NÁVRH USNESENÍ o rozdílech v odměňování žen a mužů

B9‑0084/2020

Usnesení Evropského parlamentu o rozdílech v odměňování žen a mužů

(2019/2870(RSP))

Evropský parlament,

– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na její články 8 a 153 (o rovnosti mezi muži a ženami) a články 10 a 19 (o zákazu diskriminace),

– s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na její články 2 a 3, v nichž je stanovena zásada zákazu diskriminace a zásada rovnosti žen a mužů jako základní hodnoty Unie,

– s ohledem na Listinu základních práv EU, zejména na její články 21 (o zákazu diskriminace) a 23 (o rovnosti žen a mužů),

– s ohledem na články 22 a 25 Všeobecné deklarace lidských práv,

– s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW),

– s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle udržitelného rozvoje, zejména na cíle 1, 5, 8 a 10 a související cíle a ukazatele,

– s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP),

– s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) (č. 100) o stejném odměňování z roku 1951,

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání[1],

– s ohledem na akční plán EU na období 2017–2019 pro boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů (COM(2017)0678), který vypracovala Komise,

– s ohledem na zprávu MOP o světových mzdách v letech 2018–2019,

– s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že 69 let po přijetí úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 100 o stejném odměňování a navzdory pokroku, kterého ženy dosáhly, pokud jde o jejich integraci do formálního zaměstnání, zvýšení úrovně jejich vzdělání a rozvoj jejich politické a ekonomické nezávislosti, zůstává rozdíl v odměňování žen a mužů problémem v zemích na celém světě i v členských státech EU;

B. vzhledem k tomu, že rozdíl v odměňování žen a mužů v EU činí 16 %, což znamená, že ženy v rámci celého hospodářství vydělávají za hodinu v průměru o 16 % méně než muži; vzhledem k tomu, že to znamená, že ženy ve srovnání s muži v podstatě pracují 59 dní v roce zadarmo, což odráží skutečnost, že ženy jsou na trhu práce více vykořisťovány; vzhledem k tomu, že rozdíl v odměňování žen a mužů se zvýší na 40 %, pokud se zohlední míra zaměstnanosti a celková účast na trhu práce;

C. vzhledem k tomu, že situace se ještě zhoršuje po odchodu žen do důchodu, neboť jejich důchody jsou o 37 % nižší než důchody mužů, a to mimo jiné kvůli rozdílům v odměňování žen a mužů; vzhledem k tomu, že tato situace je důsledkem nerovností, které se nashromáždily v průběhu pracovního života žen, a z toho vyplývajících období nucené nepřítomnosti na trhu práce;

D. vzhledem k tomu, že přibližně dvě třetiny rozdílů v odměňování žen a mužů nelze vysvětlit rozdílnými atributy z hlediska pracovních trhů, jako jsou věk, profesní zkušenosti, vzdělání, odvětví, pracovní doba či jiné pozorovatelné charakteristiky, z čehož vyplývá, že diskriminace je jednoznačným faktorem, přičemž diskriminace na základě pohlaví bývá rovněž spojena mimo jiné s diskriminací na základě rasy, etnického původu, migračního statusu, náboženského vyznání, sexuální orientace, věku a zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že pro pochopení kombinované diskriminace, která ještě více prohlubuje rozdíly v odměňování žen a mužů v neprospěch žen s více identitami, a pro pochopení vztahu mezi pohlavím a jinými sociálními faktory, je podstatný meziodvětvový přístup;

E. vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování žen a mužů mají řadu příčin, k nimž patří i genderově oddělené trhy práce a odvětví, podhodnocování práce žen, sexistické stereotypy, nedostatek možností pro vyvážení pracovního a soukromého života a očekávání, že ženy by měly být primárními pečujícími osobami, což v konečném důsledku vede k přerušení kariéry, práci na částečný úvazek a čím dál nejistějším odměnám za práci a pracovním podmínkám;

F. vzhledem k tomu, že kumulativní účinky kombinované diskriminace, kterým ženy čelí, přispívají významnou měrou k rozdílům v odměňování žen a mužů i ve výši jejich důchodů, přičemž ženy jsou vystaveny většímu riziku chudoby a sociálního vyloučení a jejich děti a rodiny se pak potýkají s následky této situace; vzhledem k tomu, že se chudoba soustřeďuje především v rodinách, kde jsou ženy jedinými výdělečně činnými osobami, přičemž v roce 2017 bylo v EU ohroženo chudobou 35 % matek samoživitelek oproti 28 % otců samoživitelů;  vzhledem k tomu, že riziko chudoby se v průběhu života prudce zvyšuje a že se chudoba mezi osobami ve věku 75 let a více soustavně soustřeďuje mezi ženami;

G. vzhledem k tomu, že ženy jsou obzvláště dotčeny nejistým zaměstnáním; vzhledem k tomu, že v letech 2008–2014 výrazně stoupla míra nezaměstnanosti v důsledku hluboké hospodářské krize v EU, vzhledem k tomu, že v roce 2014 byla míra nezaměstnanosti žen (10,4 %) stále vyšší než míra nezaměstnanosti mužů (10,2 %); vzhledem k tomu, že hospodářská krize dolehla na celou Evropskou unii a že zejména venkovské oblasti čelí obrovské nezaměstnanosti, chudobě a vylidňování, které dopadají zejména na ženy;

H. vzhledem k tomu, že v roce 2018 pracovalo v EU na částečný úvazek 31,3 % zaměstnaných žen ve věku od 20 do 64 let oproti 8,7 % mužů; vzhledem k tomu, že i když se rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů postupně stírají, byla v roce 2018 míra zaměstnanosti ve všech členských státech stále ještě vyšší u mužů (79 %) než u žen (67,4 %);

I. vzhledem k tomu, že mnoho žen pracuje v neformálních hospodářských odvětvích; vzhledem k tomu, že je třeba řešit důsledky velmi nejisté a neregulované neformální pracovní činnosti, jako je externí zajišťování služeb a využívání subdodavatelů velkými společnostmi;

J. vzhledem k tomu, že práva na stejnou odměnu za rovnocennou práci zakotvená v právních předpisech jsou často omezená nebo nejsou dodržována; vzhledem k tomu, že jedním z rozhodujících faktorů při odstraňování a překonávání nerovností, je kolektivní vyjednávání; vzhledem k tomu, že pro ty, kteří žijí v chudobě, je zaručení stejné odměny za rovnocennou práci samo o sobě nedostatečné, a proto by se o tento cíl mělo usilovat v rámci všeobecného zvýšení platů pracovníků;

K. vzhledem k tomu, že politiky genderové rovnosti by se měly rozvíjet na základě rovného přístupu žen a mužů k příležitostem; vzhledem k tomu, že přetrvávající diskriminace na základě pohlaví je záměrně podporována, aby se tak posílila opatření, jejichž cílem je dosáhnout nízkých mezd a deregulace práce;

L. vzhledem k tomu, že ženy jsou nadměrně zastoupeny na nejhůře placených a nižších pozicích; vzhledem k tomu, že je důležité, aby minimální mzda stanovená každým členským státem stačila na pokrytí životních nákladů;

M. vzhledem k tomu, že za účelem odstranění nerovností v oblasti důchodů a obecně zajištění důchodů a jejich zvyšování je nezbytné, aby systémy sociálního zabezpečení byly nadále součástí veřejné sféry a opíraly se o zásady solidarity a přerozdělování a aby bylo vynakládáno co největší úsilí v boji proti nejistému a deregulovanému zaměstnávání;

1. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v EU přetrvává rozdíl v odměňování žen a mužů, což má negativní dopady na sociální a ekonomickou situaci žen a celé společnosti; vyzývá členské státy, aby bezodkladně přijaly konkrétní opatření k odstranění platových rozdílů a zajištění stejné odměny za stejnou práci a současně aby podporovaly všeobecné zvýšení platů; dále vyzývá členské státy, aby přijaly cílená opatření k odstranění rozdílů ve výši důchodů žen a mužů, zejména prostřednictvím výrazného paušálního jednorázového zvýšení důchodů;

2. připomíná, že rozdíl v odměňování mužů a žen a jeho příčiny mají pro ženy exponenciálně škodlivé důsledky v průběhu celého jejich života, které kulminují v rozdílu mezi důchody žen a mužů, jenž je více než dvojnásobný oproti rozdílu v odměňování; připomíná, že ženy jsou více ohroženy chudobou ve vyšším věku z důvodu celoživotních rozdílů v odměňování a odpracované době, rozdílného věku odchodu do důchodu u mužů a žen v některých členských státech a skutečnosti, že větší počet starších žen žije samo; vyzývá členské státy, aby zavedly zvláštní opatření k omezení rizika chudoby starších žen zvýšením důchodů a současně zajištěním sociální podpory;

3. konstatuje, že kromě prosazení pracovněprávních předpisů vymezujících větší pracovní práva, regulovanou práci a zákaz nejistého zaměstnávání je třeba obnovit, prosazovat a podporovat kolektivní vyjednávání jako klíčový nástroj pro překonání nerovnosti, zejména v oblasti odměňování;

4. vyzývá ke společnému úsilí o zlepšení přístupu žen k pracovním příležitostem a o vytvoření příležitostí pro rozvoj, jež přinesou vyšší úroveň mezd v povoláních, která vykonávají převážně ženy, jako součást nezbytných akčních plánů;

5. požaduje, aby byla navržena a plně zavedena opatření ke zvýšení minimální mzdy na takovou úroveň, aby odpovídala životním nákladům lidí;

6. zdůrazňuje, že přístup k práci a podmínky, které jej umožňují, mají zásadní význam pro emancipaci a nezávislost žen ve všech oblastech života, od pracovní sféry přes sociální a ekonomickou oblast až po jejich zapojení do politického dění;

7. poukazuje na to, že dlouhodobá úsporná opatření v mnoha členských státech mají negativní důsledky pro ekonomickou situaci žen a dosahování rovnosti žen a mužů, neboť narůstá nezaměstnanost a deregulace pracovního trhu, zvyšuje se nejistota a snižují platy, což dopadá zejména na ženy, přičemž omezování veřejných služeb, především v oblasti zdraví a vzdělání, a sociálních dávek dále zhoršuje četné formy diskriminace a nerovnosti, jimž ženy čelí;

8. vyzývá EU a její členské státy, aby ukončily a zvrátily úsporná opatření a omezování programů rovnosti žen a mužů, veřejných služeb a zejména poskytování péče v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

9. vyzývá členské státy, aby zvýšily úsilí o zacelení mezery v odměňování žen a mužů důsledným uplatňováním zásady stejné odměny za stejnou práci či práci stejné hodnoty, a to nejen legislativní činností, ale také obnovením, prosazováním a podporou kolektivního vyjednávání; dále vyzývá k přijetí opatření, která budou řešit vertikální a horizontální segregaci v oblasti zaměstnání a diskriminační praktiky při rozhodování ohledně přijímání a povyšování pracovníků;

10. vyzývá EU a její členské státy, aby posílily ochranu mateřství, otcovství a rodičovství v pracovněprávních předpisech, zejména aby zvýšily počet dnů volna a zaručily, že bude plně placené, a snížily počet pracovních hodin během kojení a aby přijaly vhodná opatření k prosazování takové ochrany, ale také aby investovaly do zajištění bezplatné veřejné sítě předškolního vzdělávání a péče a služeb dlouhodobé péče; v této souvislosti odmítá využívání osobních flexibilních pracovních úvazků, které deregulují pracovní trh a oslabují pracovní práva;

11. poukazuje na to, že významnou překážkou, která brání především ženám v rovnoprávné účasti na všech aspektech společenského života včetně zaměstnání, je špatná dostupnost, přílišná nákladnost a nedostatek potřebné infrastruktury kvalitní péče o děti;

12. zdůrazňuje, že výše uvedená opatření by měla ženám usnadnit začlenění na trh práce a měla by se zaměřit zejména na rodiny s nízkými příjmy, rodiče samoživitele a další znevýhodněné skupiny;

13. vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy při koncipování svých trhů práce způsobem, který zaceluje mezery v odměňování a důchodech žen a mužů;

14. vyzývá členské státy, aby posílily kapacity veřejných orgánů v pracovní oblasti, zejména na úrovni personálního zajištění, s cílem zaručit provádění nezbytných opatření k prosazování pracovních práv stanovených právními předpisy nebo kolektivními smlouvami, včetně ukládání sankcí podnikům, které porušují pravidla; požaduje rovněž, aby bylo vyhodnoceno, zda je financování podniků z prostředků EU podmíněno uplatňováním vysokých pracovních norem a absencí diskriminačních postupů vůči ženám;

15. zdůrazňuje, že je nutné dále zlepšit sběr údajů podle pohlaví v oblastech, jako je neformální zaměstnávání, podnikání, přístup k financování a ke zdravotnickým službám, násilí na ženách a neplacená práce; zdůrazňuje, že k tvorbě informovaných politik založených na důkazech je potřeba sbírat a využívat kvalitní údaje a důkazy; vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu lepšího posuzování a sledování pokroku při odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů shromažďovaly podrobné údaje a věnovaly přitom zvláštní pozornost skupinám, které se potýkají s vícenásobnými a průřezovými formami diskriminace, jako jsou ženy se zdravotním postižením, migrantky, ženy z etnických menšin, Romky, starší ženy, matky samoživitelky a osoby z komunity LGBTIQ;

16. vyzývá Komisi, aby v oblasti politiky neprosazovala žádná doporučení, která by vedla ke zvýšení nejistoty v pracovních vztazích, k deregulaci práce a pracovní doby, ke snížení mezd, k útoku na kolektivní vyjednávání či privatizaci systémů sociálního zabezpečení;

17. naléhavě vyzývá Radu, aby odblokovala jednání o směrnici o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, jejímž cílem je rozšířit ochranu před diskriminací prostřednictvím horizontálního přístupu;

18. připomíná, že zajištění rovnosti žen a mužů a řešení rozdílů v odměňování a důchodech žen a mužů má významné sociální a ekonomické přínosy pro celou společnost;

19. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám členských států.