NÁVRH USNESENÍ o žádosti o posudek Soudního dvora ve věci slučitelnosti návrhu Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé se Smlouvami

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o uzavření jménem Unie Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a zejména na článek 73 v kapitole XI týkající se nesamosprávných území,

–  s ohledem na Vídeňskou úmluvu o smluvním právu mezi státy, zejména na články 34 až 36 této úmluvy,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 34/37,

–  s ohledem na článek 218 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na rozsudek Tribunálu ze dne 10. prosince 2015 (věc T-512/12)[1],

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. prosince 2016 (věc C-104/12)[2],

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. února 2018 (věc C-266/16)[3],

–  s ohledem na usnesení Tribunálu ze dne 19. července 2018 (věc T-180/14)[4],

–  s ohledem na usnesení Tribunálu ze dne 30. listopadu 2018 (věc T-275/18)[5],

–  s ohledem na čl. 108 odst. 6 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii jsou EU a její členské státy povinny dodržovat zásady Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že zásady uvedené v čl. 1 odst. 2 a článku 55 Charty OSN zahrnují princip sebeurčení národů;

B.  vzhledem k tomu, že Tribunál Soudního dvora Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. prosince 2016 stanovil, že liberalizační dohoda mezi EU a Marokem neobsahuje právní základ k tomu, aby do ní mohla být zahrnuta Západní Sahara, a nemůže se tudíž na tomto území uplatňovat, neboť Západní Sahara není součástí Maroka; vzhledem k tomu, že v souvislosti s tím Soudní dvůr v bodě 106 uvedl, že obyvatelé Západní Sahary by měli být považováni za třetí stranu, pokud jde o vztahy EU s Marokem, a že pro jakoukoliv jejich dvoustrannou dohodu, která by ovlivnila třetí území Západní Sahary, by měl být získán souhlas obyvatel tohoto území; vzhledem k tomu, že se Komise domnívá, že Soudní dvůr přesně nestanovil, jak by měl být takový souhlas vyjádřen;

C.  vzhledem k tomu, že Komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) vedly konzultace v Rabatu a Bruselu s cílem získat souhlas obyvatel Západní Sahary; vzhledem k tomu, že s jistotou nelze konstatovat, že kroky Komise jsou v souladu s požadavkem Soudního dvora, aby byl získán souhlas obyvatel Západní Afriky;

1.  domnívá se, že panuje právní nejistota ohledně toho, zda je návrh dohody slučitelný se Smlouvami a zejména s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 21. prosince 2016 (věc C-104/16P);

2.  rozhodl, že požádá Soudní dvůr o posudek ve věci slučitelnosti návrhu Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé se Smlouvami a zejména s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 21. prosince 2016 (věc C-104/16P);

3.  pověřuje svého předsedu, aby podnikl všechny kroky nezbytné k získání posudku Soudního dvora a aby předal toto usnesení pro informaci Radě a Komisi.