Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. července 2020 o doporučení Evropského parlamentu Radě a Komisi ohledně uzavření dohody, jež je předmětem jednání, mezi Evropskou unií a Novým Zélandem o výměně osobních údajů mezi Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a novozélandskými orgány příslušnými pro boj proti závažné trestné činnosti a terorismu (COM(2019)0551 – 2020/2048(INI))
Evropský parlament,
– s ohledem na doporučení Komise pro rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Novým Zélandem o výměně osobních údajů mezi Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a novozélandskými orgány příslušnými pro boj proti závažné trestné činnosti a terorismu (COM(2019)0551),
– s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 13. května 2020 o zmocnění k zahájení jednání s Novým Zélandem o dohodě mezi Evropskou unií a Novým Zélandem o výměně osobních údajů mezi Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a novozélandskými orgány příslušnými pro boj proti závažné trestné činnosti a terorismu,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (Listina), a zejména na její články 2, 6, 7, 8 a 47,
– s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 6 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 16 a 218 této smlouvy,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), kterým se nahrazují a ruší rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV(1),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES(2),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES(3),
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací(4),
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(5),
– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (ETS č. 108) ze dne 28. ledna 1981 a na dodatkový protokol ze dne 8. listopadu 2001 k Úmluvě Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat týkající se orgánů dozoru a toku dat přes hranice (ETS č. 181),
– s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů č. 1/2020 o mandátu k vyjednávání s cílem uzavřít mezinárodní dohodu o výměně osobních údajů mezi Europolem a donucovacími orgány Nového Zélandu;
– s ohledem na zprávu Europolu o situaci a vývoji terorismu v roce 2019,
– s ohledem na výzvu z Christchurch, kterou přijaly Nový Zéland, Francie, Komise, technologické společnosti a další strany, k přijetí opatření na odstranění teroristického a násilného extremistického obsahu online,
– s ohledem na čl. 114 odst. 4 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0131/2020),
A. vzhledem k tomu, že nařízení (EU) 2016/794 umožňuje předávání osobních údajů příslušnému orgánu třetí země nebo mezinárodní organizaci, je-li toto předávání nezbytné pro výkon úkolů Europolu, a to na základě rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně podle směrnice (EU) 2016/680, mezinárodní dohody podle článku 218 SFEU obsahující odpovídající záruky při respektování ochrany soukromí a základních práv a svobod jednotlivce, dohod o spolupráci umožňujících výměnu osobních údajů uzavřených před 1. květnem 2017 a ve výjimečných případech na základě individuálního posouzení za přísných podmínek stanovených v čl. 25 odst. 5 nařízení (EU) 2016/794 a za předpokladu, že jsou zajištěny odpovídající záruky; zdůrazňuje, že dohoda musí plně respektovat základní práva a zásady uznané v Listině;
B. vzhledem k tomu, že mezinárodní dohody umožňující Europolu a třetím zemím spolupracovat na výměně osobních údajů by měly být v souladu se základními právy uznanými Listinou, zejména jejími články 2, 6, 7, 8 a 47 a článkem 16 SFEU, a respektovat tudíž zásadu účelového omezení a práva na přístup a nápravu; vzhledem k tomu, že by tyto dohody měly podléhat dohledu nezávislého orgánu, jak je výslovně stanoveno v Listině, a měly by být nezbytné a přiměřené pro plnění úkolů Europolu;
C. vzhledem k tomu, že programový dokument Europolu na období 2020–2022(6) zdůrazňuje, že úplné a úspěšné provádění činností evropské multidisciplinární platformy pro boj proti hrozbám vyplývajícím z trestné činnosti (EMPACT), zejména na operativní úrovni, není možné bez úzkého partnerství se třetími státy a organizacemi; vzhledem k tomu, že EU a Nový Zéland mají na otázky globální bezpečnosti podobný názor a uplatňují v tomto ohledu podobné přístupy;
D. vzhledem k tomu, že Europol a novozélandská policie již vytvořily rámec pro posílenou spolupráci prostřednictvím pracovního ujednání a memoranda o porozumění, jež byla podepsána v roce 2019 a dovolují policii Nového Zélandu používat aplikaci sítě pro bezpečnou výměnu informací (SIENA) a trvale vyslat styčného úředníka do ústředí Europolu v Haagu;
E. vzhledem k tomu, že Europol uzavřel v minulosti několik operativních dohod o výměně osobních údajů se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že v roce 2018 zahájila Unie v této věci jednání s osmi zeměmi Blízkého východu a severní Afriky (Turecko, Izrael, Tunisko, Maroko, Libanon, Egypt, Alžírsko a Jordánsko) a že Parlament přijal usnesení o mandátech k vyjednávání těchto dohod(7);
F. vzhledem k tomu, že Europol stanovil úroveň hrozby džihádistických teroristů jako vysokou a že v roce 2018 představoval terorismus nadále velkou hrozbu pro bezpečnost v členských státech; vzhledem k tomu, že ačkoli zůstal počet zatčených pravicových teroristů na relativně nízké úrovni, již třetí rok se neustále zvyšuje; vzhledem k tomu, že členské státy nahlásily Europolu, že donucovací orgány využily nástroje pro výměnu údajů ke sledování, překažení nebo vyšetření 129 teroristických útoků v roce 2018;
G. vzhledem k tomu, že evropský inspektor ochrany údajů dohlíží na Europol od 1. května 2017 a rovněž poskytuje poradenství orgánům EU ohledně politik a právních předpisů týkajících se ochrany údajů, a to i při vyjednávání dohod v oblasti prosazování práva;
H. vzhledem k tomu, že s ohledem na pravicový teroristický útok na dvě mešity ve městě Christchurch v roce 2019 by operační spolupráce, která má být formalizována/ v rámci dohody mezi EU a Novým Zélandem umožněním výměny osobních údajů, mohla mít zásadní význam pro prevenci a stíhání případných dalších závažných trestných činů, které by mohly být plánovány nebo spáchány v Unii či jinde ve světě;
I. vzhledem k tomu, že předávání osobních údajů shromážděných v rámci trestních šetření a dále zpracovávaných Europolem v rámci dohody by mohlo mít významný dopad na život dotčených jednotlivců;
1. domnívá se, že spolupráce s Novým Zélandem v oblasti prosazování práva pomůže Evropské unii dále chránit její bezpečnostní zájmy, zejména v oblasti předcházení terorismu a boje proti němu, narušování organizované trestné činnosti a boje proti kyberkriminalitě; vybízí Komisi, aby urychleně zahájila jednání s Novým Zélandem o výměně osobních údajů mezi Europolem a novozélandskými orgány příslušnými pro boj proti závažné trestné činnosti a terorismu, a to při plném respektování pokynů pro vyjednávání přijatých Radou; vyzývá Komisi, aby se řídila dodatečnými doporučeními uvedenými v tomto usnesení;
2. trvá na tom, že by úroveň ochrany údajů podle této dohody měla v zásadě odpovídat úrovni ochrany v právu EU, a to jak v právních předpisech, tak v praxi; dále trvá na tom, že pokud taková úroveň ochrany není zaručena, nelze dohodu uzavřít; zdůrazňuje v této souvislosti skutečnost, že Komise v roce 2012 formálně uznala Nový Zéland jako zemi, která zajišťuje odpovídající úroveň ochrany údajů; vzhledem k tomu, že se však toto rozhodnutí vztahuje pouze na záležitosti spadající do oblasti působnosti nařízení (EU) 2016/679, a nevztahuje se tudíž na záležitosti v oblasti prosazování práva;
3. domnívá se, že by v zájmu účinnějšího boje proti závažné trestné činnosti a terorismu měla být upřednostňována přeshraniční výměna informací mezi všemi příslušnými donucovacími orgány v EU a s globálními partnery;
4. požaduje, aby dohoda obsahovala veškeré nezbytné záruky a kontroly ohledně ochrany osobních údajů stanovené ve směrnicích pro jednání; konstatuje, že předávání citlivých osobních údajů by mělo být povoleno pouze ve výjimečných případech, kdy je takové předávání naprosto nezbytné a přiměřené pro předcházení trestným činům, na něž se dohoda vztahuje, a pro boj proti nim; zdůrazňuje, že by měly být stanoveny jasné záruky pro subjekt údajů, osoby spojené se subjektem údajů a osoby spojené s trestným činem, jako jsou svědci a oběti, aby bylo zaručeno dodržování základních práv;
5. zastává názor, že by v souladu se zásadou účelového omezení měl být v budoucí dohodě výslovně uveden seznam trestných činů, u nichž bude možná výměna osobních údajů, a to v souladu s unijními definicemi trestných činů, pokud jsou k dispozici; domnívá se, že by tento seznam měl zahrnovat činnosti naplňující podstatu těchto trestných činů a pravděpodobný dopad příslušného předávání osobních údajů;
6. zdůrazňuje, že by se předávané osobní údaje měly týkat jednotlivých trestných činů; poukazuje na to, že do dohody by mělo být začleněno jasné vymezení koncepce konkrétních trestných činů, neboť tato koncepce je nezbytná k posouzení nezbytnosti a přiměřenosti předávání údajů;
7. trvá na tom, aby dohoda obsahovala jasné a přesné ustanovení, kterým se stanoví doba uchovávání osobních údajů, jež byly předány Novému Zélandu, a požadavek, aby byly tyto údaje po skončení uvedené doby vymazány; požaduje, aby byla v dohodě stanovena procesní opatření, která zajistí dodržování těchto ustanovení; v této souvislosti požaduje, aby dohoda konkrétně stanovila pravidelný přezkum lhůt pro uchovávání a jakoukoli další potřebu uchovávání osobních údajů a aby stanovila další vhodná opatření pro zajištění dodržování lhůt; zdůrazňuje, že ve výjimečných případech, existují-li opodstatněné důvody pro uchovávání údajů po prodlouženou dobu (po skončení lhůty pro uchovávání údajů), se tyto důvody a doprovodná dokumentace předají Europolu a evropskému inspektorovi ochrany údajů;
8. naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby ve spolupráci s vládou Nového Zélandu a na základě judikatury Soudního dvora a ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 3 Listiny vymezily, který nezávislý orgán dohledu vybavený účinnými pravomocemi k provádění šetření a zásahů bude pověřen dohledem nad prováděním této mezinárodní dohody; požaduje, aby byl tento orgán dohodnut a zřízen předtím, než bude moci mezinárodní dohoda vstoupit v platnost; trvá na tom, aby byl v dohodě výslovně uveden název tohoto orgánu;
9. domnívá se, že by mezinárodní dohoda měla obsahovat ustanovení umožňující EU pozastavit nebo zrušit dohodu v případě jejího porušení; je přesvědčen, že by tento nezávislý orgán dohledu měl rovněž mít pravomoc rozhodnout o pozastavení předávání osobních údajů či jeho ukončení v případě, že dojde k porušení dohody; domnívá se, že by podle této dohody měly mít příslušné orgány možnost nadále zpracovávat veškeré osobní údaje spadající do oblasti působnosti dohody předané před jejím pozastavením nebo ukončením; domnívá se, že by měl být zaveden postup pro monitorování a periodické vyhodnocování dohody, s cílem posoudit, jak partneři dohodu dodržují a zda dohoda odpovídá operačním potřebám Europolu a je v souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů;
10. domnívá se, že by další předávání informací Europolu příslušnými novozélandskými orgány dalším orgánům na Novém Zélandě, mimo jiné pro použití v soudních řízeních, mělo být povoleno pouze pro původní účely, pro něž Europol tyto informace předal, a s výhradou, že bude zajištěno předchozí schválení ze strany Europolu; poukazuje na to, že by další předávání informací Europolu příslušnými novozélandskými orgány orgánům ve třetích zemích nemělo být povoleno;
11. vyzývá Radu a Komisi, aby ustanovení návrhu dohody konzultovaly s evropským inspektorem ochrany údajů před její finalizací a po celou dobu jednání;
12. domnívá se, že by mezinárodní dohoda s Novým Zélandem měla zahrnovat právo subjektů údajů na informace, opravu a výmaz, jak je stanoveno v dalších právních předpisech EU o ochraně údajů; v této souvislosti požaduje, aby dohoda obsahovala jasná a podrobná pravidla týkající se informací, které by měly být poskytnuty subjektům údajů;
13. zdůrazňuje, že jeho souhlas s uzavřením dohody bude podmíněn jeho uspokojivým zapojením do všech fází postupu; očekává, že bude nadále plně a proaktivně informován o pokroku jednání v souladu s článkem 218 SFEU, a očekává, že obdrží příslušné dokumenty současně s Radou, aby mohl vykonávat svoji kontrolní roli;
14. zdůrazňuje, že udělí svůj souhlas s uzavřením dohody pouze v případě, že tato dohoda nebude ohrožovat právo na soukromí a ochranu údajů ani jiná základní práva a svobody chráněné Listinou; v této souvislosti uvádí, že podle čl. 218 odst. 11 SFEU si může vyžádat posudek Soudního dvora o slučitelnosti zamýšlené dohody se Smlouvami;
15. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a také vládě Nového Zélandu.