ZPRÁVA k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte

k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte

(COM(2013)0577 – C7‑0268/2013 – 2013/0280(CNS))

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2013)0577),

–   s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7‑0268/2013),

–   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–   s ohledem na článek 55, čl. 46 odst. 1 a článek 37 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7‑0405/2013),

1.  schvaluje návrh Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi a také parlamentům členských států.

Paní Sharon Bowlesová

předsedkyně

Hospodářský a měnový výbor

BRUSEL

Věc:                Stanovisko k právnímu základu návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte [COM(2013)0577]

Vážená paní předsedkyně,

Na schůzi dne 14. října 2013 přijal výbor JURI stanovisko pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin k právnímu základu návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění některé směrnice v oblasti životního prostředí, zemědělství, sociální politiky a veřejného zdraví z důvodu změny statusu ostrova Mayotte vůči Unii [COM(2013)0418].

Závěrem tohoto stanoviska bylo, že Rada zvolila nesprávný právní základ, a výbor JURI se tudíž rozhodl doporučit předsedovi, aby dal podnět k zahájení řízení u Soudního dvora s cílem zajistit, že pro návrh bude použit správný právní základ. Ve svém doporučení si výbor JURI rovněž vyhradil právo k této záležitosti vydávat doporučení ohledně legislativních aktů týkajících se statusu ostrova Mayotte.

Na své schůzi dne 5. listopadu 2013 proto výbor JURI přijal stanoviska z vlastního podnětu v souladu s čl. 37 odst. 3 jednacího řádu k právním základům tří doplňujících legislativních návrhů týkajících se ostrova Mayotte, jimiž se zabývají různé výbory, včetně výše uvedeného návrhu Hospodářského a měnového výboru.

I – Souvislosti

V návaznosti na referendum konané v roce 2009 se francouzské zámořské společenství Mayotte ležící v Indickém oceánu na sever od Madagaskaru počínaje 31. březnem 2011 stalo zámořským departementem Francie, a prezident Francie proto dopisem ze dne 26. října 2011[1] požádal předsedu Evropské rady, aby zahájil postup podle čl. 355 odst. 6 SFEU s cílem přijmout rozhodnutí, kterým se mění status ostrova Mayotte podle Smluv EU ze zámořské země nebo území na nejvzdálenější region. Dopis odkazoval také na prohlášení č. 43 k čl. 355 odst. 6 SFEU, které zní následovně:

Vysoké smluvní strany se dohodly, že Evropská rada na základě čl. 355 odst. 6 přijme rozhodnutí, jež povede ke změně postavení Mayotte ve vztahu k Unii tak, že se toto území stane nejvzdálenějším regionem ve smyslu čl. 355 odst. 1 a článku 349, jakmile francouzské orgány Evropské radě a Komisi oznámí, že to probíhající vývoj vnitřního statusu ostrova umožňuje.

Po konzultaci s Komisí[2] v souladu s čl. 355 odst. 6 SFEU Evropská rada dne 12. července 2012 výše zmíněné rozhodnutí jednomyslně přijala.

V článku 1 rozhodnutí se uvádí, že ostrov Mayotte přestane být s účinností od roku 2014 zámořskou zemí nebo územím, na které se vztahují ustanovení čtvrté části SFEU, a stane se nejvzdálenějším regionem Unie ve smyslu článku 349 SFEU. Článek 2 má následující znění:

Článek 2

SFEU se tudíž mění takto:

(1) v čl. 349 prvním odstavci se za slovo „Martiniku“ vkládá slovo „Mayotte“;

(2) v čl. 355 bodu 1 se za slovo „Martinik“ vkládá slovo „Mayotte“;

(3) v příloze II se zrušuje šestá odrážka.

Toto rozhodnutí má stejnou strukturu a bylo přijato stejným postupem jako rozhodnutí Evropské rady přijaté v roce 2010 o změně statusu francouzského karibského ostrova Svatý Bartoloměj z nejvzdálenějšího regionu na zámořskou zemi nebo území[3].

Je však třeba konstatovat, že se žádná ze změn ve znění SFEU v souladu s těmito dvěma rozhodnutími Evropské rady neodráží v posledním konsolidovaném znění SFEU, které bylo zveřejněno dne 26. října 2012[4]. Jsou nicméně součástí vlastní konsolidované verze tohoto dokumentu vypracované Radou[5].

Dne 14. října 2013 přijal výbor JURI výše uvedené stanovisko pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, které obsahovalo závěr, že Rada zvolila nesprávný právní základ[6]. Výbor JURI se tudíž rozhodl doporučit předsedovi, aby dal podnět k zahájení řízení u Soudního dvora s cílem zajistit, že pro návrh bude použit správný právní základ, a doporučit Parlamentu, že by v souvislosti s rozhodnutím Evropské rady 2012/419/EU, kterým se mění Smlouva, neměl činit žádné kroky. Ve svém doporučení si výbor JURI rovněž vyhradil právo k této záležitosti vydávat doporučení ohledně legislativních aktů týkajících se statusu ostrova Mayotte.

Na své schůzi dne 5. listopadu 2013 proto výbor JURI ověřil právní základ tří doplňujících legislativních návrhů, včetně návrhu uvedeného níže, pro nějž je hlavním věcně příslušným výborem Hospodářský a měnový výbor.

II – Právní základ návrhu, kterým se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte

Návrh

Cílem navrhované směrnice je udělit ostrovu Mayotte stejný status, jako je status, kterého již mnoho let požívají nejvzdálenější francouzské regiony Guadeloupe, Francouzská Guyana, Martinik a Réunion, tj. aby byl v souladu se sekundárními právními předpisy EU vyloučen ze společného systému daně z přidané hodnoty.

Navrhovaný právní základ

Komise svůj návrh zakládá na článku 113 SFEU, podle nějž Rada po konzultaci s Parlamentem přijme ustanovení k harmonizaci nepřímých daní. Rada právní základ nezměnila, a proto konzultovala Parlament.

Rozbor

Právním základem obou legislativních aktů, které mají být návrhem změněny, byl článek 113 SFEU. Právní služba připomněla konstatování Soudního dvora, že vhodným právním základem pro přijetí opatření v oblasti nepřímých daní je článek 113 SFEU[7]. Vzhledem k tomu, že cílem navrhovaného aktu je pouze rozšířit status, jehož na základě platných sekundárních právních předpisů požívají jiné nejvzdálenější regiony, na ostrov Mayotte, musí mít toto opatření tentýž právní základ jako dotyčné právní předpisy. Právní základ navržený Komisí je tudíž správný.

III – Závěry a doporučení

Správným právním základem návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte, je článek 113 SFEU.

Na schůzi dne 5. listopadu 2013 Výbor pro právní záležitosti odpovídajícím způsobem jednomyslně[8] rozhodl sdělit Vám, že Komise a Rada pro tento legislativní návrh použily správný právní základ.

S úctou

Klaus-Heiner Lehne

• [1]  Viz dokument Rady EUCO 114/11 ze dne 15. listopadu 2011.
• [2]  C(2012) 3506 final, k dispozici v dokumentu Rady 11006/12.
• [3]  Rozhodnutí Evropské rady 2010/718/EU ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii (Úř. věst. L 325, 9.12.2010, s. 4).
• [4]  http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:FULL:CS:PDF
• [5]  http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/08/st06/st06655-re07.cs08.pdf
• [6]  Viz dopis pana Lehneho ze dne 16. října 2013 určený panu Grooteovi.
• [7]  Viz věc C-338/01 Komise v. Rada, [2004] Sb. rozh. I-04829, bod 60, a věc C-533/03 Komise v. Rada, [2006] Sb. rozh. I-01025, bod 45.
• [8]  Závěrečného hlasování se zúčastnili tito poslanci: Baldassarre (místopředseda), Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu (místopředseda), Françoise Castexová (místopředsedkyně), Christian Engström, Marielle Galloová, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringerová de Oedenberg, Sajjad Karim, Klaus-Heiner Lehne (předseda), Eva Lichtenbergerová, Antonio Masip Hidalgo, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regnerová (místopředsedkyně), József Szájer, Rebecca Taylorová, Alexandra Theinová, Cecilia Wikströmová, Zbigniew Ziobro, Tadeusz Zwiefka.