Jaké má Evropský parlament pravomoci? 

Postupnými změnami zakládajících smluv EU se legislativní, rozpočtové a kontrolní pravomoci EP v průběhu let značně rozšířily, zejména od Lisabonské smlouvy z roku 2009.

Parlament je „spolutvůrcem právních předpisů“. V unijní terminologii to znamená, že má pravomoc přijímat a měnit právní předpisy a zároveň rozhodovat o ročním rozpočtu EU na stejné úrovni jako Rada (členské státy). Vůči Komisi a dalším orgánům a institucím EU vykonává kontrolní pravomoci.

Legislativní pravomoci

Převážná většina právních předpisů EU je přijímána tzv řádným legislativním postupem (často označovaným jako „spolurozhodování“, jak se mu říkalo dříve). Jedná se o standardní legislativní rozhodovací proces EU, který Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie (členským státům) přikládá stejnou váhu. Uplatňuje se na širokou škálu oblastí, jako je přistěhovalectví, energetika, doprava, změna klimatu, životní prostředí, ochrana spotřebitelů a ekonomika.

Dalším rozhodovacím postupem je „postup souhlasu“. Parlament při něm pouze vyjadřuje s předloženým návrhem souhlas, nebo nesouhlas. Tento postup se vztahuje na otázky, jako je přistoupení nových členských států EU nebo mezinárodní obchodní dohody EU, a patří sem také konečné rozhodnutí o schválení nového sboru komisařů.

Existuje také „postup konzultace“, který se používá zejména v oblasti daní, hospodářské soutěže a společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Parlament v tomto případě návrh schvaluje, nebo zamítá, případně navrhuje jeho změny, nicméně postoj Parlamentu není pro Radu závazný – Rada má pouze povinnost návrh s Parlamentem konzultovat a vyčkat před přijetím rozhodnutí na jeho stanovisko. V opačném případě by byl akt protiprávní a mohl by být zrušen Soudním dvorem. Pokud Rada návrh podstatně změní, musí jej s Parlamentem konzultovat znovu.

Co je to legislativní podnět? Kdo dává podnět k přijetí unijních předpisů?

Přestože je předkládání nových právních předpisů EU úkolem Komise, Parlament se může chopit iniciativy a požádat Komisi, aby předložila návrh v určité oblasti. Při využívání této „legislativní iniciativy“ mohou poslanci Evropského parlamentu stanovit lhůtu, do níž má Komise návrh zveřejnit. Pokud Komise odmítne vyhovět, musí své rozhodnutí odůvodnit.

Akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty

Při přijímání nového právního předpisu mohou Parlament a Rada pověřit Komisi, aby drobná doplnění nebo změny, jako jsou technické přílohy nebo aktualizace, provedla sama. K tomu slouží buď tzv. „akty v přenesené pravomoci“ (které doplňují nebo mění části předpisu), nebo „prováděcí akty“ (ty obsahují podrobnosti o způsobu provádění daného předpisu). Tímto způsobem lze dosáhnout toho, aby předpisy byly co nejjednodušší a zůstávaly dlouhou dobu aktuální, aniž by bylo nutné o každé úpravě znovu jednat.

Pokud poslanci s navrženými akty Komise nesouhlasí, mají k dispozici několik možností, které se odvíjejí od typu aktu, který Komise přijímá. Akty v přenesené pravomoci může Parlament vetovat, v případě prováděcích aktů mohou poslanci pouze požádat Komisi o změnu nebo stažení návrhu, ale Komise nemá povinnost tak učinit.