ZPRÁVA o evropské bezpečnostní strategii a EBOP

o evropské bezpečnostní strategii a EBOP

(2008/2202(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii,

–       s ohledem na Lisabonskou smlouvu,

–       s ohledem na Evropskou bezpečnostní strategii (EBS) nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“ schválenou Evropskou radou dne 12. prosince 2003,

–       s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou schválila Evropská rada dne 12. prosince 2003,

–       s ohledem na závěry předsednictví přijaté na zasedání Evropské rady ve dnech 11.–12. prosince 2008 a zprávu generálního tajemníka/vysokého představitele o provádění EBS[1],

–       s ohledem na závěry zasedání Evropské rady o Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP) ze dne 12. prosince 2008,

–       s ohledem na zprávu vysokého představitele a Evropské komise pro Evropskou radu nazvanou „Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost“,

–       s ohledem na společnou akci Rady 2008/851/SZBP přijatou dne 10. listopadu 2008 o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska[2];

–       s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 o evropské bezpečnostní strategii[3],

–       s ohledem na své usnesení o provádění evropské bezpečnostní strategie v rámci EBOP ze dne 16. listopadu 2006[4],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 5. června 2008 o provádění Evropské bezpečnostní strategie a EBOP[5],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 10. července 2008 o vesmíru a bezpečnosti[6]:

–       s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0032/2009),

Obecné poznámky

1.      poukazuje na to, že Evropská unie potřebuje k podpoře míru a mezinárodní bezpečnosti, obraně svých zájmů ve světě, ochraně bezpečnosti svých občanů, přispění ke skutečné mnohostrannosti, podpoře hájení lidských práv a demokratických hodnot po celém světě a udržení celosvětového míru rozvíjet svou strategickou autonomii prostřednictvím silné a účinné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky;

2.      uznává, že EU musí tyto cíle sledovat prostřednictvím mnohostranné spolupráce v mezinárodních organizacích, zejména v OSN, a prostřednictvím partnerství s dalšími klíčovými subjekty v souladu s Chartou OSN, zásadami Helsinského závěrečného aktu a Pařížskou chartou;

3.      znovu připomíná potřebu reformovat Organizaci spojených národů, aby byla schopná beze zbytku plnit své povinnosti a účinně jednat při nalézání řešení globálních výzev a v reakci na klíčové hrozby;

4.      domnívá se, že mnoho z nových hrozeb nemá pouze vojenský charakter a nelze je řešit výlučně vojenskými prostředky;

5.      konstatuje, že tato politika musí spojovat využití jak civilních, tak vojenských prostředků a schopností, a vyžaduje úzkou a bezproblémovou spolupráci všech zúčastněných;

6.      zdůrazňuje, že spojení úsilí a kapacit na úrovni EU je zásadní pro překonání kombinovaných dopadů zvyšování nákladů na vojenský materiál a stávajícího omezení výdajů na obranu;

7.      konstatuje, že politika společné obrany v Evropě vyžaduje integrované evropské ozbrojené síly, jež musí být následně vybaveny společnými zbraňovými systémy, aby byla zaručena jejich společná povaha a interoperabilita;

8.      zdůrazňuje, že transparentnost a účelné vynakládání prostředků, stejně jako parlamentní odpovědnost a dodržování mezinárodních závazků v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, má zásadní význam pro zajištění podpory evropské obrany ze strany veřejnosti; zdůrazňuje přitom zejména význam účinné parlamentní kontroly EBOP v úzké spolupráci mezi Evropským parlamentem a parlamenty členských států EU;

9.      domnívá se, že aktualizovaná EBS a budoucí strategická koncepce NATO by měly být ve vzájemném souladu a že by to mělo být zohledněno v prohlášení, které bude přijato v dubnu 2009 na summitu NATO ve Štrasburku/Kehlu;

10.    zdůrazňuje, že úplné a včasné provedení EBS má klíčový význam;

11.    vítá zprávu Rady o provádění EBS; připomíná však, že vzhledem k tomu, že mnoho z cílů EBS z roku 2003 zůstává z velké části nesplněno, by Evropská unie – posílená Lisabonskou smlouvou – měla hrát rozhodnější úlohu při prosazování legitimity, transparentnosti a efektivity institucí správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku;

12.    vítá zahájení mise EBOP nazvané ATALANTA a namířené proti pirátství u břehů Somálska; připomíná však Radě, Komisi a členským státům EU, že důvody problému pirátství v této oblasti mají hlubší kořeny, včetně chudoby a selhání státu, a žádá, aby evropská opatření šla při řešení těchto problémů více do hloubky;

13.    opakovaně zdůrazňuje svou výzvu, aby byly prostřednictvím EBS a EBOP poskytnuty veškeré záruky pro zajištění úspěšného provedení rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820, pokud jde o podporu rovné účasti žen ve všech oblastech a rozhodnutích, jež se týkají míru a bezpečnosti a jež systematicky začleňují páchání sexuálního násilí proti ženám v konfliktních situacích mezi válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; lituje příliš pomalého tempa pokroku v oblasti rovnosti mezi ženami a muži v operacích EBOP;

Evropské bezpečnostní zájmy

14.    poukazuje na to, že se ve členských státech dosud příliš často uvažují pouze vnitrostátní bezpečnostní zájmy, čímž se opomíjí společná odpovědnost za ochranu společných evropských zájmů; domnívá se, že tento přístup je kontraproduktivní, a naléhavě žádá členské státy, aby uvažovaly v širších souvislostech ve snaze učinit z EU důležitějšího hráče na mezinárodní scéně, a dosáhnout tak účinnějšího zajištění evropské bezpečnosti;

15.    považuje proto za nezbytné vymezit společné bezpečnostní zájmy EU; zdůrazňuje, že EU může vytvořit koherentnější a účinnější společnou politiku, pouze pokud bude mít jasnou představu o svých společných zájmech;

16.    je toho názoru, že kromě výzev uvedených v EBS přijaté v roce 2003 k bezpečnostním zájmům Unie patří ochrana jejích občanů a jejích zájmů vně i uvnitř EU, bezpečnost jejích sousedů, ochrana vnějších hranic a kritických infrastruktur, zlepšení bezpečnosti kybernetického prostoru, zabezpečení dodávek energií a námořních cest, ochrana jejích vesmírných prostředků a ochrana proti následkům změny klimatu;

Evropské bezpečnostní cíle

17.    konstatuje, že EU uznává mezinárodní řád spočívající na zásadě účinné mnohostrannosti založené na mezinárodní právu, a součástí evropského přesvědčení je, že žádný národ nemůže čelit novým hrozbám osamocen;

18.    domnívá se, že Evropská unie musí jednoznačněji definovat své cíle, pokud jde o její úlohu ve světě; zastává názor, že by Evropská unie neměla usilovat o získání podobného velmocenského postavení, jaké mají Spojené státy, nýbrž že by namísto toho měla zaručit bezpečnost svou i ve svém okolí;

19.    zdůrazňuje, že Evropská unie upřednostňuje v EBOP předcházení krizí; poukazuje na to, že bezpečnost a právní stát jsou nezadatelnými předpoklady pro rozvoj a dlouhodobou stabilitu;

Vytváření evropské bezpečnostní strategie

20.    konstatuje, že EBS z roku 2003 upozorňuje na hlavní hrozby, které před Evropskou unií stojí (terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, rozpad států a organizovaná trestná činnost), a určuje strategické cíle, které se staly základem pro dílčí strategie;

21.    blahopřeje francouzskému předsednictví k jeho iniciativám týkajícím se EBOP; bere na vědomí zprávu vysokého zástupce o provádění EBS, jak ji schválila Evropská rada dne 11. prosince 2008, a vítá skutečnost, že bylo přijato hodně doporučení z předchozí zprávy Parlamentu o EBS a EBOP, zejména, pokud jde o:

–       kybernetickou bezpečnost,

–       zabezpečení energie, včetně zajištění dodávek pro Evropu,

–       nevyřešené regionální spory v sousedství EU,

–       výzvy na africkém kontinentu,

–       následky změny klimatu,

–       konkurenci při získávání přírodních zdrojů,

–       projekty na posílení civilních a vojenských kapacit,

–       důležitost prostoru naší společné bezpečnosti;

–       námořní bezpečnost;

22.    vítá závazek Rady, že by Evropa měla být skutečně schopná v následujících letech v rámci stanovené míry ambicí, mimo jiné nasadit 60 000 mužů do velké operace do 60 dnů v rámci řady operací plánovaných jako součást základního cíle na rok 2010 a v rámci civilního základního cíle na rok 2010, a dále společně plánovat a vést:

–       dvě operace pro stabilizaci a obnovu s účastí vhodného civilního prvku, podporované nejvýše 10 000 muži na nejméně dva roky,

–       dvě operace rychlé reakce na omezenou dobu s využitím mj. bojových skupin EU,

–       nouzovou operaci pro evakuaci evropských státních příslušníků (do deseti dnů), při zohlednění prvořadé úlohy každého státu, pokud jde o jeho státní příslušníky, a s využitím konzulární koncepce vedoucího státu,

–       misi námořního nebo leteckého dohledu/zákazu,

–       operaci civilně-vojenské humanitární pomoci až na dobu 90 dnů,

–       přibližně desítku civilních misí EBOP (mimo jiné pokud jde o policii, právní stát, civilní správu, civilní ochranu, reformu bezpečnostního sektoru a pozorovací mise) různých formátů, mimo jiné v situaci rychlé akce, včetně rozsáhlé mise (případně až 3000 odborníků), jež by mohly trvat až několik let;

23.    vyjadřuje však politování nad nejasným způsobem předkládání závěrů týkajících se EBS a EBOP (čtyři dokumenty místo jednoho); lituje často vágního znění, které nepopisuje skutečnou strategii; kritizuje skutečnost, že Rada nesplnila požadavek Parlamentu týkající se bílé knihy a že je proto nepravděpodobné, že by byla zahájena plodná a široká veřejná diskuse;

24.    vyjadřuje dále politování nad tím, že Rada nezvážila požadavky Parlamentu z předchozích zpráv o EBS a EBOP, zejména pokud jde o

–       vymezení společných evropských bezpečnostních zájmů,

–       vymezení kritérií pro zahájení misí EBOP,

–       návrhy na nové partnerství EU-NATO,

–       řešení otázky vnitrostátních „námitek“;

25.    navrhuje, aby byla EBS každých pět let, na začátku nového legislativního období EU, revidována;

26.    vyjadřuje politování nad relativně nedostatečným pokrokem při posilování spolupráce EU v oblasti obrany od roku 2003; znovu proto požaduje vypracování bílé knihy o evropské bezpečnosti a obraně jako nástroje k zahájení široké veřejné diskuse a k zajištění účinného uplatňování EBS;

27.    vyjadřuje politování nad tím, že revize evropská bezpečnostní strategie i přes důkladné přípravy nevedla, v důsledku ztráty tempa způsobené tím, že se Lisabonská smlouva ocitla ve slepé uličce, ke zcela nové strategické orientaci, ale pouze ke zprávě popisující každodenní politické starosti, tak jak přicházejí; konstatuje, že škála hrozeb byla rozšířena mj. na bezpečnost kybernetického prostoru a pirátství, avšak ještě ne na celosvětovou finanční krizi; vítá inovace při revizi strategie, jako je zaměření na změnu klimatu, zabezpečení energie (včetně, pokud jde o jadernou oblast, podpory mnohostranného jaderného palivového cyklu a mnohostranné dohody o zákazu výroby štěpného materiálu na jaderné zbraně) a mezinárodní smlouvu o obchodu se zbraněmi, jakož i další smlouvy o odzbrojení, jako je nová úmluva z Osla o kazetové munici;

28.    považuje za nepřijatelné, že přijetí zprávy o revizi EBS předcházela pouze omezená parlamentní diskuse a žádná veřejná diskuse;

Vztah s Ruskem

29.    domnívá se, že eskalace násilí dosud přetrvávajících konfliktů v Jižní Osetii a Abcházii a následné uznání nezávislosti těchto provincií Ruskem zvýrazňuje naléhavost potřeby investovat do stabilních politických řešení pro tyto konflikty v našem sousedství; znovu připomíná svůj názor, že konflikty na Kavkaze nelze řešit vojensky, a opakovaně zásadně odsuzuje všechny, kdo se v průběhu konfliktu uchýlili k násilí; zdůrazňuje, že je třeba, aby další vývoj strategického partnerství s Ruskem zahrnoval smysluplný dialog o bezpečnosti, založený na závazku přijatém oběma stranami ohledně jimi sdílených hodnot, dodržování mezinárodního práva a územní celistvosti, a závazku k plnění povinností podle Helsinského závěrečného aktu;

30.    zdůrazňuje, že na bezpečnostní rozměr vztahů mezi EU a Ruskem a úlohu společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a EBOP nelze pohlížet nezávisle na širší evropské bezpečnostní architektuře, jež zahrnuje NATO, OBSE a mezinárodní dohody, jako jsou Smlouva o omezení protiraketové obrany (smlouva ABM) a Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě; domnívá se, že by příslušné kroky v této širší bezpečnostní struktuře měly být řešeny v dialogu s Ruskem i USA a žádá Radu, aby přijala otevřený a konstruktivní postoj k případným rozhovorům mezi EU, USA, Ruskem a členy OBSE, kteří nejsou členskými státy EU, o obnovení transatlantického konsenzu v oblasti bezpečnosti, založeného na Helsinském závěrečném aktu;

31.    vítá společnou akci, kterou podnikla Evropská unie, aby v reakci na válku v Gruzii sehrála úlohu zprostředkovatele mezi Ruskem a Gruzií; poukazuje na to, že Evropská unie svou rychlou reakcí a jednotou, která vedla k podpisu dohody o příměří a rychlému rozmístění monitorovací mise v rámci EBOP, prokázala schopnost zvládat krize a postupovat jednotně; vyslovuje uznání předsednictví EU za jeho pozitivní úlohu při zachovávání společného evropského přístupu;

32.    vítá rozhodnutí Rady ze dne 2. prosince 2008 o zřízení nezávislé komise pod vedením Evropské unie, která se bude zabývat příčinami konfliktu v Gruzii;

33.    bere na vědomí obavy, které zaznívají z baltských států, i jasné potvrzení ze strany NATO a jeho členských států, že jejich závazky podle článku 5 Severoatlantické smlouvy zůstávají nadále v platnosti;

34.    vítá, že se NATO rozhodlo opětovně využívat stávající komunikační kanály a že má být obnovena činnost Rady NATO-Rusko;

35.    domnívá se, že by EU i NATO měly pokračovat v upřímném a realistickém dialogu s Ruskem zahrnujícím oblasti, jako je regionální bezpečnost, energetika, raketová obrana, nešíření zbraní hromadného ničení, omezení ozbrojených sil a politika využívání kosmického prostoru;

36.    upozorňuje na skutečnost, že Rusko má pro Evropu vzhledem ke své geopolitické poloze, vojenské síle a politické váze, energetickému bohatství a hospodářskému potenciálu strategický význam;

Budování kapacit Evropy

37.    zdůrazňuje, že Evropská unie musí disponovat dostatečnými prostředky, aby mohla uplatňovat své politiky, a že kromě posílení diplomatických kapacit potřebuje proto civilní i vojenské kapacity k posílení EBOP a plnění svých povinností ve světě;

38.    poukazuje na to, že bylo v rámci EBOP od jejího vzniku provedeno 22 zásahů, z nichž 16 mělo civilní povahu; zdůrazňuje význam civilních složek EBOP; vítá v této souvislosti zřízení útvaru kapacit civilního plánování a provádění (CPCC) při Radě Evropské unie; vyzývá členské státy, aby vynaložily větší úsilí a daly k dispozici kvalifikovaný personál pro civilní mise EBOP; v této souvislosti zdůrazňuje význam Civilního základního cíle na rok 2010;

39.    zdůrazňuje rovněž, že – s nejvyšším důrazem na vojenský rozměr EBOP – je v oblasti civilních kapacit a prevence krizí pokrok příliš pomalý a že je v této oblasti naléhavě nutné, aby Rada i Komise navrhly novou dynamiku;

40.    je toho názoru, že by Evropská unie měla na základě civilních a vojenských základních cílů pokračovat v budování svých kapacit; konstatuje, že by měla usilovat o to, aby měla trvale k dispozici jednotku o síle 60 000 vojáků; opakuje své doporučení, že základem těchto ozbrojených sil by měly být Eurocorps, přičemž v případě potřeby by jednotka byla posílena o dodatečné námořní a vzdušné kapacity; vítá shodu Německa a Francie o kontinuitě německo-francouzské brigády na společných místech; dále se domnívá, že by Evropská unie měla mít trvale k dispozici přiměřený počet policejních úředníků, soudců a státních zástupců; považuje za zmatečné, že pojetí bojových skupin EU a konkrétní scénáře možných misí zjevně nevedou k použití bojových skupin v zahraničních operacích EU;

41.    poukazuje na skutečnost, že členské státy EU společně vydávají na obranu více než 200 miliard eur ročně, což představuje více než polovinu částky, kterou na obranu vynakládají Spojené státy; je i nadále hluboce znepokojen nedostatečnou efektivitou a spoluprací při vynakládání těchto prostředků; naléhavě proto vyzývá ke zvýšení úsilí o to, aby nedocházelo k nadbytečnému zdvojování činností prováděných členskými státy, zejména cestou specializace, sdílení stávajících kapacit a společného budování kapacit nových; vyjadřuje uznání Evropské obranné agentuře (EDA) za vynikající práci, kterou dosud odvedla, a vyzývá členské státy EU, aby plně využívaly její potenciál;

42.    zdůrazňuje, že potřebné kapacity jsou v případě operací ozbrojených sil, ostrahy hranic, ochrany kritické infrastruktury a zvládání katastrof často technologicky velmi podobné či dokonce stejné; vyzdvihuje skutečnost, že to vytváří nové příležitosti, jak využít synergií a zvýšit interoperabilitu mezi ozbrojenými a bezpečnostními silami;

43.    důrazně požaduje, aby Evropská unie a její členské státy zaměřily své úsilí na společné kapacity, které mohou být využity pro obranné i bezpečnostní účely; v této souvislosti považuje za velmi důležité zařízení pro satelitní zpravodajství, sledování a varování, bezpilotní vzdušné prostředky, vrtulníky a telekomunikační vybavení, stejně jako vzdušnou a námořní dopravu; žádá, aby byla pro chráněné telekomunikace a způsoby ochrany kritické infrastruktury vytvořena společná technická norma;

44.    vítá rozhodnutí přijaté řídícím výborem Evropské obranné agentury dne 10. listopadu 2008, o vytvoření evropské vzdušné přepravní flotily a bere na vědomí prohlášení o záměru účastnit se této iniciativy, podepsané ministry obrany dvanácti členských států EU;

45.    domnívá se, že je nezbytné umožnit využívání systémů Galileo a GMES pro bezpečnostní a obranné účely;

46.    podporuje pokračování dynamického rozvoje spolupráce vnitrostátních bojových sil směrem ke stále větší míře synchronizace; navrhuje tento proces a tyto bojové síly nazvat „Evropskými synchronizovanými ozbrojenými silami“, SAFE (Synchronized Armed Forces Europe);

47.    domnívá se, že SAFE poskytuje dostatečný manévrovací prostor pro neutrální členské státy EU i pro členské státy s vojenskými závazky, pro státy, kteří již dnes úzce spolupracují, i pro ty, kteří se dosud držely zpět; navrhuje pro organizaci SAFE model „opt-in“, který by se zakládal na dobrovolné větší míře synchronizace;

48.    v rámci SAFE podporuje statut evropského vojáka, který by upravoval vzdělávací normy, doktrínu nasazení a volnost jednání při nasazení, otázky práv a povinností, kvalitativní úroveň výzbroje a lékařskou péči a sociální pojištění pro případ úmrtí, zranění a neschopnosti služby;

49.    podporuje zásadu celoevropské dělby úkolů SAFE podle vojenských dovedností;

50.    vyslovuje se pro užší evropskou spolupráci v oblasti výcviku, údržby a logistiky jako zásadních předpokladů pro dosažení větší efektivity při vynakládání finančních prostředků na obranu;

Nutnost vytvořit nové struktury

51.    zastává názor, že schopnost EU provést samostatnou akci v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky by měla doznat zlepšení prostřednictvím cílově orientovaného posílení kapacit v oblasti analýzy, plánování, vedení a získávání informací; v této souvislosti vítá rozhodnutí Evropské rady pracovat na vytvoření integrované civilní a vojenské struktury pro strategické plánování pro operace a mise EBOP;

52.    vítá rovněž rozhodnutí Evropské rady vytvořit neformální skupinu EU-NATO na vysoké úrovni, jejímž úkolem bude pragmatickým způsobem posilovat spolupráci mezi oběma organizacemi;

53.    vyzývá k vytvoření autonomního s stálého operačního velitelství EU s kapacitou pro strategické plánování a vedení operací a misí EBOP;

54.    podporuje myšlenku vytvoření Rady ministrů obrany s cílem zvýšit koherenci mezi různými politikami národní obrany, a posílit tak příslušné vnitrostátní příspěvky k EBOP; zdůrazňuje cíl plné parlamentní kontroly misí a operací EBOP, také ze strany Evropského parlamentu;

55.    důrazně podporuje posílení evropského obranného a bezpečnostního trhu prostřednictvím přijetí  legislativních návrhů Komise o zadávání veřejných zakázek a převodů uvnitř Společenství a doporučuje přijetí dalších iniciativ k dosažení tohoto cíle, zejména v oblasti zajištění dodávek a bezpečnosti informací;

56.    vítá v této souvislosti přijetí společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu[7], který mění kodex chování pro vývoz zbraní v právně závazný nástroj; vítá dále, že se členským státům EU ponechává možnost přijmout ještě přísnější opatření;

57.    připomíná, že by společné zbraňové systémy měly být zajišťovány silným evropským obranným průmyslem, který bude schopen uspokojit dnešní a budoucí požadavky na evropskou vojenskou sílu a umožní Evropě dosáhnout soběstačnosti a nezávislosti;

58.    požaduje, aby bylo více finančních prostředků Společenství vynakládáno na podporu bezpečnostního výzkumu a společných výzkumných programů Komise a Evropské obranné agentury;

Nutnost vnést nového ducha

59.    považuje za zvláště důležité posílení Evropské bezpečnostní a obranné školy a její přeměnu na stálou strukturu, která více posílí rozvoj specificky evropské bezpečnostní kultury; naléhavě vyzývá Komisi, aby i po roce 2009 financovala výcvikové aktivity v oblasti řízení civilních krizí na úrovni EU;

60.    žádá přijetí dalších iniciativ týkajících se společného výcviku a společných norem pro personál, který má být nasazen a spolupracovat v civilních a vojenských operacích, posílení součinnosti mezi ozbrojenými silami a civilními zaměstnanci členských států EU, koordinace výcviku souvisejícího s krizemi, výměnných programů mezi ozbrojenými silami v Evropě a otevírání armád občanům dalších členských států

61.    důrazně podporuje úspěšné evropské programy, jako je Eurofighter, páteřní bojový letoun pro pět evropských vzdušných sil v následujících desetiletích; z tohoto důvodu by členské státy EU měly vybízet k takovým iniciativám a podporovat je;

°

°         °

62.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států a generálním tajemníkům Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Rady Evropy.

• [1]  S407/08.
• [2]  Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 33.
• [3]  Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 580.
• [4]  Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 334.
• [5]  Přijaté texty, P6_TA(2008)0255.
• [6]  Přijaté texty, P6_TA(2008)0365.
• [7]  Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.

které v souladu s čl. 48 odst. 3 jednacího řádu předkládá

skupina GUE/NGL

Ve zprávě chybí požadavky pro mír, namísto toho se zpráva soustřeďuje na přípravu militarizace EU. Odsuzujeme skutečnost, že zpráva požaduje:

- aby EU hájila své zájmy ve světě vojenskými prostředky, např. při zajišťování zásobování energií;

- vědomé odstranění jednoho politického tabu, když hovoří o „evropském bezpečnostním zájmu“;

- další militarizaci EU, tj. aby měla trvale k dispozici 60 000 vojáků;

- zřízení evropského obranného a bezpečnostního trhu;

- navýšení prostředků Společenství na bezpečnostní výzkum;

- spojování využití civilních i vojenských prostředků a kapacit;

- využívání systému Galileo a GMES pro účely bezpečnosti a obrany;

- ochranu vesmírných prostředků EU, a tím militarizaci kosmického prostoru;

- kritiku Ruska za jeho reakci ve válce na Kavkaze, aniž by se uvádělo, že válku zahájila Gruzie;

- kritiku Ruska za jeho uznání Jižní Osetie a Abcházie, aniž by se uvádělo uznání Kosova ze strany mnoha evropských států, jež rovněž odporuje mezinárodnímu právu;

Požadujeme:

– civilní EU;

– zákaz militarizace kosmického prostoru;

– zřízení agentury EU pro odzbrojení;– použití výdajů určených na vojenské účely na účely civilní.

Podepsaní:

Pflüger, Tobias

Meyer Pleite, Willy

Meijer, Erik

Flasarová, Věra

Triantaphylides, Kyriacos

Adamou, Adamos

Pedro Guerreiro