Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na osmnáctou konferenci smluvních stran (COP18) úmluvy UNFCCC a na 8. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá a s ohledem na přijetí změny protokolu, kterou se stanoví druhé kontrolní období Kjótského protokolu, které začíná 1. ledna 2013 a končí dne 31. prosince 2020,

–  s ohledem na to, že dne 22. dubna 2016 byla v sídle Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku otevřena k podpisu Pařížská dohoda a že zůstala otevřena až do 21. dubna 2017, že 195 států Pařížskou dohodu podepsalo a 175 států připravilo nástroje pro její ratifikaci,

–  s ohledem na 23. zasedání konference smluvních stran (COP23) UNFCCC, na 13. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP13) a na 2. konferenci smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA2) a konala se v německém Bonnu ve dnech 4. až 16. listopadu 2017,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2018 o diplomacii v oblasti klimatu(1),

–  s ohledem na usnesení ze dne 4. října 2017 o Konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2017 v německém Bonnu (COP23)(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2016 nazvané „Urychlení přechodu EU na nízkouhlíkovou ekonomiku“ (COM(2016)0500),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 15. února 2016, 30. září 2016, 23. června 2017 a 22. března 2018;

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 13. října 2017, 26. února 2018 a 9. října 2018,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2017/1541 ze dne 17. července 2017 o uzavření kigalské změny Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, jménem Evropské unie(3),

–  s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a na souhrnnou zprávu obsaženou v této hodnotící zprávě a na zvláštní zprávu panelu IPCC s názvem „Global Warming of 1.5 °C“ (Globální oteplování o 1,5 °C),

–  s ohledem na osmou souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2017 nazvanou „The Emissions Gap Report 2017“ (Zpráva o rozdílu emisí z roku 2017) a na třetí zprávu programu o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2017,

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní energetické agentury nazvanou „Global Energy and CO2 Status Report 2017“ (Globální zpráva o stavu energetiky a CO2 za rok 2017),

–  s ohledem na „Statement on the state of the global climate in 2017“ (Prohlášení o celosvětovém stavu klimatu v roce 2017) Světové meteorologické organizace (WMO) z března roku 2018 a na 13. číslo věstníku WMO věnovaného otázce skleníkových plynů (Greenhouse Gas Bulletin) ze dne 30. října 2017,

–  s ohledem na zprávu Světového ekonomického fóra Global Risks Report 2018 (Globální rizika v roce 2018)(4),

–  s ohledem na prohlášení „skupiny pro zelený růst“ (Green Growth Group) ze dne 5. března 2018 pod názvem „Financing EU climate action – reinforcing climate spending and mainstreaming in the next Multiannual Financial Framework (MMF)“ (Financování opatření EU v oblasti klimatu – posílení výdajů na klima a jejich začleňování od víceletého finančního rámce (VFR))(5), které podepsalo 14 ministrů pro životní prostředí a otázky klimatu z EU,

–  s ohledem na zprávu zveřejněnou Společným výzkumným střediskem Komise v listopadu 2017 s názvem „CO₂ – An operational anthropogenic CO₂ emissions monitoring and verification support capacity“ (CO₂ – provozní kapacita podpory monitorování a ověřování emisí CO₂ způsobených člověkem)(6),

–  s ohledem na prohlášení z Fairbanks, které bylo přijato ministry zahraničních věcí států arktické oblasti na 10. zasedání ministrů Arktické rady ve městě Fairbanks na Aljašce ve dnech 10.–11. května 2017,

–  s ohledem na první ročník summitu „Jedna planeta“ (One Planet Summit), který se uskutečnil v Paříži dne 12. prosince 2017, a na 12 závazků, které zde byly přijaty;

–  s ohledem na encykliku papeže Františka „Laudato Si“,

–  s ohledem na Mesebergské prohlášení ze dne 19. června 2018,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016, kdy 181 ze 197 smluvních stran úmluvy uložilo své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení do úschovy OSN (ke dni 11. října 2018);

B.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy předložily dne 6. března 2015 Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky, v nichž se zavázaly k cíli spočívajícímu v nejméně 40 % snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 oproti úrovním pro rok 1990;

C.  vzhledem k tomu, že závazky, které dosud přijali signatáři Pařížské dohody, nebudou dostatečné k dosažení společného cíle; vzhledem k tomu, že současné vnitrostátně stanovené příspěvky, které předložila EU a její členské státy, rovněž nejsou v souladu s cíli stanovenými v Pařížské dohodě, a musí být tedy revidovány;

D.  vzhledem k tomu, že zásadní součásti právních předpisů EU, které přispívají k plnění vnitrostátně stanovených příspěvků EU, zejména směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o energetické účinnosti, byly stanoveny s vysokou mírou ambicí a požadují snížení skleníkových plynů v EU do roku 2030 nejméně o 45 %; vzhledem k tomu, že 45 % snížení v EU do roku 2030 stále nepředstavuje dostatečný příspěvek k dosažení cílů Pařížské dohody a cíle nulových emisí v polovině století;

E.  vzhledem k tomu, že transparentnost při měření emisí je klíčem k dosažení významného pokroku při snižování emisí skleníkových plynů celosvětově spravedlivým způsobem;

F.  vzhledem k tomu, že po třech letech, kdy údaje zůstávaly neměnné, došlo v roce 2017 k nárůstu emisí uhlíku na celém světě i v EU; vzhledem k tomu, že tento nárůst není po světě rozložen rovnoměrně;

G.  vzhledem k vysokému výskytu extrémních povětrnostních jevů a teplotních rekordů v roce 2017, které zvyšují naléhavost přijetí globálního opatření v oblasti klimatu;

H.  vzhledem k tomu, že ambiciózní politiky v oblasti zmírňování změny klimatu mohou vytvářet růst a pracovní místa; vzhledem k tomu, že některá specifická odvětví jsou však ohrožena únikem uhlíku, pokud ambice na ostatních trzích nebudou srovnatelné; vzhledem k tomu, že na ochranu pracovních míst v těchto specifických odvětvích je tedy nezbytná vhodná ochrana proti úniku uhlíku;

I.  vzhledem k tomu, že změna klimatu je multiplikační faktor řady dalších hrozeb, které nepřiměřeně postihují rozvojové země; vzhledem k tomu, že sucha a jiné nepříznivé povětrnostní jevy poškozují a ničí zdroje, na nichž přímo závisí obživa chudých lidí, a vyvolávají tvrdší soutěž o zbývající zdroje, což přispívá k humanitárním krizím a k napětí, nucenému vysídlování obyvatelstva, radikalizaci a konfliktům; vzhledem k tomu, že existují důkazy, že změna klimatu hraje úlohu v nepokojích a šíření násilí na Blízkém východě, oblasti Sahelu a Afrického rohu, což má další, mnohem širší důsledky;

J.  vzhledem k tomu, že zpráva IPCC o nárůstu teploty o 1,5 °C prokazuje, že dopady takového nárůstu teplot budou pravděpodobně podstatně méně vážné než dopady nárůstu o 2 °C;

K.  vzhledem k tomu, že dlouhodobý úspěch zmírňování změny klimatu vyžaduje mnohem rozhodnější opatření, zejména ze strany rozvinutých zemí, pokud jde o opuštění hospodářství založeného na uhlíku a podporu růstu šetrného ke klimatu, a to i v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že je třeba vynakládat úsilí o posílení finanční a technologické podpory a podpory budování kapacit v rozvojových zemích;

L.  vzhledem k tomu, že neschopnost hlavních producentů emisí snížit své emise skleníkových plynů v souladu s opatřením vyžadujícím omezit nárůst průměrné globální teploty na 1,5 °C nebo 2 °C zhoršuje již tak obrovský rozsah a náklady nezbytného přizpůsobení se změně klimatu, přičemž zvlášť závažné důsledky dopadají na nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy; vzhledem k tomu, že je třeba podporovat všechny iniciativy ze strany nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových států vypracovat systém informování o rizicích a systém včasného varování;

M.  vzhledem k tomu, že je naléhavě třeba zvrátit rostoucí propast mezi potřebami a úsilím v oblasti přizpůsobování se změně klimatu prostřednictvím mnohem silnějších opatření v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí;

N.  vzhledem k tomu, že je neudržitelné nechat náklady na přizpůsobování se změně klimatu na úrovni, na niž se propadly, a subjekty nesoucí hlavní odpovědnost za emise skleníkových plynů musí převzít většinu globálního břemene;

O.  vzhledem k tomu, že článek 7 Pařížské dohody stanoví celosvětový cíl pro přizpůsobování se a že tento cíl musí být nyní neprodleně převeden do praxe; vzhledem k tomu, že národní adaptační plány by měly plnit významnou úlohu;

P.  vzhledem k tomu, že lesy významně přispívají ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí; vzhledem k tomu, že odlesňování je zodpovědné za téměř 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů a je motivováno především rozšiřováním průmyslové výroby v oblasti chovu hospodářských zvířat, pěstování sóji a výroby palmového oleje, a to i pro trh EU; vzhledem k tomu, že EU by měla snížit svůj nepřímý příspěvek k odlesňování („embodied deforestation“ – odlesňování spojené s výrobou zboží nebo komodity), za něž je zodpovědná;

Q.  vzhledem k tomu, že půda je omezený zdroj a její používání k pěstování surovin pro výrobu tradičních biopaliv a biopaliv první generace může zhoršit nedostatečné potravinové zabezpečení a zničit obživu chudých lidí v rozvojových zemích, zejména formou záboru půdy, násilného vysídlování, znečištění a porušování práv původního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že systémy kompenzací uhlíku a opětovného zalesňování mohou rovněž způsobit tyto škody, pokud nejsou správně koncipovány a prováděny;

1.  připomíná, že změna klimatu je coby příčina a multiplikační faktor dalších rizik jednou z nejnaléhavějších výzev, před níž lidstvo stojí, a že všechny státy a aktéři na celosvětové úrovni musí v boji proti této změně vynaložit veškeré úsilí prostřednictvím rozhodných opatření jednotlivců; zdůrazňuje rovněž, že abychom dostáli kolektivní odpovědnosti spočívající v ochraně celé planety a její biologické rozmanitosti v zájmu současných a budoucích generací, představuje jediné řešení včasná mezinárodní spolupráce, solidarita a systematický a trvalý závazek společného postupu; zdůrazňuje, že EU je připravena i nadále zaujmout vůdčí úlohu v tomto celosvětovém úsilí a současně zajistit udržitelný hospodářský rozvoj s nízkými emisemi skleníkových plynů, který zaručí energetickou bezpečnost, konkurenční výhody pro evropská průmyslová odvětví a tvorbu pracovních míst;

Vědecký základ opatření v oblasti klimatu

2.  poukazuje na to, že WMO potvrdila, že roky 2015, 2016 a 2017 byly třemi nejteplejšími zaznamenanými roky, což vedlo k velmi výraznému oteplení arktického regionu, které bude mít dlouhodobý vliv na celkovou hladinu moří meteorologické jevy v celosvětovém měřítku;

3.  domnívá se, že lze předejít zásadním a pravděpodobně nezvratným dopadům nárůstu globální teploty o 2 °C, pokud bude usilováno o splnění ambicióznějšího cíle nárůstu o 1,5 °C, ale to by vyžadovalo, aby nejpozději do roku 2050 stoupající emise skleníkových plynů klesly na čistou nulu; poukazuje na to, že potřebná technická řešení jsou k dispozici a vzrůstá jejich konkurenceschopnost z hlediska nákladů, a zdůrazňuje, že by veškerá opatření EU měla důsledně odpovídat dlouhodobým cílům Pařížské dohody a měla by být pravidelně revidována tak, aby byla s těmito cíli i nadále v souladu; s nadějí proto očekává výsledky zvláštní zprávy IPCC roku 2018 o dopadech nárůstu globální teploty o 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí;

4.  zdůrazňuje, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) změna klimatu ovlivňuje sociální a environmentální zdravotní faktory – čistotu ovzduší, nezávadnost pitné vody, dostatek potravin a bezpečné přístřeší – a že mezi rokem 2030 a 2050 se očekává nárůst úmrtnosti způsobené podvýživou, malárií, průjmem a tepelným stresem o dalších 250 000 osob ročně; konstatuje, že extrémně vysoké teploty ovzduší přispívají přímo k úmrtí z důvodu kardiovaskulárních a respiračních onemocnění, zejména pokud jde o starší osoby; uznává, že změna klimatu je katalyzátorem konfliktů; domnívá se, že plné provedení závazků Pařížské dohody by velkou měrou přispělo ke zlepšení evropské a mezinárodní bezpečnosti a míru;

Ratifikace Pařížské dohody a plnění závazků

5.  vítá nebývale rychlou ratifikaci Pařížské dohody a také celosvětovou mobilizaci a odhodlání státních i nestátních aktérů k zajištění jejího úplného a rychlého provedení, jak bylo vyjádřeno v závazcích přijatých na významných celosvětových událostech, jako byl např. severoamerický summit o změně klimatu v Chicagu ve dnech 4.–6. prosince 2017, summit „Jedna planeta“ v Paříži dne 12. prosince 2017 a světový summit konaný v San Francisku ve dnech 12.–14. září 2018 věnovaný opatřením v oblasti klimatu;

6.  zdůrazňuje, že stávající vnitrostátně stanovené příspěvky by omezily globální oteplování pouze na nárůst teploty o 3,2 °C(7) a ani zdaleka by se neblížily nárůstu o 2 °C; vyzývá všechny strany, aby k tomuto procesu, který musí být ukončen do roku 2020, kdy musí být vnitrostátně stanovené příspěvky aktualizovány, konstruktivním způsobem přispěly a aby zajistily, aby jejich vnitrostátně stanovené příspěvky byly v souladu s dlouhodobým teplotním cílem Pařížské dohody, jímž je zachovat nárůst globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C ve srovnání s úrovněmi před průmyslovou revolucí a dále usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C; konstatuje, že stávající závazky, včetně závazku předloženého Unií a jejími členskými státy, nejsou zatím ke splnění cílů dohody dostatečné; zdůrazňuje proto, že celosvětové emise skleníkových plynů by měly co nejdříve dosáhnout svého maxima a že všechny smluvní strany, zejména EU a všechny státy skupiny G-20, musí zintenzivnit své úsilí a zvýšit do roku 2020 svůj vnitrostátně stanovený příspěvek v návaznosti na dialog „Talanoa“ z roku 2018, což má odstranit zbývající rozdíly ohledně plnění tohoto cíle;

7.  domnívá se, že pokud by ostatní velké ekonomiky nepřijaly závazky srovnatelné se závazky EU ohledně snížení emisí skleníkových plynů, bude nezbytné zachovat ustanovení o úniku uhlíku, zejména ustanovení zaměřená na odvětví s vysokým rizikem úniku uhlíku, aby se zajistila globální konkurenceschopnost evropského průmyslu;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že ve většině třetích zemí, které přijaly závazky v rámci Pařížské dohody, začíná debata o zvýšení jejich příspěvků jen velmi pomalu; žádá tedy Komisi, aby zefektivnila myšlenky EU zvýšit svůj závazek pomocí většího úsilí s cílem motivovat ostatní partnery, aby učinili totéž;

9.  poukazuje na význam ambiciózní politiky v oblasti klimatu s cílem jednat celosvětově jako důvěryhodný a spolehlivý partner, dále na význam celosvětového vedoucího postavení EU v oblasti klimatu a dodržování Pařížské dohody; vítá dohodu Evropského parlamentu a Rady zvýšit cíl pro energii z obnovitelných zdrojů do roku 2030 na 32 % a pro energetickou účinnost na 32,5 %, což do roku 2030 povede ke snížení emisí skleníkových plynů o více než 45 %; vítá proto připomínky Komise týkající se aktualizace vnitrostátně stanovených příspěvků EU tak, aby zohledňovaly tuto vyšší ambici, a zvýšení jejího cíle v oblasti snížení emisí do roku 2030; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 vypracovala ambiciózní strategii, která by EU umožnila do poloviny století dosáhnout nulových emisí a která by nabídla nákladově účinnou cestu k dosažení cíle nulových emisí přijatého v rámci Pařížské dohody a bezuhlíkového hospodářství v Unii nejpozději do roku 2050 v souladu s přiměřeným podílem zbývajícího globálního uhlíkového rozpočtu; podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem platným pro celé hospodářství snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s úrovněmi z roku 1990 o 55 %;

10.  vítá oznámení generálního tajemníka OSN o záměru uspořádat v září 2019 na okraj 74. Valného shromáždění také summit o klimatu s cílem urychlit opatření v oblasti klimatu za účelem dosažení cílů Pařížské dohody, a zejména podpořit zvýšení ambicí závazků v oblasti klimatu; vyzývá EU a její členské státy, aby toto úsilí podpořily tím, že prokážou zapojení a politickou vůli zvýšit své vlastní závazky a podpořit významné příspěvky ostatních stran;

11.  vyjadřuje zklamání nad prohlášením prezidenta USA Donalda Trumpa, že Spojené státy odstoupí od Pařížské dohody, což považuje za krok zpět; vyjadřuje své uspokojení nad tím, že po prohlášení prezidenta Trumpa všechny významné smluvní strany potvrdily své odhodlání Pařížskou dohodu dále podporovat; rozhodně vítá pokračující mobilizaci v zájmu opatření v oblasti klimatu ze strany hlavních států, měst, univerzit a dalších nestátních subjektů USA v rámci kampaně „we are still in“;

12.  trvá na tom, že zejména po prohlášení prezidenta Trumpa je důležité mít zavedena vhodná ustanovení proti úniku uhlíku a zajistit, aby nejvýkonnější společnosti získávaly povolenky zdarma, jak bylo dohodnuto ve směrnici o systému ETS; žádá Komisi, aby přezkoumala účinnost a legálnost dodatečných opatření na ochranu průmyslových odvětví ohrožených únikem uhlíku, jako je například uhlíková hraniční daňová úprava a poplatek za spotřebu, zejména pokud jde o produkty pocházející ze zemí, jež nesplňují své závazky vyplývající z Pařížské dohody;

13.  vítá skutečnost, že změna Montrealského protokolu dohodnutá v Kigali má dne 1. ledna 2019 vstoupit v platnost, a konstatuje, že do této chvíle uložilo své ratifikační listiny 27 smluvních stran, včetně sedmi členských států; vyzývá všechny smluvní strany Montrealského protokolu, zejména členské státy, které dosud nepředložily své ratifikační listiny, aby učinily veškerá nezbytná opatření pro urychlenou ratifikaci, která významně přispěje k uplatňování Pařížské dohody a ke splnění střednědobých a dlouhodobých cílů v oblasti klimatu a energetiky;

14.  vítá ratifikaci změn Kjótského protokolu dohodnutých v Dauhá ze strany všech členských států a uložení společné ratifikační listiny Unie dne 21. prosince 2017; domnívá se, že tento krok upevní jejich vyjednávací pozici a umožní úspěšné uzavření jednání o klimatu v roce 2018 a díky společnému úsilí účinně sníží emise skleníkových plynů;

15.  zdůrazňuje, že uplatňování příslušných dohod a ambice v období před rokem 2020 byly klíčovým bodem jednání na konferenci COP23; vítá rozhodnutí uspořádat dvě hodnocení během konferencí COP v roce 2018 a 2019; vyzývá Komisi a členské státy, aby připravily příspěvky týkající se snížení emisí do roku 2020, které budou předloženy na konferenci COP24 v rámci hodnocení před rokem 2020; výše uvedená opatření považuje za významný krok k dosažení cíle, kterým je zvýšit ambice všech smluvních stran pro období po roce 2020, a se zájmem očekává výsledek prvního hodnocení v Katovicích, které by mělo mít podobu rozhodnutí COP opětovně potvrzujícího závazek zvýšit do roku 2020 ambici vnitrostátně stanovených příspěvků stran do roku 2030 s cílem uvést je do souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využily komunikační strategie a aktivity ke zvýšení veřejné a politické podpory pro opatření v oblasti klimatu a ke zvýšení informovanosti o společných přínosech boje proti změně klimatu, jako jsou lepší kvalita ovzduší a veřejného zdraví, ochrana přírodních zdrojů, hospodářský růst a vyšší zaměstnanost, větší energetická bezpečnost a nižší náklady na dovoz energie, jakož i výhody v mezinárodní hospodářské soutěži prostřednictvím inovací a technologického rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba také věnovat pozornost vzájemnému propojení změny klimatu a sociální nespravedlnosti, migrace, nestability a chudoby a skutečnosti, že globální opatření v oblasti klimatu může významně přispět k řešení těchto otázek;

17.  zdůrazňuje součinnost existující mezi Pařížskou dohodou, Agendou pro udržitelný rozvoj 2030, sendajským rámcem a akčním programem z Addis Abeby (financování rozvoje) a dalšími úmluvami z Ria, přičemž ty představují významné a vzájemně propojené kroky vpřed při zajišťování toho, aby bylo možné současně řešit vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj;

COP24 v Katovicích

18.  uznává výsledky dosažené předsednictvími COP22 a COP23, která společně připravila návrh dialogu „Talanoa“ pro rok 2018, jejž velká většina strana schválila a jenž byl zahájen v lednu 2018; se zájmem očekává první výsledky zasedání COP24 a následná politická rozhodnutí týkající se uvedení celosvětových kolektivních ambicí do souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody do roku 2020; oceňuje, že dialog „Talanoa“ se neomezuje na diskuse mezi vnitrostátními vládami, ale umožňuje široké škále zúčastněných stran, včetně regionů a měst a jejich zvolených zástupců, upozornit vnitrostátní a globální tvůrce politik na hlavní otázky týkající se opatření v oblasti klimatu; vítá dialog „Talanoa“ měst a regionů a těší se na další dialogy, které se budou konat v Evropě; se zájmem očekává přínos nestátních subjektů a vyzývá všechny strany, aby včas předložily své příspěvky s cílem usnadnit politické diskuse v Katovicích;

19.  dále uznává, že i přes veškerý pokrok dosažený na Pařížském akčním pracovním programu (soubor pravidel) během COP23, bude třeba překonat významné výzvy, aby mohl být tento program naplněn a na COP24 bylo dosaženo konkrétních rozhodnutí; vyzývá, aby byla veškerá nezbytná přípravná činnost provedena před vrcholnou schůzkou v zájmu dokončení souboru pravidel, což je nanejvýš důležité pro včasné provádění Pařížské dohody;

20.  podporuje soubor pravidel požadující vysokou úroveň transparentnosti a pevná závazná pravidla pro všechny strany s cílem přesně měřit pokrok a posílit důvěru mezi stranami zapojenými do mezinárodního procesu; je znepokojen tím, že některé strany nadále nejeví ochotu usilovat o plnou transparentnost při měření emisí; vyzývá všechna hlavní hospodářství, aby se ujala vedení při vyjednávání souboru pravidel a prosazovala závazné požadavky pro systémy sledování a ověřování, včetně včasných a spolehlivých údajů a odhadů týkajících se emisí skleníkových plynů;

21.  zdůrazňuje, že je důležité doplnit soubor pravidel o atmosférické údaje založené na pozorování s cílem zvýšit spolehlivost a přesnost podávání zpráv; vyzývá Komisi, Evropskou kosmickou agenturu (ESA), Evropskou organizaci pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), evropskou výzkumnou infrastrukturu integrovaného systému monitorování uhlíku (ICOS), vnitrostátní inventární agentury a výzkumná střediska a další klíčové subjekty, aby vytvořily operační kapacitu schopnou produkovat informace o antropogenních emisích za využití satelitních údajů a při splnění nezbytných požadavků, včetně konstelace družic;

22.  zdůrazňuje, že je důležité, aby na konferenci COP24 v Katovicích vystupovala EU jednotně s cílem zajistit její politickou sílu a důvěryhodnost; naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby podpořily mandát EU během jednání a dvoustranných setkání s dalšími subjekty;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zařadily opatření v oblasti klimatu na program jednání významných mezinárodních fór, mimo jiné v rámci OSN, a na program jednání subjektů jako G7 a G20, a aby usilovaly o mnohostranná partnerství pro konkrétní otázky týkající se provádění Pařížské dohody a cílů udržitelného rozvoje;

Otevřenost, podpora začleňování a transparentnost

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zachovaly a posílily strategická partnerství s rozvinutými zeměmi a s rozvíjejícími se ekonomikami s cílem vytvořit v příštích několika letech skupinu vedoucích států v oblasti klimatu a prokázat větší solidaritu vůči zranitelným státům; podporuje trvalou a aktivní spolupráci EU s koalicí s vysokými ambicemi a jejími členskými zeměmi s cílem zviditelnit jejich odhodlání dosáhnout smysluplného uplatňování Pařížské dohody pomocí vypracování spolehlivého souboru pravidel v roce 2018 a úspěšného dialogu „Talanoa“ na konferenci COP24;

25.  zdůrazňuje, že k dosažení cíle omezení nárůstu průměrné světové teploty na úroveň nepřekračující 1,5 °C je nutná účinná účast všech stran, což pak zase vyžaduje, aby se řešila otázka vlastních zájmů nebo střetu zájmů; připomíná v této souvislosti svou podporu vůči iniciativě, kterou přijaly vlády zastupující většinu světového obyvatelstva a která má za cíl zavést rámci UNFCCC zvláštní politiku pro oblast střetu zájmů; vyzývá Komisi a členské státy, aby se konstruktivně zapojily do tohoto procesu, aniž by se zpronevěřily cílům UNFCCC a Pařížské dohody;

26.  zdůrazňuje, že 80 % lidí vysídlených v důsledku změny klimatu jsou ženy, které jsou obecně změnou klimatu více zasaženy než muži, přesto nesou větší zátěž, ačkoliv nejsou zapojeny do klíčového rozhodování o opatřeních v oblasti klimatu; zdůrazňuje proto, že posílení postavení žen, jakož i jejich plná a rovnoprávná účast a vedoucí postavení na mezinárodních fórech, jako je UNFCCC, a v rámci celostátních, regionálních a místních opatření v oblasti klimatu jsou klíčové pro úspěch a účinnost těchto opatření; vyzývá EU a členské státy, aby začleňovaly hledisko genderu do politik v oblasti klimatu a aby podporovaly účast žen z řad původního obyvatelstva a účast obránců práv žen v rámci UNFCCC;

27.  vítá rozhodnutí COP23 pokračovat v používání Adaptačního fondu v rámci Pařížské dohody; uznává význam fondu pro tato společenství, která jsou nejvíce ohrožena změnou klimatu, a proto vítá nové závazky členských států, které do fondu přispěly částkou 93 milionů USD;

28.  uznává, že EU a její členské státy jsou největšími poskytovateli veřejných prostředků na financování opatření v oblasti klimatu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že stávající míra závazků rozvinutých zemí zdaleka nenaplňuje společný cíl ve výši 100 miliard USD ročně; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny zúčastněné rozvinuté státy plnily své závazky za účelem dosažení tohoto cíle, neboť dlouhodobé financování má pro rozvojové země zásadní význam, jelikož jim umožňuje dosažení cílů v rámci přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích dopadů;

29.  zdůrazňuje, že rozpočet EU by měl být v souladu s jejími mezinárodními závazky v oblasti udržitelného rozvoje a s jejími střednědobými a dlouhodobými cíli v oblasti klimatu a energetiky a zároveň by neměl narušovat realizaci těchto cílů a být vůči nim kontraproduktivní; se znepokojením konstatuje, že cíl vyhradit 20 % celkových výdajů EU na opatření v oblasti klimatu nebude pravděpodobně dosažen, a vyzývá proto k přijetí nápravných opatření; dále zdůrazňuje, že cíle v oblasti klimatu a energetiky by měly být základem politických diskusí o víceletém finančním rámci (VFR) po roce 2020 již od počátku, aby se zajistilo, že budou vyčleněny zdroje nutné k dosažení těchto cílů; připomíná svůj postoj, že je třeba navýšit současné výdaje v souvislosti se změnou klimatu z 20 % na 30 %, jakmile to bude možné, a nejpozději do roku 2027; domnívá se, že všechny zbývající výdaje VFR by měly být v souladu s Pařížskou dohodou a neměly by být kontraproduktivní s ohledem na úsilí v oblasti klimatu;

30.  požaduje, aby byl vytvořen specializovaný a automatický mechanismus EU pro veřejné finance, který by zajistil dodatečnou a dostatečnou podporu plnění přiměřeného podílu EU, pokud jde o mezinárodní finanční cíl pro oblast klimatu ve výši 100 miliard USD;

Úloha nestátních subjektů

31.  připomíná, že Pařížská dohoda uznává významnou úlohu, kterou hraje víceúrovňová správa v politikách v oblasti klimatu, a nezbytnost spolupracovat s regiony, městy a nestátními subjekty;

32.  vyjadřuje spokojenost s rostoucí celosvětovou mobilizací zvyšujícího se počtu nestátních subjektů zapojených do opatření v oblasti změny klimatu, které mají konkrétní a hmatatelné výsledky; zdůrazňuje stěžejní úlohu občanské společnosti, soukromého sektoru a regionálních vlád při vyvíjení tlaku a řízení veřejného mínění a role státu; vyzývá EU, členské státy a všechny smluvní strany, aby podporovaly, usnadňovaly a zapojovaly do naprosto transparentního dialogu nestátní subjekty, které se čím dál tím častěji stávají průkopníky v boji proti změně klimatu, jakož i s regionálními aktéry, zejména v případech, kdy se vztahy s vnitrostátními vládami v oblasti politiky v oblasti změny klimatu zhoršily; oceňuje v této souvislosti závazek stanovený během konference COP23, v němž se zavázalo 25 průkopnických měst zastupujících celkem 150 milionů občanů stát se do roku 2050 městy produkujícími nulové emise;

33.  vyzývá Komisi, aby dále zintenzivnila své vztahy s místními a regionálními orgány, posílila tematickou a odvětvovou spolupráci mezi městy a regiony v rámci EU i mimo ni, vypracovala iniciativy týkající se přizpůsobení a odolnosti a posílila modely udržitelného rozvoje a plány snižování emisí v hlavních odvětvích, jako jsou energetika, průmysl, technologie, zemědělství a doprava v městských i venkovských oblastech, např. pomocí programů twinningu, programu mezinárodní městské spolupráce, podpory platforem, jako je Pakt starostů a primátorů, a vytvoření nových fór pro výměnu osvědčených postupů; vyzývá EU a členské státy, aby podporovaly úsilí regionálních a místních subjektů o zavedení regionálně a místně stanovených příspěvků (podobných vnitrostátně stanoveným příspěvkům), kdy je možné prostřednictvím tohoto procesu zvýšit cíle v oblasti klimatu;

34.  vybízí Komisi, aby ve svém návrhu dlouhodobé strategie EU pro dosažení nulových emisí do poloviny století stanovila konkrétní cíle snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2050 pro všechna odvětví a aby stanovila jasnou cestu, jak těchto cílů dosáhnout, včetně konkrétních milníků pro roky 2035, 2040 a 2045; vyzývá Komisi, aby zařadila návrhy, jak zlepšit odstraňování uhlíku pomocí jeho propadu v souladu s Pařížskou dohodou, s cílem dosáhnout v EU nejpozději do roku 2050 nulových emisí skleníkových plynů a brzy poté negativních emisí; požaduje, aby tato strategie zajistila spravedlivé rozdělení úsilí mezi jednotlivá odvětví, zahrnula mechanismus pro začlenění výsledků pěti ročních globálních hodnocení, zohlednila zjištění z nadcházející zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, doporučení a postoje Evropského parlamentu a stanoviska nestátních subjektů, jako jsou místní a regionální orgány, občanská společnost a soukromý sektor;

35.  zdůrazňuje, že dlouhodobá strategie EU by měla být považována za příležitost ke stanovení strategických budoucích priorit pro moderní a ekologické hospodářství EU, které plně využívá potenciál technologického pokroku, zachovává vysokou úroveň sociálního zabezpečení a vysoké standardy pro spotřebitele a jež bude přínosem pro průmysl a občanskou společnost, zejména z dlouhodobého hlediska;

36.  vybízí Komisi a členské státy, aby vypracovaly strategie a programy, které se budou zabývat přechodem v rámci odvětví v důsledku dekarbonizace a technologického vývoje a umožní výměnu znalostí a osvědčených postupů mezi postiženými regiony, pracovníky a podniky, a aby poskytly podporu regionům a pracovníkům s cílem pomoci jim připravit se na strukturální změny, aktivně hledat nové hospodářské možnosti a vypracovat opatření v oblasti strategické polohy, aby se v Evropě zajistil řádný přechod na hospodářství s nulovými emisemi;

37.  domnívá se, že za účelem zajištění toho, aby byly vnitrostátně stanovené příspěvky v souladu se závazky platnými pro celé hospodářství požadovanými Pařížskou dohodou, by strany měly být vybízeny, aby zahrnuly emise z mezinárodní lodní dopravy a letectví a aby se dohodly na opatřeních na mezinárodní, regionální a vnitrostátní úrovni k řešení emisí z těchto odvětví a provedly je;

Komplexní úsilí všech odvětví

38.  vítá neustálý rozvoj systémů pro obchodování s emisemi na celosvětové úrovni, a obzvláště pak zahájení počáteční fáze celostátního systému obchodování s emisemi v Číně pokrývající odvětví energetiky v prosinci roku 2017; rovněž vítá dohodu podepsanou koncem roku 2017 o propojení systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) se švýcarským systémem v jeden celek a vybízí Komisi, aby dále zkoumala možnosti podobných propojení a dalších forem spolupráce s trhy s uhlíkem ve třetích zemích a regionech, a rovněž podporovala zakládání dalších trhů s uhlíkem a mechanismů stanovujících ceny uhlíku, které přispějí ke snížení celosvětových emisí, posílí efektivitu, přinesou úspory nákladů a sníží riziko úniku uhlíku, vytvořením rovných podmínek na celosvětové úrovni; vyzývá Komisi, aby vytvořila záruky s cílem zajistit, aby veškerá propojení se systémem EU ETS nadále přinášela další a trvalé příspěvky ke zmírňování změny klimatu a neoslabovala domácí závazky Unie týkající se emisí skleníkových plynů;

39.  vyjadřuje politování nad skutečností, že doprava je jediným odvětvím, ve kterém od roku 1990 došlo k nárůstu emisí; zdůrazňuje, že tento stav není slučitelný s dlouhodobým udržitelným rozvojem, který naopak vyžaduje větší a rychlejší snížení emisí ve všech odvětvích společnosti; připomíná, že je třeba, aby bylo odvětví dopravy do roku 2050 zcela dekarbonizováno;

40.  vyjadřuje velké zklamání ohledně toho, že návrh Komise týkající se emisních standardů pro CO2 po roce 2020 pro osobní automobily a lehká užitková vozidla není v souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody;

41.  vyjadřuje znepokojení ohledně úrovně ambicí systému kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA) přijatého organizací ICAO vzhledem k tomu, že probíhající práce na standardech a doporučených postupech (SARP) měla zavést systém od roku 2019; vyjadřuje silný nesouhlas se snahou zavést systém CORSIA na letech v rámci Evropy, což překračuje právo EU a nezávislost rozhodování; zdůrazňuje, že další rozdrobování návrhu standardů a doporučených postupů systému CORSIA je nepřijatelné; vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily vše pro posílení zavedení systému CORSIA a zároveň i jeho budoucí dopad;

42.  připomíná nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2392 ze dne 13. prosince 2017, kterým se mění směrnice 2003/87/ES, aby nadále platila stávající omezení rozsahu činností v oblasti letectví a aby se připravilo provádění celosvětového tržního opatření od roku 2021(8), a zejména jeho čl. 1 odst. 7, který jasně uvádí, že Evropský parlament a Rada jsou coby spolunormotvůrci jedinými institucemi, které rozhodují o jakýchkoli budoucích změnách směrnice o ETS; vyzývá členské státy, aby v duchu interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů předložily formální výhradu ohledně standardů a doporučených postupů systému CORSIA uvádějící, že provedení systému CORSIA a účast na jeho dobrovolných fázích vyžaduje předchozí souhlas Rady a Evropského parlamentu;

43.  připomíná, že do roku 2024 Unie poskytla prodloužení odchylky pro lety mimo EHP od uplatňování systému EU ETS s cílem usnadnit postup ICAO, který usiluje o globální řešení emisí z letecké dopravy; zdůrazňuje však, že jakékoli další změny právních předpisů by měly být zaváděny pouze v případě, že jsou v souladu se závazkem Unie snížit emise skleníkových plynů v celém hospodářství, který nepočítá s využitím kompenzačních kreditů po roce 2020;

44.  vítá skutečnost, že v odvětví letectví již systém EU ETS přinesl snížení/kompenzace ve výši okolo 100 milionů CO2;

45.  připomíná, že emise CO2 v lodní dopravě by se měly podle prognózy zvýšit z 50 % na 250 % do roku 2050 a že technické prostředky významného snižování emisí z lodí již existují; vítá dohodu o výchozí strategii Mezinárodní námořní organizace týkající se snižování emisí skleníkových plynů v lodní dopravě, přijatou na 72. zasedání Výboru Mezinárodní námořní organizace pro ochranu mořského prostředí v dubnu roku 2018, jakožto první krok v tomto odvětví, který má přispět k dosažení teplotního cíle stanoveného podle Pařížské dohody; vyzývá Mezinárodní námořní organizaci, aby se urychleně dohodla na nových povinných opatřeních ohledně snížení emisí nezbytných pro dosažení svých cílů, a zdůrazňuje, že jejich zavedení do roku 2023 je důležité a naléhavé; zdůrazňuje, že je třeba podniknout další opatření a kroky pro řešení emisí z námořní dopravy, a vyzývá proto EU a členské státy, aby pečlivě sledovaly dopad a provádění dohody Mezinárodní námořní organizace a aby zvážily další opatření na úrovni EU, jimiž by se zajistilo, že emise skleníkových plynů z lodí se sníží v souladu s teplotním cílem Pařížské dohody; naléhavě vyzývá Komisi, aby začlenila mezinárodní lodní dopravu do své nadcházející strategie dekarbonizace do roku 2050 zajistit pokyny pro rozhodování EU o investicích do bezuhlíkových paliv a technik pohonu pro lodní dopravu;

46.  konstatuje, že odlesňování a znehodnocování lesů je zodpovědné za 20 % světových emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje významnou úlohu lesů a mokřadů při zmírňování změny klimatu, neboť poskytují vysoký potenciál pro zachycování CO2; poukazuje na to, že v dlouhodobém horizontu by měly být chráněny a posíleny přírodní pohlcovače a zásobárny uhlíku v EU a na celém světě a že celková rozloha celosvětových letů, jakož i jejich kapacity v oblasti přizpůsobování a odolnost vůči změně klimatu musí být dále zvyšovány s cílem dosáhnout dlouhodobého cíle Pařížské dohody; dále zdůrazňuje, že jsou zapotřebí snahy o zmírňování změny klimatu zaměřené na odvětví tropických lesů, přičemž je třeba začít řešením základních příčin úbytku lesních ploch a změny klimatu;

Odolnost vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

47.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala strategii EU týkající se přizpůsobování se, protože strategie přizpůsobování se je zcela nezbytná pro všechny země, aby mohly minimalizovat negativní dopady změny klimatu a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji;

48.  vnímá platformu akceschopnosti místních komunit a původního obyvatelstva jako jeden z úspěchů COP23 a jako další důležitý krok k provádění rozhodnutí přijatých v rámci Pařížské dohody; domnívá se, že tato platforma usnadní účinnou výměnu zkušeností a osvědčených postupů v úsilí o přizpůsobení se změně klimatu a adaptačních strategiích;

49.  zdůrazňuje potřebu vyvinout veřejné, transparentní a uživatelsky vstřícné systémy a nástroje na sledování pokroku a účelnosti národních adaptačních plánů a činností týkajících se přizpůsobení;

Diplomacie v oblasti klimatu

50.  jednoznačně podporuje pokračování a další posilování unijní politické osvětové činnosti a diplomatické činnosti v oblasti klimatu, neboť má zásadní význam pro větší zviditelnění opatření v oblasti klimatu v partnerských zemích a v očích světové veřejnosti; vyzývá k přidělení lidských a finančních zdrojů ESVČ a Komisi tak, aby lépe zohledňovaly velký závazek k diplomacii v oblasti klimatu a intenzivnější angažovanost v této diplomacii; trvá na tom, že je nezbytné vypracovat ucelenou strategii pro diplomacii EU v oblasti klimatu a začlenit klima do všech oblastí vnější činnosti EU, včetně obchodu, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci a bezpečnosti a obrany;

51.  zdůrazňuje zhoršující se dopady změny klimatu na mezinárodní bezpečnost a regionální stabilitu vyplývající ze zhoršování životního prostředí, ztrát živobytí obyvatel, vysídlování obyvatelstva souvisejícím se změnou klimatu a souvisejícími formami nepokojů, kde může klimatická změna být často považována za faktor, který tyto hrozby zvyšuje; naléhavě proto vyzývá EU a členské státy, aby spolupracovaly se svými partnery na celém světě za účelem lepšího porozumění, zohlednění, předvídání a řízení destabilizačních dopadů změny klimatu; zdůrazňuje proto význam zahrnutí diplomatické činnosti v oblasti klimatu do politiky EU v oblasti předcházení konfliktům;

52.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily vytváření spojenectví s vysokými ambicemi, a šly tak příkladem při začleňování opatření v oblasti klimatu do různých otázek týkajících se zahraniční politiky, k nimž patří obchod, mezinárodní migrace, reforma mezinárodních finančních institucí a mír a bezpečnost;

53.  vyzývá Komisi, aby aspekt změny klimatu začlenila do dohod o mezinárodním obchodu a o investicích tím, že podmíní budoucí obchodní smlouvy ratifikací a prováděním Pařížské dohody; vyzývá Komisi, aby provedla komplexní posouzení soudržnosti stávajících dohod s Pařížskou dohodou;

Průmysl a konkurenceschopnost

54.  zdůrazňuje, že změna klimatu je především společenská výzva, a že boj proti ní by proto měl i nadále být jednou z hlavních zásad politik a opatření EU, a to i v oblasti průmyslu, energetiky, výzkumu a digitálních technologií;

55.  vítá úsilí evropských občanů, podniků a průmyslu splnit závazky Pařížské dohody a vítá i dosud dosažený pokrok; vybízí občany, podniky a průmysl, aby si stanovili vyšší ambice a plně využili příležitostí vyplývající z Pařížské dohody a drželi krok s technologickým vývojem;

56.  zdůrazňuje, že stabilní a předvídatelný právní rámec a jasné politické signály na úrovni EU i na celosvětové úrovni usnadní a zvýší investice v oblasti klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje význam legislativních návrhů v rámci balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ pro posílení konkurenceschopnosti EU, posílení postavení občanů a stanovení cílů, které jsou v souladu se závazky EU v rámci Pařížské dohody a s jejím pětiletým mechanismem přezkumu;

57.  vítá, že několik zemí, které jsou hostiteli hlavních konkurentů energeticky intenzivních odvětví EU, zavedlo obchodování s uhlíkem nebo další mechanismy oceňování; vybízí další země, aby následovaly jejich příkladu;

58.  zdůrazňuje význam zvýšení počtu kvalitních pracovních míst a kvalifikovaných pracovníků v průmyslu EU, aby se stali hybnou silou inovací a přechodu k udržitelnému rozvoji; vyzývá ke komplexnímu a inkluzivnímu procesu za účelem vypracování vize alternativního obchodního modelu pro regiony s vysokou spotřebou uhlí a vysokými emisemi uhlíku a s vysokým podílem pracovníků v odvětvích závisejících na uhlíku, aby se usnadnil udržitelný přechod k prosperujícímu průmyslu a službám a současně se zohlednilo dědictví a tradice a dostupné dovednosti pracovní síly; zdůrazňuje významnou úlohu členských států při zrychlování reforem, které mohou vést ke spravedlivému přechodu pracovní síly v těchto regionech; připomíná, že v tomto ohledu hraje nepostradatelnou úlohu další finanční podpora EU;

Energetická politika

59.  připomíná, že investice do energie z obnovitelných zdrojů se v EU snižují; zdůrazňuje proto význam energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti pro snižování emisí i pro energetickou bezpečnost a předcházení energetické chudobě a pro zmírňování této chudoby, a to s cílem pomáhat zranitelným a chudým domácnostem a chránit je; požaduje celosvětovou podporu energetické účinnosti a opatření úspory energie a rozvoje obnovitelných zdrojů energie a jejich účinné zavádění (např. podporou vlastní výroby a spotřeby z obnovitelných zdrojů energie);

60.  připomíná, že stanovení priority energetické účinnosti, a to i prostřednictvím zásady energetická účinnost na prvním místě, a celosvětové vedoucí postavení v oblasti energie z obnovitelných zdrojů jsou dvěma z hlavních cílů energetické unie EU; zdůrazňuje význam ambiciózních právních předpisů v rámci balíčku pro čistou energii pro dosažení těchto cílů, jakož i význam nadcházející strategie do roku 2050 pro účinné provádění politik EU vyplývajících ze závazků učiněných podle Pařížské dohody s cílem omezit nárůst průměrné světové teploty výrazně pod hranicí 2 °C, přičemž dalším cílem je udržet ji pod úrovní 1,5 °C;

61.  zdůrazňuje, že je důležité vyvíjet technologie pro uchovávání energie, inteligentní sítě a reakci na poptávku, které přispějí k posílení účinného zavádění obnovitelných zdrojů při výrobě energie a v odvětví vytápění a chlazení domácností;

62.  vyzývá EU, aby přiměla mezinárodní společenství k bezodkladnému přijetí konkrétních opatření, včetně harmonogramu, za účelem postupného zrušení dotací škodlivých pro životní prostředí, které narušují hospodářskou soutěž, brzdí mezinárodní spolupráci a inovace;

Výzkum, inovace, digitální technologie a politika pro oblast vesmíru

63.  zdůrazňuje skutečnost, že pokračující a posílený výzkum a inovace v oblastech zmírňování změny klimatu, politik přizpůsobování se, účinného využívání zdrojů, udržitelných nízkoemisních nebo bezemisních technologií, udržitelného využívání druhotných surovin („oběhové hospodářství“) a shromažďování údajů o změně klimatu představují klíč k nákladově efektivnímu boji proti změně klimatu a přispívají ke snížení závislosti na fosilních palivech; vyzývá proto k přijetí globálních závazků za účelem posílení a zaměření investic v těchto oblastech; zdůrazňuje nutnost upřednostnit financování projektů v oblasti udržitelné energetiky v rámci nového programu Horizont Evropa, a to s ohledem na závazky Unie v rámci energetické unie a Pařížské dohody;

64.  zdůrazňuje, že cíle udržitelného rozvoje představují radikální změnu v mezinárodních politikách týkajících se rozvojové spolupráce a že se EU zavázala k jejich provedení ve svých vnitřních i vnějších politikách; v souladu s vnějším rozměrem cílů udržitelného rozvoje zdůrazňuje nutnost prozkoumat různé metody pomoci rozvojovým zemím a rozvíjejícím se ekonomikám při jejich transformaci energetiky, mimo jiné prostřednictvím opatření na budování kapacit, pomoci při snižování kapitálových nákladů projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, přenosu technologií a řešení pro rozvoj inteligentních měst a odlehlých a venkovských společenství, což jim pomůže splnit své závazky v rámci Pařížské dohody; v tomto směru vítá nově zřízený Evropský fond pro udržitelný rozvoj;

65.  připomíná, že výzkum, inovace a konkurenceschopnost jsou jedním z pěti pilířů strategie EU pro energetickou unii; konstatuje, že EU je odhodlána i nadále zůstat globálním lídrem v těchto oblastech a zároveň rozvíjet úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery; zdůrazňuje význam budování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích, pro zavádění čistých a udržitelných energetických technologií;

66.  připomíná zásadní úlohu digitálních technologií při podpoře transformace energetiky, a zejména při zvyšování energetické účinnosti a úspor energie; zdůrazňuje klimatické přínosy, které může přinést digitalizace evropského průmyslu prostřednictvím účinného využívání zdrojů a snížení materiálové náročnosti a zdokonalením stávající pracovní síly;

67.  je pevně přesvědčen, že kosmické programy Unie by měly být koncipovány tak, aby se zajistilo, že budou přispívat k boji proti změně klimatu a ke strategiím zmírňování změny klimatu; připomíná v této souvislosti zvláštní úlohu systému Copernicus a potřebu zajistit, aby tento systém zahrnoval i službu monitorování CO2; zdůrazňuje význam zachování politiky bezplatných, úplných a otevřených dat, jelikož je nezbytná pro vědeckou obec a je základem mezinárodní spolupráce v této oblasti;

Opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích

68.  trvá na tom, že je nutné ponechat otevřenou možnost omezit globální oteplování na 1,5 °C, a dále trvá na povinnosti hlavních producentů emisí, včetně EU, rychle posílit své snahy v oblasti zmírnění změny klimatu, což může přinést významné související přínosy pro udržitelný rozvoj, jakož i významně zvýšit jejich podporu pro opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích;

69.  zdůrazňuje význam rozhodování založeného na informacích o dopadech na klima a rovněž význam podpory takového rozhodování formou zlepšování klimatických služeb se zvláštním významem pro rozvojové země; vyzývá, aby se tato myšlenka stala jedním z podstatných cílů výzkumu financovaného EU, a požaduje silné úsilí EU v oblasti usnadnění přenosu technologií do rozvojových zemí; vyzývá k vypracování návrhu prohlášení WTO o právech duševního vlastnictví a změně klimatu srovnatelného s prohlášením o dohodě TRIPS a o veřejném zdraví, které bylo přijato v Dohá v roce 2001;

70.  připomíná závazek rozvinutých zemí, že rozvojovým zemím poskytnou nové a dodatečné finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu, které by do roku 2020 dosáhly výše 100 miliard USD ročně; uznává nutnost dalšího posílení tohoto úsilí týkajícího se financování a přísnější vedení evidence, mimo jiné i tím, že se bude věnovat pozornost požadavku, aby finanční prostředky byly nové a dodatečné, a tím, že se zahrnou pouze ekvivalenty grantů v úvěrech vypočtené pomocí metody schválené Výborem pro rozvojovou pomoc organizace OECD; doporučuje, aby se členské státy EU řídily postupy vypracovanými Komisí pro používání ukazatelů vycházejících z úmluv OSN z Ria pro oficiální rozvojovou pomoci, které jsou zaměřeny na dosažení klimatického cíle;

71.  vyzývá EU, aby dodržovala zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, jak je stanoveno v článku 208 SFEU, neboť představuje základní aspekt příspěvku EU k Pařížské dohodě; vyzývá proto EU, aby zajistila soudržnost svých politik v oblasti rozvoje, obchodu, zemědělství, energetiky a klimatu;

72.  připomíná, že změna klimatu má přímé i nepřímé dopady na produktivitu zemědělství; opakuje svou výzvu k transformativní změně způsobu výroby a spotřeby potravin směrem k zemědělskoekologickým postupům v souladu se závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj a doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny; chválí iniciativy přijaté Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) rozšířit zemědělskoekologické postupy, a dosáhnout tak cílů udržitelného rozvoje; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby v tomto duchu formovaly svou rozvojovou politiku, mimo jiné i v souvislosti s příležitostí pro zemědělské investice ve fondu EFSD;

73.  zdůrazňuje, že stále rostoucí objem emisí CO2 souvisejících s dopravou a mezinárodním obchodem snižuje účinnost strategie EU v oblasti změny klimatu; konstatuje, že podporu rozvoje s určujícím postavením vývozu, mimo jiné i prostřednictvím průmyslového zemědělství orientovaného na vývoj, lze jen stěží skloubit s nutností zmírnit změnu klimatu;

74.  je přesvědčen, že EU by měla prozkoumat způsoby, jak zavést kontroly na evropský obchod s komoditami představujícími riziko pro lesy a na spotřebu těchto komodit, jako je sója, palmový olej, blahovičník, hovězí, kůže a kakao, a to s ohledem na zkušenosti s akčním plánem FLEGT a nařízením o dřevě a s opatřeními EU na regulaci dalších dodavatelských řetězců s cílem ukončit vážné škody a zabránit jim; konstatuje, že klíčem k úspěchu tohoto úsilí je i posílení sledovatelnosti a povinné požadavky na náležitou péči v celém dodavatelském řetězci;

75.  vyzývá Evropskou investiční banku, aby rychle zastavila úvěrování projektů v oblasti fosilních paliv, a žádá členské státy EU, aby ukončily poskytování úvěrových záruk na vývoz pro takovéto projekty; vyzývá k přijetí veřejných záruk pro ekologické investice, k zavedení ochranných značek a daňových výhod pro fondy pro ekologické investice a k vydávání ekologických dluhopisů;

76.  zdůrazňuje význam dosahování celosvětového cíle v oblasti přizpůsobování se a rovněž význam mobilizace významných dalších finančních prostředků na přizpůsobování se v rozvojových zemích; vyzývá EU a její členské státy, aby se zavázaly k významnému nárůstu finančních prostředků vyčleněných na přizpůsobování se, které poskytují; uznává potřebu pokroku rovněž v otázce ztrát a škod, které je třeba nahradit dalšími zdroji formou inovativních zdrojů veřejných financí za použití Varšavského mezinárodního mechanismu;

77.  zdůrazňuje nutnost projektů vedených na místní úrovni s přístupem zdola nahoru, které pomáhají zvlášť zranitelným lidem a společenstvím; konstatuje, že současný důraz na operace kombinování finančních zdrojů a na záruky za účelem usnadnění provádění soukromých investic upřednostňuje velké, rozsáhlé projekty, a vyzývá k nalezení vhodné rovnováhy v používání fondů pomoci;

78.  konstatuje, že letecké odvětví významně spoléhá na kompenzaci emisí CO2 a že se těžko měří kompenzace lesů a je nemožné ji zaručit; zdůrazňuje nutnost zajistit, že systém kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA) a jiné projekty nijak nepoškozují potravinové zabezpečení, pozemková práva, práva původního obyvatelstva nebo biologickou rozmanitost a že je dodržována zásada svobodného předchozího souhlasu;

Úloha Evropského parlamentu

79.  domnívá se, že jelikož Parlament musí poskytnout svůj souhlas s mezinárodními dohodami a jako spolunormotvůrce hraje ústřední roli v provádění Pařížské dohody v EU, musí být řádně začleněn do delegace EU; očekává proto, že mu bude umožněno účastnit se koordinačních schůzek EU v Katovicích a bude mu zaručen přístup ke všem přípravným dokumentům od okamžiku zahájení jednání;

o
o   o

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0280. (2) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 70. (3) Úř. věst. L 236, 14.9.2017, s. 1. (4) http://www3.weforum.org/docs/WEF_GRR18_Report.pdf (5) http://www.bmub.bund.de/fileadmin/Daten_BMU/Download_PDF/Europa___International/green_growth_group_financing_climate_action_bf.pdf (6) http://copernicus.eu/news/report-operational-anthropogenic-co2-emissions-monitoring (7) UNEP, „The Emissions Gap Report 2017 – The emissions gap and its implications“ (Zpráva o rozdílu emisí z roku 2017 –rozdíl emisí a jeho důsledky), s. 18 (8) Úř. věst. L 350, 29.12.2017, s. 7.