NÁVRH USNESENÍ o přípravách na zasedání Evropské rady (19.–20. prosince 2013)

Evropský parlament,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 o posílení evropské demokracie v budoucí HMU[1], ze dne 23. května 2013 o budoucích legislativních návrzích týkajících se hospodářské a měnové unie: reakce na sdělení Komise[2] a ze dne 21. listopadu 2013 ke sdělení Komise nazvanému „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie (HMU)“[3],

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že orgány a instituce EU a členské státy vyvíjejí rozhodné úsilí s cílem obnovit finanční důvěryhodnost a stabilitu, zejména prostřednictvím přijetí a provádění strukturálních reforem a přijetí nového rámce správy ekonomických záležitostí; vzhledem k tomu, že toto úsilí musí být doplněno zavedením skutečné bankovní unie;

B.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí lepší koordinace hospodářské politiky s cílem posílit konkurenceschopnost, udržitelnost a vytváření pracovních příležitostí v EU;

C. vzhledem k tomu, že „metoda Společenství“ představuje vhodný přístup při řešení výzev, jimž čelí EU a její měna;

D. vzhledem k tomu, že veškerá rozhodnutí by se měla opírat o parlamentní přezkum a odpovědnost na té úrovni, na níž se přijímají;

E.  vzhledem k tomu, že základním prvkem této politiky je plné dodržování a důkladné provádění právních předpisů EU;

F.  vzhledem k tomu, že v rychle se měnícím a kolísavém geostrategickém prostředí, které se vyznačuje novými bezpečnostními výzvami, odklonem USA směrem k oblasti Asie a Tichomoří a dopadem finanční krize, potřebuje EU přijmout svou odpovědnost jakožto důvěryhodný poskytovatel bezpečnosti se skutečnou strategickou autonomií, a to především ve svém sousedství, což bude mít za důsledek posílení její vlastní bezpečnosti;

G. vzhledem k tomu, že jediným způsobem, jak mohou představitelé států a vlád čelit těmto geopolitickým tendencím a nekoordinovanému snižování výdajů na obranu, je urychlit koordinaci spolupráce v oblasti obrany;

Bankovní unie

1.  připomíná Evropské radě politický závazek, podle nějž bude do konce tohoto volebního období dosaženo dohody o jednotném mechanismu pro řešení problémů; vyzývá Evropskou radu, aby zopakovala svou žádost vůči Radě ministrů, aby jednání o směrnici o pojištění vkladů a rámci pro ozdravné postupy a řešení problémů byla úspěšně uzavřena do konce roku 2013;

Prohlubování HMU

2.  vyzývá Evropskou radu, aby přijala politický závazek týkající se přípravy právních předpisů o lepší koordinaci hospodářské politiky na základě Smluv; očekává, že Evropský parlament a další orgány a instituce EU se dohodnou o klíčových znacích této lepší koordinace hospodářské politiky ještě před koncem současného volebního období;

3.  požaduje, aby na základě výše uvedené lepší koordinace hospodářské politiky byl řádným legislativním postupem přijat právní akt o „konvergenčních zásadách“, které na dané období stanoví velmi omezený počet cílů pro nejnaléhavější reformní opatření;

4.  znovu opakuje svůj požadavek, aby členské státy zajistily, aby jejich vnitrostátní parlamenty projednaly a schválily vnitrostátní reformní programy, které by měly být zavedeny na základě výše uvedených konvergenčních zásad a přezkoumány Komisí; považuje to za zásadní pro posílení kontroly a demokratické odpovědnosti celého procesu;

5.  považuje za vhodné, aby se členské státy zavázaly, že plně provedou vnitrostátní reformní programy ve znění, ve kterém byly prověřeny; navrhuje, že by členské státy na tomto základě mohly vstoupit do „konvergenčního partnerství“ s orgány EU s možností podmíněného financování reformních činností;

6.  znovu opakuje, že užší hospodářská spolupráce by měla jít ruku v ruce s mechanismem založeným na pobídkách; domnívá se, že jakékoli další financování nebo nástroje, jako je mechanismus solidarity, musí být nedílnou součástí rozpočtu EU, avšak mimo dohodnuté stropy víceletého finančního rámce (VFR);

7.  připomíná, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii musí být začleněna do práva EU nejpozději k 1. lednu 2018 na základě vyhodnocení zkušeností s jejím prováděním, jak stanoví článek 16 této Smlouvy;

8.  připomíná svůj zásadní postoj, podle nějž by posílená HMU neměla EU rozdělovat, nýbrž by naopak měla zajistit hlubší integraci a posílit správu a řízení, přičemž možnost dobrovolně se do tohoto procesu zapojit by měly mít všechny členské státy, které nejsou členy eurozóny;

9.  vyzývá Evropskou radu, aby v plném rozsahu dodržovala čl. 15 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU);

Obranná politika

10. domnívá se, že v rychle se měnícím a kolísavém geostrategickém prostředí, které se vyznačuje novými bezpečnostními výzvami, odklonem USA směrem k oblasti Asie a Tichomoří a dopadem finanční krize, by měla EU – aniž by zdvojovala již existující činnosti v rámci NATO – přijmout svou odpovědnost jakožto globální hráč a důvěryhodný poskytovatel bezpečnosti, a to především ve svém sousedství a se skutečnou strategickou autonomií, s cílem podporovat mezinárodní mír a bezpečnost, chránit své zájmy ve světě a zajišťovat bezpečnost svých občanů; zdůrazňuje v této souvislosti, že EU musí být důsledná ve svých politikách a rychleji a účinněji přebírat výše uvedenou odpovědnost;

11. konstatuje, že EU se v současné době potýká se značnými finančními omezeními a že členské státy se z finančních, rozpočtových i politických důvodů, jež mohou ale nemusí být spojeny s krizí eurozóny, nacházejí ve fázi nekoordinovaného snižování rozpočtů na obranu; upozorňuje na možný negativní dopad těchto opatření na jejich vojenské schopnosti, a tudíž na schopnost EU účinně přebírat odpovědnost za udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti;

12. domnívá se, že aby mohly být řešeny výše uvedené problémy, musí představitelé států a vlád EU využít příležitosti, již skýtá zasedání Rady v prosinci 2013, a zaujmout postoj, který bude jednoznačně podporovat posílený systém evropské obrany;

13. v této souvislosti vítá sdělení Komise ze dne 24. července 2013 nazvané „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542) a konečnou zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ředitelky Evropské obranné agentury ze dne 15. října 2013;

14. vyzývá Evropskou radu, aby provedla návrhy obsažené ve zprávách Parlamentu na téma společné zahraniční a bezpečnostní politiky, společné bezpečnostní a obranné politiky a evropské obranné technologické a průmyslové základny;

15. je přesvědčen, že členské státy se musí především zavázat, že překonají operační nedostatky společné bezpečnostní a obranné politiky, a to tím, že potvrdí svou podporu jak civilním misím, tak i vojenským operacím prováděným v rámci této politiky, obzvláště pak přispěním k budování kapacit;

16. zdůrazňuje skutečnost, že Lisabonská smlouva zavedla několik nových nástrojů týkajících se společné bezpečnostní a obranné politiky, které dosud nebyly uplatněny; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné tato ustanovení uplatňovat s cílem dále tuto politiku posílit, a vyzývá Radu, aby plně využívala výše uvedené nástroje (např. stálou strukturovanou spolupráci mezi členskými státy (čl. 46 odst. 6 SEU) a možnost svěřit mise společné bezpečnostní a obranné politiky právě takové skupině členských států (čl. 42 odst. 5 a čl. 44 odst. 1 SEU));

17. zdůrazňuje, že je důležité zahájit proces strategického promýšlení s cílem definovat cíle a priority EU a vypracovat cestovní mapu opatřenou příslušným harmonogramem za účelem prohloubení spolupráce v oblasti obrany (jedná se o bílou knihu, která by sloužila jako rámec umožňující vyhodnotit vnitrostátní postupy);

18. vyzývá Radu, aby zahájila posílenou spolupráci v oblasti vyzbrojování, zejména tím, že Evropské obranné agentuře dá možnost plně hrát svou úlohu při podporování koordinace, dohlížení nad plněním závazků, upřednostňování investic do technologií (včetně strategických podpůrných schopností, jako jsou plnění palivem za letu, družicové komunikační systémy, strategická vzdušná přeprava, systémy dálkově řízených letadel, kybernetická obrana a jednotné evropské nebe), dosahování souhlasu s širším využíváním ad hoc koalic zemí / klíčových skupin zemí a hledání praktického řešení umožňujícího využívání bojových skupin EU;

19. vyzývá členské státy, aby poskytly svou podporu silné evropské obranné technologické a průmyslové základně, která bude schopna překonat roztříštěnost a posílit tvořivost a postavení evropského průmyslu prostřednictvím užší koordinace plánování vnitrostátních rozpočtů na obranu (případně zavedením „evropského semestru“ pro otázky obrany) a užší koordinace na úrovni průmyslu (harmonizace standardů a certifikace obranného materiálu); vyzývá k poskytnutí dalších pobídek a podpory obrannému průmyslu a k přijetí závazku, že budou rozvíjeny klíčové obranné technologie a systémy (daňové pobídky, finanční podpora pro výzkum a vývoj a institucionalizace synergií mezi civilními a vojenskými kapacitami);

20. zdůrazňuje, že síla EU ve srovnání s ostatními organizacemi spočívá v jejím jedinečném potenciálu mobilizovat celou škálu politických, hospodářských, rozvojových a humanitárních nástrojů na podporu civilního a vojenského řízení krizí, misí a operací pod záštitou jediného politického orgánu – místopředsedy Komise, vysokého představitele – a že tento komplexní přístup, ať už prostřednictvím tzv. „měkké síly“, nebo díky důraznějším krokům, je-li to nezbytné, jí dává ojedinělou a široce oceňovanou pružnost a účinnost;

21. podporuje zavedení Rady ministrů obrany, která by obraně dala význam, který si zasluhuje;

22. naléhavě vybízí představitele států a vlád, aby v hledem ke strategickému významu evropské obrany a rozsahu výzev, jimž Unie čelí, v prosinci 2015 vyhodnotili pokrok, jehož bylo dosaženo při provádění závěrů ze zasedání Rady v prosinci 2013, a to na základě zprávy o provádění vypracované místopředsedou Komise, vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku;

23. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě a Komisi.