku nebo vodíkového terminálu a každý vlastník vodíkové sítě důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které získá při výkonu své činnosti, a brání tomu, aby informace o jeho vlastních činnostech, které mohou být výhodné z obchodního hlediska, byly poskytovány diskriminačním způsobem. Zejména pokud je provozovatel vodíkové sítě, zařízení pro skladování vodíku nebo vodíkového terminálu nebo vlastník vodíkové sítě součástí vertikálně integrovaného podniku, nesmí poskytovat informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu, jiným zbývajícím částem vertikálně integrovaného podniku než provozovatelům přepravních soustav, provozovatelům distribučních soustav nebo provozovatelům vodíkových sítí, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné k provedení obchodní transakce.

2.   Provozovatel vodíkové sítě, zařízení pro skladování vodíku nebo vodíkového terminálu nesmí v souvislosti s prodeji či nákupy vodíku realizovanými podniky ve skupině zneužívat informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které získal od třetích stran v souvislosti s poskytováním nebo sjednáváním přístupu k soustavě.

3.   Informace, jež jsou nezbytné pro skutečnou hospodářskou soutěž a účinné fungování trhu, se zveřejní. Touto povinností není dotčena ochrana informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu.

1.   Všichni provozovatelé přepravních soustav a provozovatelé vodíkových přepravních sítí předkládají alespoň jednou za dva roky příslušnému regulačnímu orgánu desetiletý plán rozvoje sítě založený na dosavadní a prognózované nabídce a poptávce po konzultaci s příslušnými zúčastněnými stranami v souladu s odst. 2 písm. f). Za každý členský stát musí existovat buď jeden plán rozvoje sítě pro zemní plyn a jeden plán rozvoje sítě pro vodík, nebo jeden společný plán pro zemní plyn a vodík.

Členské státy, které umožní vytvoření jednoho společného plánu, zajistí, aby byl dostatečně transparentní, a umožňoval tak regulačnímu orgánu jasně určit specifické potřeby odvětví zemního plynu a specifické potřeby odvětví vodíku, na něž se plán vztahuje. Pro každý nosič energie se provede oddělené modelování, přičemž samostatné kapitoly znázorňují mapy sítě pro zemní plyn a mapy vodíkové sítě.

Členské státy, v nichž jsou vypracovány samostatné plány pro zemní plyn a vodík, zajistí, aby provozovatelé přepravních soustav a provozovatelé vodíkových přepravních sítí úzce spolupracovali tam, kde je třeba přijmout rozhodnutí k zajištění účinnosti systému ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice (EU) 2023/1791 napříč nosiči energie, například pro změnu účelu využití.

Provozovatelé vodíkových přepravních sítí úzce spolupracují s provozovateli elektroenergetických přenosových soustav a případně s provozovateli elektroenergetických distribučních soustav za účelem koordinace požadavků na společnou infrastrukturu, jako je umístění elektrolyzérů a příslušné přenosové infrastruktury, a v nejvyšší míře zohlední jejich názory.

Členské státy usilují o zajištění koordinovaného plánování v rámci příslušných desetiletých plánů rozvoje sítě pro zemní plyn, vodík a elektřinu.

Provozovatelé infrastruktury, včetně provozovatelů terminálů LNG, zařízení pro skladování zemního plynu, distribučních soustav, vodíkových přepravních sítí, vodíkových terminálů, zařízení pro skladování vodíku a infrastruktury dálkového vytápění a elektřiny, jsou povinni poskytovat provozovatelům přepravních soustav a provozovatelům vodíkových přepravních sítí a vyměňovat si s nimi veškeré relevantní informace týkající se příslušného desetiletého plánu rozvoje sítě. Tento plán rozvoje sítě pro zemní plyn musí obsahovat účinná opatření s cílem zajistit přiměřenost soustavy zemního plynu a bezpečnost dodávek, zejména dodržování standardu pro infrastrukturu stanoveným v nařízení (EU) 2017/1938. Desetileté plány rozvoje sítě se zveřejní a zpřístupní na internetových stránkách spolu s výsledkem konzultace se zúčastněnými stranami. Tyto internetové stránky se pravidelně aktualizují, aby bylo zajištěno, že příslušné zúčastněné strany jsou informovány o načasování, způsobu a rozsahu konzultace.

2.   Desetileté plány rozvoje sítě uvedené v odstavci 1 zejména:

Společné scénáře uvedené v prvním pododstavci písm. f) musí být založeny na přiměřených předpokladech vývoje výroby, dodávek a spotřeby, zejména potřeb odvětví, v nichž je dekarbonizace obtížná, s přihlédnutím k potenciálu snižování emisí skleníkových plynů a energetické a nákladové účinnosti ve srovnání s jinými možnostmi, a zohledňovat řešení na straně poptávky, která nevyžadují nové investice do infrastruktury. Zohlední rovněž přeshraniční výměny, a to i se třetími zeměmi, a úlohu skladování vodíku a integrace vodíkových terminálů. Provozovatelé infrastruktury vedou o těchto scénářích rozsáhlé konzultace otevřené příslušným zúčastněným stranám, včetně provozovatelů distribučních soustav zemního plynu a elektřiny, provozovatelů vodíkových distribučních sítí, sdružení zapojených do trhů s elektřinou, zemním plynem a vodíkem, vytápěním a chlazením, dodavatelských a výrobních podniků, nezávislých agregátorů, subjektů odezvy na poptávku, organizací zapojených do řešení v oblasti energetické účinnosti, sdružení spotřebitelů energie a zástupců občanské společnosti. Konzultace probíhají v rané fázi před vypracováním desetiletého plánu rozvoje sítě otevřeným, inkluzivním a transparentním způsobem. Všechny dokumenty poskytnuté provozovateli infrastruktury pro usnadnění konzultací stejně jako výsledek konzultace se zúčastněnými stranami se zveřejňují. Příslušné internetové stránky se aktualizují včas, jakmile jsou tyto dokumenty k dispozici, aby byly příslušné zúčastněné strany dostatečně informovány, a mohly se tak účinně účastnit konzultace.

Společné scénáře uvedené v prvním pododstavci písm. f) tohoto odstavce musí být v souladu se scénáři pro celou Unii vypracovanými v souladu s článkem 12 nařízení (EU) 2022/869 a s integrovaným vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu a jeho aktualizacemi v souladu s nařízením (EU) 2018/1999 a podporovat cíl klimatické neutrality stanovený v čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) 2021/1119. Tyto společné scénáře schvaluje příslušný vnitrostátní orgán. Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu, zřízený článkem 10a nařízení (ES) č. 401/2009, může z vlastního podnětu vydat stanovisko ke slučitelnosti společných scénářů s cíli Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejím cílem klimatické neutrality do roku 2050. Toto stanovisko musí příslušný vnitrostátní orgán zohlednit.

3.   Při vypracovávání desetiletých plánů rozvoje sítě provozovatel přepravní soustavy a provozovatel vodíkové přepravní sítě plně zohlední potenciál alternativ k rozšíření soustavy, například využití odezvy na straně poptávky, jakož i očekávanou spotřebu po uplatnění zásady „energetická účinnost v první řadě“ v souladu s článkem 27 směrnice (EU) 2023/1791, obchod s jinými zeměmi a plány rozvoje sítě pro celou Unii. S ohledem na integraci energetického systému provozovatel přepravní soustavy a provozovatel vodíkové přepravní sítě posoudí, jak v rámci možností řešit potřebu napříč elektroenergetickými soustavami, případně otopnými soustavami, soustavami zemního plynu a vodíkovými soustavami, včetně informací o optimálním umístění a velikosti zařízení pro skladování energie a aktiv power-to-gas, jakož i o společném umístění výroby a spotřeby vodíku. Provozovatel vodíkové přepravní sítě zahrne informace o poloze konečných uživatelů v odvětvích, v nichž je dekarbonizace obtížná, s cílem zaměřit se na využívání vodíku z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkového vodíku v těchto odvětvích.

4.   Regulační orgán konzultuje desetiletý plán rozvoje sítě se všemi skutečnými nebo potenciálními uživateli soustav otevřeně a transparentně. Osoby nebo podniky, které se prohlašují za potenciální uživatele soustav, mohou být požádány o doložení odůvodnění. Regulační orgán zveřejní výsledky konzultačního procesu, včetně možné potřeby investic, vyřazování aktiv z provozu a řešení na straně poptávky, která nevyžadují nové investice do infrastruktury.

5.   Regulační orgán přezkoumá, zda je desetiletý plán rozvoje sítě v souladu s odstavci 1, 2 a 3 tohoto článku, zahrnuje veškeré investiční potřeby, na které bylo poukázáno během konzultačního procesu, a e vhodných případech zda je v souladu s nejnovější simulací scénářů narušení pro celou Unii provedenou Evropskou sítí provozovatelů přepravních soustav pro zemní plyn (dále jen „síť ENTSO pro zemní plyn“) podle článku 7 nařízení (EU) 2017/1938, s regionálními a vnitrostátními posouzeními rizik podle článku 7 nařízení (EU) 2017/1938 a s nezávazným desetiletými plány rozvoje sítě pro celou Unii (dále jen „plány rozvoje sítě pro celou Unii“), na něž odkazuje čl. 30 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2019/943, a s články 32 a 60 nařízení (EU) 2024/1789. Nastanou-li jakékoli pochybnosti o souladu s plány rozvoje sítě pro celou Unii, regulační orgán konzultuje ACER. Regulační orgán může po provozovateli přepravní soustavy vyžadovat, aby svůj desetiletý plán rozvoje sítě změnil.

Příslušné vnitrostátní orgány přezkoumají soulad desetiletého plánu rozvoje sítě s cílem klimatické neutrality stanoveným v čl. 2 odst. 1, nařízení (EU) 2021/1119, vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu a jeho aktualizacemi a s integrovanými vnitrostátními zprávami o energetice a klimatu předloženými v souladu s nařízením (EU) 2018/1999 a v případě nesouladu mohou regulačnímu orgánu poskytnout odůvodněné stanovisko uvádějící nesoulad, které je třeba náležitě zohlednit.

6.   Regulační orgán monitoruje a vyhodnocuje uskutečňování desetiletého plánu rozvoje sítě.

7.   V případech, kdy nezávislý provozovatel soustavy nebo nezávislý provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel integrované vodíkové přepravní sítě nebo nezávislý provozovatel vodíkové přepravní sítě, s výjimkou důvodů vyšší moci, neprovede investici, která měla být podle desetiletého plánu rozvoje sítě provedena v příštích třech letech, členské státy zajistí, aby byl regulační orgán povinen přijmout alespoň jedno z níže uvedených opatření s cílem zajistit provedení dané investice, pokud je na základě nejnovějšího desetiletého plánu rozvoje sítě stále relevantní:

Pokud regulační orgán využije svého oprávnění podle prvního pododstavce písm. b), může zavázat provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele vodíkové přepravní sítě, aby souhlasil s jedním nebo více z následujících opatření:

Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel vodíkové přepravní sítě poskytne investorům veškeré informace nutné pro uskutečnění investice, připojí nová aktiva k přepravní síti nebo k vodíkové přepravní síti a obecně vyvine co největší úsilí na podporu provádění investičního projektu.

Příslušná finanční ujednání podléhají schválení regulačním orgánem.

8.   Pokud regulační orgán využije svého oprávnění podle odstavce 7, jsou náklady dané investice pokryty příslušnými sazbami za přístup k síti stanovenými nebo schválenými regulačním orgánem.

1.   Provozovatelé vodíkových distribučních sítí předkládají regulačnímu orgánu každé čtyři roky svůj plán rozvoje infrastruktury vodíkové sítě. Plán se vypracuje v úzké spolupráci s provozovateli distribučních soustav zemního plynu a elektřiny, jakož i případně s provozovateli dálkového vytápění a chlazení, přičemž se zajistí účinná integrace energetického systému a v nejvyšší možné míře zohlední jejich názory. Členské státy mohou provozovatelům vodíkových distribučních sítí v souladu s tímto článkem a provozovatelům distribučních soustav v souladu s článkem 57, kteří působí ve stejném regionu, povolit, aby vypracovali společný plán.

Členské státy umožňující jeden společný plán zajistí, aby byl plán dostatečně transparentní, aby jasně určil specifické potřeby odvětví zemního plynu a specifické potřeby odvětví vodíku, na něž se vztahuje. Pro každý nosič energie se provede oddělené modelování, přičemž samostatné kapitoly znázorňují mapy sítě pro zemní plyn a mapy vodíkové sítě.

Členské státy, v nichž jsou vypracovány samostatné plány pro zemní plyn a vodík, zajistí, aby provozovatelé distribučních soustav a provozovatelé vodíkových distribučních sítí úzce spolupracovali tam, kde je třeba přijmout rozhodnutí k zajištění účinnosti systému napříč nosiči energie, například pro změnu účelu využití.

2.   Plán rozvoje vodíkové distribuční sítě zejména:

3.   Provozovatelé vodíkových distribučních sítí si vyměňují veškeré relevantní informace potřebné pro vypracování plánu s jinými provozovateli vodíkových sítí, včetně provozovatelů vodíkových sítí v sousedních členských státech, pokud mezi nimi existuje přímé spojení.

4.   Regulační orgán posoudí, zda je plán rozvoje vodíkové distribuční sítě v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Regulační orgán plán přezkoumá a v souladu s posouzením může požadovat jeho změny. Zohlední přitom celkovou energetickou a hospodářskou potřebu vodíkové sítě, jakož i společný rámec pro scénáře vypracovaný podle čl. 55 odst. 2 písm. f). Regulační orgán se může rozhodnout, že předložené plány týkající se vodíkových sítí, na něž se vztahuje výjimka podle článku 51 nebo 52, nepřezkoumá a změny nedoporučí.

5.   Regulační orgán zohlední přezkum plánu rozvoje vodíkové distribuční sítě při schvalování účelových poplatků ve smyslu článku 5 nařízení (EU) 2024/1789.

6.   Aniž jsou dotčeny pravomoci regulačního orgánu dohlížet na pravidla pro přístup k síti, mohou členské státy do 31. prosince 2032 pověřit jiný příslušný orgán, aby plán rozvoje vodíkové distribuční sítě přezkoumal a doporučil provozovateli vodíkové distribuční sítě jeho změny s cílem zajistit soulad s integrovanými vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizacemi.

7.   Odchylně od odstavců 1 až 5 tohoto článku mohou členské státy rozhodnout, že na provozovatele vodíkových distribučních sítí budou uplatňovat požadavky stanovené v článku 55 ode dne 4. srpna 2024.

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé distribučních soustav vypracovali plány vyřazování sítí z provozu, pokud se očekává snížení poptávky po zemním plynu, které vyžaduje vyřazení distribučních sítí zemního plynu nebo jejich částí z provozu. Tyto plány se vypracují v úzké spolupráci s provozovateli vodíkových distribučních sítí, provozovateli elektroenergetických distribučních soustav a provozovateli dálkového vytápění a chlazení, přičemž se zajistí účinná integrace energetického systému a zohlední omezené využívání zemního plynu k vytápění a chlazení budov tam, kde jsou k dispozici energeticky a nákladově efektivnější alternativy. Členské státy mohou provozovatelům distribučních soustav v souladu s tímto článkem a provozovatelům vodíkových distribučních sítí v souladu s článkem 56, kteří působí ve stejném regionu, povolit, aby vypracovali společný plán, pokud u částí infrastruktury zemního plynu má být změněn účel využití. Členské státy umožňující jeden společný plán zajistí, aby byl dostatečně transparentní, aby jasně určil specifické potřeby odvětví zemního plynu a specifické potřeby odvětví vodíku, na něž se vztahuje. V příslušných případech se pro každý nosič energie provede oddělené modelování, přičemž samostatné kapitoly znázorňují mapy sítě pro zemní plyn a mapy vodíkové sítě.

Členské státy, v nichž jsou vypracovány samostatné plány pro zemní plyn a vodík, zajistí, aby provozovatelé distribučních soustav a provozovatelé vodíkových distribučních sítí úzce spolupracovali tam, kde je třeba přijmout rozhodnutí k zajištění účinnosti systému napříč nosiči energie, například pro změnu účelu využití.

2.   Plány vyřazování distribučních sítí z provozu musí splňovat alespoň tyto zásady:

3.   Příslušné vnitrostátní orgány posoudí, zda jsou plány vyřazování distribučních sítí z provozu v souladu se zásadami stanovenými v odstavci 2. Schválí nebo zamítnou plán vyřazování distribučních sítí z provozu a mohou vyžadovat jeho změny.

4.   Vypracování plánů vyřazování distribučních sítí z provozu usnadní ochranu konečných zákazníků v souladu s článkem 13 a zohlední jejich práva podle čl. 38 odst. 6.

5.   Členské státy se mohou rozhodnout, že do 4. srpna 2024 neuplatní povinnosti stanovené v odstavcích 1 až 4 na provozovatele distribuční soustavy, která slouží méně než 45 000 připojeným zákazníkům. Pokud jsou provozovatelé distribučních soustav osvobozeni od povinnosti předložit plán vyřazování distribuční sítě z provozu, informují o vyřazení distribučních sítí nebo jejich částí z provozu regulační orgán.

6.   Pokud mohou části distribuční soustavy zemního plynu vyžadovat vyřazení z provozu před koncem svého původně plánovaného životního cyklu, stanoví regulační orgán pokyny pro strukturální přístup k odpisům těchto aktiv a stanovení sazeb v souladu s čl. 78 odst. 7. Při vypracovávání těchto pokynů konzultují regulační orgány příslušné zúčastněné strany, zejména provozovatele distribučních soustav a spotřebitelské organizace.

1.   Členské státy stanoví podpůrný regulační rámec pro zařízení na výrobu biometanu, pokud jde o poplatky za připojení a náklady vyplývající z jejich připojení k přepravní nebo distribuční síti. Tento regulační rámec zajistí, aby:

2.   Při stanovování nebo schvalování sazeb nebo metodik, které mají provozovatelé přepravních soustav a provozovatelé distribučních soustav používat, mohou regulační orgány vzít v úvahu náklady a investice vynaložené těmito provozovateli za účelem splnění jejich povinností, které nejsou přímo hrazeny z nákladů a poplatků souvisejících s připojením, pokud tyto náklady odpovídají nákladům efektivního a strukturálně srovnatelného regulovaného provozovatele.

1.   Uplatňují-li členské státy systém regulovaného přístupu třetích stran k vodíkovým přepravním sítím podle čl. 35 odst. 1 a pokud projekt vodíkového propojovacího vedení není projektem společného zájmu podle kapitoly II a bodu 3 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/869 (49), nesou náklady projektu provozovatelé sousedních a dotčených vodíkových přepravních sítí a mohou je zahrnout do svých sazebních systémů, s výhradou schválení regulačním orgánem. Zjistí-li provozovatelé vodíkových přepravních sítí podstatný rozdíl mezi přínosy a náklady, mohou vypracovat plán projektu, včetně žádosti o přeshraniční alokaci nákladů, a společně jej předložit dotčeným regulačním orgánům ke společnému schválení.

2.   Pokud provozovatelé vodíkových přepravních sítí předkládají plán projektu, jak stanoví odstavec 1, musí být k němu a k žádosti o přeshraniční alokaci nákladů přiložena analýza nákladů a přínosů konkrétního projektu s přihlédnutím k přínosům za hranicemi dotčených členských států a podnikatelský plán hodnotící finanční životaschopnost projektu, který obsahuje finanční řešení a uvádí, zda se dotčení provozovatelé vodíkových přepravních sítí dohodli na odůvodněném návrhu přeshraniční alokace nákladů.

Dotčené regulační orgány po konzultaci s provozovateli vodíkových přepravních sítí přijmou společné rozhodnutí o alokaci investičních nákladů, které v souvislosti s projektem ponese každý provozovatel vodíkové přepravní sítě.

3.   Od 1. ledna 2033 se všichni dotčení provozovatelé vodíkových přepravních sítí dohodnou na systému finančních náhrad s cílem zajistit financování přeshraniční vodíkové infrastruktury, pokud za přístup k vodíkovým přepravním sítím v propojovacích bodech mezi členskými státy nebudou účtovány žádné sazby podle čl. 7 odst. 8 nařízení (EU) 2024/1789. Provozovatelé vodíkových přepravních sítí při vyvíjení tohoto systému vedou rozsáhlé konzultace, do nichž jsou zapojeni všichni příslušní účastníci trhu.

4.   Dotčení provozovatelé vodíkových přepravních sítí se dohodnou na systému finančních náhrad do 31. prosince 2035 a předloží jej dotčeným regulačním orgánům ke společnému schválení. Není-li v této lhůtě dosaženo dohody, rozhodnou dotčené regulační orgány společně do dvou let. Pokud dotčené regulační orgány nemohou dosáhnout společné dohody do dvou let, přijme ACER rozhodnutí postupem podle čl. 6 odst. 10 nařízení (EU) 2019/942.

5.   Systém finančních náhrad se provádí v souladu s čl. 78 odst. 1 písm. c).

6.   Při přechodu na systém finančních náhrad nejsou zavedeným mechanismem finančních náhrad dotčeny stávající smlouvy o kapacitě.

7.   Další podrobnosti potřebné k provedení postupu stanoveného v tomto článku, včetně požadovaných procesů a časových rámců, procesu přezkumu a v případě potřeby změny systému finančních náhrad umožňujícího zohlednění vývoje sazeb a rozvoje vodíkových sítí, se stanoví v kodexu sítě stanoveném podle článku 72 nařízení (EU) 2024/1789.

1.   Každý členský stát určí jediný regulační orgán na celostátní úrovni.

2.   Odstavcem 1 tohoto článku není dotčeno určení jiných regulačních orgánů na regionální úrovni v členských státech, pokud existuje jediný zástupce pro reprezentační a kontaktní účely na úrovni Unie v radě regulačních orgánů ACER v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) 2019/942.

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může členský stát určit regulační orgány pro malé soustavy na zeměpisně samostatném území, které má v roce 2008 celkovou spotřebu menší než 3 % spotřeby členského státu, jehož je součástí. Touto odchylkou není dotčeno jmenování jediného zástupce pro reprezentační a kontaktní účely na úrovni Unie v radě regulačních orgánů ACER v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) 2019/942.

4.   Členské státy zaručí nezávislost regulačního orgánu a zajistí, aby své pravomoci vykonával nestranně a transparentně. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby regulační orgán při plnění svých regulačních úkolů svěřených mu touto směrnicí a souvisejícími právními akty:

5.   Za účelem ochrany nezávislosti regulačního orgánu členské státy zejména zajistí, aby:

S ohledem na první pododstavec písm. d) členské státy zajistí vhodný rotační systém pro radu nebo nejvyšší vedení. Členy rady nebo, pokud regulační orgán radu nemá, jeho vrcholného vedení je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva.

Členské státy mohou stanovit následnou kontrolu roční účetní závěrky regulačního orgánu, kterou provádí nezávislý auditor.

6.   Do 5. července 2026 a poté každé čtyři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dodržování zásady nezávislosti uvedené v tomto článku vnitrostátními orgány. Komise tyto zprávy zveřejní.

1.   Regulační orgán má tyto povinnosti:

2.   Pokud to některý členský stát stanoví, mohou povinnosti monitorování stanovené v odstavci 1 vykonávat jiné orgány než regulační orgán. V takovém případě se informace, které jsou výsledkem takového monitorování, zpřístupní co nejdříve regulačnímu orgánu.

Regulační orgán při zachování své nezávislosti, aniž jsou dotčeny jeho konkrétní pravomoci, a v souladu se zásadou zlepšování právní úpravy, konzultuje při výkonu povinností uvedených v odstavci 1 s provozovateli přepravních soustav zemního plynu a provozovateli vodíkových sítí, je-li to vhodné, a úzce spolupracuje s jinými relevantními vnitrostátními orgány, je-li to vhodné.

Žádné schválení regulačním orgánem nebo ACER podle této směrnice nebrání tomu, aby v budoucnu regulační orgány v řádně odůvodněných případech použily své pravomoci podle tohoto článku nebo aby jakýkoli jiný příslušný orgán nebo Komise uložily sankce.

3.   Je-li podle článku 61 nebo 68 určen nezávislý provozovatel soustavy nebo nezávislý provozovatel vodíkové přepravní sítě, musí regulační orgán vedle povinností, které má plnit podle odstavce 1 tohoto článku, rovněž:

4.   Členské státy zajistí, aby regulačním orgánům byly uděleny pravomoci, které jim umožní účinně a rychle plnit povinnosti uvedené v odstavcích 1, 3 a 6. Za tímto účelem má regulační orgán alespoň tyto pravomoci:

5.   Regulační orgán nacházející se v členském státě, v němž má sídlo síť ENTSO pro zemní plyn, ENNOH nebo subjekt EU DSO, má pravomoc ukládat těmto subjektům účinné, přiměřené a odrazující sankce, pokud neplní své povinnosti podle této směrnice, nařízení (EU) 2024/1789 nebo jakýchkoli relevantních právně závazných rozhodnutí regulačního orgánu nebo ACER, nebo navrhnout, aby takové sankce uložil příslušný soud.

6.   Pokud byl určen nezávislý provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel integrované vodíkové přepravní sítě v souladu s kapitolou IX, oddílem 3, musí mít regulační orgán vedle povinností a pravomocí podle odstavců 1 a 4 tohoto článku alespoň tyto povinnosti a pravomoci:

7.   Regulační orgány jsou odpovědné za stanovování nebo schvalování alespoň metodik pro výpočet nebo stanovení podmínek s dostatečným předstihem předtím, než vstoupí v platnost, pro:

8.   Metodiky či podmínky uvedené v odstavci 7 jsou zveřejňovány.

9.   Při stanovování nebo schvalování sazeb nebo metodik a vyrovnávacích služeb podle odstavce 7 regulační orgány zajistí, aby byly provozovatelům přepravních a distribučních soustav a, aniž je dotčeno rozhodnutí členského státu podle čl. 35 odst. 4, provozovatelům vodíkových sítí poskytnuty přiměřené krátkodobé i dlouhodobé pobídky ke zvyšování účinnosti, podpoře integrace trhu a bezpečnosti dodávek a souvisejícím výzkumným činnostem.

10.   Regulační orgány monitorují řízení přetížení ve vnitrostátních přepravních sítích a ve vodíkových přepravních sítích, včetně propojovacích vedení a vodíkových propojovacích vedení, a uplatňování pravidel pro řízení přetížení. Za tímto účelem předkládají provozovatelé přepravních soustav, provozovatelé vodíkových přepravních sítí nebo subjekty působící na trhu regulačním orgánům svá pravidla pro řízení přetížení, včetně přidělování kapacity. Regulační orgány mohou požadovat změny těchto pravidel.

1.   Regulační orgány mají právo v případě potřeby požadovat od provozovatelů přepravní a distribuční soustavy zemního plynu, provozovatelů zařízení pro skladování zemního plynu a zařízení LNG, provozovatelů zařízení pro skladování vodíku a vodíkových terminálů a provozovatelů vodíkových sítí, aby změnili podmínky, včetně sazeb nebo metodik uvedených v tomto článku, tak aby byly přiměřené a používaly se nediskriminačním způsobem. Je-li režim přístupu ke skladování zemního plynu stanoven podle čl. 33 odst. 3, nezahrnuje tento úkol změnu sazeb. Je-li režim přístupu k vodíkovým sítím, vodíkovým terminálům nebo zařízením pro skladování vodíku založen na sjednaném přístupu třetích stran v souladu s čl. 35 odst. 4, čl. 36 odst. 1 nebo čl. 37 odst. 2, nezahrnuje tento úkol změnu sazeb. Pokud dojde při stanovování sazeb za přepravu a distribuci zemního plynu a případných sazeb za vodíkové sítě ke zpoždění, jsou regulační orgány oprávněny stanovit nebo schválit takové sazby nebo metodiky předběžně a rozhodnout o přiměřených kompenzačních opatřeních, pokud se konečné sazby nebo metodiky od těchto předběžných sazeb nebo metodik liší.

2.   Kdokoli může na provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy zemního plynu, zařízení pro skladování zemního plynu nebo zařízení LNG nebo provozovateli vodíkové sítě, zařízení pro skladování vodíku nebo vodíkového terminálu podat v souvislosti s jeho povinnostmi podle této směrnice stížnost regulačnímu orgánu, který jakožto orgán pro řešení sporů vydá rozhodnutí do dvou měsíců po jejím obdržení. Tuto lhůtu je možné prodloužit o dva měsíce, pokud regulační orgán potřebuje další informace. Tuto prodlouženou lhůtu je možné dále prodloužit po dohodě se stěžovatelem. Rozhodnutí regulačního orgánu má závazný účinek, dokud není případně zrušeno v řízení o opravném prostředku.

3.   Každá dotčená osoba, která má právo si stěžovat na rozhodnutí o metodikách přijaté podle tohoto článku nebo, má-li regulační orgán konzultační povinnost, na navrhované sazby nebo metodiky, může ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění rozhodnutí nebo návrhu rozhodnutí nebo v kratší lhůtě stanovené členskými státy podat stížnost za účelem jeho přezkoumání. Tato stížnost nemá odkladný účinek.

4.   Členské státy vytvoří vhodné a účinné mechanismy pro regulaci, kontrolu a transparentnost tak, aby zabránily jakémukoli zneužívání dominantního postavení, zejména ke škodě spotřebitelů, a bezohlednému chování. Tyto mechanismy berou v úvahu ustanovení Smlouvy o fungování EU, a zejména její článek 102.

5.   Členské státy zajistí, aby v souladu s jejich vnitrostátním právem byla přijata vhodná opatření, včetně správních opatření nebo trestních řízení proti odpovědným fyzickým nebo právnickým osobám, pokud nejsou dodržena pravidla o důvěrnosti stanovená touto směrnicí.

6.   Podáním stížností uvedených v odstavcích 2 a 3 není dotčen výkon práva na opravný prostředek podle práva Unie nebo práva členských států.

7.   Rozhodnutí přijatá regulačními orgány musí být plně odůvodněná a oprávněná, aby byl možný jejich soudní přezkum. Musí být dostupná veřejnosti a zároveň musí zachovávat důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu.

8.   Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly vhodné mechanismy, v jejichž rámci má osoba, které se rozhodnutí regulačního orgánu týká, právo podat opravný prostředek k subjektu, který je na zúčastněných stranách a jakékoli vládě nezávislý.

1.   Regulační orgány úzce spolupracují a vzájemně se konzultují, zejména v rámci ACER, a poskytují si navzájem i ACER jakékoli informace nezbytné pro plnění jejich úkolů podle této směrnice. U předávaných informací zajistí přijímající orgán stejnou úroveň důvěrnosti, jaká je vyžadována od orgánu, který informaci poskytl.

2.   Regulační orgány spolupracují přinejmenším na regionální úrovni s cílem:

3.   Regulační orgány jsou oprávněny uzavírat dohody o vzájemné spolupráci za účelem rozvoje spolupráce v oblasti regulace.

4.   Opatření uvedená v odstavci 2 se provádějí podle potřeby v úzké konzultaci s dalšími příslušnými vnitrostátními orgány a aniž jsou dotčeny konkrétní pravomoci těchto vnitrostátních orgánů.

5.   Komise má pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 90 s cílem doplnit tuto směrnici stanovením rámcových pokynů ohledně rozsahu povinností regulačních orgánů týkajících se vzájemné spolupráce a spolupráce s ACER.

6.   Regulační orgány nebo ve vhodných případech jiné příslušné orgány mohou konzultovat a spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí, včetně smluvních stran Energetického společenství, ve vztahu k otázkám provozování infrastruktury pro zemní plyn a vodík vedoucí do třetích zemí a z nich s cílem zajistit v případě dotčené infrastruktury jednotné uplatňování této směrnice na území a v teritoriálním moři členského státu.

1.   Kterýkoli regulační orgán a Komise si mohou vyžádat stanovisko ACER k tomu, zda je rozhodnutí regulačního orgánu v souladu s kodexy sítě a rámcovými pokyny přijatými podle této směrnice nebo podle nařízení (EU) 2024/1789.

2.   ACER poskytne do tří měsíců ode dne obdržení žádosti své stanovisko regulačnímu orgánu, který si je vyžádal, nebo Komisi a rovněž regulačnímu orgánu, který dotyčné rozhodnutí vydal.

3.   Pokud regulační orgán, který rozhodnutí vydal, nenaplní stanovisko ACER do čtyř měsíců ode dne, kdy jej obdržel, uvědomí o tom ACER Komisi.

4.   Kterýkoli regulační orgán může Komisi uvědomit, má-li za to, že rozhodnutí důležité pro přeshraniční obchod přijaté jiným regulačním orgánem není v souladu s kodexy sítě a rámcovými pokyny přijatými podle této směrnice nebo podle nařízení (EU) 2024/1789, a to do dvou měsíců ode dne tohoto rozhodnutí.

5.   Pokud Komise do dvou měsíců poté, co ji uvědomila ACER v souladu s odstavcem 3 nebo regulační orgán v souladu s odstavcem 4, nebo z vlastního podnětu do tří měsíců ode dne rozhodnutí shledá, že dané rozhodnutí regulačního orgánu vyvolává vážné pochybnosti z hlediska jeho slučitelnosti s kodexy sítě a rámcovými pokyny přijatými podle této směrnice nebo podle nařízení (EU) 2024/1789, může Komise rozhodnout o dalším projednání dané věci. V takovém případě vyzve regulační orgán a účastníky řízení před regulačním orgánem, aby předložili připomínky.

6.   Pokud se Komise rozhodne danou věc dále projednat v souladu s odstavcem 5, vydá do čtyř měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí konečné rozhodnutí:

7.   Pokud Komise nepřijala rozhodnutí o dalším projednání dané věci nebo konečné rozhodnutí ve lhůtách stanovených v odstavcích 5 a 6, má se za to, že proti rozhodnutí regulačního orgánu nevznesla námitky.

8.   Regulační orgán naplní rozhodnutí Komise vyžadující zrušení jeho rozhodnutí do dvou měsíců a uvědomí o tom Komisi.

9.   Komise má pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 90 s cílem doplnit tuto směrnici stanovením rámcových pokynů, ve kterých jsou uvedeny podrobnosti postupu pro uplatňování tohoto článku.

1.   Členské státy uloží dodavatelským podnikům povinnost uchovávat pro potřeby vnitrostátních orgánů, včetně regulačního orgánu a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a Komise, za účelem plnění jejich úkolů alespoň po dobu pěti let relevantní údaje týkající se všech transakcí se smlouvami na dodávky zemního plynu a vodíku a deriváty na zemní plyn a vodík s velkoodběrateli a provozovateli přepravních soustav, zařízení pro skladování zemního plynu a zařízení LNG a s provozovateli vodíkových sítí, zařízení pro skladování vodíku a vodíkových terminálů.

2.   Údaje musí obsahovat podrobnosti o vlastnostech příslušných transakcí, jako například pravidla upravující trvání, dodání a plnění, množství, data a časy uskutečnění a ceny transakcí a informace k identifikaci dotčeného velkoodběratele, jakož i stanovené podrobnosti o všech nenaplněných smlouvách na dodávky zemního plynu a vodíku a derivátech na zemní plyn a vodík.

3.   Regulační orgán může rozhodnout, že části těchto informací poskytne účastníkům trhu, za podmínky, že se nezveřejní informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které se týkají jednotlivých účastníků trhu nebo jednotlivých transakcí. Tento odstavec se nevztahuje na informace o finančních nástrojích, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/65/EU.

4.   Komise má pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci s cílem doplnit tuto směrnici v souladu s článkem 90 stanovením rámcových pokynů vymezujících metodiky a opatření pro vedení záznamů, jakož i formu a obsah údajů, které mají být uchovávány.

5.   Pokud jde o transakce s deriváty na zemní plyn a vodík dodavatelských podniků s velkoodběrateli a provozovateli přepravních soustav zemního plynu, provozovateli zařízení pro skladování zemního plynu a zařízení LNG a s provozovateli vodíkových sítí, zařízení pro skladování vodíku a vodíkových terminálů, použije se tento článek teprve poté, co Komise přijme rámcové pokyny uvedené v odstavci 4.

6.   Tento článek nezakládá vůči orgánům uvedeným v odstavci 1 další povinnosti pro subjekty spadající do oblasti působnosti směrnice 2014/65/EU.

7.   Potřebují-li orgány uvedené v odstavci 1 přístup k údajům, které uchovávají subjekty spadající do oblasti působnosti směrnice 2014/65/EU, poskytnou jim požadované údaje orgány příslušné podle uvedené směrnice.

1.   Opatření, která mohou členské státy přijmout podle této směrnice za účelem zajištění rovných podmínek, musí být v souladu se Smlouvou o fungování EU, zejména pak s článkem 36 uvedené smlouvy, a jiným právem Unie.

2.   Opatření uvedená v odstavci 1 musí být přiměřená, nediskriminační a transparentní. Smějí být uvedena v účinnost pouze po oznámení Komisi a vyžadují její schválení.

3.   Komise se k oznámení podle odstavce 2 vyjádří do dvou měsíců ode dne jeho obdržení. Tato lhůta začíná běžet dnem následujícím po obdržení úplných informací. Pokud se Komise v této dvouměsíční lhůtě nevyjádří, má se za to, že vůči oznámeným opatřením nevznesla námitky.

1.   Členské státy, které nejsou přímo napojeny na propojenou soustavu jiného členského státu, se mohou odchýlit od článků 3, 8, 34 nebo 60 nebo čl. 31 odst. 1. Každá taková výjimka pozbývá platnosti okamžikem, kdy je dokončeno první propojovací vedení s členským státem. Každá taková výjimka se oznámí Komisi.

2.   Členské státy mohou požádat Komisi o udělení výjimky z uplatňování článků 3, 8, 60 nebo 31 pro nejvzdálenější regiony ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU nebo pro jiné zeměpisně izolované oblasti. Každá taková výjimka pozbývá platnosti okamžikem dokončení připojení z regionu nebo oblasti k členskému státu na propojenou soustavu.

3.   Lucembursko se může odchýlit od článku 60. Každá taková výjimka se oznámí Komisi.

4.   Komise informuje členské státy o žádostech o výjimky na základě odstavce 2 před přijetím rozhodnutí, přičemž zohlední odůvodněné žádosti o důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu.

5.   Výjimky udělené Komisí podle odstavce 2 jsou časově omezené a podléhají podmínkám, jejichž cílem je zvýšit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a jeho integraci a zajistit, aby výjimky nebránily přechodu na energii z obnovitelných zdrojů nebo uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“.

6.   Výjimky udělené podle směrnice 2009/73/ES bez data skončení platnosti nebo bez stanovené doby platnosti pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2025. Členské státy, které ke dni 4. srpna 2024 stále využívají těchto výjimek, se mohou rozhodnout, že uplatní novou výjimku podle odstavců 1 nebo 7, nebo mohou požádat Komisi o udělení nové výjimky podle odstavce 2.

7.   Členské státy, které obdrží první komerční dodávku v rámci své první dlouhodobé smlouvy na dodávky zemního plynu po 4. srpnu 2024, se mohou odchýlit od čl. 3 odst. 1 až 4, čl. 4 odst. 1, článku 8, čl. 31 odst. 1, čl. 32 odst. 1, článku 34, čl. 39 odst. 1 až 5, článku 43, čl. 44 odst. 6 a článků 46, 60, 61 a 75. Každá taková výjimka se oznámí Komisi. Výjimka pozbývá platnosti deset let po obdržení první komerční dodávky na základě jejich první dlouhodobé smlouvy na dodávky zemního plynu.

8.   Oznámení o výjimkách udělených členskými státy podle odstavců 1, 3 a 7 a rozhodnutí Komise o udělení výjimek podle odstavců 2, 5 a 6 se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

1.   Členské státy mohou udělit výjimky z uplatňování článku 46, 68 nebo 71 na vodíkové sítě nacházející se v nejvzdálenějších regionech ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU a v izolovaných regionech s těmito kódy NUTS 2 a NUTS 3 společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) zavedené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 (52):

2.   Jakákoli výjimka udělená podle odstavce 1 se zveřejní a oznámí Komisi.

3.   Výjimky udělené podle odstavce 1 pozbývají platnosti 15 let ode dne, kdy byly uděleny, a v každém případě nejpozději 31. prosince 2044. Tyto výjimky se neobnovují. Členské státy zruší výjimku udělenou podle odstavce 1, pokud se vodíková síť, na kterou se tato výjimka vztahuje, rozšíří mimo izolovaný region nebo se připojí k vodíkovým sítím nacházejícím se mimo něj.

4.   Každých sedm let ode dne udělení výjimky podle odstavce 1 nebo na odůvodněnou žádost Komise zveřejní regulační orgán členského státu, který výjimku udělil, posouzení dopadu této výjimky na hospodářskou soutěž, rozvoj infrastruktury a fungování trhu. Dospěje-li po tomto posouzení dopadu k závěru, že by další uplatňování výjimky znamenalo riziko narušení hospodářské soutěže nebo nepříznivého vlivu na účinné zavádění vodíkové infrastruktury nebo rozvoje trhu s vodíkem v členském státě nebo v Unii, členský stát výjimku zruší.

1.   V případě dálkových přepravních plynovodů pro zemní plyn mezi členským státem a třetí zemí dokončených před dnem 23. května 2019 může členský stát, v němž se nachází první bod, kde se tento dálkový přepravní plynovod připojuje k síti členského státu, na základě objektivních důvodů, jako je umožnění navrácení vynaložených investic, nebo z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek rozhodnout o udělení výjimek z článků 31, 60, 71 a 72, z čl. 78 odst. 7 a 9 a z čl. 79 odst. 1 pro úseky tohoto dálkového přepravního plynovodu pro zemní plyn nacházející se na jeho území a v jeho teritoriálním moři, není-li tato výjimka na újmu hospodářské soutěži nebo účinnému fungování vnitřního trhu se zemním plynem či bezpečnosti dodávek v Unii.

Tato výjimka je časově omezená na nejvýše 20 let na základě objektivního odůvodnění, přičemž ji lze v odůvodněných případech prodloužit, a může být vázána na podmínky přispívající ke splnění podmínek uvedených v prvním pododstavci.

Tyto výjimky se nevztahují na dálkové přepravní plynovody mezi členským státem a třetí zemí, která má povinnost provést tuto směrnici ve svém právním řádu a která ji v něm účinně provádí na základě dohody uzavřené s Unií.

2.   Jestliže se dotčený dálkový přepravní plynovod nachází na území více než jednoho členského státu, rozhodne o tom, zda pro tento dálkový přepravní plynovod udělit výjimku, členský stát, na jehož území se nachází první připojovací bod k síti členských států, po konzultaci se všemi dotčenými členskými státy.

Na žádost dotčených členských států se může Komise rozhodnout, že bude jednat jako pozorovatel při konzultacích mezi členským státem, na jehož území se nachází první připojovací bod, a třetí zemí, týkajících se jednotného uplatňování této směrnice na území a v teritoriálním moři členského státu, v němž se nachází první propojovací bod, včetně udělení výjimek pro tyto dálkové přepravní plynovody.

3.   Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být přijata do 24. května 2020. Členské státy oznámí taková rozhodnutí Komisi a zveřejní je.

4.   Do 5. srpna 2026 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výjimkách udělených podle tohoto článku. Zpráva zejména posoudí dopad těchto výjimek na účinné fungování vnitřního trhu se zemním plynem, jakož i na bezpečnost dodávek energie a základní bezpečnostní zájmy Unie a členských států.

1.   Aniž jsou dotčeny jiné povinnosti podle práva Unie a rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy, mohou být stávající dohody mezi členským státem a třetí zemí o provozování dálkového přepravního plynovodu nebo těžební plynovodní sítě ponechány v platnosti, dokud nevstoupí v platnost nová dohoda mezi Unií a touto třetí zemí nebo dokud se neuplatní postup stanovený v odstavcích 2 až 15.

2.   Aniž je dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy, jestliže členský stát hodlá zahájit jednání se třetí zemí s cílem změnit, prodloužit, upravit, obnovit nebo uzavřít se třetí zemí dohodu o provozování dálkového přepravního plynovodu nebo vodíkového propojovacího vedení týkající se záležitostí, které zcela či zčásti spadají do oblasti působnosti této směrnice nebo nařízení (EU) 2024/1789, svůj záměr písemně oznámí Komisi.

Toto oznámení musí zahrnovat relevantní dokumentaci a údaje o tom, jakými ustanoveními se mají jednání zabývat nebo jaká ustanovení mají být opětovně předmětem jednání, jakož i cíle jednání a jakékoli další relevantní informace, a být předáno Komisi alespoň pět měsíců před zamýšleným zahájením jednání.

3.   V návaznosti na oznámení podle odstavce 2 přijme Komise rozhodnutí, jímž členskému státu udělí oprávnění zahájit formální jednání se třetí zemí o části dohody, která může mít dopad na společná pravidla Unie, ledaže se domnívá, že by zahájení těchto jednání:

4.   Při provádění posouzení podle odstavce 3 vezme Komise v úvahu, zda se zamýšlená dohoda týká dálkového přepravního plynovodu nebo těžebního plynovodu, který přispívá k diverzifikaci dodávek a dodavatelů zemního plynu prostřednictvím nových zdrojů zemního plynu.

5.   Ve lhůtě 90 dní od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 2 přijme Komise rozhodnutí, jímž členskému státu udělí nebo odmítne udělit oprávnění zahájit jednání s cílem změnit, prodloužit, upravit, obnovit nebo uzavřít dohodu se třetí zemí. Pokud jsou k přijetí rozhodnutí zapotřebí dodatečné informace, začíná lhůta 90 dní běžet ode dne obdržení těchto dodatečných informací.

6.   V případě, že Komise přijme rozhodnutí, jímž odmítne udělit členskému státu oprávnění zahájit jednání s cílem změnit, prodloužit, upravit, obnovit nebo uzavřít dohodu se třetí zemí, informuje o tom příslušný členský stát a své rozhodnutí zdůvodní.

7.   Rozhodnutí, jimiž se členskému státu uděluje nebo odmítá udělení oprávnění zahájit jednání s cílem změnit, prodloužit, upravit, obnovit nebo uzavřít dohodu se třetí zemí, se přijímají prostřednictvím prováděcích aktů přijatých postupem podle čl. 90 odst. 2.

8.   Komise může vydat pokyny a může požádat o to, aby byla do navrhované dohody zahrnuta konkrétní ustanovení s cílem zajistit slučitelnost s právem Unie v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/684 (53).

9.   Komise je ve všech fázích jednání, jejichž cílem je změnit, prodloužit, upravit, obnovit nebo uzavřít dohodu, průběžně informována o pokroku a výsledcích těchto jednání a v souladu s rozhodnutím (EU) 2017/684 může požádat o účast na těchto jednáních mezi členským státem a třetí zemí.

10.   Komise informuje Evropský parlament a Radu o rozhodnutích přijatých podle odstavce 5.

11.   Před podpisem dohody se třetí zemí oznámí dotčený členský stát Komisi výsledky jednání a poskytne jí vyjednané znění této dohody.

12.   Po oznámení podle odstavce 11 Komise posoudí znění vyjednané dohody podle odstavce 3. Pokud Komise dospěje k názoru, že jednání vyústila v dohodu, která je v souladu s odstavcem 3, udělí členskému státu oprávnění takovou dohodu podepsat a uzavřít.

13.   Komise přijme rozhodnutí, jímž udělí členskému státu oprávnění podepsat a uzavřít dohodu se třetí zemí, nebo jímž toto udělení oprávnění odmítne, ve lhůtě 90 dní od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 11. Pokud jsou k přijetí rozhodnutí zapotřebí dodatečné informace, začíná lhůta 90 dní běžet ode dne obdržení těchto dodatečných informací.

14.   Pokud Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 13, jímž udělí členskému státu oprávnění podepsat a uzavřít dohodu se třetí zemí, oznámí dotčený členský stát Komisi uzavření dohody a její vstup v platnost, jakož i veškeré následné změny statusu uvedené dohody.

15.   V případě, že Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 13, jímž odmítne udělit členskému státu oprávnění podepsat a uzavřít dohodu se třetí zemí, informuje o tom dotčený členský stát a své rozhodnutí zdůvodní.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 9, 62, 72, 80, 81 a 82 je svěřena Komisi na dobu neurčitou ode dne 4. srpna 2024.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 9, 62, 72, 80, 81 a 82 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 9, 62, 72, 80, 81 nebo 82 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Do 31. prosince 2030 provede Komise přezkum této směrnice a za tímto účelem předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ke které v případě potřeby připojí vhodné legislativní návrhy. Tento přezkum se zaměří zejména na uplatňování článku 9 a souvisejících definic v článku 2 s cílem posoudit, zda zařízení, která začnou fungovat od 1. ledna 2031, prokazují vyšší úspory emisí skleníkových plynů z používání nízkouhlíkových paliv a nízkouhlíkového vodíku, aby získala certifikaci podle uvedeného článku.

2.   Do 5. srpna 2035 zveřejní Komise sdělení, v němž posoudí provádění článku 46, pokud jde o provozovatele vodíkových distribučních sítí, a provádění článků 68 a 69, pokud jde o provozovatele vodíkových přepravních sítí.

3.   Do 5. srpna 2034 zveřejní ACER pro účely sdělení Komise podle odstavce 2 tohoto článku zprávu o dopadu článků 46, 68 a 69 na fungování, hospodářskou soutěž, likviditu, rozvoj vodíkové infrastruktury a transparentnost trhu s vodíkem. Zpráva ACER zahrnuje konzultace s příslušnými zúčastněnými stranami.

1.   Do 5. srpna 2026 členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 6, 8 až 31, 33, 35 až 38, čl. 39 odst. 1 písm. a) a odst. 3, 4, 7, 8 a 9, čl. 40 odst. 1, články 41, 42 a 43, čl. 44 odst. 1, 2, 7 a 8, článkem 45, čl. 46 odst. 2 a 3, články 50 až 59 a 62, čl. 64 odst. 11, články 68 až 75, čl. 76 odst. 5, články 77, 78 a 79, čl. 81 odst. 1 a6, články 82 a 83 a přílohami I a II. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.