Denis Mukwege - 2014, Demokratická republika Kongo
Narodil se v roce 1955 ve městě Bukavu. Vystudoval medicínu a založil gynekologickou ambulanci v nemocnici v Lemeře ve východní části země. V roce 1996 však vypukla válka a nemocnice byla zničena. Denis Mukwege uprchl do Bukavu a založil novou nemocnici, kterou tvořily pouhé stany, v nichž vybudoval nové porodnické oddělení a operační sál. Všechno však bylo zničeno za druhé konžské války v roce 1998. Denise Mukwegeho to však neodradilo a znovu svou nemocnici postavil ve vesnici Panzi u Bukavu. Neúnavně pracuje a učí své spolupracovníky, jak léčit ženy, které se staly oběťmi ozbrojenců, kteří - slovy Denise Mukwegeho - „prohlásili ženy za svého společného nepřítele". Od roku 1999, kdy nemocnice obnovila svou činnost a přijala první oběť znásilnění se střelnými poraněními na pohlavních orgánech a na stehnech, ošetřil Mukwege více než desítky tisíc žen. Během několika prvních týdnů vyhledaly jeho nemocnici desítky žen, které byly znásilněny a mučeny.
Denis Mukwege je mezinárodně uznávaným odborníkem v oboru léčby patologických a psychosociálních následků sexuálního násilí. Nemocnice v Panzi, kterou provozuje, poskytuje ženám psychologickou i lékařskou péči a pomáhá jim získávat dovednosti, díky nimž dokáží zajistit svou obživu - mnohé z nich jsou totiž vyloučeny ze svých komunit. Dívkám pomáhá vrátit se do škol a nabízí právní pomoc těm z nich, které se rozhodnou usilovat o nápravu soudní cestou.
Bodem obratu se pro něj stal okamžik, kdy v pacientce na svém operačním stole poznal ženu, které on sám pomáhal ve své nemocnici na svět. Od té doby působí nejen jako lékař, ale i jako neúnavný bojovník za práva pronásledovaných žen a vede ve své zemi i v zahraničí kampaň za ukončení válek o přírodní zdroje Konga. V roce 2012 se sám stal terčem útoku, když do jeho domu vtrhli ozbrojení muži a ohrožovali jeho dcery střelnou zbraní. Jeho osobní strážce a přítel byl zabit, jemu se však podařilo utéct. Se svou rodinou se pak uchýlil do Švédska a do Belgie. Do Demokratické republiky Kongo se vrátil v roce 2013, když se skupina žen žijících za méně než jeden dolar denně spojila, aby mu zakoupila letenku na jeho cestu domů.
Denis Mukwege dnes žije v nemocnici Panzi, přestože je mu neustále vyhrožováno smrtí. Založil nadaci nesoucí jeho jméno, která poskytuje podporu celosvětové síti obětí sexuálního násilí. Úzce se podílel na legislativním procesu Evropského parlamentu, který v roce 2017 vyústil v přijetí nařízení o konfliktních minerálech, jehož cílem je zabránit vývozu některých konfliktních minerálů a kovů do Evropy.
Za svou činnost získal od roku 2008 desítky cen, mimo jiné Cenu OSN za lidská práva (2008), Soulskou cenu za mír (2016) a Nobelovu cenu za mír (2018). Je rovněž nositelem čestných titulů z Edinburghské univerzity a z Harvardu. V roce 2015 vznikl dokumentární film „Muž, který spravuje ženy - Hippokratův hněv", popisující jeho život a práci. Za podpory Evropského parlamentu byl film opatřen titulky ve všech úředních jazycích členských států EU. V březnu 2020 byl dr. Mukwege jmenován koordinátorem činnosti zdravotního výboru provincie Jižní Kivu v souvislosti s pandemií COVID-19.