ZPRÁVA o příspěvku regionální politiky EU k boji proti finanční a hospodářské krizi se zvláštním důrazem na Cíl 2

o příspěvku regionální politiky EU k boji proti finanční a hospodářské krizi se zvláštním důrazem na Cíl 2

(2009/2234(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Konzultace o budoucí strategii EU 2020“ (KOM(2009)0647),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (KOM(2010)0110),

–   s ohledem na šestou zprávu Komise o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2009)0295),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ (KOM(2009)0114),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Politika soudržnosti: investice do reálné ekonomiky“ (KOM(2008)0876),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Nové dovednosti pro nová pracovní místa: Předvídání a zohledňování potřeb trhu práce a potřebných kvalifikací“ (KOM(2008)0868),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plán evropské hospodářské obnovy“ (KOM(2008)0800),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Od finanční krize k vzestupu: Evropský rámec pro činnost“ (KOM(2008)0706),

–   s ohledem na doporučení Rady k aktualizaci hlavních směrů hospodářských politik členských států a Společenství pro rok 2009 a k provádění politik zaměstnanosti členských států (KOM(2009)0034),

–   s ohledem na vnitrostátní strategické zprávy členských států za rok 2009,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999[1],

–   s ohledem na svůj návrh usnesení ze dne 11. března 2009 o politice soudržnosti: investice do reálné ekonomiky[2],

–   s ohledem na stanovisko Výboru regionů k šesté zprávě Komise o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti (COTER-IV-027),

–   s ohledem na Evropskou hospodářskou prognózu – podzim 2009, European Economy 10/2009 – GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti – Evropská komise,

–   s ohledem na Čtvrtletní zprávu o eurozóně – svazek 8, č. 4 (2009) – GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti – Evropská komise,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0206/2010),

A.  vzhledem k tomu, že v období let 2000–2006 žilo 15,2 % Evropanů (69,8 milionu) v oblastech spadajících pod Cíl 2 a využili finanční prostředky v celkové výši 22,5 miliardy EUR (9,6 % celkových zdrojů), přičemž bylo vytvořeno 730 000 hrubých pracovních míst a z většiny ukazatelů vyplývá vysoká úroveň výkonnosti (zaměstnanost, inovace, výzkum a vývoj, intenzita lidského kapitálu, vzdělávání a odborná příprava, celoživotní učení), i když na druhé straně jiné ukazatele (zahraniční přímé investice, produktivita) ukazují nižší úroveň výkonnosti než úroveň výkonnosti v konvergenčních regionech, a pokud jde o růst HDP na obyvatele ve srovnání s průměrem EU, dotyčné regiony jsou vysoko nad průměrem (122 %) konvergenčních regionů (59 %), ale přesto vykazují v daném období pokles o 4,4 %;

Β.   konstatuje, že po reformě z roku 2006 se Cíl 2 nyní týká posílení regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v celkově 168 regionech 19 členských států, tj. 314 milionů obyvatel s celkovými finančními prostředky na období 2007–2013 ve výši 54,7 miliardy EUR (těsně pod 16 % celkových zdrojů) a je namístě poukázat na to, že přibližně 74 % této částky je vyčleněno na zlepšení znalostí a inovací (33,7 %) a na více lepších pracovních míst (40 %),

C.  vzhledem k tomu, že podle posledních prognóz Komise (2009–2011) zůstane situace na pracovním trhu nepříznivá a míra nezaměstnanosti dosáhne v EU 10,25 %, s poklesem počtu pracovních míst o 2,25 % v roce 2009 a o 1,25 % v roce 2010, a spolu s podstatným zvýšením sociálních rozdílů v členských zemích; vzhledem k tomu, že klíčová odvětví v EU vykazují: a) růst nových objednávek a důvěry a zlepšení celkového průmyslového obrazu EU, ačkoli je míra produkce nižší o 20 % ve srovnání se začátkem roku 2008, b) pokračující pokles činnosti ve výrobním odvětví, c) přetrvávající obtíže malých a středních podniků při získávání mikroúvěrů/financování,

D.  vzhledem k tomu, že i když je pravda, že se krize nejdříve dotkla především mužů, je nyní tempo poklesu počtu pracovních míst stejné u mužů i žen, které jsou na trhu práce ve většině členských států EU méně zastoupeny než muži; vzhledem k tomu, že nás ostatní krize naučily, že ženy jsou více vystaveny riziku, že po ztrátě původního zaměstnání nenaleznou další práci; vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů má pozitivní dopad na produktivitu a hospodářský růst a že účast žen na trhu práce má v oblasti sociální i hospodářské velmi blahodárný vliv,

E.   zdůrazňuje skutečnost, že podle strategických zpráv jednotlivých států za rok 2009 a strategické zprávy Komise za rok 2010 týkající se politiky soudržnosti a provádění programů na léta 2007–2013 se zdá, že členské státy využívaly nástroje, prostředky a metody pro usnadnění politiky soudržnosti navržené Komisí pro boj proti krizi a zvýšení skutečných výdajů dosti rozdílným způsobem (například změny strategických směrů a os a financování operačních programů a reakce na zjednodušení prováděcích postupů),

F.   zdůrazňuje, že od října 2008 navrhla Komise řadu opatření zaměřených na urychlení provádění programů v rámci politiky soudržnosti 2007–2013 s cílem mobilizovat všechny své zdroje a prostředky pro poskytnutí okamžité a účinné podpory úsilí o oživení na vnitrostátní a regionální úrovni,

G.  vzhledem k tomu, že strategie Komise k urychlení investic a zjednodušení programů politiky soudržnosti pomocí doporučení členským státům a legislativními či nelegislativními opatřeními je založena na třech osách: a) větší flexibilitě programů soudržnosti, b) poskytnutí náskoku příslušným regionům a c) chytrých investicích do programů soudržnosti; vzhledem k tomu, že z částky 64,3 miliardy EUR vyčleněné pro rok 2010 na zaměstnanost a konkurenceschopnost je 49,4 miliardy EUR určeno na soudržnost (nárůst o 2 % ve srovnání s rokem 2009) a 14,9 miliardy EUR na konkurenceschopnost (nárůst o 7,9 % ve srovnání s rokem 2009),

1.   zdůrazňuje, že v kontextu globální finanční a hospodářské krize a stávajícího hospodářského zpomalení je regionální politika EU klíčovým nástrojem, který rozhodujícím způsobem přispívá k plánu evropské hospodářské obnovy, představuje největší zdroj investic do reálné ekonomiky ve Společenství a poskytuje výraznou podporu veřejným investicím, a to i na regionální a místní úrovni; poznamenává, že pro dlouhodobý udržitelný rozvoj je zásadní zajistit úspěšné východisko z krize posílením konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a přitažlivosti evropských regionů;

2.  konstatuje, že strukturální fondy jsou mocnými nástroji určenými na pomoc regionům při jejich hospodářské a sociální restrukturalizaci a k podpoře ekonomické, sociální a územní soudržnosti, jakož i pro provádění plánu evropské hospodářské obnovy, a zejména pro rozvoj konkurenceschopnosti a vytváření pracovních příležitostí, prostřednictvím podpory jejich systematického a účinného využívání; zdůrazňuje, že cíl konkurenceschopnosti nelze realizovat na úkor spolupráce a solidarity regionů;

3.   s potěšením bere na vědomí pozitivní výsledky zaznamenané v období před hospodářskou krizí v regionech spadajících pod Cíl 2, pokud jde o většinu ukazatelů, zejména vysokou úroveň výkonnosti v oblasti zaměstnanosti, inovací, výzkumu a vývoje, intenzity lidského kapitálu, vzdělávání a odborné přípravy a celoživotního učení; zdůrazňuje, že dopad krize na hospodářství nesmí vést k poklesu podpory kvantitativního a kvalitativního zlepšení zaměstnanosti, a vyzývá k udržení těchto komparativních výhod posílením nástrojů Cíle 2;

4.   vřele podporuje klíčové priority strategie EU 2020, zejména rozumný a udržitelný růst pro všechny, kterého lze dosáhnout mimo jiné využíváním nových zdrojů udržitelného hospodářského růstu pomocí digitálního hospodářství, zlepšováním regulačního rámce pro posilování územní a sociální soudržnosti a prosazováním lepších podmínek a lepšího prostředí pro podniky ve všech regionech, pokud jde o konkurenceschopnost, vytváření pracovních míst, podnikatelského ducha a inovace, rozvíjením malých a středních podniků a podporováním jejich růstového potenciálu; podporuje kromě jiného snahy o kvantitativní a kvalitativní zlepšení zaměstnanosti cestou zlepšení pracovních podmínek pro muže i ženy spolu se zárukou přístupu k základní i pokročilé odborné přípravě; vyzývá k tomu, aby všechny tyto politiky byly v rámci chystaného prohlubování strategie EU 2020 dále posíleny, mimo jiné i prostřednictvím opatření využívajících výhod jednotného evropského trhu, zatímco bude zaručeno, že Cíl 2 se i nadále soustředí na územní soudržnost EU;

5.   pohlíží s obavami na negativní sociální dopady krize na regiony Cíle 2 vedoucí ke zvýšení nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení nejzranitelnějších sociálních skupin (nezaměstnaní, ženy, staré osoby) a vyzývá Komisi, aby podpořila malé a střední podniky, které se snaží udržet existující pracovní místa a vytvořit více nových pracovních míst tam, kde je to možné;

6.   zdůrazňuje, že hospodářská, sociální a územní soudržnost je prioritou strategie EU 2020; politika soudržnosti a strukturální fondy jsou nástroji nezbytnými pro dosažení priorit rozumného a udržitelného růstu v členských státech a regionech;

7.   upozorňuje na značný problém způsobený snížením příspěvku vnitrostátního spolufinancování programů, který má dopady na Cíl 2 a je důsledkem velkých finančních problémů mnohých členských států, a podporuje politiku Komise týkající se využívání příspěvku Společenství; považuje proto za nezbytné, aby změna nařízení (ES) č. 1083/2006 ve znění schváleném Parlamentem byla urychleně provedena; domnívá se, že 100% financování je přehnané, neboť už nepodněcuje členské státy, aby z důvodu spolufinancování ze své strany zajistily účinnost a rentabilitu přijatých opatření, a připojuje se k Radě, co se týče jejího odmítnutí toho, co se v předkládané verzi nazývá „frontloading“;

8.   konstatuje, že z celkových 117 operačních programů financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF) bylo 13 pozměněno (pro Rakousko, Německo, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Litvu, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, dva pro Spojené království a dva pro Španělsko), aby se řešily konkrétní potřeby způsobené krizí, a vyzývá Komisi, aby pomohla členským státům využít tuto dostupnou flexibilitu k přeorientování jejich operačních programů a informovat dobře a co nejrychleji dotčené regionální a místní subjekty s cílem poskytnout krátkodobou pomoc konkrétním ohroženým skupinám a kategoriím;

9.   poznamenává, že šestá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti odráží různé socioekonomické situace tří typů regionů, zejména co se týče jejich schopnosti kreativity, inovace a rozvoje podnikavosti. Současná hospodářská krize a různé proměnné, které ovlivňují regionální rozvoj (demografie, dostupnost, schopnost inovace, apod.), potvrzují, že existují důležité údaje, které je třeba zohlednit při hodnocení situace místních a regionálních ekonomik a vytváření účinné politiky soudržnosti;

10. podporuje návrh Rady na zvýšení záloh ESF o 4 % a Fondu soudržnosti o 2 % v roce 2010, ale pouze pro členské státy, jejichž HDP se snížil o více než 10 % nebo které obdržely podporu od Mezinárodního měnového fondu na konsolidaci platební bilance; vyzývá Komisi, aby přezkoumala důvody zpožděného provádění a aby nalezla pružná řešení pravidel n+2/n+3, aby finanční prostředky členských států nepropadly;

11. lituje skutečnosti, že šestá zpráva Komise o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti neobsahuje konkrétní kvalitativní a kvantitativní údaje o krátkodobém a dlouhodobém dopadu finanční a hospodářské krize na regiony EU, zejména pokud jde o nejpodstatnější hospodářské a sociální ukazatele; vyzývá proto Komisi, aby předložila zvláštní zprávu / studii o dopadech finanční a hospodářské krize na regiony EU, zejména regiony spadající pod Cíl 2 a regiony, které jsou ve fázi postupného snižování podpory, a také o případném zvětšení nebo zmenšení regionálních nerovností v souvislosti s krizí; konstatuje, že tato hodnocení je třeba vypracovat neprodleně, aby bylo možno zabránit nežádoucímu vývoji, a že mohou být použita jako základ návrhu na udržení Cíle 2 v regionech, ve kterých může znamenat přidanou hodnotu z hlediska státních prostředků;

12. vítá podpůrná opatření pro podniky spadající pod politiku soudržnosti (přibližně 55 miliard EUR na období 2007–2013), z nichž většina se týká posílení inovace, převodu technologií a modernizace malých a středních podniků, vyzdvihuje důležitost podpory modelů, které se v této oblasti osvědčily, a uvědomuje si, že cílem navržených intervenčních opatření ve prospěch podniků musí být jejich dlouhodobé restrukturalizační výsledky a přechod k udržitelnějšímu hospodářství, a nikoli „hasící“ zásahy v zájmu jejich hospodářského přežití, jež jsou v mnoha případech neslučitelné s politikami státní podpory;

13. zdůrazňuje, že pro řešení krize je nutné investovat do výzkumu a vývoje, inovací, vzdělávání a technologií, které využívají zdroje účinně, což bude přínosem pro tradiční odvětví, venkovské oblasti i hospodářská odvětví založená na vysoce kvalifikovaných službách, a posílí se tak hospodářská, sociální a územní soudržnost; konstatuje, že je nezbytné zajistit dostupný systém financování, ve kterém budou hrát důležitou roli strukturální fondy;

14. vyzývá Komisi a členské státy, aby nepřetržitě sledovaly dopad krize na různé strukturální a rozvojové oblasti a využívání příležitostí, které skýtají finanční nástroje určené pro Cíl 2, zejména na podporu podnikání, malých a středních podniků a subjektů sociální a inkluzivní ekonomiky s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost, a tím potenciál pro růst zaměstnanosti, a usnadnit jejich přístup k nástrojům finančního řízení (Jaspers, Jeremie, Jessica a Jasmine); vyzývá Komisi a členské státy, aby využily tyto údaje pro přípravu a zaměření budoucího Cíle 2 soudržnosti EU v oblastech – na regionální a místní úrovni –, ve kterých mohou intervence EU přinést ověřenou přidanou hodnotu (zejména inovace v cestovním ruchu, službách, výpočetní technice a průmyslových odvětvích, spolu s ochranou a zlepšováním životního prostředí a možným rozvojem obnovitelných zdrojů energie nebo technologií, které by výrazně zlepšily běžné energetické podniky, zaměřily se na snížení emisí a v nejvyšší možné míře snížily produkci odpadu, a také inovace v primárním sektoru);

15. vyzývá Komisi a členské státy, aby využily a podpořily veškeré možnosti součinnosti nástrojů politiky soudržnosti a konkurenceschopnosti na úrovni regionální, vnitrostátní, přeshraniční a evropské;

16. vítá politiku Komise týkající se a) prodloužení období způsobilosti v rámci operačních programů na období 2000–2006 s cílem umožnit maximální využití všech zdrojů politiky soudržnosti, b) zjednodušení administrativních požadavků a postupů a finančního řízení programů, přičemž zároveň musí být zajištěna nezbytná kontrola jakýchkoli pochybení nebo podvodů; v souvislosti s tím se domnívá, že by měly být vytvořeny takové podmínky, aby se podpořily vhodné projekty a předcházelo nezákonnému jednání;

17. podporuje politiku „předběžného financování“ programů v rámci politiky soudržnosti pro období 2007–2013, která poskytla okamžitou likviditu ve výši 6,25 miliardy EUR pro rok 2009 na investice v rámci finančních balíčků schválených pro každý členský stát;

18. konstatuje, že městské regiony a městská centra představují vzhledem ke své podstatě zvláštní a značné sociální problémy (vysoká nezaměstnanost, vytlačování na okraj společnosti, sociální vyloučení, atd.), které se v důsledku krize zhoršily a které je třeba důkladně prozkoumat, aby mohly být provedeny vhodné kroky a přijata krátkodobá i dlouhodobá opatření;

19. podporuje politiku pomoci a nové nástroje financování u velkých projektů v regionech (projekty s celkovými plánovanými náklady ve výši 50 milionů EUR a více), které zavedla Komise v roce 2009, uznává důležitost nástrojů finančního řízení a spolupráce s EIB nebo EIF, zejména programů Jaspers, Jeremie a Jessica, a vyzývá k dalšímu zvýšení finančních prostředků poskytovaných prostřednictvím programu JASPERS (Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech) nad 25 %, které se týkají pouze regionů Cíle 2, má-li být podpořena plná příprava a velmi rychlá realizace těchto projektů, ačkoliv jich je v současnosti stále málo; doufá, že předcházející zvýšení prostředků pro program JASPERS bude mít střednědobý i dlouhodobý dopad na růst hospodářské konkurenceschopnosti evropských regionů, a zastává názor, že by měla být pravidelně prováděna srovnávací analýza získaných výsledků a sledovaných cílů a rovněž přidělených finančních prostředků a prostředků nezbytných k dosažení příslušných cílů;

20. zdůrazňuje, že evropská, vnitrostátní a regionální politika bude účinná a efektivní, pouze pokud bude řízena opravdu integrovaným způsobem založeným na víceúrovňové spolupráci místních, regionálních, vnitrostátních, přeshraničních i evropských veřejných orgánů; vyzývá Komisi, aby zhodnotila možnosti územní spolupráce pro inovaci na úrovni vnitrostátní i mezinárodní v rámci každého jednotlivého cíle politiky soudržnosti a aby analyzovala možnosti konsolidace cíle evropské územní spolupráce za účelem podněcování k regionální spolupráci v oblasti inovace; současně s upevněním cíle územní spolupráce (Cíl 3) doporučuje také podpořit možnost vypracování opatření v oblasti územní nadnárodní spolupráce v rámci Cíle 2; konstatuje, že tato možnost již existuje podle čl. 37 odst. 6 písm. b) nařízení (ES) č. 1083/2006; je toho názoru, že aniž by se změnil celkový rozpočet určený pro cíle soudržnosti, mělo by posílení územní spolupráce být doprovázeno zvýšením rozpočtu pro tuto rozšířenou územní spolupráci;

21. podporuje navrhované změny prováděcích pravidel, jejichž smyslem je posílení flexibility strukturálních fondů a jejich přizpůsobení tak, aby vyhovovaly požadavku za současných mimořádných hospodářských podmínek okamžitě realizovat 455 programů v rámci politiky soudržnosti, zejména pokud jde o programy Cíle 2, přičemž zohledňuje nutnost, aby se vnitrostátní a regionální instituce a řídící orgány přizpůsobily této nové situaci a vyhnuly se případnému zneužití prostředků či špatnému řízení a zajistily možnost přidělit zbývající prostředky na jiné probíhající nebo budoucí projekty; požaduje na řídících orgánech, aby navrhly způsoby, jak zvýšit účinnost provádění operačních programů stanovených Cílem 2;

22. trvá na tom, že za zvláštních okolností (jako je hospodářská krize) může být při uplatňování pravidla N + 2 požadována větší míra pružnosti s ohledem na cíle sledované politikou soudržnosti a na dopady cyklických hospodářských změn na veřejné finance a soukromé investice;

23. doporučuje, aby všechny finanční prostředky, které nebyly v regionu využity podle pravidla N + 2 a N + 3, byly znovu přiděleny na regionální projekty a iniciativy Společenství;

24. vyzývá Komisi ke zhodnocení akčního plánu / iniciativy „Small Business Act“ po roce provádění (prosinec 2008), především z hlediska výsledků dosažených při zvyšování konkurenceschopnosti malých podniků a z hlediska jejich přístupu k finančnímu a provoznímu kapitálu a podporování inovativních začínajících podniků, snižování administrativní zátěže atd.;

25. trvá na tom, že rovnost žen mužů má pozitivní dopad na hospodářský růst; v tomto ohledu konstatuje, že z určitých studií vyplývá, že kdyby míra zaměstnanosti, zaměstnanosti na částečný úvazek a produktivity žen byly stejné jako u mužů, HDP by se pro plánovací období po roce 2013 zvýšil o 30 %; požaduje proto, aby projekty financované ze strukturálních fondů, které podporují rovný přístup a začlenění žen na trhu práce, byly předmětem zvláštního zájmu;

26. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

• [1]  Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.
• [2]  Přijaté texty, P6_TA(2009)0124.

Úvod

           V kontextu celosvětové finanční a hospodářské krize a hospodářského zpomalení v Evropě přispívá regionální politika EU rozhodujícím způsobem k Plánu hospodářské obnovy, který představuje hlavní zdroj investic Společenství do reálné ekonomiky a zajišťuje důležitou podporu pro veřejné investice, a to i na regionální a místní úrovni. Vzhledem k nedostatku účinných mechanismů EU pro hospodářskou koordinaci a vyvážený růst má politika soudržnosti prováděná prostřednictvím strukturálních fondů a jiných opatření prvořadý význam.

           Regionální politika není pouze způsobem, jak okamžitě utlumit nepříznivé hospodářské a sociální vlivy krize, ale je rovněž dlouhodobou politikou pro boj proti strukturálním problémům, které se objevily a vznikly na pozadí krize, zejména pokud jde o konkurenceschopnost a zaměstnanost v členských státech spadajících pod Cíl 2. Tato zpráva se zaměřuje na opatření k provádění těchto dvou hlavních pilířů plánu evropské hospodářské obnovy, především pilíře konkurenceschopnosti, prostřednictvím systematického a účinného využívání finančních prostředků a nástrojů jim odpovídajících.

Hospodářská krize a „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“

           Cíl 2 byl a nadále je jedním z nejdůležitějších pilířů politiky soudržnosti a v dnešní době v souvislosti se stávající hospodářskou krizí získává zvláštní význam pro zvýšení konkurenceschopnosti evropských regionů a jejich připravenosti na růst po skončení krize.

           V období let 2000–2006 se Cíl 2, který se týkal podpory hospodářské a sociální přeměny oblastí zaostávajících z hlediska rozvoje, zaměřil na 15,2 % Evropanů (v oblastech spadajících pod Cíl 2 žilo přibližně 69,8 milionů obyvatel). Ti využili finanční prostředky v celkové výši 22,5 miliardy EUR (9,6 % celkových zdrojů) a z vytvoření zhruba 730 000 pracovních míst.

           Tyto regiony lze rozdělit následovně: a) průmyslové oblasti (8,5 %) s mírou nezaměstnanosti vyšší než průměr Společenství, se zaměstnaností v průmyslu vyšší než průměr Společenství a trvale klesající, b) venkovské oblasti (5,2 %) s hustotou obyvatelstva nižší než 100 obyvatel na kilometr čtvereční, s mírou zaměstnanosti v sektoru venkova více než dvojnásobně vyšší než průměr Společenství a s trvale klesajícím počtem obyvatel, c) městské oblasti (1,9 %) s dlouhodobou nezaměstnaností vyšší než průměr Společenství, s vysokou úrovní chudoby, mimořádně poškozeným sociálním prostředím, vysokou mírou zločinnosti, nízkou vzdělávací výkonností, d) rybářské oblasti (0,3 %), e) smíšené oblasti (2,1 %).

           Po reformě z roku 2006 se Cíl 2 nyní týká posílení regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v celkově 168 regionech 19 členských států (viz příloha I), tj. 314 milionů obyvatel s celkovými finančními prostředky na období 2007–2013 ve výši 54,7 miliardy EUR (téměř 16 % celkových zdrojů). Je důležité, aby Cíl 2 byl plně využit a aby plně přispěl k celkové strategii pro naši hospodářskou obnovu i k její konkurenceschopnosti. Především je důležité, že přibližně 73,7 % této částky je schváleno pro a) zlepšení znalostí a inovací (33,7 %) a b) více lepších pracovních míst (40 %). Odpovídající procento pro regiony spadající pod Cíl 1 je výrazně nižší, pouze 40 %, i když v absolutních číslech je značně vyšší v důsledku větších potřeb v dotčených oblastech (viz příloha II).

           Poslední zprávy Komise o pokroku v hospodářské a sociální soudržnosti ukazují, že většina ukazatelů v regionech spadajících pod Cíl 2 zaznamenala vysoké úrovně výkonnosti v oblasti zaměstnanosti, inovací, výzkumu a vývoje, intenzity lidského kapitálu, vzdělávání a odborné přípravy a celoživotního učení v období před hospodářskou krizí, zatímco v jiných oblastech, jako jsou zvýšené přímé zahraniční investice a produktivita, ukazují konvergenční regiony vyšší úrovně výkonnosti (viz příloha III).

Například v období let 2000 až 2006 před krizí vzrostl HDP na obyvatele v porovnání s průměrem EU celkově o šest bodů a vynesl tak konvergenční regiony se 4 procentními body na 59 % průměru EU, což je úroveň, která se blíží k minimální výši 75 %, ale stále je výrazně pod ní. Regiony spadající pod Cíl 2 „konkurenceschopnost a zaměstnanost“, i když jsou vysoko nad průměrem jiných (122 %), zaznamenaly nicméně v období 2000–2006 pokles o 4,4 %. Velký růst produktivity konvergenčních regionů je hlavním důvodem, proč se rozdíl v HDP na obyvatele výrazně snížil (viz příloha IV).

Od roku 2000 vykazuje produktivita v průmyslu a službách v konvergenčních regionech 2% roční růst, což je zdvojnásobení procentní hodnoty v regionech spadajících pod Cíl 2 „konkurenceschopnost a zaměstnanost“. Tento růst je podporován pomocí pro vzdělávání, lepším a širším využíváním IKT a vysokým přílivem přímých zahraničních investic. Zároveň existují ještě velké rozdíly v úrovni vzdělávání mezi regiony. Podíl absolventů je téměř o 9 % vyšší v regionech spadajících pod Cíl 2 než v konvergenčních regionech. I účast v celoživotním učení výrazně zaostává v konvergenčních regionech, kde je její podíl ve srovnání s regiony spadajícími pod Cíl 2 o polovinu nižší.

           Finanční a hospodářská krize odhaluje slabiny evropských konvergenčních oblastí a strukturální nevýhody evropských regionů, zejména pokud jde o konkurenceschopnost a zaměstnanost. Podle posledních prognóz Komise (2009–2011) zůstane situace na pracovním trhu nepříznivá a očekává se, že míra nezaměstnanosti dosáhne v EU 10,25 %, s poklesem počtu pracovních míst o 2,25 % v roce 2009 a o 1,25 % v roce 2010.

           Krize s jejím dopadem na klíčová odvětví hospodářství má v současné době také tyto důsledky: a) růst nových objednávek a důvěry ve zlepšení průmyslového obrazu EU, vedoucí ke stabilizaci průmyslové produkce, ale bez dramatického oživení, tj. míra produkce je o 20 % nižší než na začátku roku 2008, b) pokračující pokles činnosti ve výrobním odvětví, c) přetrvávající obtíže malých a středních podniků při získávání mikroúvěrů/financování.

           Velké finanční problémy mnohých členských států (vysoký dluh veřejných financí, vysoký rozpočtový deficit) představují rovněž brzdu a překážku pro vnitrostátní spolufinancování programů spadajících pod Cíl 2. Bohužel v tomto období chybí úhrnné kvalitativní a kvantitativní údaje o krátkodobém a dlouhodobém dopadu finanční a hospodářské krize na regiony EU a formování nejpodstatnějších hospodářských a sociálních ukazatelů. Zpravodajka zastává názor, že by Komise měla předložit zvláštní zprávu/studii o důsledcích finanční a hospodářské krize pro regiony EU, zejména regiony spadající pod Cíl 2, pokud jde o její obzvláště nepříznivý dopad na zaměstnanost a konkurenceschopnost.

Příspěvek regionální politiky k boji proti hospodářské krizi v rámci Cíle 2

           Od října 2008 navrhla Komise řadu opatření zaměřených na urychlení provádění programů v rámci politiky soudržnosti 2007–2013 s cílem mobilizovat všechny své zdroje a prostředky pro poskytnutí okamžité a účinné podpory úsilí o obnovu na vnitrostátní a regionální úrovni. V rámci politiky soudržnosti je vyčleněno přibližně 55 miliard EUR (období 2007–2013) na podporu podniků, z nichž je většina určena na posílení inovace v malých a středních podnicích. Mnohé plánované činnosti odpovídají spíše okamžitým potřebám zabývat se současnou hospodářskou situaci a zaměřují se především na důležité výzvy, které stojí před podniky v reálné ekonomice, ale cílem navržených intervenčních opatření ve prospěch podniků musí být jejich dlouhodobé výsledky řešení strukturálních problémů, a nikoli „hasící“ zásahy v zájmu hospodářského přežití, jež jsou v mnoha případech neslučitelné s politikami státní podpory.

           Obzvláště povzbudivé je, že klíčové priority strategie EU 2020 zdůrazňují potřebu využívat nové zdroje růstu, které současně zajistí sociální a územní soudržnost EU a zlepšení regulačního rámce pro posilování územní soudržnosti. Je namístě poznamenat, že územní soudržnost zajišťuje přidanou hodnotu rozvíjení konkurenceschopnosti různých oblastí a prosazování lepších podmínek pro podnikatele, růstu malých a středních podniků a využívání jejich komparativních výhod.

           Konkrétněji a okamžitě je z částky 64,3 miliardy EUR vyčleněné pro rok 2010 na udržitelný růst určeno 49,4 miliardy EUR na soudržnost (nárůst o 2 % ve srovnání s rokem 2009) a 14,9 miliardy EUR na konkurenceschopnost (nárůst o 7,9 % ve srovnání s rokem 2009) – (viz příloha V). Jedním z cílů v souvislosti s posílením konkurenceschopnosti malých a středních podniků je vytvoření 400 000 pracovních míst do roku 2013 (viz příloha VI).

           Zároveň musí být strategie Komise k urychlení investic a zjednodušení programů politiky soudržnosti posílena pomocí doporučení členským státům a legislativními či nelegislativními opatřeními. Zpravodajka souhlasí s tím, že přednost by měly mít tři osy: a) větší flexibilita programů soudržnosti, b) poskytnutí náskoku regionům všemi možnými způsoby a c) chytré investice v rámci programů soudržnosti.

     Úvodní posouzení vycházející ze strategických zpráv jednotlivých států za rok 2009 uvádí, že členské státy využívaly nástroje, prostředky a metody pro usnadnění politiky soudržnosti navržené Komisí pro boj proti krizi a zvýšení skutečných výdajů dosti rozdílným způsobem, pokud jde například o 100% využití finančních prostředků, reakci na změny strategických směrů a os a financování operačních programů a reakci na zjednodušení prováděcích postupů. Zpravodajka se domnívá, že by z toho měly být vyvozeny užitečné a spolehlivé závěry. Je přesvědčena, že i když regionální politika není politikou Společenství pro tlumení požárů, ale pro dlouhodobé plánování, je obzvláště důležité, aby tento strategický „flexibilní“ přístup zůstal zachován, ale zároveň byla zajištěna i nezbytná kontrola, aby se předešlo chybám a případům podvodu. Například politika Komise ohledně prodloužení období způsobilosti v souvislosti s operačními programy na období 2000–2006 nebo zjednodušení administrativních požadavků a postupů a finančního řízení programů se zdá být rozhodujícím příspěvkem pro to, aby se umožnilo maximální využití všech zdrojů politiky soudržnosti.

     Současně by mělo být poukázáno na to, že politika „předběžného financování“ programů v rámci politiky soudržnosti pro období 2007–2013 měla zmírňující účinek, protože přinesla okamžitou likviditu ve výši 6,25 miliardy EUR pro investice v roce 2009 v rámci finančních balíčků schválených s členskými státy. Rovněž s cílem řešit otázku snížení příspěvku na vnitrostátní spolufinancování programů týkající se také Cíle 2 v důsledku velkých finančních problémů mnohých členských států musí být podpořena politika Komise týkající se možnosti „100% kompenzace“ na žádost členských států, i když některé z nich nereagovaly na tuto možnost pozitivně hlavně kvůli obavám, že v budoucnosti nebudou moci reagovat na 0% financování jiných projektů, aby dosáhly požadované účetní vyrovnanosti a vyváženosti.

     Zpravodajka podporuje politiku pomoci u velkých projektů v regionech (financování ve výši 50 milionů EUR a více), kterou zavedla Komise v roce 2009, a vyzývá ke zvýšení finančních prostředků poskytnutých prostřednictvím programu JASPERS (Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech) nad 25 % s cílem připravit a velmi rychle realizovat velké projekty a urychlit platby členským státům, zejména v případě programů v rámci Cíle 2. Podpořeny musí být i navrhované změny prováděcích pravidel, jejichž smyslem je posílení flexibility strukturálních fondů a jejich přizpůsobení tak, aby plnily potřeby za mimořádných hospodářských podmínek.

     Závěrem: zpravodajka je přesvědčena o zásadním významu politiky soudržnosti a nutnosti v ní pokračovat a posilovat ji ve všech oblastech. Je přesvědčena o nutnosti věnovat zvláštní pozornost oblastem spadajícím pod Cíl 2 a příslušným programům kvůli jejich významu, protože ukazují těmto oblastem komparativní výhody a příležitosti, a obecněji kvůli jejich příspěvku k růstu a zaměstnanosti. Je rovněž přesvědčena, že pro dosažení tohoto cíle je nezbytné mobilizovat a koordinovat veškeré prostředky a nástroje.

Příloha I

Source DG Regional Policy European Commission

Příloha II

Source DG Regional Policy European Commission

Příloha III

Source DG Regional Policy European Commission

Příloha IV

Příloha V

Source DG Budget European Commission`

Příloha VI

Source DG Budget European Commission